pondělí 22. října 2018

Nejšílenější výlet na nejkrásnější hrad ....




Když jsem po cestě z Dobřichovic přemýšlela kam se vypravit na nedělní výlet, protože když už jsem se jednou do nich pustila, tak to musím taky realizovat. Dobříš jsem zavrhla, francouzský park je zavřený kvůli jeho rekonstrukci, Černolické skály taky , to samé areál Skalky. Do Prahy pojedu první listopadový víkend, tak kam. Na výběr byl buď Starý Knín anebo Voznice. Ale jak jsem si tak kupovala lístek na vlak, náhle se dostavila inspirace v podobě přede mnou si kupujících lístek na Karlštejn. To je nápad! Tam jsem byla naposledy se základkou !! Takže proč ne? pokud nebude v neděli nějak šeredně, jede se na Karlštejn....
Abych se z Mníšku dostala na Karlštejn bez auta, musím buď zpět do Prahy na Smíchovské nádraží a vlakem, nebo autobusem do Dobřichovic a z nich vlakem. Jelikož ještě jezdil cyklobus tak to bylo jednoduché. Autobus - Dobřichovice - vlak - Karlštejn.
Všechno klapalo až do nástupu do vlaku. Nic se totiž nedělo. Stáli jsme a stáli. Po deseti minutách se ozvalo hlášení, že vlak bude z příčiny poruchy na trati zpožděný o 20 minut. V tu chvíli se ozval ve vlaku hroznej řev a nadávky, a vylítnul z něj na nejvyšší obrátky vytočený cestující velmi nevábného vzhledu a spustil se vodopád nadávek. A tak to pokračovala celou dobu. Chvílemi naštvaně telefonoval na infolinku ČD, chvílemi vztekle pobíhal po nástupišti a stále při tom sprostě nadával. Říkala jsem si, kdy asi začne mlátit spolucestující a demolovat vlak. Po dvaceti minutách, během z nichž vedle nás přisupěla a zase odsupěla krásná parní lokomotiva tak rychle, že jsem ani nestačila vytáhnout foťák a nafotit si jí, se vlak konečně rozjel.
 Cestující se uklidnil, ovšem jen do chvíle, kdy se ozvalo hlášení, že kvůli zpoždění vlak končí na Karlštejně a do Berouna jedou další za ním. To zas vypěnil a znova začal nadávat. Jestli a jak pokračoval dál to nevím, protože já vystoupila a vmísila se mezi ostatní vystupující. Když jsem šla průchodem pod tratí, začala jsem si říkat, že něco nebude v pořádku. Ty davy lidí byly dost husté a po východu z nádraží stále houstly. Tak jo, Karlštejn je lákavý pro všechny, je den jak malovaný, na výlet jak dělaný.
Jenže při cestě po mostu přes Berounku už těch lidí bylo podezřele moc, a v okamžiku kdy jsem ho přešla se ukázalo proč. Celý ten víkend totiž bylo Karlštejnské vinobraní s mnoha kulturními akcemi, u řeky se pořádaly rytířské turnaje a každé dvě hodiny vyrážel  z arény se svými rytíři a hodnostáři sám císař Karel IV. s manželkou Eliškou nahoru na hrad. No potěš hodiny! To jsem si tedy zrovna vybrala víkend ....
Ne že bych se nerada podívala, jenže časově mi všechno kolidovalo se zpáteční cestou domů, a jelikož ta závada na trati totálně rozházela jízdní řády,  a jinak bych se na chatu nedostala (leda bych zbláznila kamaráda, aby pro mne přijel) musela jsem všechno tohle oželet. Stejně tak i alespoň jeden placený prohlídkový okruh. Těch lidí bylo tolik, že bůhví kdy bych přišla na řadu. A tak jsem se ponořila do davů mířících nahoru, kde někde měl stát ten nádherný hrad.
Říkám záměrně měl stát, protože on je žádostivým pohledům návštěvníků velmi dobře schovaný. Nic totiž nenasvědčuje tomu, že by tam tenhle skvost vůbec byl. Jenže najednou, jak mávnutím kouzelného proutku se před vámi otevře výhled a tam stojí ON. Hrad hradů. Tedy aspoň pro mne.....