Na závěr jen tak....

...dvě fotečky které jsou tak trochu mimo povídání, ale ani se k nim vlastně moc povídat nemusí..

Mám ve zvláštní oblibě tyhle "sušiny" snad proto že jak proti obloze tak proti sněhu tvoří zajímavý kontrast...

Nová atrakce....aneb ovce kontra Mates

Jdouce po louce, a fotíce krásné zvonky, zaslechla jsem najednou bečení ovcí. Myslela jsem si že mám nějakou haluz, protože ovce jsem tu nikdy u nikoho za těch dvacetjedna let neviděla! Jenže za chvíli zase a to už jsem se začala rozhlížet a ono opravdu, v jedné zahradě u plotu stály dvě ovečky, trochu odrostlejší jehňata. A ohromně zvědavě si prohlížely okolojdoucí. S Matesem v ruce, aby na ně nejčel a neplašil je jsme k nim došli. Mates koukal nevěřícně na ta divná chlupatá stvoření a říkal si asi že to jsou tedy hodně divní psi, ovečky zase koukaly na Matesa, co je to za miniaturní přízemní něco, co skáče jak na pérkách, štěká a pobíhá kolem. A tak kam šel podel plotu Mates šly i ovce a naopak, kam šly ovce plížil se při zemi Mates.

Nějak se zase začínají vracet na ves její původní zvířecí obyvatelé, tu je u domu koza, tady dvě ovečky. Asi se už nechce majitelům tu rozsáhlou zahradu stále sekat, tak si pořídili sekačky živé. A ještě jim to zároveň hnojí....

No a pro místní děti je to vítaná atrakce, protože ač celý svůj dosavadní život žijí na vsi, ovce, kozy a krávy znají jen z obrázků v učebnicích.....

Tyto dvě fotky byly jediné kdy se dívaly přímo na mne, pak už jen fascinovaně sledovaly Matesa....

Vodní....

Jarní přehradní je poslední ze záběrů, který tu nebyl. Byla tu přehrada letní, podzimní i zimní. A je fakt, že ten pozdně jarní se moc od toho letního neliší. Není tu totiž stromů kvetoucích, které by naznačovaly že zrovna teď je jaro. Zelený strom vypadá stejně....

A jak jsem tam seděla na sluníčku, čekala až trochu oschne Mates, který se jako vždy s velkou vervou vrhnul do vody, soustředila jsem se na vlnky, které se honily po hladině. On totiž docela dost foukal vítr a tak celé včerejší focení bylo jedno velké nahánění všech objektů které se mi dostaly před objektiv. Neustále mi utíkaly ze záběru....

K vodě patří i ptáci, v tomto případě volavka šedá, která nad námi kroužila. Objevily se zde teprve před dvěma třemi lety, a začaly tu i hnízdit, mají tu velice příhodné podmínky. Jak přehradu tak potok i říčku a v lesích okolo přehrady již delší dobu hnízdí i černí čápi, ale toho ulovit je opravdu náhoda....

Je to hodně zoomované, tak i proto trochu rozostřené....

Velká zrzavá kočička....

Tu zrzku jsem tady už jednou měla. Spala si spkojeně v seně u chatařského betlému.

Včera jsem na ní narazila jak si spokojeně leží v trávě na sluníčku, skoro skrytá před

zraky kolemjdoucích, a vůbec jí nevadilo, že jen pouhých 30 cm od ní poletuje náš

Mates, který si chtěl něco vyříkat s bernardýnem patřícím majitelům restaurace

zavřeným v kotci. On sám si jí všiml až za dost dlouhou dobu. Ovšem i potom, si dál

hověla s klidem anglického lorda v trávě a zřejmě si říkala, že jít do konfrontace

s takovým plašanem je pod její úroveň. Ale aby se zase neřeklo, že je srab, sedla si na

chvíli, dvakrát pro formu na Matese prskla a pak se zase s vědomím dobře

vykonané práce zachrula do trávy a dál se v klidu vyhřívala....

Tu poslední fotku jsem nejdřív chtěla smazat, fotila jsem přece micku a ne trávu, jenže pak mi připadlo

že to není zas až tak špatné a tak jsem jí přeci jen nechala....