středa 5. dubna 2017

Kostel odsouzený k zániku .....




O kostelu nalezení sv. Kříže, který je součástí areálu piaristického
kláštera jsem detailně psala v jednom s příspěvků do Sakrálních staveb. Ale pro
osvěžení paměti. Kostel se začal stavět roku 1714 a měl se původně stavět podle plánů
Mikuláše Rosiho. Hrabě Trautmansdorf dal ale nakonec přednost věhlasnému italskému
baroknímu architektovi Giovanimu Battistovi Aliprandimu (zámky Opočno, Hořín, Liblice u Mělníka, Týnec
paláce Šternberský, Hrzánský, Lobkovický, Ledeburský, Keiserštejnský a nejvýznamější dílo Kuks)
Po jeho smrti v roce 1720 stavbu dokončil
František Maxmilián Kaňka. Kostel velmi trpěl četnými požáry, kterými Litomyšl smutně proslula
nejvíce jej poničili požáry v letech 1735, 1775 a 1814. V letech 1948 - 49 prošel nejnutnější opravou
střešní krytiny a věží. V roce 1958 bylo konečně konstatováno, že kostel je ve velmi havarijním stavu
a od té doby s táhly neúspěšné snahy o jeho rekonstrukci. V osmdesátých letech
se dokonce začalo uvažovat o jeho demolici, protože se stal nebezpečným z důvodu
katastrofálního stavu střechy a krovů. Od roku 91 do roku 94 proběhla částečná rekonstrukce,
a to hlavně krovů a střechy a fasády. Později proběhla rekonstrukce budovy koleje.
Konečně v roce 2010, kdy se začala celková revitalizace Zámeckého návrší se
dočkal kostel konečně celkové a důkladné rekonstrukce. Vznikl tak nádherný prostor
nejen pro církevní účely ale i pro pořádání výstav, buď v prostorách krypty nebo chórového ochozu
a koncertů nejen v rámci Smetanovi Litomyšle.

V kostele přibylo i několik velmi zajímavých jak stavebních tak výtavrných děl. Ať už je to
lávka přes část kostela, která skýtá zajímavé pohledy, nebo skleněná plocha evokující vodu
a odkazující na knihu Genesis a skleněný obětní stůl Mensa ve kterém pulsuje světlo.

Takže už dost povídání a nyní se věnujme i obrázkům.....


Před rekonstrukcí .....


A dnešní stav. Pohled z místa varhaníka


Boční oltáře



Pro Marušku krásné varhany





Stejně jako v klidném zrcadle vodní hladiny se odráží okolní svět, i v zrcadle
uprostřed kostela se odráží jeho interiér a skýtá tak zcela nečekané a nové pohledy ....

Pohled z lávky ......


.... a ze země. Každý decimetr o který se posune otevře úplně jiný obraz na vnitřek
kostela. Člověk by mohl chodit okolo a fotit a fotit a vznikne tak úžasný kaleidoskop obrázků





Detail kazatelny


Nově vzniklá lávka



Mensa


Poslední tři fotky plus ta první jsou z internetu.

A tímto se loučíme s prvním dubnovým dnem v Litomyšli a jejími některými památkami
jedním společným selfíčkem, jak už je taková naše tradice .....