Při cestě od autobusu na chatu, jsem zahlédla v lese něco,
co jsem tady nikdy nezahlédla. Jezírka! Dokonce dvě!!
Abych to vysvětlila. Máme chatu na jednom z hřebenů Brd a všechna voda
většinou stéká směrem dolů. Najít někdy po dešti v lese větší kaluž někde
jinde než ve vyjetých kolejích na cestě je opravdu zázrak. Nepamatuji si ani z
dětství že by se něco takového v lese vyskytovalo. Je pravda že jsou tam místa, kde když procházíte
cítíte úplně vůni vody, jakoby tam byl nějaký potůček, ale nikde nic. Jen ta vůně.
Jenže tentokrát opravdu musely být dešťové srážky
nepředstavitelně silné, když po nich v lese zůstala ta dvě jezírka. Ostatně mi to
potvrdila i nová sousedka, když říkala, že během chvíle měli ze zahrady jezero a docela vážně se báli,
že jim voda vtrhne i přes schody do chaty.
Když jsem fotila jezírko po cestě od zastávky při návratu z Dobříše,
zůstalo už jen jedno a z druhého byla jen rozblácená půda ...
Když jsem teď fotky nahrávala, zjistila jsem, že se mi přehráním do galerie
nějak rozsypaly a rozostřily. Při stažení z foťáku takhle nekvalitní nebyly... ale snad to jako
ilustrační fotky něčeho, co se hned tak neukáže stačí.