Nevím kdo jsem, jsem spoutaná či volná?
Ne vždy bývám se vším svolná,
Nesnáším že nemůžu mít všechno co bych chtěla...
Proto se cítím spoutaná, ne volná...
Jsem růže s trním co drásá vše kolem.
jsem osobnost, možná něco jako Golem.
Kdo dá mi šém, kdo uhasí touhu po hlazení,
a zbaví duši smutku....
kdo učiní šťastnou takovou osůbku?
Jsem vším čím je tento svět a ničím,
Když zlobím se tak křičím, když miluju
tak s nasazením, když nenávidím....
tak jen do ztracena hledím....
Kdo jsem? Jsem spoutaná vichřice,
které byli stanoveny hranice....
Myšlenky mé plynou, jak tichá hudba.
Slyším saxofon jak tichou píseň lká,
její tóny se nesou velebně tmou...
Jsem osobnost? Jsem nezvaný host?
V čím životě, v čím světě?
Ta melodie mne spoutává a zároveň
i volnost dává, v té melodii je celý můj svět
O kterém jedno jistě vím a hned teď.
V něm nejsem spoutaná, ale ani volná....