K jídlu i k ozdobě....

Před mnoha lety v Berlíně, tehdy při mé první a zároveň poslední návštěvě v něm jako rozděleném městě, jsme si ve veřejné výsadbě všimli něčeho co vypadalo trochu jako zelí, a trochu jak nějaký exotický květ. Všichni jsme nad tou zvláštností stáli jak svatí na mostě a přeli se o to, co by to mohlo být.

Nakonec jsme bez nějakého výsledku či dohody odešli rabovat místní obchoďáky a nějak se na tu zvláštnost pozapomělo.

Uplynulo nějakých pět šest let (byli jsme tam koncem října 89 kdy se svatořečila sv. Anežka Česká) a tady u nás se začala ta zvláštní rostlina taky objevovat. A byl konec záhady.

Jednalo se o ozdobnou formu rostliny Brasicca oleaca , známou nám všem pod jménem zelí. Jak jinak vypěstovanou v Japonsku a Číně pro ozdobné účely. Já sama jsem je pár roků měla na zahradě v záhonech a místní z toho byli perplex když to viděli. Dotazy na to CO JE TO jen pršely a já nestačila odpovídat. Nakonec tu snad nebyla jediná zahrádka kde by se nevyskytovalo.

Od té doby bylo vypěstováno mnoho barevných, tvarových a velikostních variet, začalo se používat i ve floristice a dokonce se objevila takto krásně barevná i růžičková kapusta. A nejlepší je, že se to dá fakt i jíst....na studeno do salátu i tepelně upravené jako normální zelí....

Já jsem zase nahlédla přes plot a tady je pár snímečků....

Tady je vidět jak forma se "stříhanými" listy tak za ní s klasickými....

Ale nejen do záhonků ale i do truhlíků se dají menší odrůdy sázet. Jejich výhodou je mrazuvzdornost, a to že čím studenější počasí tím více se vybarvují.....

Návod( ode mne) na listové růžičky..

Prosila mě Pizlík a Mengano o poněkud větší návod na listové růžičky.

Takže tu je, a snad bude pro vás srozumitelný.

Je dobré mít listy co nejčerstvější, ty se dobře řasí a nepraskají. Pokud se vám podaří

nasbírat listy různých velikostí je růžička ještě hezčí, protože můžete skládat

od menších k větším. Doufám že se mi svými výrobky pochlubíte....má být krásně

tak hurá do přírody na listy. Možná že i někdo přijde na to, že to jde dělat

i z jiných listů, kdo ví....

Psát či nepsat....

Zjišťuju pomalu, že se začínám vcelku dost odklánět od původní ideje mého blogu. Něco fotek, tu a tam nějaké povídání na okraj, ale hlavně povídání o tom co obnáší život s takovým zvěřincem jaký je u nás. A místo toho začíná vznikat přírodní fotoblog. Nevím čím to je ani proč mi v poslední době dělá problém dát dohromady pár vět aby s toho vzniklo něco smysluplného, něco čtivého co pobaví. Prostě to nejde. Jsem ráda, že vypotím těch pár vět k tomu co jsem fotila, nebo když dám horko těžko něco k TT. Zrovna teď je téma které znám a zažila si na vlastní kůži co dokáže alkohol (tedy ne že bych to byla já kdo pil, byl to můj exmanžel) ale stále nemám k tomu nějak ten správné nakopnutí, to že si sednu a píšu. Asi možná proto že mi připadá že se na tohle téma napsalo už dost, že i já už jsem tu jednou své zážitky popsala, nebo je to až příliš vážné téma....nevím. A veselé historky z hospody? Ty jsou možná jen veselé v ten okamžik kdy je člověk zažívá ve více či méně alkoholovém oparu, pak už působí jen a jen trapně.

Naproti tomu focení je hned, výsledek je někdy opravdu i pěkný, ale zase díky tomu mému strašně úzkému a omezenému prostoru ke kterému jsem uvázaná jak k boudě je to čím dál tím těžší....Možná je to nějaké rozcestí které teď mám před sebou, napravo psát nalevo fotit. A já se nemůžu rozhodnout kterou cestou se dát. Hodit si korunou? A co takhle rada. Od vás kdo ke mě chodíte. Dáte jí? Protože i vy se podílíte alespoň částečně na tom jak můj blog vypadá...tím co se vám líbí, tím že řeknete co chcete vidět nebo ne, tím co vás víc baví i tím co vás nebaví...klidně napište svoje názory, budu za ně jen ráda....a já se možná k něčemu i nakopnu....