středa 9. ledna 2019

Kdo si hraje ....




..... prý nezlobí. Já když si začnu hrát s tvořením, zmizím na celé hodiny do mého pracovního pokoje a tam vydržím celé dny. Navíc teď jsem nemusela od 22.12 až do 7.1. do práce, takže jsem měla času habakuk. A taky jsem ho využívala natolik, že jsem se pomalu přestala díky hodinám odsezeným u šicího stroje hýbat. No bolel mne celý člověk jak kdybych odtahala metráky uhlí. A protože sídlím v patře, díky odšlapaným cestám po schodech nahoru a dolů mě nohy bolely jak po odběhnutém maratonu. Výsledkem toho všeho je šest hotových panenek, jedna rozdělaná a jedno rozšité hnízdečko pro první vnučku v rodině bývalé spolužačky ze ZŠ.

Po prvních třech zkušebních, které jsem rozdala, přišly na řadu čtyři na zakázku. Jedna pro tvořilku , která ale na tvoření nemá čas, jedna pro spřátelenou dandíkářku a její vnučku a dvě pro kamaráda. Tedy ne že on by si sám hrál s panenkama, ale jedna zas byla pro jeho vnučku k vánocům a jedna pro nějaký jeho modelářský experiment.... a dvě tu jsou zatím bez majitelek. Někdo mi tu v první článku o těch panenkách na mé povzdechnutí, že sice mám spousty inspirací, ale nemám je pro koho dělat, poradil ať je dám buď do nemocnice nebo jiného podobného zařízení. Nápad sice dobrý, ale do nemocnice musí být z materiálů pratelných na vyvářku, což zrovna ty moje nesplňují.....