neděle 31. srpna 2014

Vyhlášení výsledků pátého kola soutěže....


Už je tu zase konec dalšího měsíce a s ním i vyhlášení
výsledků pátého kola soutěže. Páté kolo - pět příspěvků. Začíná vzestupný trend a doufám že to bude i nadále pokračovat. Minulé čtvrté kolo byly příspěvky čtyři. To jen tak bokem. Tentokrát jste mi ale pěkně zamotali hlavu. A proč? Protože dva příspěvky dostaly shodný počet hlasů. Tak to by nebylo nic divného, stává se to často a můj poradní hlas jako pořadatele pak rozhodne. Proto se já zdržuji hlasování až do samého konce. Jenže teď došlo k situaci kdy se poprvé dostal na vrchol můj příspěvek. A teď babo raď! Co s tím hlasem. Být takovej nafoukanec a dát ho sobě, konečně za tu práci co s tím mám (věřte že nemám, je to brnkačka) , že konečně si někdo všiml mých kvalit (no, dalo by se s úspěchem pochybovat) jsem vyhlašovatel a tak mám právo na výhru (trochu skromnosti by nezaškodilo) a ze spousty jiných důvodů, anebo se vzdát pěti minut slávy a deseti oslavných komentářů a hlas dát tomu lepšímu? Takže?

V kategorii Kostely vyhrává ......

(HANKA - SCENERYPHOTO)


V kategorii Kaple vyhrává .....

(Hela)

Děvčatům moc gratuluju a těším se od zítřka na nové příspěvky v počínajícím šestém kole.....



sobota 30. srpna 2014

Svět vzhůru nohama, cesty kamsi a krajka královny Anny....


Za jedné dobré konstelace počasí,
tedy že bylo vyjímečně hezky a slunečno i odpoledne jsem při procházce lesem zkoušela fígl který předváděl Ondřej Neff a to jak fotit za slunečna v lese a vyhnout se přepalům, které zákonitě vznikají. Nevím jestli je to až tak dobré jako to měl on ale myslím že trochu to pomohlo. Ještě to ale chce zkoušet dál a hrát si trochu s nastavením. Tedy jestli na to bude nálada nebo ještě spíš jestli si na to vzpomenu. Ono je to se mnou tak, že jak vidím něco co mne zaujme tak fotím povětšinou okamžitě na automat a s nějakým přestavovánímj a nastavováním se nepářu. Vím že tohle bych ani neměla prozrazovat protože to je fotografické lemplovství, no ale co už ..... tak to třeba svedu na to, že když nemám brejle tak na to ani nevidím ..... ono to ani není výmluva ale fakt.








Tam kde na cestu nesvítilo sluníčko zůstaly po dešti kaluže a tak jsem je využila jako přírodní zrcátka.
Snímky jsem dodatečně poztmavovala aby vynikla modř oblohy nad nimi která jinak v té blátivé vodě nebyla vůbec vidět.







O téhle rostlině jsme vedli debatu jak se jmenuje, až JiHei přišla na jméno které jí velmi vystihuje. Krajka královny (no a teď nevím jestli si to pamatuju přesně) Anny


Velmi si jí oblibují Kněžice páskované. Na jedné z rostlin byl hotový sněm


A dvě tak nějak nezařaditelné do tématu i když vznikly při stejné procházce



Nevím jak to říct, ale nějak pořád to nebylo s těmi nápady tak jak bych chtěla. Ale myslím že ti z vás kdo fotíte to znáte velmi dobře. Prostě najednou se objeví taková nějaká nechuť či co, ať se člověk kouká jak se kouká pořád nic nevykouká. A tak cvaká jen tak a není moc nadšený tím co vlastně nafotil ..... je to taková znouze ctnost

pátek 29. srpna 2014

Čekání jedné čekanky .....


Byla jedna čekanka, na prince čekala
Dočkat se nemohla, čekáním modrala .
Čeká stále dál, princ už ujel v dál,
nestál o malou čekanku, chtěl nějakou barbínku
která bude ho obdivovat a nemístně milovat
jeho sexy peněženku či se sním předvádět venku.

A co ta malá čekanka? U silnice čekala
až celá zmodrala. Ale každý kdo šel kolem
sklonil se honem k té modré kráse.....














čtvrtek 28. srpna 2014

Kapkování po ixté.....



Deštivo bylo už někdy dost na nervy, ale
kdyby to alespoň byl déšť kterej by namočil les. Ale ne, to byly takový divný přeháňky nebo jemné vlezlé mžení při kterém bylo hnusně zimavo. A člověk si nemohl nic pomalu naplánovat. A ani nechtěl. To počasí úplně vysávalo jakoukoli energii a náladu někam vyrazit. Houby taky nerostly, protože les byl totálně suchej a to mne tedy naštvalo ze všeho nejvíc. Věděla jsem že sice budu sama a moc sbírat hub nebudu moct pokud se nechci krmit celý týden různými houbovými pokrmy a riskovat že mi nohy srostou v jednu a na hlavě vyroste klobouk. Jenže zase když já je tak ráda sbírám .... no první procházka mne tohoto problému okamžitě zbavila protože po hodině v lese jsem našla jen deset umrněnejch houbiček.
Místa kam jsme chodili na jisto skoro všechna zmizela díky masivnímu kácení, a když to nebylo přerytý od mechanizace, tak se postaraly divoký svině. A líst v lese plném divočáků do houštin je hodně velkej risk. Takže skoro čtrnáct dní v "houbařském ráji" jak je tahle část Brd nazývána, se smrskla na nalezení třinácti jedlejch hub. Ovšem za to závěrečný víkend na jihu Čech mi to bohatě vynahradil. Ale o tom až později ......
Když jedna z těch protivných přeháněk ustoupila tak jsem vylezla alespoň před chatu a zkoušela jsme tam nafotit nějaké kapičky které se třpytily na větvích smrků a borovic ve vzácných chvílích slunečního svitu.














A jak jsem si tak hledala vhodný objekt v trávě, najednou se ukázala tahle zelená saranče


Zřejmě se jí to pózování asi líbilo, tak mi skočila i na focený list kontryhelu



středa 27. srpna 2014

Zpátky v parku.....



Zhruba po roce jsem se zase vydala na dobříšský zámek
zkouknout co nového v parku jak francouzském tak anglickém. Jela jsem si tam vylepšit náladu ale nakonec jsem musela díky počasí zdrhnout dřív než jsem počítala a zase jsem byla naštvaná a smutná a navíc mne tedy fákt hodně naštval řidič kterej mě obral o šest korun na jízdném. ( Někdo si řekne co je to šest korun, ale pro mne to je drzost. Věděla jsem z jízdních řádů kolik to má být, jela jsem tak už po několikáté ale on mi neustále tvrdil že to tak není. Ostatně po návratu jsem volala dispečerovi a ten mi to potvrdil. Prý ho řádně proškolí. Když si vezmu kolik lidí za tu svou službu takhle natáhnul vydělal tak firmě neoprávněně pár stovek. Já vím, není to nic proti ničemu ale prostě mě to připadalo dost drzé a nechtělo se mi mlčet) Ale zpět k výletu, ony ty všechny dny ze skoro čtrnácti byly hodně podobné. Ráno nádherné sluníčko a během dopoledne se zatáhlo a začalo buď poprchávat nebo foukat a udělala se pěkná kosa. Den který jsem si pro svůj výlet vybrala ale vypadal že by se přece jen mohlo něco změnit, sluníčko svítilo stále i když už proběhla kritická hodina a tak jsem se dost těšila. Dojela jsem na místo, seběhla do zámku a hajdy do parku. A hned jsem vyrazila k oranžerii která se opravuje. Oproti loňsku už měla novou základní fasádu a ve výklencích nainstalované sochy. Jestli se bude na ní skvít i ona úžasná panoramatická výmalba jsem hodně zvědavá. Cestou jsem zaslechla krásné tóny kytarové hudby a hned mi došlo, že tentokrát budu mít stejné štěstí jak Hanka a u fontány Napájení Tritonových koní si tu hudbu budu moci poslechnout. Vloni jsem se podvakrát trefila do nějaké pauzy či opravy, nevím....

Jak to znělo se můžete podívat a poslechnout tady. Neberte moc přísně způsob, natáčet videa se teprve učím.


U mola se oproti loňsku nic nedělo, páska se zákazem vstupu sice uzavírala cestu ale nikde nikdo nebyl a tak jsem šla až dolů k molu abych udělala nějaké obrázky Huťského rybníka. Už byl sice napuštěný, ale počasí už se začalo dost kazit a začínal foukat vítr takže hladina byla dost rozvlněná na to aby se daly udělat nějaké odrazovky. Tentokrát jsem celé focení ve francouzském parku a okolí zámku podřídila účasti v Helenčině projektu o starých řemeslech a jejich prezentaci a tak většina fotek bude věnována článku do téhle prezentace. Tedy pokud ho Helenka nezruší.
Když jsem prošla francouzský park, můj další úmysl byl zajít v anglickém na jedno místo odkud vede další cesta kterou jsem viděla při minulé návštěvě a vydat se na průzkum kam vede. Jenže jsem si stačila projít jen nové obyvatele voliér když se zvednul opravdu silný vítr, obloha se zatáhla černými mraky a pěkně se ochladilo. No skoro to vypadalo že by mělo začít sněžit, spíš než pršet. A jelikož jsem si ještě chtěla nakoupit vystřelila jsem směrem k autobusům abych zjistila kdy mi jede nejbližší autobus zpátky, protože původně jsem se dívala na odjezdy těch pozdějších. Ukázalo se že mám půl hodina na to si nakoupit a stihnout odjezd zpátečního autobusu. Prosvištěla jsem sámošky jak střela a přišla akorát v okamžiku kdy se autobus pomalu sunul ke stanici. S chutí jsem do něj vlezla protože už bylo opravdu dost zima a vydala se na zpáteční cestu. Měla jsem trochu divný pocit, protože když jsem tak jela před dvěma lety zrovna ve stejné situaci mi volala mamina že tatínek umřel......
A doma jsem si pěkně zatopila v krbovkách, pustila si céda a bylo fajn.


U zámecké restaurace mne zaujaly krásné stromkové anglické pelargonie. Kdysi jsem si tak vypěstovala klasické muškáty a bylo to docela zdlouhavé pěstování


Těch pár sedmikrásek svítilo v celém jinak jednolitě zeleném trávníků jak hvězdičky


To ještě svítilo sluníčko ....



Část Huťkého rybníka. To molo dole si okupovalo asi takových třicet kachen. Když jsem se nad nimi objevila vypálily na hladinu jak střelený. No asi většina návštěvníků tu pásku se zákazem vstupu respektovalo Mrkající


Nejen že jsem měla štěstí na hudbu u horní fontány, ale také byla v provozu i tahle, která při minulé návštěvě také odpočívala na suchu. Jen bylo škoda že se k ní nedalo dostat zepředu. Původně tu vedla okolo ní cesta, ale později vznikla tahle buxusová výsadba a fontána se stala její součástí.



Tak alespoň zdálky ...





Jedno malované okno .....


..... a jeho opravdový soused. Přiznávám se že jsem si ho všimla až teď. A to už jsem tu byla počtvrté


Puštík obecný v zámecké voliéře. Ten jelikož byl hned na kraji byl nejlíp fotitelný přes to husté pletivo. Ostatní chovanci byli buď schovaní nebo se přes to pletivo nedaly moc vyfotit.


Jelikož v tomto okažiku došlo k onomu zlomu v počasí jsem tady skončila. Ovšem to jsem nevěděla že tu budu za tři dny znovu. Z velkým překvapením jsem totiž zjistila že tu dcera přes její velké výletování ještě nikdy nebyla a tak jsme si na čtvrtek naplánovaly že se sem podíváme spolu.