čtvrtek 13. prosince 2018

Žlutě ....




Pořád je bílo, a tak na fotkách bude dnes vládnout barva sluníčková. Dneska tady u nás svítilo celé dopoledne, teď už je
zas zataženo, přesně dle předpovědi. Jen doufám, že zas nebude sněžit. O nějaké kalamitní situace nemám zájem. 
Sice je čas sněhu, lyžovaček, sáňkování (vlastně ani už nevím, jestli o něj děti mají ještě zájem) a vůbec všeho, co k adventnímu času patří, ale já prostě ten sníh dvakrát nemusím. Jsem zvědavá na sobotu. Jedu na adventní zájezd do Míšně a na zámek Moritzburg , trochu nasosat zas jiné atmosféry. Pokud někomu nic neříká jméno Moritzburg, tak vězte že to je onen zámek kam jela Popelka na ples.... jelikož jsou Němci na tenhle film tak pyšní, je na tomto zámku stálá expozice o natáčení téhle dnes už kultovní pohádky.
Však co by to byly vánoce bez Tří oříšků. Stejně jako kdysi byly pro mne vánoce a Pyšná princezna jedno, dnes to jsou Tři oříšky a S čerty nejsou žerty, nověji i s Andělem Páně I a II. Takže budu mít takový pohádkový výlet....

středa 12. prosince 2018

Slunečná Praha ....




Další pražská zastavení na vás čekají právě teď. Odpoledne 
bylo krásně slunečný a já si to cestou na nádraží užívala.
 Tu a tam jsem se zastavila, podívala, pokochala, a samozřejmě nafotila. ..
Hlavně díky všednímu, byť už dost předvánočnímu dni, bylo všude celkem tak akorát lidí, nemusela jsem se prodírat neprostupnou hradbou. Já už několikrát říkala, že ten pražskej frmol a rumrajch mi hodně chybí a když tu jsem, užívám si to, ale co je moc, to je moc i na mě. 


úterý 11. prosince 2018

Červeně .....





Jelikož je venku bílo (tedy alespoň u nás ano 😒) tak si dáme přestávku od Prahy a podíváme se zas na nějaké květy. A aby byl ten kontrast co největší, dáme si barvu červenou. Ostatně bílá a červená je hodně používaná vánoční barevnost tak se i hodí.
Všechny jsou tentokrát ještě z návštěvy v botanické zahradě,
stejně jako některé v dalších barvách....


pondělí 10. prosince 2018

Pražská zastavení předvánoční .....




Koncem listopadu jsem musela jet do Prahy kvůli dědickému řízení. Nebýt liknavosti a bordelářství soudu v Ústí nad Orlicí, nemuselo tomu tak být, jenže oni tam ztratili celý spis a tak se po téhle zkušenosti notáři nedivím, že si mne raději pozval do Prahy. Nějak moc mi to nevadilo, výlet si udělám vždycky ráda. Původní plán byl jet hned ráno rovnou na chatu, a odpoledne pak do Prahy vyřídit tu návštěvu, pocourat se a jet zas přespat na chatu a druhý den domů. Nakonec ale jsem zvolila variantu tam a zpět. Stejně nás tam čekala cesta na víkend pro Myšpulína. U notáře proběhlo všechno O.K. a já vyrazila hned zpátky na nádraží.
Ale nedokázala jsem nekoukat kolem sebe a nefotit. Tentokrát jen mobilem, táhnout se s foťákem jsem zavrhla. Aspoň jsem si vyzkoušela, co umí foťák v novém telefonu, a přiznám, že jsem byla docela překvapená. Mile....
A tak vznikla tahle moje malá pražská předvánoční zastavení.
P.S. Nakonec ze všeho nejdéle trvaly cesty. U notáře jsem byla hotová za dvacet minut (čekala jsem, že naopak tam to bude nejdéle) . A stejně mne těch dvacet minut stálo skoro tři tisíce ...😕😖

neděle 9. prosince 2018

Svícny .... výzva Blondýny a Slunečnice






Do některých blogových výzev se přidávám velmi ráda. A tak jsem se rozhodla přispět do té, kterou uveřejnily Blondí a Slunečnice. Jedná se o svícny. To je pro mne hodně žhavé téma, protože když se rozhlédnu momentálně po domě, všude po něm nějaký svícny jsou. A to nemluvím o těch, které jsou schované ve skříňce, protože pokud bych měla do všech nakoupit svíčky, byl by to pomalu kamion. Ovšem musím také podotknout, že většinu z nich si koupila dcera, která na svícnech těžce ujíždí, a jen pár z nich jsem si koupila nebo vyrobila já. Něco jsem podědila po mamince a něco se k nám dostalo oklikou....


sobota 8. prosince 2018

Textury II ....





Druhá várka textur se na vás chystá právě teď. Opět většina z nich
je z lesní procházky po lese na chatě. Vlastně letošní poslední, protože když jsme teď byli pro Myšpulína, vlítla jsem do lesa jen mrknout po chvojí a zas jsem valila zpátky. Vlastně jsem za celý víkend foťák vůbec nevzala do ruky. Hlídání Bobeše a Myšpulína mi zabralo všechen čas a na focení nebylo ani pomyšlení.
Jediný okamžik kdy jsem ten foťák vzala do ruky bylo 
po návratu kdy jsem valila nafotit nějaké zamrzlé fotky ze zahrady...


pátek 7. prosince 2018

Jsem naštvaná .....





..... ba co víc, jsem přímo nebetyčně nasraná! Nepotřebovat tolik těch pár šušní co dostanu za těch pár hodin práce, už bych po dnešku vážně plácla klíče a kartu na stůl a zmizela co nejdál od téhle fabriky kde jsem momentálně zakotvila. Aby jste byli v obraze proč. Mojí pracovní náplní je výdej večeří. Od půl šesté do půl sedmé. Jeden týden směna o max 45 lidech, druhý týden směna s cca 56 lidmi. Tři jídla plus dvě polévky. Jsme na to dvě. Já na hlavním výdeji a polévky, kasa a myčka druhá. Jenže na výdej jídel se také musí ta jídla připravit, ohřát, mýt černé nádobí. Takže se od čtyř hodin do sedmi zastavím max na pět minut, když čekám na další várku lidí. A v té době si buď odmývám odmočené lodny, nebo ty co se mi zatím po vydaných jídlech uprázdnily.
A když nemyju nádobí, myju pracovní pulty. Tenhle týden mám zrovna tu silnější směnu. Dneska mi volá šéfová, že si na mě byli dělníci stěžovat, že já nedělám vůbec nic a všechno nechávám na té druhé a jen stojím a koukám. Což mne tedy rozpálilo do běla.
Řekla jsem šéfové, že přece se mnou už párkrát na večeřích byla, že mne při práci viděla a jestli tedy měla pocit že nic nedělám a stojím a ona tam dělá za mne. Sama konstatovala, že tenhle pocit rozhodně neměla. Ono to zdánlivě tak vypadá, že nemám nic víc na práci, ale to je dané tím, že já se pohybuji na cca 2 m. Ta co vydává polévky se naběhá od pultu k pokladně a pak od dveří k myčce s použitým nádobím. Tudíž to vypadá, že oproti mě je nadmíru zaměstnaná. Jenže já jedu s výdejem jídel pořád, od těch půl šesté až do sedmi a ona začne s mytím až v okamžiku kdy se objeví první prázdné tácy s nádobím což je zhruba kolem šesté.
Nejvíc mne naštvalo to, že já se musím obhajovat proti naprosto nesmyslnému obvinění, a pokud se objeví další obvinění už se bude k tomu volat oblastní ředitelka. A jestli je nebo není pravdivé to nikoho nezajímá. Vždycky jsem si tohle intrikování a udavačství zažívala v čistě ženských kolektivech, a to víc mne překvapilo a naštvalo, že to je v kolektivu mužském. A to se ještě člověk snaží vycházet vstříc jak ve velikosti porcí, tak v množství a druhu příloh. A ti hajzli kteří se vám culí do xichtu vám, když se otočíte,  vrazí kudlu do zad. Možná jsem paranoidní, ale já v tom všem cítím práci jedné zaměstnankyně. Už se jí podařilo vyštípat nejmíň tři jiné, a teď se snaží  skoro od začátku mého nástupu to znechutit mě. A že to opravdu dělá mi potvrdila má bývalá parťačka, která její "práci" zažila i zažívala její "přízeň" na vlastní kůži.
Proto jsem taky tak nebetyčně nasraná ....

čtvrtek 6. prosince 2018

Kapky podruhé ....





Sice dnes mrzne, a tak dešťové kapky (pokud nějaké  byly ) ve stavu kapalném  se asi nikde moc nevyskytovaly. Však také tyhle kapky jsem fotila už dřív a je to druhá část kapkových fotek.
Jinak jsem nafotila v pondělí po návratu tu ledovou pohromu, která tady zastavila, nebo hodně omezila vlakovou dopravu skoro v celé republice. Bylo to tu kolem jak v Mrazíkově, škoda že nebyl čas na to zastavit se a fotit, v lesích to bylo opravdu úžasné.
A tak jsem jen oběhla zahradu a tu a tam něco vyfotila. Ale to zas uvidíte někdy jindy. Dnes tu máme klasické dešťovky ....

středa 5. prosince 2018

Dodatek k článku Spolu u první svíčky....




Jak jsem slíbila, tak činím. Dneska vám chci představit náš chlupatý přírustek do rodiny i obrázkově. Včera nám nešla skoro celý den elektrika, ve vsi přepojovali elektriku na nové sloupy a když jí pustili, už jsem svištěla do práce, a tak jsem se k počítači dostala až dnes. Jsou to fotky z opravdu prvních chvil, kdy zůstal s námi a já doufám, že i zůstane. Proč? Protože se můj strach který jsem měla z toho jak se bude chovat Bobeš stává oprávněným. 
Nejdřív, když si myslel, že je Myšpulín u nás jen na návštěvě, choval se jako slušně vychovaný pes a s návštěvou si hrál. Jenže od doby kdy přišel na to, že není na návštěvě ale zůstane s námi, otočil a jen vrčí a na mladýho vyjíždí docela zle. Což znamená mít oči kolem celé hlavy a stále hlídat kde kdo z nich je a poslouchat jestli se ozve varovné vrčení a hned skočit a zasáhnout. Popravdě? Tomuhle napětí už jsem si odvykla a je to dost náročné si znovu zvykat.
Bobeše stále stavíme na první místo, hladíme, chválíme, mazlíme se s ním aby věděl, že o naší lásku nepřišel, no zatím to moc úspěch
nepřináší. Takže při dalším vrčení už přijde na řadu opačné chování, dostane prostě na prdel aby věděl, že pokud mu malej neubližuje, nebude ubližovat ani on jemu. Dneska zatím volí taktiku Nevidím tě, což znamená aspoň chvíli klidu.


neděle 2. prosince 2018

Spolu u první svíčky.....




Před necelým týdnem vyhlásila Blondí téma na první adventní neděli "Spolu u první svíčky". Vzhledem k tomu že jsem mimo domov a tak nemohu svou první svíčku zapálit  a přidat tak obrázky s vánoční tématikou a ani výzdobou,  natož nějaké fotohanbárny, což mne docela lákalo  můj první adventní příspěvek bude zcela jiného druhu.  Jsem na chatě proto,  že jsem si sem jela pro trochu předčasný vánoční dárek  A taky pro nové starosti.  Jak víte, museli jsme se rozloučit s Bačím kvůli jeho těžké a neodvratné diagnóze rakovina.  Bobeš mi připadal smutný  i doma to bylo neúplné a tak jsem začala koketovat s myšlenkou na nového psíka.  Věděla jsem  že velkého už ne, ale nějaký jezevec že by se třeba hodil. Ale nakonec zasáhla prozřetelnost podpořená dvěma dandíkářkama a oslovila mne třetí s tím, jestli bych nenašla u nás místo pro malého pepřáčka.
Samozřejmě jsem zajásala,  ale vzápětí mi došlo,  že na něj finančně nedosáhnu  leda že by jsem byla spolumajitelka. Chovatelka na to přistoupila a včera jsem se stala spolumajitelkou šestiměsíčního kluka. 
Jediný kdo naše nadšení absolutně nesdílí je, jak jinak, Bobeš. Místo aby byl rád že nebude sám, žárlí a na prťouše vyjíždí a vrčí. Doufám že se to uklidní a že se přece jen skamarádí a já nebudu muset prcka vracet nebo nedej bože pořád za nima chodit a hlídat aby se něco nestalo.. Po tom co se stalo s Matýskem jsem už pořád vyplašená. Budoutto teď hodně náročné týdny které snad nakonec přinesou kýžený výsledek ...
Prcka jsem nafotila ale zjišťuji, že na tabletu nemám možnost přidávat fotky a tak ho uvidíte až se dostanu k noťasu.  Zatím všem přeji krásný zbytek první adventní neděle a držte nám všem všechny palce co máte ...

čtvrtek 29. listopadu 2018

Textury ....






Nezapírám, že inspirace k nafocení následujících obrázků jsem 
měla hned dvě. První, už docela obvyklou, je mi Čerf s jeho 
cyklem fotek s detaily stromové kůry, a druhou blog jedné fotografky a lektorky focení. Jedná se o textury kolem nás. Najdeme je všude, na zdech, plotech, zemi, v lese ...
Moje inspirace poskytl hlavně les, ale pár jich je i z jiných míst.
Jak se mi (ne)povedly můžete posoudit sami ....


středa 28. listopadu 2018

Kapky .....





Marná sláva, podzim, a vlastně v posledních pár letech i zima, jsou ve znamení kapek. Deště, občas dost silná rosa nebo mlhy dávají spousty možností k jejich focení. Tedy pokud se vám zrovna chce ven. Mě tedy v takovém počasí moc ne. A tak jen oběhnu zahradu a mrknu, jestli tam nejsou někde možné nějaké pohledné kapkové záběry. Povětšinou v tomhle vedou moje ozdobné trávy, protože na nich se ty kapky udržují ve velmi nepravděpodobných 
pozicích zcela popírajících gravitaci ....


úterý 27. listopadu 2018

Ještě jednou čb .....





Dnes si dáme druhý nášup černobílých fotek. Zatím poslední, než zas nějaké nastřádám. Asi to nebude moc dlouho trvat. Touhle dobou většinou mám takovou nenáladu, že čb fotky, tedy pokud vůbec fotím, jsou odpovídající mému rozpoložení. 
Sice mi teď přibude nový objekt na focení, dalo by se říct, že vánoční dárek, jen o něco dřív, ale mám i trochu obavy jak to přijme Bobeš. Takže se těším, netěším, a říkám si jestli jsem udělala dobře když jsem na tohle kývla, byť se jedná tak trochu o splněný sen ....


pondělí 26. listopadu 2018

Zkouším nové staré sklo ....






Jak už jsem několikrát zmínila, stala jsem se velkým fanouškem focení s digitálním foťákem ale se starými manuálními objektivy. A občas nějaký tu a tam koupím, nebo dostanu, či objevím na vlastní půdě. Jenže jak stoupá obliba těchto objektivů stoupá i jejich cena.
Nedávno se mi podařilo zakoupit další, jen má rozbitou clonu, a stále fotí na plnou díru. Z druhé strany u mnoha těchto skel je nejhezčí bokeh právě na nejnižší clonu (plnou díru) ovšem pak je problém s ostřením, které je také u těchto skel většinou manuální.
Ale zas se to těmhle sklům dá odpustit. Kvůli barevnému podání, kvůli bokehu, trochu nostalgickému focení, protože se musí
všechno dělat manuálně....
Moje nová akvizice  je tentokrát německé provenience (dosud to byly spíš ruské objektivy a jeden starý japonec) Domiplan 2,8 / 50 Meyer - Optik a teď vám představím jak si vede.


neděle 25. listopadu 2018

Foto - grafie .....






Výraz fotografie znamená doslova malování světlem. Na Petrově výstavě, respektive na jeho blogu, mne vždycky zaujaly jeho fotky z cyklu " Kouzelná zahrada ", které vznikají zoomováním během focení. Ještě dřív než u něj, jsem tenhle způsob objevila v několika fotoeditorech a zkoušela jsem si tak některé fotky upravit.
Šlo to, ale přece jen to člověku nedá, aby to nevyzkoušel tak jak se opravdu má. Tedy rovnou při focení. Má to jednu výhodu, nemusíte si lámat hlavu s ostřením. Při letošní návštěvě výstavy na mne opět vykoukly další fotky ze zahrady a tak jsem si to při jedné podzimní procházce vyzkoušela. Není to opravdu nic těžkého, jen to chce najít příhodný objekt a alespoň trochu sluníčka. Tedy rovnou podotýkám, že na Petra ještě nemám, další pokusy jsem zatím nedělala, ale určitě nějaké budou ....