24 ledna 2023

Následující dva články ....

 


.... budou takovou definitivní tečkou, alespoň
ve fotografiích, za loňským rokem. Byť ty dva předešlé kovidové nebyly nic moc, tak poslední tři měsíce toho loňského je zdaleka překonaly co se týče všech možných srágor které se na nás doma navalily. A ty samozřejmě pokračují i v tom letošním prvním měsíci roku. Fotky které vám chci nabídnout jsou čistě mix mobilových záběrů které se mi v telefonu nastřádaly a nebyly vhodné do žádného článku ....

21 ledna 2023

Jako tradičně, když ....

 


.... není co fotit v podobě květů, najdu si něco 
suchého. Listy, odkvetlé luční květy, plody kaliny, (ty mám obzvlášť ráda) trávy anebo bodláky. A když jsou obzvláštněné sněhem, jako tomu bylo při vzniku dnešních fotek, vypadají hned o mnoho lépe. Normálně bych asi teď fotila nějaké květy, které bych měla doma, letos poprvé mám prodlevu v tom, že vždycky od 25.12. si kupuji domů nějaké živé květy. Letos nějak na to ani nemám náladu vypravovat se do města. Nepředstavovala jsem si že by ten nový rok mávnutím proutku zlikvidoval všechny problémy, ale že začne takhle blbě, to mne tedy ani ve snu nenapadlo ....

19 ledna 2023

Předposlední sněhové fotky ....

 


.... z loňského roku. Další sníh nás zatím nenavštívil,
alespoň ne v takovém množství. Spíš v zanedbatelném, protože mohlo předevčírem napadnout tak s bídou 2 cm. A jelikož ani nemrzlo, k mokru a bahnu z neustálých dešťů se přidalo mokro i toho sněhu. Takže zatím to vypadá na mé předsevzetí, že do lesa vlezu snad až v létě, až tam ty rozbagrovaný a rozblácený cesty zas uschnou a bude se po nich moci alespoň trochu normálně chodit aniž by se vám bláto snažilo boty sežrat nebo jste po něm bruslili jak na zimáku. Něco se opět objevilo v předpovědích na víkend, ale moc tomu nevěřím. Na horách asi sněžit bude, ale tuším, že tady se to zas buď vyhne anebo to bude zas jen poprašek ....

17 ledna 2023

Ačkoli dnes tady svítí ....

 


.... sluníčko a zpoza oken to vypadá na jaro
tak se dnes zase podíváme na Kozlovský kopec jak vypadal když tady v půlce prosince nasněžilo. Protože při první cestě jsem neměla foťák, a litovala jsem, při druhé, v neděli kdy jsme jeli k dceři do Litomyšle jsem si ho už vzala. Ovšem nahoře jsem udělala jen dva nebo tři záběry, abych se zas pokorně vrátila k mobilu. Vzala jsem si nexíka a starosklíčko ale ti dva si s dost silnou mlhou nerozuměli. Fotila jsem jak cestou tam z auta, tak cestou zpět, ale to už jsem si nechala zastavit. Nicméně i při ní jsem tu a tam něco za jízdy zkusila. Protože od pátka do neděle byla stále mlha, ale také mrzlo, nahoře na kopci to vypadalo ještě pohádkověji než v pátek. Byla jsem moc ráda, že mi ten sníh ještě vydržel. Fotek bylo víc a tak jsem je rozdělila do dvou článků ....

15 ledna 2023

Nápor kultury ....

 


.... mne čekal v pátek a v sobotu. S novou známostí 
( jedna žena se stejným postižením, focením, odsud ze vsi) jsem začala tak trochu nějak víc brát v potaz kulturní akce které pořádá zdejší zastupitelstvo. Je zajímavé že stačí jeden zájezd, a náhodné přisednutí ke stolku u restaurace, a zjistíte že sice o tom člověku okrajově víte, ale nikdy jste netušili že je naprosto stejně posedlý, a možná i víc, jak vy. V tomhle případě také focením. A tahle nová známá mi poslala odkaz na besedu z fotografem, který fotí Orlické hory s jejich domečky, stromy, řekami i zaniklými osadami při hranici dnes s Polskem, ale vzniklých za doby kdy to ještě bylo Prusko. No a navíc fotí moje tři srdcovky. Neratov, Vrchní Orlici a Zemskou bránu s Divokou Orlicí. Fotograf se jmenuje Rosťa Bartoň a kdo z blogerů je na fb může si jeho stránku najít pod jeho jménem. Anebo se na jeho práce můžete podívat i tady Je nejen výborný fotograf, ale i vypravěč, hudebník a v neposlední řadě má i penzion v Orlických horách. Pro mne to byly dvě skvělé hodiny s prohlížením fotek míst sice naposlech známých, dokonce ne zas tak vzdálených, ale kdo ví jak to u nás v rodině chodí, že v ní nemám spřízněnou duši co se týče výletování, pro mne nedostupných. A taky mne uvrhly jako vždy když vidím takhle na velko a na živo fotky jiných fotografů do depky z toho, že ač si myslím že třeba něco umím, neumím vlastně nic!

Druhým kulturním zážitkem byl dlouho očekávaný druhý díl filmu Avatar. Na ten jsme jeli včera s dcerou, zeťákem a synem do pardubického Cinema Star. A stejně jak u jedničky i tady platí že buď si ho zamilujete nebo ho nenávidíte. A mezi je jen takový malý proužek Nazajímá mě. Jedničku jsem viděla ve 2D v televizi několikrát, ve 3D v kině poprvé i poprvé na 3D televizi a dokonce i ve 4DX. A prostě jsem mu propadla. Takže když se konečně po letech stalo skutečností že James Cameron začal natáčet pokračování těšila jsem se jak malá až na něj budu moci jít. A to se mi včera splnilo. Prvnímu dílu bylo vytýkáno třeba to, že jde o ekologickou agitku, že problémy Země přetavil do problémů planety Pandora a zlé lidi ze Země že přirovnává k dnešním kapitalistům kteří vysávají Zemi a její nerostné bohatství pro svůj finanční prospěch. Nevím, asi nejsem zelený ekoterorista aby mne tohle u jedničky napadlo, ale stejná linka, tedy ničení planety a zabíjení tvorů ne nepodobných našim velrybám, jen pro jednu část jejich těla za účelem vysokých zisků je i ve dvojce. A pak věčný boj dobra se zlem, kladný hrdina versus bezskrupulózní zloun. 
I ve dvojce se sejdeme s Jackem Sullym, jeho ženou Neytiri a nyní i už s jeho čtyřmi dětmi, s kmenem Na'vi  s jejich (pod)vodními příbuznými, i s padoušským plukovníkem který ač v jedničce byl Na'vi zabit, ve dvojce se objevuje jako další z Avatarů na Pandoře a jde zase po krku Jacku Sullymu. A v těchto pár větách je vlastně obsah celého tříhodinového spektáklu. Možná že obsahově chudé, nicméně jak už je u Jamese Camerona obvyklé, vizuální stránka je prostě něco, co vás okamžitě dostane. Barvy, fantaskní krajiny i květy a zvířata, ale i hudba, triková a technická stránka to je věc která bere dech. Obzvláště ve 3D provedení. Tedy ještě je originální natočení, které je určené jen pro kina která mají ještě lepší možnosti zobrazování ve 3D, ale ta bohužel u nás nejsou, takže si film tak jak bylo záměrem jej natočit po technické stránce nevychutnáte. Zároveň s druhým dílem natáčel James Cameron další tři díly. Takže o další souboje mezi Jackem a plukovníkem nebude jistě nouze, protože oba samozřejmě přežili ....
Pokud tedy chcete prožít tři hodiny v tajemném a krásném podmořském světě plném prazvláštních tvorů, úžasných barev ale i zamáčknout občas slzu v dojemných scénách a být napjatí jak to dopadne ve scénách akčních a viděli jste už jedničku doporučuji si určitě na film zajít. 😉

12 ledna 2023

Jedna část nad městem ....

 


.... vždycky v zimě při průjezdu vypadá jak na nějakém 
vysokohorském sedle. A občas k tomu stačí i jen nízké mraky nebo mlha a mráz. To pak dokáže příroda hodně čarovat. Když se k tomu ale přidá i něco sněhu, vysokohorská iluze je hotová. Jedná se o přejezd Kozlovského vrchu směrem na Litomyšl. Ostatně tady kouzlí mraky nebo mlha celý rok. Celý hřbet je sice v mapách no name, ale tady se mu jinak než Kozlovský, podle maličké vesničky Kozlov, neřekne.Není ani vysoký zhruba něco kolem 350 m.n.m. První část fotek je z 15.12. kdy jsme se vraceli z kontroly v nemocnici, takže jsem fotila jen mobilem a jen chvilku, ono se tu přece jen na úzké silnici špatně zastavuje a ještě tu člověk všelijak kašpárkuje na silnici. Provoz sice není velký, ale stejně nemám úplně dobrý pocit. Ovšem ten den tu stavělo víc aut a posádky si fotily co tu příroda stačila vykouzlit. Jen tomu prostě chybí sluníčko ....

10 ledna 2023

Poskočíme o měsíc ....

 

.... a místo barevného podzimu tu máme, alespoň
na pár dní bílou zimu. Bylo to opravdu jen něco málo dní a něco málo sněhu. Ale i to stačilo k tomu, abych se, i přes prvotní varování ortopeda abych se do takových akcí moc nepouštěla kvůli možnému pádu, vydala na procházku tady okolo. Šla jsem opravdu jen malý okruh a tam kde jsem věděla že je buď cesta uklizená, nebo naopak sníh nesešlapaný na kterém by hrozilo uklouznutí. Co mi po celou dobu co tu bylo bílo chybělo, tak to bylo slunko. Stále se držela olověně šedá obloha takže ona kouzelná atmosféra sněhu a sluníčka se prostě nekonala. A to se až na dva nebo tři dny, kdy byl hezký celý den, od konce listopadu doposud ani nekoná. Sluníčko stále tvrdošíjně zůstává za hradbou mraků a tady vládně něco jako podzimo-zima. Zahrada začíná opět pomalu a jistě čvachtat, v trávě kterou jsem nestihla posekat si tvoří Myšpulín blátivé cestičky. O náladě na nule ani nemluvím. Dojíždím už na poslední zbytky energie v bateriích a dobití je zatím v nedohlednu. Spíš se na nás valí místo sněhu jedna jobovka za druhou. Takže takový krásný lednový den jako je na blogovém kalendáři letos asi nebude k mání ....

08 ledna 2023

Z polí a luk se dnes ....

 


.... stočíme na lesní cesty. Jeden úsek mám opravdu moc ráda
na podzim. Je mezi buky a vždycky je to tu na podzim jak ve zlatém království. Něco z toho si ale ty cesty a les zachovávají v zimě, tedy pokud nezapadá sněhem. V letošním prapodivném zimojaru se tu stále najde dost barev pro pokoukání a pokochání. Dnes na fotkách jich tedy bylo ještě o mnoho víc, vždyť pocházejí z půlky listopadu kdy ještě v krajině přece jen vládl ten barevnější a přívětivější podzim ....

06 ledna 2023

Z Prahy se zas vrátíme ....

 


.... zase do našich končin a to do nějaké půlky
listopadu. Byla tu pár dní vždy po ránu pěkná mlha, a tak mě to jeden den vytáhlo s foťákem. Hlavně jsem si chtěla nafotit les, jenže nakonec jsem zjistila, že větší mlha je na polích než v lese. Procourala jsem asi tři hodiny, nafotila spoustu fotek, dost jsem jich zase vymazala a teď vás tedy zvu na jednu trochu zamlženou procházku po polích a loukách ....

04 ledna 2023

Ještě poslední záběry ....

 

.... z adventní Prahy jsou vlastně zkouškou
co (ne)umí nově zakoupené starosklíčko. Jsou to studie racků, létajících kolem náplavky, naštěstí pán vedle mě pojal úmysl je krmit, takže začali pěkně ve vzduchu rejdit okolo. Bylo to docela dobré cvičení postřehu, nexík nemá při nastavení jednotlivých snímků rychlost nikouše, takže to bylo docela fuška. A jelikož se s ním stále sžívám (no jo, už ho mám skoro rok, takže bych ho měla znát jako svoje boty) nenapadlo mne nastavit ho na sériové snímání. Ale jsem docela spokojená, samozřejmě že prostě nemá ostrost digitálních objektivů (anebo prostě já mám volšový ruce) což je mi u starosklíček sympatické, jen někdy si říkám, že by to přece jen mohlo být o chlup ostřejší. No je pravda že dost se dá zachránit při zpracování v editoru a je to asi moje nejpoužívanější
 základní oprava .....

02 ledna 2023

Když jsem sledovala v televizi .....


.... na radu Padesátky zajímavou sérii dokumentů
o životním stylu první republiky, byl jeden z dílů věnovaný architektuře. Hlavně architektuře z doby, kdy se už začínala nad první republikou pomalu stahovat mračna válečná. Šlo hlavně o funkcionalismus, kubismus a rondokubismus. Asi nejznámější stavby této doby nejsou překvapivě v Praze, ale v Brně a Zlíně. Jména jako vila Tugendhat a Stiassni jsou legendami tohoto stylu. Další perlou je nedávno zpřístupněná Volmanova vila v Čelákovicích. V Praze to je funkcionalistická kolonie na Babě, Veletržní palác, ateliéry Barrandov s původními Terasami, budova spolku Mánes, vily jak na Smíchově tak v Hlubočepích, vila herečky Lídy Baarové v Dejvicích, režiséra Martina Friče, podnikatele a zakladatele Barrandovských ateliérů Miloše Havla na Barrandově a mnoho paláců okolo Václavského náměstí ale i přímo na něm. Ostatně o Václavském náměstí se říká že je výkladní skříní funkcionalismu. Jestli tomu opravdu tak je, se podíváme dnes .... 

30 prosince 2022

Dneska se pořádně ....

 
.... obujte a oblečte, protože nás čeká 
pěkně dlouhá procházka tak ať vám není zima. A kdyby přece jen, tak si myslím že nějaký svařáček nebo punč, případně něco ostřejšího vás spolehlivě zahřeje. Jen tedy dnes začneme trochou kultury, pak se projdeme Prahou a skončíme na náplavce v naší klasické zastávkové destinaci, Vltavské restauraci. 
Když jsem letos propásla všechny adventní zájezdy, protože po dvou kovidových letech zákazů byli všichni tak natěšení že vzali zájezdy útokem a všechno vykoupili dřív než jsem si vůbec stačila vybrat. Takže jsem si řekla, že si udělám adventní výlet po svém. Protože nechodím do práce, můžu si udělat výlet i na víc dní a proto jsme se s Padesátkou domluvily, že mi poskytne azyl a vyrazíme do víru velkoměsta. Nabídla mi, že vyrazíme za kulturou, a jelikož jsem pro každou špatnost, souhlasila jsem. Tím myslela že vyrazíme ve čtvrtek večer na koncert skupiny Krausberry. Ona už na nich několikrát byla, pro mne to byl nepopsaný list ale poznat se má všechno. Schválně jsem tak ani nekoukala na YT abych věděla do čeho jdu. Takže ve čtvrtek 8.12. jsem sedla odpoledne na vlak a jela do Prahy. Sešly jsme se přesně na daný čas na Černém mostě před metrem. U Padesátky jsme něco pojedly, prošly se po nákupním centru (bydlí na velmi nebezpečném místě pro peneženku, což jsem taky pocítila) a vyrazily zpátky na Národní do klubu Vagón. Tenhle klub k mému překvapení pochází už z třicátých let! Už tenkrát se zde dalo bavit u dobré hudby a pití. Jen podoba byla jiná než dnes, opravdu vnitřek vypadal jako vagón, i falešná okna měl. Za války pak sloužil jako kryt. Dnes jsou na zdech vymalováni bardi rocku, blues, jazzu nebo si můžete na velkých panelech pročíst historii našich známých kapel či zpěváků. 
Našly jsme si místo ve vzdálenější části, chtěly jsme se také občas slyšet a zvuková zkouška naznačovala že s tím budeme mít problém i tak. A čekaly jsme a čekaly, občas šla pro pivko jedna pak druhá a čas plynul. Až kolem půl desáté se začala samotná produkce. Moc o ní říct nemůžu. Ne že by to byla vina přílišné konzumace alkoholu, spíš zvukaře a ne zrovna dobré akustiky. Nerozuměly jsme totiž nejen jedna druhé, ale ani zpěvákovi. Ani co zpíval ani co říkal. A o moc lepší to nebylo ani v blízkosti pódia. Po přestávce jsme se nakonec zvedly a šly na metro zpátky. Následně mi Padesátka pustila písničky z YT takže jsem alespoň věděla která bije. 😁

28 prosince 2022

Dnešní procházka ....

 


.... bude jen taková lehká odpočinková, aby 
jste se před tou další adventní moc neunavili. Ta bude poněkud náročnější na délku. Před adventem i během něj jsem měla pár pochůzek ve městě a při jedné jsem  cestou autobusem zaslechla, jak si ženské povídaly o tom že v KC je výstava kostýmů z českých pohádek. To byla výzva a jelikož okolo KC jsem stejně měla cestu, řekla jsem že to obhlédnu. Výstavní síň v KC je malá, takže se nedalo čekat že by tu bylo narváno exponáty. Ale popravdě mohlo jich asi být i víc. Abych nebyla nespravedlivá, pravdou je, že velkou část zabíral pohyblivý betlém. Byla jsem jediným návštěvníkem a tak jsme měly čas si s paní která hlídala popovídat a taky mi nakonec spustila i betlém ....

26 prosince 2022

A pěkně chodit ....

 

.... po těch dnech nadužívání si. Doufám, že jste si
svátky užili bez zabodnutých kostí v krku, hořících stromečků a jiných klasických vánočních pohrom. A nyní nastal čas, kdy je potřeba se pěkně rozhýbat. Takže procházka číslo jedna, adventní Litomyšl. Ta se konala o druhou adventní neděli. Jela jsem za holkama po jejich návratu z lázní, měsíc jsem je neviděla takže jsem byla natěšená. A těšila se i na Litomyšl samotnou. Té správné náladě chyběl sníh, protože advent s deštěm, blátem a větrem není nic moc. Aspoň má ale člověk ten správný obhajitelný důvod proč si dát tuhle i tamhle vánoční svařáček nebo punčík. Aby nezáblo 😉....

23 prosince 2022

Jak to zas letos ....

 


.... zase udělám. To je tradiční každoroční otázka kterou 
si kladu před vánoci. A o co jde? O vánoční výzdobu. Venku i doma. Hlavně jde o světýlka a kam je všude nacpat. Co se týče části domu k chodníku tady už mám druhým rokem jasno, tam se po zakoupení nového osvětlení, takových těch svítících "cancourů" po celé délce oken a okolo dveří už neexperimentuje, spíš jde vždycky o zahradu, okna na terasu a samotnou terasu. A pak v obýváku. Jelikož stromeček nemáme, tak mám vždy místo na skříňce pro něco většího. Ta letošní mi tedy dala při výrobě docela zabrat. A pak tedy adventní věnec. To je taky vždy otázka. Jakou barvu dozdobení vybrat, klasický kulatý nebo něco netradičního, svíčky klasicky fialové s růžovou, nebo k celkovému barevnému ladění? 
Letos mám ty přípravy trochu postavené na hlavu, nesmím totiž nic moc dělat, ruka se nesmí prostě namáhat ani krájením čerstvé mrkve! To že jsem to podvakrát dost porušila jednou mohutným gruntováním koupelny a podruhé porcováním ryb se mi vymstilo, protože ruka si to nedala moc líbit a bolela. 
Nakonec jsem se se vším nějak popasovala s větším či menším úspěchem a jak to letos vypadá u nás s výzdobou se podívejte v dnešním článku ....