Tam kde jsem doma.....

Tam kde jsem byla dlouhá léta doma je část Prahy jménem Smíchov, a ještě správnější lokalizace je část Smíchova která tvoří předěl mezi Košíři, Hřebenkami a Strahovem. Je to část kde je minimum velkých činžovních domů, ale převládají zde prvorepublikové malé vilky, větší vilky a pak hodně velké vily. A proto také je zde neuvěřitelné množství zeleně a zahrádek. Před domy, za domy i na domech. Tedy správněji na terasách atriových domů. A valnou část tvoří vzrostlé stromy ať již jehličnaté nebo listnaté. Ulice jsou lemovány javorovými nebo lipovými stromořadími. Dnes již je bujná zeleň i okolo relativně nové výstavby domů které byly stavěny v sedmdesátých letech. Ulice kde jsem bydlela se jmenuje U Perníkářky. Tou Perníkářkou není myšlená pekařka perníku, ale usedlost stejného jména. Vznikla v 17.století na místě bývalé vinice. V dobách kdy části Prahy jako Smíchov, Košíře, Břevnov a jiné byli jen malými vískami okolo Královského města Prahy sloužila svému účelu jako hospodářská a zemědělská usedlost. V době kdy já jsem přišla na svět a v další době sloužila jako činžovní dům, kde bydlelo i několik mých kamarádů a spolužáků. Později ovšem byla předmětem restituce a začala chátrat. Novou a vlastně skoro původní podobu jí však daly až nové majitelky, jeptišky karmelitánky. Ty celou usedlost zrekonstruovaly a byl zde klášter, studentský hostel a i hotel a špičková restaurace. Jelikož tato část řádu pocházela ze Španělska tak jídla i vína byla hlavně španělské provenience.

---

Takto vypadala usedlost ještě zhruba před deseti lety.

A takto vypadá v dnešní době po rekonstrukci...

Krásně zarostlá novější zástavba kde vedou jehličnany ale ke slovu se dostává i břečťan a přísavník. A pohled na pražskou stolovou horu Na Vidouli. Jedním z větších pražských parků, který je právě kousek od této naší ulice je i Klamovka. Jméno nese podle rodu Clam - Gallasů, kterým zde patřily rozsáhlé pozemky.

V zahradě jedné z rodinných vil je mrtvý strom obrostlý nádhernou bílou formou wistárie čínské. Tato nádherná popínavá liánovitá rostlina je vůbec ve zdejších zahrádkách oblíbená, nejen že dala nový život starému stromu, ale pne se i po plotu jiné vily a nakonec se jí podařilo z toho plotu utéct i na jeden z velkých javorů lemujících zdejší ulice.

Detail krásných a kupodivu i vonných květů wistárie. Tato liána pokud má dobrou oporu dokáže rychle obrůst a dorůst cokoli i do dosti velkých výšekk Nádherně to je vidět na Pražském hradě kde se šplhá po jednom z paláců do výšky dvaceti metrů.

A tady je uprchlík z plotu.....

Velmi ráda se do těchto míst vracím, stává se to většinou když jedem na výstavu a u rodičů spím, nebo při jiných příležitostech. A pak se jdu projít po zdejších tichých ulic a nakukuji přes ploty do velkých zahrad i do menších zahrádek.