čtvrtek 6. prosince 2012

Těžká volba?....

Nejen legrací se vyskytovala řeťezovka na blozích, ale i někdy otázkami které se musely zodpovědět i vážně a někdy ta odpověď byla dost těžká. Zvlášť jedna, kterou jsem zaregistrovala a zněla ve smyslu, jestli se může vrah nebo zločinec napravit(asi ve vězení) . A to mne přivedlo k trochu jinému zamyšlení. Co by s vámi udělalo zjištění, že váš nejlepší kamarád s kterým jste od dětství vyrůstali, chodili do školy, honili holky no prostě dělali to co většinou nejlepší kamarádi dělají, zjistili že je vrah, nebo podvodník. Nebo co by jste dělali kdyby to bylo vaše dítě? Nebo pokud by byl veřejně činný a ze všech stran se na něj valila kritika, vulgarismy....

Přiznávám se, že já sama bych moc nevěděla jak se zachovat. Ostatně tak trochu to i znám a pronásleduje mne to od doby kdy byla ustanovena tato vláda.
Abych upřesnila situaci....protože teď už se to dá protože ministr kterého se to týká už ohlásil svojí rezignaci a mne nepřipadalo dřív nějak vhodné se tu o něm zmiňovat. Jde totiž o dost mezi lidmi kontroverzního ministra, pana Vondru.
Je to můj spolužák ze základky, od první třídy. Znám ho jako kluka který byl stejnej "grázlík" jako všichni kluci v jeho věku a okolí. Jako spolužáka, který dokázal při zkoušení spolehlivě podržet napovídáním. Jako ne šprta, i když na to měl. Prostě normálního kluka s kterým jsme chodili na mejdany a v půl čtvrté odpoledne na rušné ulici ovíněni zpívali písničky od Kryla. Nechci tu nikoho vynášet do nebe, zdaleka ne, jen navodit situaci. Když jsme se rozlétli po základce do různých škol, zaměstnání i měst, ztratili jsme tak nějak o všech vzájemně přehled. Když přišel rok 89 začal se Saša objevovat po boku zakladatelů OF, a postupně začalo vycházet najevo že byl disidentem, ale i přírodovědcem. Začal stoupat nahoru po politickém žebříku až se usídlil na nejvyšších příčkách, Jako velvyslanec v USA, jako koordinátor pro Evropské záležitosti a nakonec jako ministr obrany. A já si říkala, no fajn, kluk se dostal pěkně vysoko. Ovšem začalo se na něj i nadávat, volat po jeho hlavě. Nepouštěla jsme se nijak do debat o tom, jaký je člověk. Nemá to totiž ani cenu, každý vidí to co chce vidět a vyvracet někomu jeho názor je těžká věc. Nikdo z nás neví co je a není pravda, protože to se totiž nikdy nedozvíme,i kdyby se to stokrát podařilo rozmotat.

Když jsem vloni organizovala třídní sraz po 35 letech, byla jsme dost zvědavá a myslím, že i ostatní kdo s ním nezůstali ve styku jak se zachová. Přijme? Nepřijme? Přijede politik? Nebo spolužák a kamarád? Sám nebo z ochrankou?
Přijal, a velmi rád. Přijel, i když o něco později, protože jel rovnou z opačného konce republiky z nějakého mítinku. S úsměvem a sám. První co udělal bylo že letělo dolů sako a kravata a hurá k baru pro pivo. Ochranka dostala pro ten večer volno a jedna smíchovská hospoda zažila velké překvapení.
A my všichni, kdo jsme jen sledovali jeho kariéru v televizi jsme strávili zábavný večer.....
Opravdu si nechci dělat já reklamu, nebo dělat někomu advokáta. Jen jsem tímhle chtěla říct, jak je těžké když se vám do života zaplete nějaká zlomyslná náhoda a z vašeho kamaráda se stane buď vrah nebo ministr.

Takže moje otázka je nasnadě. Co vy by jste dělali v případě že na někoho koho znáte leta letoucí, za koho by jste dali ruku do ohně se dozvíte že je z něj zločinec? Hájili by jste ho před ostatními z té pozice z jaké ho znáte, a dobře, vy?

A aby jste fakt viděli že nekecám, tak tady malá fotodokumentace.
Myslím že Saša je natolik výrazný tip, že ho najdete hned. Mimochodem ten druhý obrýlený kluk co stojí vedle něj je hudebník, skladatel, dirigent a muzikolog. Ten vedle bez brýlí pracoval ve Stavovském divadle, ale bohužel jak jsem při shánění spolužáků zjistila před třemi lety zemřel. Dlouhovlasý spolužák na kraji horní řady je také hudebník člen uskupení Vltava, dříve člen Hudby Praha. Ten kterému drží ruku na rameni je architekt a jeho prací je valná část přestavby Anděla. Až na pár vyjímek jsou z většiny úspěšní lékaři, výtvarníci, rentiéři, lidé pracující v nadacích a věnující se slepým a postiženým, manažeři. Nějak byl ten ročník 61 hodně úspěšný.


Nezbytné připomenutí těch které hned nepoznal na školní fotografii, a bylo to sranda srovnávat natěšené prvňáčky s tou bandou padesátníků a padesátnic....


Autorka se omlouvá, ale nebyla ani opilá, ani nespala, jen a jen pouze v nevhodnou chvíli mrkla....ostatně ani ostatní nevypadají moc v kondici....a ze Saši jen kousek. To pro potvrzení že všechno co je napsáno je pravda....

Začátek prosince....

První prosincový den byl, alespoň tady, krásně slunečný. Po dlouhé době. Tudíž co bylo nasnadě? Vzít přízemáky a hurá na procházku. I po jemném sněžení ale to že začal prosinec nebylo vůbec znát, jen místy ve stínu zůstalo na stromcích jemně pocukrováno. Dokonce jsem našla i jeden květ vratiče, který se zapoměl a vesele si kvetl i když už dávno jeho čas minul. Do té doby dobrou náladu mi ovšem okamžitě zkazil pohled na to, jak už zase zmizely další kusy lesa, včetně jednoho nádherného majestátního dubu a takový bordel na cestách, že se tam dalo horko těžko chodit a i přízemáci o dost mrštnější než já na mne vyčítavě hleděli kudy je to tahám....větve, polena, cesty rozryté hlubokými koryty od kol mechanizace, všude bláto, prostě hnus velebnosti. Mám obavy, že pokud to tak půjde dál, za chvíli tu cesta do lesa bude trvat tak hodinu, protože se kraje neustále posunují dál a dál....a to buď díky silnému větru anebo jako teď, masivnímu kácení. A jak jsem tak koukala na ty označkované stromy, ještě není všem dnům konec a kácet se bude dál....
Nějak jsme se nakonec z toho prohrabali a problátili, a já se zařekla že už tam zase dlouho nevkročím....jenže se tím pádem hodně zužuje možnost kam naprochajdy chodit....