06 března 2018

Ohlédnutí za rokem 2017 .... Září




Po značně proflákaném a na focení hodně chudém srpnu přišlo krásné září. Sluníčko se ještě
pořád činilo a já se na jeho začátku opět vypravila na chatu a do Prahy. V půlce měsíce mne čekal
výlet do Saského Švýcarska a koncem jsme se měli celá rodina sejít na slavnostním vítání
občánků v Litomyšli. Když se tak ohlédnu, měla jsem ten minulý rok ohromné štěstí na krásné
počasí ať na pobyty na chatě tak i na výlety za hranice. I když jsem třeba odsud vyjížděla ze
zatažena, na Mníšku už bylo krásně a tak to vydrželo vždy po celý můj pobyt. Samozřejmě že
jsem za to byla vděčná, protože když je hezky, udělám vždycky víc práce. A to
popravdě potřebuju, protože se moje frekvence návštěv hodně snížila a
tak mne vždycky čekala zarostlá zahrada a zaplevelené záhonky.
Ale také procházky po okolí a relax ....



Pátý zářijový den a první procházka okolo mníšeckých rybníků. Že se blíží podzim ukazovaly
rozkvetlé vřesy.


Od Zámeckého rybníka je zas trochu jiný pohled na zámek.


Na louce u prvního či posledního ze tří rybníků, to podle toho jestli jdete směrem ku
či od Mníšku, jsem se snažila chytat motýly a vážky, ale zadařilo se mi jen v jednom
případě ...


Osmý zářijový den a třetí mého pobytu na Brdech byl stejně slunečný jako ten
pátý a tak jsem si udělala výšlap do vedlejší malé vísky Chouzavá. Dřív jsme
sem zajížděli na kole a manžel jsem velmi pravidelně jezdil do jedné malé hospůdky.
Jo, to se ještě byl schopnej na to kolo posadit a jet si na výlet... teď už je línej
dojít pěšky do krámu který má padesát metrů od domu a musí jet autem...
Našla jsem tu jednu novinku, a to výběh s koníky. A kde jsou koně, tam vždycky
uvíznu na delší dobu. Sednu si a ty krasavce pozoruju a pozoruju. Nebýt toho, že
se začalo zatahovat a nechtěla jsem případně zmoknout, byla bych tam vydržela
podstatně dýl...


Hned naproti přes cestu dokvétaly (alespoň jsem si to tak myslela) Slzičky panny Marie
neboli Hvozdík kartouzek. To, že jsou schopné kvést naplno ještě v říjnu jsem zjistila
při dalším podzimním pobytu na Brdech


Opět jsem se jako vždy vypravila za maminou, ale už se začínalo projevovat
její onemocnění. Jak jsme se nikdy nehádaly, tak teď to bylo co chvíli. Nedokázala
už chápat nic co jsem jí na její přání vysvětlovala, ať to bylo něco kolem telefonu
nebo to jak se používá mikrovlnka. Byla jsem u ní jen jeden den a raději jsem jela
ráno pryč, protože bylo vidět že jí to už začíná i stresovat a je na tom hůř. Ztrácely
se jí slova, nebyla schopná mi vysvětlit co hledá a nakonec se vztekle se mnou přestala
vůbec bavit. Po návratu na chatu jsem zavolala její obvoďačce jestli by se na ní nemohla
zajít podívat, protože maminu k ní dostat, byť je jen v ulici pod domem, nebylo
možné. Domů jsem se vracela s dost rozporuplnými pocity.
Celou dobu co jsem byla na chatě a v Praze, tak jsem si říkala, že mi doma
kvete po mnoha letech glorióza a já to prošvihnu a že určitě než se vrátím
tak bude po květu. Nebylo a pěkně na mne počkala v plné parádě !
Desátý zářijový den jsem jí vyfotila v plném vybarvení a kvetení.


Šestnáctý zářijový den mne čekala zase jednou cesta za hranice, a to výlet do
Saského Švýcarska. Sice poprvé se stalo, že jsme vyjížděli za ne zrovna hezkého počasí
byla místy i mlha, že nebylo vidět na pár metrů. Což zrovna není úplně dobré když
máte jet na místa kde je hlavním tématem výhled. Ale při první zastávce se
ukázalo, že opět mi je sv. Petr nakloněn a počasí se umoudřilo. Sice nesvítilo sluníčko
ale co bylo hlavní, nepršelo ! První zastávka pevnost Königstein...


Druhá zastávka stolová hora Lilienstein. Pohled na ní z Königsteinu ...


Třetí zastávka Bastei a úžasný skalní most


A konečná zastávka Bad Schandau. Tady dokonce i na dvě hodiny vylezlo
před západem sluníčko...


Ten výlet, byť dosti fyzicky náročný, byl skvělý a na dlouhou dobu mne nabyl hodně
pozitivně ...
Další akcí která se odehrála bylo vítání občánků, které pořádá Litomyšl pro své
nové obyvatele. Těm je to sice šumák, protože stejně většinu akce prospí u svých
rodičů, ale je to příležitost pro celou rodinu se sejít. Tady se totiž koná soukromé
vítání, nikdo jiný krom rodinných příslušníků se neúčastní. Akce se konala v zajímavých
podkrovních prostorách litomyšlské hudební školy.


Tolik o září. Říjen byl zas o něco chudší, i když jsem byla opět na Brdech a užívala
si krásné podzimní dny.