neděle 21. října 2018

Dobřichovické pozastavení III ....




K zámku v Dobřichovicích se od nádraží dostanete buď přes most pro auta a autobusy, anebo přes lávku pro pěší, která je nádraží o dost blíž. Navíc pod ní vede cyklajda podél Berounky a okolo cyklajdy jsou vystavená výtvarná díla ze sympozií, která se v Dobřichovicích pořádají. Já si vybrala pro cestu tam i zpátky na nádraží právě tuto lávku. Tudíž dnešní fotky budou takové spíše technického rázu.


sobota 20. října 2018

Dobřichovické pozastavení II .... moderní



Dobřichovice nejsou jen o prvorepublikové architektuře letních sídel, ale i o jedné velmi povedené moderní přístavbě školy. Přiléhá ke staré budově, ale sama o sobě je velmi moderní. Nicméně nepůsobí vůbec rušivě a skvěle zapadne. S Padesátkou jsme se shodly na tom, že ač jsme školu nemusely, do takové by jsme chodily docely rády. 
Poprvé jsem jí nefotila, ale napodruhé už jsem neodolala a pár snímků si udělala ....

pátek 19. října 2018

Dobřichovická pozastavení I ....



Tenhle článek berte jako takový prolog pro některou příští návštěvu v Dobřichovicích, kdy bych se chtěla vydat na fotoprocházku po těch starých krásných vilách. 
Některé vidíte, když přijíždíte autobusem směrem od Všenor anebo když vyjdete z nádraží. Celá stráň proti nádraží je totiž těmto stavbám domovem. Ale ukrytých je jich tam ještě víc. Občas se mezi nimi objeví stavba velmi moderní, dalo by se u některých říci že i kontroverzní. Ve smyslu tom, že stavba O.K. ale někde jinde.
Stejný problém mám i s výstavbou bytových domů uprostřed vilek u nás na Smíchově. Nejsem v tomhle staromilec, ale jsem ráda když stavba něco říká, má duši. A je postavená buď jako solitér anebo mezi svými, tedy moderní stavba mezi moderní.
Nicméně jsou výjimky a jednu takovou
 si ukážeme příště....

čtvrtek 18. října 2018

Výstava poprvé a podruhé ....



Když jsem se teď koukala na fotky, které chci dnes přidat a četla to co jsem vám minule slíbila, docela se bojím, že jsem slíbila víc než dám. Ono chodit a fotit každou jednu z 52 úžasných fotek je vůči autorovi značně nefér. Má svůj katalog kde jsou mnohem lépe nafocené a abych je mrvila já přefocováním to by bylo přes čáru. Ale zas alespoň pro přiblížení sálu a toho jak tam fotky působí je nutné něco nafotit. Takže jsem udělala kompromis, všechny fotky až na jednu jsem vzala letem světem zdálky. 
Při minulé výstavě jsem se strefila s prohlídkou na den, kdy v sále byla připravená svatební tabule. Možná to někoho rušilo, ale mě se to moc líbilo. Ta místnost dostala takové příjemné ovzduší. Tentokrát se žádná svatba nekonala, a tak při první mojí návštěvě bylo ve výstavní místnosti jen pár řad židlí a o druhé zela už studenou prázdnotou. O to víc ale vynikaly ať už tlumené nebo žhavé barvy Petrových fotek. 
Druhá věc je, že Petr se skvěle poslouchá. Vlastně stejně dobře jako se čte, a proto vždycky setkání s ním je pro mne takovým malým svátkem. Je málo takových lidí kteří vás dokáží pobavit humorem jemným, laskavým a inteligentním a stejně je tak požitek si s nimi nad kávou a dortem povídat o radostech a strastech všedního života.... 

středa 17. října 2018

Dobřichovice na pokračování ....


Když jsem byla před pěti (fuj to to utíká) lety na první Čerfově fotovýstavě na zámku v Dobřichovicích, byla jsem nadšená, ale zároveň i mé sebevědomí (už tak dost nízké) dostalo řádnou ťafku.Tak parádní fotky prostě nikdy nemůžu zvládnout. (Kdybys nebyla Chmelařko líná vstát ráno brzy, něco málo by se ti mohlo možná podařit, tak nekňuč)
Když letos Petr ohlásil další zámeckou výstavu, byl program na jeden chatový víkend daný. Scukly jsme se ještě s Padesátkou a první zářijový víkend vyrazily na výstavu společně. A opět jsem nelitovala a opět jsem jen tiše záviděla. Jak nápady (Bože, proč něco tak jednoduchého nenapadne i mě?) tak provedení. Sice nás na komentované prohlídce bylo jen pár, ale i tak to bylo fajn. 
Po výstavě jsme se ještě byli tak trochu projít po Dobřichovicích, tedy po jejich části kde stojí ty nádherné prvorepublikové vily, kam na letní byty jezdili páni radové a jiná smetánka tehdejšího pražského života. Já tyhle vily miluju, vždycky jsem si přála nějakou takovou mít a hlavně aby měla věž, kde bych měla svou ložnici a trucovnu.
Tak v Dobřichovicích bych si vybrala, protože kdo neměl věž, jakoby nebyl. Připadala jsem si jako architektonický Pavlovův pes který slintal víc a víc, to jak jsme procházeli kolem tolika krásných vil. A ty zahrady! To jsou spíš malé zámecké parky. S tajemnými zákoutími i s altánky a různými místy kde jsou ukryté lavičky a s výhledy na protější kopce za Berounkou.
Jediné co mě trochu zkazilo náladu bylo počasí. Tedy nic moc, spíš zataženo a trochu nevlídno, ale dalo se to zvládnout aspoň bez deště. Když jsme se dost naprocházeli, doprovodil nás Petr na nádraží k vlaku, a my dvě odfrčely směr Praha, Padesátka na Černý most a já zpět na chatu.....

Jenže zhruba po nějakých 27 dnech jsem stála před Petrovými fotkami znovu. Opět jsem totiž byla na chatě, jenže tentokrát bylo počasí úplně jiné. Sice trochu studenější, ale nádherně sluníčkové a já snad poprvé neměla na chatě nic nutného na práci a tak bylo rozhodnuto. Jedu zas. Tentokrát bylo při komentované prohlídce lidí o něco více, já se více věnovala prohlížení, a také i focení při cestě tam i zpátky. A tak vás provedu v následujících článcích jak po výstavě, tak i po trochu po zajímavých dobřichovických místech....


neděle 14. října 2018

Orchideje - detaily ....




Poslední fotky z mých fotohrátek jsou zaměřeny na detaily květů orchidejí. Když si dáte mezikroužky nebo fotíte makroobjektivem máte dojem že jste se dostali do nějakého fantaskního světa nebo že na vás zeje otevřená tlama vesmírného vetřelce .... 


sobota 13. října 2018

Orchideje....




Předposlední z pokusů focení v lightboxu jsou květy nových orchidejí, které jsem si pořídila místo těch, které se rozhodly to zabalit. Občas zajdu s mužem do Kaufu a tam mají buď přímo v něm nebo v přidruženém květinářství orchideje za výbornou cenu. Chce si to sice dát trochu pozor na srdíčko, aby list v něm nebyl nahnilý, protože to by pak už z orchideje nic nebylo. V květinářství prodávají napůl odkvetlé za polovinu původní ceny a doma udělají ještě hodně parády když je člověk zbaví odkvetlých květů. A při dobré péči vykvetou zas. Takže nikdy neodolám a něco domů přinesu. A poslední akvizice jsou z Prahy z Hornbachu, když jsme se synem stěhovali byt po mamince. Stavoval se tam
pro něco do auta, a mě ta jeho zastávka stála
tři stovky ....

pátek 12. října 2018

Peříčko II .....


Včerejší peříčka byla jen taková obyčejná. Kachní, stračí a jedno z neidentifikovaného ptáka. Dneska ale přejdeme na vyšší barevný level. Dcera mi donesla jedno paví, ne to klasické s okem ale boční, krásně ladně prohnuté do oblouku. Určitě jste si všimli jak se pávům mění barevnost peří při tom, jak se různě otáčí a jak zrovna na ně dopadá světlo. Jednou hrají do teplých tónů, podruhé zas do studených a potřetí se spojí v erupci barev. Tak vás zvu
na trochu bližší podívání se ....

čtvrtek 11. října 2018

Peříčko I ....

                                              

                                              Nenechte se dnešním názvem článečku zmýlit a zavézt do sféry erotických představ, které měl za úkol rozněcovat stejnojmenný televizní pořad populární v devadesátých letech. Na co se podíváme, jsou moje fotohrátky s peříčkem, starým manuálním objektivem a mezikroužky ....


středa 10. října 2018

Skelety ....



Následujících pár desítek (nebojte se, já je ještě proberu) fotek pochází právě z mých hokuspokusů s lightboxem. Fotila jsem květy, fotila jsem skelety různých rostlin které tu mám už delší dobu pro případ toho, že dojdou fotky v archívu a fotila jsem i peříčka, která se mi kde líbily a sebrala jsem je. Dnes se
tedy podíváme na skelety. Jinak jsem na to po dlouhé
době opět vytáhla heldu a mezikroužky 

úterý 9. října 2018

Zelená ....



Poslední duhovou barvičkou je zelená. Tedy květů se nedočkáte, ale v přírodě je zelených věcí zajímavých pro mé oko dost a dost.
Většinou jsou všechny snímky z mých jarních a letních procházek po brdských lesích, a jen dvě nejnovější jsou z Dobřichovic a odsud.....

pondělí 8. října 2018

Modrá ...




Po fialové barvičce se dostáváme na duze k modré. Přiznávám, že v této barvě mi letos vévodila jedna z květin, a to Tibouchina. Letos se v kvetení hodně pochlapila a dokonce i můj muž okolo ní chodil a kochal se. Můžete jí znát také jako Fialkový stromek. Její velké ploché květy které rozkvétají ve vrcholových okolících mají neskutečnou barvu. Chvíli nádherně modrou, chvíli modrofialovou,
podle toho jak na ní svítí světlo. Takže taky v následujících
fotkách vede prim. A ještě jedna modrá kráska
mi letos kvetla.A to kalokvět. Ten je zas
pro změnu blankytně modrý ....

neděle 7. října 2018

Fialová ....



Jako další duhová barvička tu je fialová. Tady musím říct mám snímků hodně. Když se tak na to dívám, je asi nejčastěji zastoupenou barvou květů v přírodě, ale i u mě na zahradě. A to jsem tedy nijak barevnost neplánovala. Prostě se to tak vyvrbilo.
A to mi přibylo letos několik nových zástupců
 této barvy. Jedna azalka, komule, čemeřice
a dřevitá japonská pivoňka ...

sobota 6. října 2018

Červená ....



Červená, ať už žhavá, nebo tlumená hraje prim v mnoha zahradách. Samozřejmě že nejvíc jí najdeme u růží. Vždyť rudá růže je tím nej nej symbolem vášnivé lásky. Ale podle mne, nejvíc odstínů červené najdeme kupodivu u jiné květiny. A to fuchsie... ta má ať už v okvětních plátcích nebo sukýnce spoustu červených odstínů, a existují odrůdy s květy celými červenými. A co teprve Mandevilla!
Její letošní prodávané odstíny jsou temně rudé a jak ze sametu.
Pár fotek, kde prim hraje červená se mi podařilo
opět nastřádat ....

pátek 5. října 2018

Růžová ....




A pokračujeme v dalších duhovkách. Dnes to bude o pár květinkách v různých odstínech růžové. Jsou to květinky zahradní ale i z přírody. A budou opět z rozličných koutů. Jak od nás, tak i ze zahraničních výletů....