Další pražské dámské blogerské ....

 

..... setkání, čili pražská Aperol tour

M+J +V se konala po druhém květnovém svátku. Tentokrát jsme protáhly Janinku po pražských zahradách. Začaly jsme jednou z nejkrásnějších barokních zahrad (alespoň dle odborné ale i laické, hlavně turistické veřejnosti) a to zahradou Vrtbovskou. Díky její skrytosti zde nenajdete průvody lidí, zato spoustu tajemných zákoutí a míst, a v neposlední řadě krásných výhledů na Prahu kterým dominují ty na sv. Mikuláše, který je ostatně co by kamenem dohodil. Navíc má i svou hlídačku, která se ale dá velmi snadno uplatit pohlazením a dovede vás až na nejvyšší terasu zahradu ....

Protože další krásná zahrada není také daleko, byla jasné kam dál. A to do zahrady Valdštejnské. Za pávy a kapry ....

Hop a skok a stojíme před vchodem do Palácových zahrad pod Pražským hradem 

Jako poslední následovala zahrada která je nově zpřístupněná a ještě tedy ne úplně v době naší návštěvy vybavená mobiliářem a dalšími artefakty. Jde o Hartigovskou zahradu patřící do areálu Jižních zahrad. Najdete jí pod Plečnikovou vyhlídkou. Do budoucnosti se prý počítá i s kavárnou v původním hudebním altánu. Následující fotka ale patří uzavřené části palácových zahrad. Bohužel, protože jinak by zahrady byly průchozí až do té Hartigovské

A nakonec ještě pár momentek z Prahy. Z náplavky, z Muzea hudby, z kostela U pražského jezulátka a Kampy. Nakonec odletíme přistaveným letadlem vstříc dalším výletům ....

Když je hlad, je potřeba se najíst, když je žízeň je potřeba se napít. Obojí opět kavárna Mlýnská na Kampě. Tentokrát tu viselo spousta zvířátkových obrazů. Mě zaujal tenhle trochu, no jak to říct, morbidní? Jmenuje se Pevné kamarádství 

Před Tyršovým domem stojí toto dílo Davida Černého k poctě Věry Čáslavské které bylo velmi dobře přijímáno v Japonsku na Expu 26

Aulu Muzea hudby jsem znala z televize z různých hudebních pořadů. A chtěla jsem se na ní někdy mrknout na vlastní oči, což se mi i vyplnilo

V kostele Panny Marie Vítězné bylo o poznání více lidí než v muzeu hudby, i když tam právě probíhala výstava o Soně Červené. Holt Jezulátko táhne víc ....

Když se změní úhel pohledu, najednou tu máme místo motýla co?

..... letadlo které se chystá vás odnést kamkoliv chcete

Ještě naposledy zabloudíme .....

 

.... mezi květy, a to po dlouhé době

v hrátkách s obrácenou čočkou na jednom ze starosklíček. To si tak jeden oblíbí jedno starosklíčko, a pro něj zapomene i na ty ostatní. Takže občas prostě to nejzapomenutější vezmu vyvětrat ....

Dnes zabloudíme do dubna ....

 

.... kdy jsme byli po zimě připravit chatinku

na novou sezónu. Dorazili jsme zrovna v době kdy byly třešně a špendlíky na zahradě v plném květu. Kolik slibovaly květy úrody, tolik jí opravdu bylo, což jsem zjistila o dva měsíce později, jenže třešně začínaly teprve zrát, a tak jsem z nich letos nic neměla. A to jsme byli autem, takže by se jich dalo sakra domů vézt. Věřím, že příští rok kdy si naplánuju tam jet když budou zralé nebude jako na potvoru nic. Prostě zákon schválnosti ....

Pro trochu ochlazení ....

 

.... ale opravdu trochu, se vypravíme do března

kdy jsem se po dešti válela v mokré trávě a fotila právě rozkvétající bledule a krokusy. Květinky si dáme víckrát, než se zase vypravíme na nějaký výlet ....

S dnešním příspěvkem se ....

 

.... rozloučíme prohlídkou hospodářské

 části zámeckých zahrad přiléhajících k zámku Hof. Najde se zde až na pár výjimek většina toho, co se na statcích chovalo. Pravda, lipicány, oslíky a velbloudy by jste na nich asi ale hledali marně ....

Kdo byl Malý abbé? ....

 

.... který má na svědomí vytvoření 

tak krásného místa jakým je zámek Hof a jeho zahrady. Ač ve službách Rakouska a Marie Terezie, sám byl původem Francouz. Celým jménem Evžen František, princ savojský, kníže z Carigana a hrabě ze Soisson byl synem Evžena Mořice a Olympie Mancini, známé intrikánky ze dvora Ludvíka IV. o němž se šeptalo že je pravým otcem Evžena Františka. Nahrávala tomu tehdejší aféra s traviči a čarodějnicemi na dvoře Ludvíka který zavčas Olivii varoval a ta stihla uprchnout. Evžen František byl určen pro církevní dráhu, která mu ovšem vůbec nevoněla. Neodsloužil ani jednu mši a nikdy se nenaučil latinsky. Byl ovšem zdatný v matematice, i v té nenáviděné teologii a v životopisech vojevůdců, hlavně Alexandra Makedonského. Ve dvaceti konečně shodil kněžské roucho a požádal dvakrát Ludvíka IV. o přidělení pluku. Ten ho ovšem odmítl a to takovým způsobem, který jej smrtelně urazil. Pravda je ale taková, že kvůli jeho matce byla rodina v nemilosti.

Evžen se ale rozhodl že prostě vojákem bude, a když to nejde ve Francii, půjde to někde jinde. V roce 1683 uprchl z Francie a vstoupil do služeb největších nepřátel Francie a to rakouských Habsburků. Ve stejném roce po bitvě s Turky u Vídně obdržel od císaře Leopolda I. pluk dragounů. Tím se započala jeho skvělá vojenská kariéra ke které se přidala i kariéra politická. Vedl mnoho velkých bitev a málokdy se stalo, že by prohrál. S Janem III. Sobieským definitivně vyhnal z tehdejší Evropy Turky. Zemřel na svou dobu ve vysokém věku 72 let.

A proč Malý abbé? Tuto přezdívku mu dali jeho vojáci kvůli předchozímu církevnímu určení a oblibě v oblečení hnědé barvy.

Je neuvěřitelné, že člověk který dokázal ničit, vybudoval tak krásný zámek a přilehlé zahrady .....

Zbylé interiéry ....

.... které jsme procházeli byli soukromé 

pokoje Marie Terezie. A jako každý správný zámek má i Hof svůj velký taneční sál. Takže se pojďme podívat ....

Zvenku jsme už měli ....

 

..... možnost si zámek Hof prohlédnout,

a tak se podíváme na něco málo i dovnitř. V části zámku je stálá výstava věnovaná zámeckým zahradám a zahradničení vůbec, a tam se fotit nesmělo. Zkoušela jsem sice svou kouzelnou kartičku, ale nějak moc jsem neuspěla. Ne že by to nebylo možné, ale hned při vstupu bych se musela akreditovat. Nicméně paní průvodkyně říkala že když vykládá, nedívá se kolem. Ale v části kde se nacházejí soukromé komnaty prince savojského a Marie Terezie už se fotit smělo ....

Krásné dítě Malého abbé .....

 

.... čili prince Evžena Savojského. Tak to je 

zámek Hof. Je to největší zámek v oblasti která nám historicky zrovna není zrovna sympatická, a to na Moravském poli. Leží těsně na hranici se Slovenskem, kterou tvoří řeka Morava. Původem to byla pevnost, ale když jí získal Evžen Savojský, zadal přestavbu architektovi Hildebrantovi a vznikl tak letní zámek. K princi Evženovi se váže ještě jeden krásný zámek a to Belvedere ve Vídni, díky němuž mohl právě zámek Hof realizovat.

Po jeho smrti přešel zámek do rukou jeho neteře, ale ona postupně veškerý majetek pozbyla a zámek nakonec získala Marie Terezie. Ta spolu s Josefem II. nechala přistavět další patro, a tím zámek získal svou nynější podobu. Zámek stojí na svahu směrem k řece Moravě, čímž vzniklo sedm teras tvořících jednu z nejkrásnějších a v původní podobě zachovanou barokní zahradu v Evropě. Samotný zámek stojí na šesté, od něj pak dolů spadá dalších pět teras. Poslední končí pár desítek metrů před slovensko - rakouskou hranicí ....

Jak teď flákám blog ....

 

.... tak jsem úplně v pondělí zazdila, že 

si došel právě ten den pro občanku. Je z něj fakt echt patnáctiletej puboš, proto už se k němu hlásím tak trochu s odstupem, vím že pozornost rodičů v tomhle věku zrovna moc nechtějí. Takže se teprve teď dostávám k mému prvnímu letošnímu zahraničnímu výletu. Jela

jsem během velikonoc vlastně skoro za humna. Sice do Rakouska, ale jen přes most z Bratislavy. Na dohled od ní je totiž nejen ona rodinná čokoládovna v Kittsee, ale hlavně nádherný zámek Hof patřící nejprve princi Evženovi Savojskému a následně Marii Terezii. Oba se na jeho podobě podepsali a vytvořili z něj opravdu krásné místo. 

Navíc k zámku patří i nádherná zahrada, jedna ze dvou evropských raritních barokních zahrad které jsou zachovány či renovované v původní podobě v jaké byly vyprojektovány.

Je velmi rozlehlá a najdete zde nejen nádherné terasové uspořádání, ale i krásné vodní prvky, malou zoo, rozlehlý labyrint a klasickou klášterní bylinkovou zahradu. Jak správně tušíte, užijete si teď pěkných pár vyhlídek a prohlídek 😉 ....

Někdy sice víte ....

 

.... že k vám prostě přiletí zpráva o skonu

někoho koho jste sice znali jen z virtuálního světa blogerů, ale i tak byl pro vás něčím blízký. Takový byl i Miloš z blogu Mish Mash. Člověk s  neskutečným přehledem v mnoha odvětvích kultury, cestovatel ....

Na jeho blog jsem chodila velmi ráda, protože vždy jsem se tam dozvěděla mnoho zajímavých věcí nebo navštívila místa kam já se ani nepodívám. Pravda, občas jsme si nesedli v názorech politických, stáli jsme na opačných stranách, já si občas ulevila no jo, Brňák, to je prostě diagnóza, ale vždy jsem ho obdivovala v tom co znal. A musela jsem ho obdivovat ještě víc po jeho veřejném přiznání o marném, leč statečném boji s rakovinou.  Tou zákeřnou mrchou která sejmula i Jiřinku z N. velkou bojovnici a taktéž stejně nadšenou cestovatelku jako byl Miloš. Nejvíc mne štve, že s oběma jsem měla v plánu se setkat osobně, nějaké domluvy i proběhly, ale bohužel nemoc byla rychlejší. A tak mne napadlo, co kdyby jsme každý kdo k Milošovi nebo Jiřince chodil na blog jim alespoň jedním článkem o něčem co oni pro změnu u nás obdivovali vzdali hold. Co vy na to? Přidáte se ke mě? ....

Růžová tmavá ....

 

.... je předposlední barevnou kombinací

květin z mé zahrady focených v loňském roce. Je pravdou, že někdy se ty barvy tak prolínají, že nevím jestli je zařadit do světlé růžové, tmavé nebo do fialové, ale tak snad mi některé odchylky odpustíte. Zatím musím říct, že focení teď nějak zanedbávám, sice jsem teď o víkendu trochu foťák prohnala v Rakousku abych z něj vyhnala případné pavouky, ale jinak ho do ruky moc neberu. Před velikonočním víkendem mi nebylo úplně nejlíp, z práce jsem chodila utahaná a bez nálady na cokoli jiného než zalézt do postele. I zahrada chvíli stála, teď už se ale zas snažím dohánět zameškané. Aby bylo pak co fotit 😉 ....

Teď se od jednodruhových fotek květin ....

 

.... dostaneme k fotkám v jedné barvě 

a jejích všemožných valérech. A tou barvou je světle růžová. Té mám na zahradě docela dost, ale pro mne je na prvním místě popínavá růžička s mnoha malými plnými květy. Určitě jí každý znáte, nesměla chybět v žádné venkovské zahrádce, či zahrádce našich babiček. Je krásná když je obalená květy, ale má jednu nepříjemnou vlastnost, a to, že je velmi náchylná k padlí. To u ní dokáže velmi brzy zlikvidovat v sezóně všechny listy a navíc se může dostat i na méně odolné druhy růží. Zatím se díky počasí v době květu držela, a loni mi nádherně kvetla. Možná se odměňuje za to, že jsem jí zachránila život, je totiž na sousedovic zahrádce, a ti jí chtěli vykopat a vyhodit když dělali nový chodník kolem jejich domu. Poprosila jsem je, ať si jí stříhají co nejvíc u nich a k sobě natáhla dva předlouhé šlahouny a na těch mi vesele kvete dál ....

Něco málo kapek ....

 

.... ale za to se sluníčkem. Většinou. Něco

je následek deště, něco mlhy a něco na sluníčku tající jinovatky. Musím říct, že sluníčko a kapky jsou pro mě stále ohromná výzva na focení, kterou nemůžu ale dovézt do takového konce abych mohla říct Jó, tak tahle fotka je fakt na úrovni ....

A tak zkouším a zkouším, plazím se po zemi s mokrými koleny a lokty, měním si jedno starosklíčko za druhé abych následně po stažení do počítače půlku fotek smazala. No snad se někdy zadaří k mé stoprocentní spokojenosti.

Když jsem uklízela ....

 

.... po zimě záhony a zbavovala je 

spadaného listí, všimla jsem si že už pod jeho vrstvou vykukují puky dnešních modelek které jsem vloni fotila. Mám jich na záhonu cca jedenáct, ale jedna odrůda nezávisle na sobě se mi tu objevuje dvakrát. Prostě jsem jí dostala od dvou lidí v různém čase. Zatím ale zůstávají oba keře v záhoně, dokud nekoupím jinou barvu aby se jeden přestěhoval jinam. Vloni mi dokonce kvetly dvě, které jsem ještě i po těch letech nezaregistrovala. Anebo zmutovaly do jiné podoby ....