úterý 10. ledna 2017

Jak u nás začala zima podruhé ....



Včera jsme skončili posledním obrázkem zhruba v polovině
vycházky. Takže nás čeká její druhá část. Blížila jsem se k přehradě, i když
tam jsem nečekala žádné překvapení co se týče nějakých fotogenických záběrů.
Zima a sníh jsou v její momentální podobě nejmíň zajímavé k focení.
Když nad ní ještě byla celá stráň zarostlá stromy, byloto něco jiného.
Jo, a v neděli jsem konečně zjistila, kdy tu byla ona Velká Vichřice. Byl to rok 2008
a tehdy to odnesly nejen všechny stromy ve stráni nad přehradou, ale i většina stromů
mezi chatami i některé po vsi. Jenže ty už nepadly za oběť větru, aspoň ne většina, ale spíš tomu, že
se jich majitelé pozemku už leta chtěli zbavit ale nedostali povolení ke skácení.
No a kalamitní situace po vichřici jim to najednou umožňovala pokud nahlásili
že je strom nějak nebezpečný. Nikdo tenkrát nekontroloval jestli tomu tak
opravdu je a povolení se vydávala ve velkém. Takže padlo zbytečně i mnoho
zdravých stromů, které prostě jen "moc" narostly a stínili, či jinak chatařům překáželi.

Na břehu potoka mne zaujala pařezová "chobotnice" se sněhovou čepicí. Je zvláštní, že
si v zasněžené krajině člověk člověk všimne věci, které si normálně bez sněhu nevšimne,
anebo sníh dodá jinak nazajímavé věci najednou novou tvář


U přehrady se daly fotit jen sušiny, měly totiž krásné sněhové čepičky .....



protože byla procházka hodně příjemná a přeci jen ten sníh něco do sebe měl,
dostala jsem se do takové rozverné nálady, že jsem neodolala a postvila si po dlouhatánské
době maličkého sněhuláčka. Takže si trochu vypůjčím od TlusŤjocha název
"Mávání trávou"



Nachvilku prokoukla i modrá obloha, jako příslib dalšího krásného dne. A ten tedy opravdu byl ....
Jenže zatím jsme pořád ve čtvrtém lednovém dni a za chvíli mne místo sluníčka čekala
sněhová chumelenice.


Jestli je voda vytékající spodem z přehrady teplejší než ta která jde přes přepad
to nevím, ale je pravdou, že v té části, která jde spodem je vždycky zelená tráva nebo
zelené vodní rostliny. V té druhé části není nic....


Pohled na okolní lesy na hřebeni oddělujícím Třebovou a Ústí od
Litomyšle a Vysokého Mýta


Bílý flek uprostřed fotografie je právě ona zmiňovaná chumelenice, která se
najednou vytvořila a hnala se proti mě. Naštěstí dorazila v okamžiku, kdy už jsem scházela pod stromy
a než jsem zas vyšla na volné prostranství bylo po ní. V okamžiku kdy jsem ale dorazila domů
začalo chumelit tak, že skoro nebylo vidět a chumelilo tak celou noc a ještě kousek rána.
Pak ale vylezlo sluníčko, obloha zmodrala a nastal jeden z nádherných zimních dnů .....




Včera odpoledne jsem definitivně vyřešila problém s galerií. Protože mít galerii na jiném blogu
psát članék taky na jiném a ještě mít v liště otevřenou galerii je pěkně nanic, založila jsem si svou
nakonec na Rajčeti. A tak mám opět v liště otevřený jen blog kde píšu a galerii z které si fotky
do článku kopíruji. Navíc mám po problému s tím kolik fotek si do galerie můžu nahrát. Takže pokud se
někdo dostanete do podobné situace, je tohle podle mne nejjednodušší řešení. Nemusíte kvůli tomu zakládat
nový blog a máte k dispozici novou galerii.