.... aneb opět nastal čas kdy se mi vyprázdnil archív a já nemám fotky k uceleným fotočlánkům. Myslela jsem, že něco nalovím včera, ale bylo tak hnusně studeno a lezavo, že se mi v Litomyšli ani nechtělo vytáhnout ruce z kapes, natož foťák z batohu. A pro tento případ tu mám mou (ne)oblíbenou kategorii fotek Beze slov.
I když dnes poruším tradici, ale od toho tradice a pravidla jsou, a k dané fotce píši mnoho slov. Blondýna si ve svém shrnutí ledna postěžovala, že jí připadal holý a šedý. No on takový opravdu byl a počítám že nejen pro ní. Ovšem alespoň co mne se týká, ještě holejší, šedivější a záludnější mi přijde pomalu nastávající únor. Jestli se ovšem příroda opravdu nedá natolik do kupy že se začne chovat tak jak má, což je ovšem věc, kterou jí my lidé značně stěžujeme, a na konci února už pokvetou jako vloni a předloni krokusy, sněženky a jiná jarní drobná záhonová havěť, stane se tento měsíc alespoň trochu barevným. Byť na úkor toho jak má správně vypadat, což je sníh a mráz. A protože opravdu v únoru je počasí silně nevyzpytatelné, ne nadarmo ho indiáni nazývají Měsíc smrti. Protože v únoru se začínají rodit mláďata a když přišly vánice a mrazy, spousta jich zemřela. (Takové bylo vysvětlení z Knihy lesní moudrosti E.T. Seatona) A možná se i rodilo víc dětí které dopadaly stejně jako ta mláďata. No a tak aby nebyl ten konec ledna šedý a holý vybrala jsem dnes, s ohledem na tu které je věnovaná ale vlastně i vám všem kdo stejně jako Blondýna nebo já nemáte rádi zimu, tuhle slunečnou a duhovými barvami oplývající fotku ....
