neděle 29. listopadu 2020

Když chybí ....

 



... je to bída. A ono chybí a moc. Dneska sice dopoledne svítilo, stejně tak i včera, ale vždycky když se začnu kochat jak je krásná modrá obloha, zatáhne se a opět se vše vrátí k normálu. Tedy tomu co tu vládne už zase nejmíň tři neděle. K věčně zatažené obloze, večerním mlhám, rannímu drobnému vlezlému dešti. Dneska se k tomu přidalo pár proletujících vloček. 

Takže držte se všichni komu stejně jako mě chybí sluníčko, záviďme tiše Simi z Austrálie které začíná léto, chystejme si pomalu recepty na vánoční cukroví, dělejme si rozpisy nákupů a hlavně si užívejme první neděle letošního velmi prapodivného adventu v té velmi prapodivné době ...

sobota 28. listopadu 2020

V paprscích slunce ...

 


Dneska podle předpovědi mělo být zataženo a sněžit. Nevím jak kde, ale tady se kolem jedenácté vyklubalo sluníčko a svítí z azurové oblohy bez jediného mráčku....

středa 25. listopadu 2020

Čas letí jak ...

 


.... blázen a najednou tu je advent. Nebudu se tak poutavě 

rozpovídávat jako Blondí, ona to totiž umí nepřekonatelně. Takže konkurovat jí rozhodně nebudu. Nebudu se ani rozepisovat o výzdobě protože to je věc, která mne vždycky zaskočí, protože trpím syndromem nedostatku a následného blahobytu. Nevíte co to je? Určitě to znáte sami. Když jsme vyrůstali zažili jsme to, že nebylo nic. Nebo byl tak mizivý výběr, že odpadlo rozhodování jestli tohle nebo tamto, prostě se koupilo co bylo. To samé bylo i s vánoční výzdobou. Prakticky byla nulová. Advent? To bylo neslušné slovo a jako takové se nesmělo ani vyslovit, natož jej dodržovat  nějakou výzdobou. Kdepak, veškerá vánoční nálada se scvrkla na zdobení stromečku den před Štědrým dnem,  na fronty před obchody s ovocem a zeleninou kde se prodávaly naprosto nechutné kubánské pomeranče, občas dorazily banány a mandarinky a to že budou vánoce signalizovaly povětšinou jen stromečky pověšené ze světlíků činžáků, dozdobené mrtvolkami bažantů či zajíců které se musely nechat "dotáhnout" aby se daly konzumovat buď na štědrovečerní večeři, to tam kde se ryby nejedly, nebo na Štepána. Tvořily tak trochu morbidní předvánoční výzdobu v mnoha pražských ulicích.

První setkání moje s předvánoční atmosférou a výzdobou bylo u mé bývalé tchýně. Ona i s mužem byly vrcholoví sportovci, kteří jezdili hodně po světě a tak si zvyk zdobit dům v době adventní osvojili v zahraničí. Navíc po roce 68 spousty jejich spoluhráčů emigrovalo a tak jim posílali na vánoce nedostatkové věci na výzdobu. Takže se jim v oknech skvěly dávno před listopadem 89 svítící hvězdy nebo světelné řetězy a v zahradě svítil jediný stromeček po celé Dobešce a troufnu si říct že po celém Braníku. Další inspirací jsem byla přímo mlácená do hlavy při mém prvním výjezdu na tzv. rabovací (adventní) zájezd do Endéer. Rabovací proto, že Češi brali útokem obchody a stánky na tehdy takové neznámé věci jako jsou adventní trhy kde se prodávaly ořechy, mandle, rozinky a podobné, a během chvilky je doslova vyrabovali.... 

Domů jsem si krom hvězdy a klasického pyramidového dřevěného vyřezávaného svícnu dovezla i představu o tom, co to je advent a adventní výzdoba. A tak hned po návratu přišly ke slovu všechna světýlka na stromek která jsem doma našla, a o první adventní neděli se do tmy sídliště rozzářila jediná okna. Našeho bytu. Dlužno podotknout že za rok už jich bylo o poznání víc. Hlavně díky tomu, že začaly růst jak houby po dešti stánky vietnamských prodejců s levnými světelnými řetězy a jinými vánočními artefakty. Ovšem co do elegance značně pokulhávající za tím, co jste mohli vidět za hranicemi.

Když jsme se z Prahy přestěhovali, byla jsem zvyklá už každý rok pěkně vyzdobit okna, truhlíky (konečně ta možnost byla) i dům (ještě jsme neměli takovou likvidační četu zvěře) a zjistila jsem, že to tu nikdo nedělá, takže se opakovala situace ze sídliště. Opět jsem učila okolí jak zdobit na advent. A dneska? Dneska je toho tolik, že si připadáte jak v Jiříkově vidění. Vybrat si můžete cokoli v jakékoli barvě, množství a velikosti. Je toho tolik, že se najednou dostaví absolutní ochromení a vy nevíte najednou co si koupit. Prostě to neumíte, máte tisíce inspirací, ale nemůžete si vybrat jednu kterou udělat právě tenhle rok. No, a navíc, když už se konečně rozhodnete, zjistíte, že máte zavřené ty nejdůležitější obchody. A začnete nostalgicky vzpomínat na doby kdy jste museli vzít zavděk jednou věcí ze dvou .... 

Moje babička říkala že když bylo něco rychlé, zbyla po tom jen žíznivá čára. Dlouho jsem nevěděla jak to vypadá. Asi nějak takhle.





úterý 24. listopadu 2020

Místo kapek ...



.... námraza. Fotila jsem na stejných keřích jako 

nedávné kapkové fotečky. Snažila jsem se trefit i na stejný úhel záběru, i když v tom jsem moc úspěšná nebyla. Dneska byla zas jinovatka, ale během půl hodiny padla mlha a bylo pěkná zima do které se mi zrovna dvakrát nechtělo. Během dopoledne se to trochu vybralo, takže jsem odnosila truhlíky z oken abych udělala místo pro vánoční výzdobu. Pořád si říkám, je čas, je čas a když najednou opravdu JE ČAS!!! najednou zjišťuju, že nevím co udělat. Inspirací je strašně moc a tím pádem jsem totálně mimo. Nevím co udělat, nejraději bych měla všechno, jenže je problém v tom, že musím dělat takovou nějakou neutrál výzdobu, která by nelákala k likvidaci či zcizení, jak se už v minulosti několikrát stalo ....








Když už jsem šla domů, všimla jsem si malých bochánků mechu na keramické kouli v pítku pro ptáky





pondělí 23. listopadu 2020

Lupeny a trávy ....

 


.... byly dalšími kteří mi padli do hledáčku.

Sousedovic dochan tu byl už s rosou, takže tentokrát tu je s jinovatkou. Tavola kalinolistá je neopadavý keř a jeho sytě červené, bordó nebo žlutozelené listy zdobí různě vysoké keře po celý rok. Já si koupila odrůdu, která má nové listy oranžovočervené, aby později celé zčervenaly, jen vzrůstu nízkého, což jsem si blb nepřečetla na přiložené jmenovce. Tak nic moc se neděje, místo k plotu šla dělat parádu do nového záhonu ....











Poupata na magnólii jsou jako medvídci. Huňatá. Květům tak aspoň není zima 😉



neděle 22. listopadu 2020

Při neděli nám ...



.... pěkně přituhlo. Ráno byla všude jinovatka,
 ale sluníčko ještě s posledních sil hřálo a tak mizela hodně rychle. Vykašlala jsem se i na ranní kávu a popadla foťák, abych stihla alespoň pár foteček, než mi jí sluníčko zlikviduje úplně. To mne při focení krásně hřálo, narozdíl od představy, že bude hůř a hůř. Že mi skončí ježdění do práce a z práce na kole, a dojde na pěškobus, na tmu čím dál tím dřív a nakonec, nedej bože i na sníh. A ještě jedna věc mne na zimě strašně štve, to že člověk nemůže mít otevřená okna po celý den. Na to jsem tak zvyklá, že hned po úbytku světla, je tohle druhá věc, která mi nesmírně chybí ....

Před pár dny jsem fotila na růžích kapičky ...




Maruška by mohla teoreticky ještě donést domů jahody i bez přispění dvanácti měsíčků







Tak tahle poupata už nevykvetou ...





A aby nebylo všem pohromám zadost, dneska zmizely z blogu fotografie které jsem vkládala od začátku blogování pod hlavičkou Galerie.cz. Takže mám blog z 70% bez fotek. Doplňovat to nebudu za a) už si nepamatuju jaké fotky k jakému článku byly a za b) spousta jich byla primárně určená jen k danému článku a dál jsem je neuchovávala, skončily v koši, neb by mi za chvíli nestačil žádný disk na jejich uložení. Od roku 2016 jsem po vyčerpání kapacity blogové galerie založila soukromou na rajčeti a tyto fotky tedy na blogu zůstaly. Zajímalo by mne, kolika z vás se tohle taky dotklo. Já osobně jsem nasr..á až na půdu.

čtvrtek 19. listopadu 2020

Pokračujeme po zahradě ....

 


.... a hledáme další témata k focení. A že kapek všude dneska

člověk najde spousty. Jen nenajde to co by třeba chtěl. Na rozdíl od pavouků u Majky (tady jsme se aniž bychom o tom věděly sešly v tématu) tady jsou líní a makají jen v baráku, což tedy zas nekvituju s takovým nadšením jako když makají na pavučinách venku. Popravdě pěknou pavučinu s kapkami jsem nafotila někdy před třemi lety naposledy. A tak jsem musela vzít zavděk kapkami na tújích a na pár spadlých listech magnólie ....










Na tyhle fotky jsem zas použila po delší době starosklíčko, jmenovitě Pentacon 50 mm

úterý 17. listopadu 2020

I když byl ....

 


.... dnes ten sváteční den, přece jen trochu 

jsem si zapracovala. Tedy jen lehce, ale využila jsem toho, že bylo teplo a chvílemi svítilo i sluníčko. Nejvíc jsem se věnovala zahradě, potřebovala jsem před ohlášenými mrazy zasadit chryzantémy které jsem si vyprosila od sousedky, a nainstalovat světýlka na vánoce abych to nemusela dělat za mrazů nebo třeba sněhu 😁 ... a umyla okna na terasu, to je věc ke které se musím vždycky hodně přemlouvat. Ale to dnešní počasí mne k tomu přímo nakoplo. A navíc se mi venku krásně dýchalo, chvíli jsem měla pokoj od kýchání a smrkání. No, a když bylo hotovo, vzala jsem foťák a šla se podívat jestli by třeba něco nebylo na zahradě k focení ....










Jedna kočička, která se trochu předběhla