pondělí 14. října 2019

Dnes se...




.... rozloučíme s pražskou procházkou trochu netradičně. Pokaždé když čekám na Smíchovském nádraží v hale, pozoruji tam toulavé holuby kteří tlapkají po hale, sbírají drobky a somrují u lidí o další. Občas vytáhnu foťák, když ho tedy mám po ruce, a udělám si pár obrázků. Tentokrát mne zaujal jeden, který sem tam chodil před zataženou roletou obchodu, krotil hlavou na všechny strany a pak odtlapkal k jednomu zbytku rohlíku, který nejdřív opatrně ochutnal a pak se do něj zaklofl a vzal s ním roha. Napadlo mne z těch fotek udělat takový malý příběh ....






neděle 13. října 2019

Černobílá je ...





.... in. Ať v oblečení (nosím jí ráda, vypadám jak černá můra jak mi vždycky říkala maminka, a nosím jí proto, že zeštíhluje) nebo ve fotografii. Některé obrázky si o ní sami říkají, dostanou tak úplně jiný rozměr.  Ale i notoricky známé věci v barvě, v čb se stanou tak trochu méně známé a stanou se i někdy tajemnými. Třeba takové staropražské uličky.  V dnešní náloži fotek si tedy dáme věci známé i méně známé v černobílém provedení. Krom dvou jsou všechny z mých dvou pražských toulek s Čerfem a Padesátkou a fotka Hradu je archivní, z doby kdy jsem jezdila ještě za maminkou a bivakovala na Smíchově ....

sobota 12. října 2019

Haf, haf ....





.... nebojte se mě.... jsem roztomilý, mám krásný úsměv a umím dávat pac. Navíc jsem velmi dlouhověký a hned tak vás neopustím. Tedy pokud mne někdo neukradne do sběru ....
Ne, opravdu jsem se nezbláznila, ale přesně tohle vystihuje dnešní protagonisty mých fotek. Než totiž vejdete do pokladny Vrtbovské zahrady, budou na vás koukat dva psí krasavci. Je tu totiž galerie, kde jsou vystavení obyvatelé živočišné říše vytvoření z nejobyčejnějšího železného odpadu. Když jsem viděla tahle díla poprvé v Rakousku, hrozně se mi tam zalíbili ptáci z úžasnými výrazy. Tady mne zas oslovili dva rafani, jeden dokonce takový psí rastafarián. Dovnitř jsme nešly, už jsme byly dost uškobrtané a hladové takže spíš než umělecká díla nás lákal plný talíř. Tak jsem si je aspoň vyfotila a nechala se s jedním vyfotit (což normálně moc nedělám) ....


pátek 11. října 2019

Z přízemí ....





.... se dneska přesuneme do pater. Vrtbovská zahrada je členěná do tří parterů různých výšek. V nejvyšším, je vyhlídka na celou zahradu, ale i na sv. Mikuláše, Hradčany a Staré město. Ostatně fotografie Mikuláše i Hradčan z předminulého článku jsou právě z těchto míst ....

středa 9. října 2019

Taková ...




.... malá přestávka, o kterou jsem z jednoho důvodu zrovna nestála, za to z druhého ano, byla příčinou toho, že jsem se teď dva dny vykvákla na blog. Ten první důvod je hodně smutný, v pondělí mi ráno napsal kamarád, co k němu občas jezdíme koukat na koníčky, že mu v noci zemřela žena. To mne naprosto uzemnilo, protože jsem jí za a) znala a za b) byla o deset let mladší jak já. Jenže také, narozdíl ode mne, velmi těžce nemocná. I proto, co všechno a jak zvládala jsem si jí vážila. Bohužel, nevydrželo její hodně nemocné srdce. Ale zemřela doma, ve spánku.... A tak mne kamarád, který ví, jak si ráda hraju v editorech, poprosil jestli bych mu neudělala na sítě smuteční oznámení. Musím říct že to bylo pro mne hodně těžké, a tak jsem chtěla aby to měl co nejhezčí. Jenže tak krásně to zas já neumím a proto jsem požádala o pomoc blogerku, která je s grafikou jedna ruka a umí. MarijaKes. Její kalendářové výtvory má leckdo na svém blogu, přáníčka zvládá levou zadní a i můj blog má kabátek od ní. Takže pondělí, ale i následující úterý jsem věnovala téhle smutné záležitosti. V úterý navíc dorazila dcera s Bobulí která tu měla po obědě spát. Měla, ale nespala. Tedy chvíli jo, než jí vzbudili přes chůvičku psiska která mne vítala po návratu z práce. Takže zbylou dobu kdy měla spát jsem jí utišovala a houpala, ale uspat se mi jí nepodařilo. Takže sednout si k počítači a něco psát bylo bezpředmětné, a jedině co jsem stihla bylo dodělání těch oznámení ...
Proto se k závěru naší zahradní exkurze s Padesátkou dostávám až dneska. Tedy, úplný závěr to ještě nebyl, ten byl až u Anděla na pozdním obědě v KFC, ale co se týče zahrad, byla v ten den poslední. Pro mne ale to byla premiéra, protože stejně jako ty palácové, tuhle jsem také navštívila poprvé v životě. Úplně moje vina to nebyla, ale v době kdy jsem v Praze žila byla zavřená, pak v ní byla školka, pak zase byla zavřená, potom jsme se odstěhovali, zahrada byla zrekonstruovaná a otevřená veřejnosti, jenže já trávila většinu času na chatě, anebo u našich, později  jen u maminky. Až teprve paradoxně teď, kdy jsem  ztratila v Praze veškeré zázemí, jsem se do ní podívala. 
Je to zahrada, braná jako nejkrásnější barokní zahrada svého druhu na sever od Alp. Jestli tomu tak je, nevím, ale určitě to je nejkrásnější a nejvýznamnější barokní zahrada v Praze. Zařezává se do svahu Petřína a sousedí se zahradami Schönbornskou z jedné strany a z Vratislavskou z druhé. Ani jedna ovšem není, narozdíl od této přístupná, neboť Schönbornská patří k velvyslanectví USA a Vratislavská ke stejnojmennému paláci kde sídlí velvyslanectví Irské republiky. Jmenuje se po majiteli paláce stejného jména a svém zakladateli, hraběti Janu Josefu z Vrtby. Takže už asi tušíte, že onou perlou je zahrada Vrtbovská. Vypisovat se zde z detaily o stavbě, podobě a vzniku se tu nebudu, je toho hodně a tak kdo má zájem, stačí si do strejdy Gůgla zadat heslo Vrtbovská zahrada ....

neděle 6. října 2019

Dvě ....




.... pražské dominanty, které při pohledech ze zahrad nemůžete přehlédnout, protože je máte vlastně na dosah ruky. Na ty samozřejmě nemůžu zapomenout, protože patří k těm nejkrásnějším. Pražský hrad a kostel sv. Mikuláše na Malé Straně. V prvním jmenovaném jsem bývala jako malá týden co týden, v té druhé jsem byla v dětství jen jednou a na věži dokonce poprvé až vloni. Ale rozhodně to stálo za to ....

sobota 5. října 2019

Sedíte si ...





.... na lavičce, a je vám dobře. Město máte pod sebou jak na dlani, a když ještě k tomu máte nasazený delší sklo, můžete si ho ještě trochu přitáhnout blíž. A tak jsem si trochu po Praze zašmírovala.
Jen jsem si  říkala, že by se mi ještě hodilo to prodané delší, ale zbytečně mi leželo doma a na takovéhle výlety se dostanu jen občas. Navíc bylo i těžké, takže ve spojení s těžkým foťákem to byl sakra nápor na krk. I tak jsem si ale místa která jsem si chtěla přitáhnout, docela dobře přitáhla ....

pátek 4. října 2019

Přání ...






Až přijdete dneska domů, budete unavení a podráždění, až si budete chtít hned sednout a dát si kávu a pod nohama se vám bude plést váš pes nebo kočka, budou vám překážet a vy budete chtít vybuchnout, tak si počítejte do deseti, pak se podívejte do těch očí v kterých je nekonečná láska a řekněte jim : " Všechno nejlepší k svátku ! " ..... protože dneska je mezinárodní zvířat a oni si to zaslouží!


Znovu na ....





.... místě činu. Aspoň se říká, že pachatel se na místo činu vrací. A jestli on ne, tak já ano. V poslední, a musím říct že nádherný den astronomického léta, jsem se opět vrátila do komplexu palácových zahrad. Tentokrát v doprovodu Padesátky. A jelikož jsme při první návštěvě s Čerfem vynechali Velkou Fürstenberskou zahradu přišla na řadu jako první. Tato zahrada má dodnes podobu zahrady - sadu, s dlouhými terasami osázenými ovocnými stromy, jen tu a tam je doplňují partery s růžemi. Její hlavní dominantou je ale krásné schodiště zakončené malým letohrádkem v kterém je příjemná kavárnička s výhledy na Prahu. Případně si zde můžete koupit kávu a odnést si jí na lavičku, která se vám zrovna líbí a tam si jí v klidu popíjet a kochat se. Však to také byla naše první zastávka s osvěžením, nebo spíš takové první nabití energií. Vzhledem k tomu, že tato zahrada má svou parkovou část nepřístupnou, moc jsem tu nefotila, všechny terasy jsou skoro stejně osázeny, jen co mne na nich zaujalo byly růže - chameleonky, které jste mohli vidět v článku s květy laděnými do růžova. Odsud jsme přešly do už známé Malé Kolowratské, pak Malé Fürstenberské a Velké Pállfyovské. Protože tady jsem hlavní motivy zahrad fotila už minule, tentokrát jsem se věnovala spíš různým detailům, které mi posledně unikly ....

středa 2. října 2019

Letos ...





.... jsem opravdu moc motýlů nenafotila. Dali by se pomalu spočítat na prstech obou rukou. A to ještě nejvíc jich bylo při mé poslední návštěvě na chatě. Původně jsem si říkala, že až budu na chatě, půjdu se podívat na louku kde jsem jednou objevila místo, kam se slétali motýli snad z půlky Brd. Jenže... v létě jsem neměla celé dva měsíce šanci tam odjet a když už, bylo září, a to už je většina motýlů tak nějak pomalu zazimovaná. Takže vlastně ty fotky tří motýlů z předminulého týdne je největší počet za letošek nafocených ....


úterý 1. října 2019

Když už ...




.... jsme jednou skončili na Brdech, ještě chvíli tu pobudeme. Můj oblíbený procházkový cíl jsou tři mníšecké rybníky za sebou. Občas tu je i klid, jsou tu kachny, krásně se v jednom zrcadlí hřeben nad ním a v druhém zas zámek. A jsou tu vážky. Zelené, ploské a červené. Fotit ty velké, věčně naspeedované zelené a modré je děsnej vopruz, ony si snad nikdy nesednou, a když, jakýkoli pohyb v okolí je hned zase zvedne. Takže na ty kašlu. Ploské, ty už jsou lepší. Sice taky pořád frčí vzduchem sem a tam, jenže když si někde sednou, tak se tam po vzletu i vracejí. Jenže na místě kde bývají se vyhřívala na sluníčku maminka se synkem. Takže taky nic. A tak mi zbyly ty červené. Těch bylo neskutečné množství. Dokonce při zpáteční cestě se mi už dost daleko od vody zvedalo neustále z pod nohou mnoho jedinců a rozlétali se do všech směrů. Řekla jsem si fajn, ty se budou fotit dobře. Jenže .... foťte průhledný křídla a červený tělo na zrzavý zemi. Ony asi totiž nemohly sednout na trávu, ne. Ony si musely sedat na břeh kterej byl přerytej divokejma sviněma a dokonale splývat s hlínou. A to samé mi dělaly i při té zpáteční cestě. Dokonale se maskovaly na kamínkách a splývaly s podkladem. Nicméně i přes tyto jejich snahy jsem jich pár vyfotila. Tedy pokud nešlo o jednu a tu samou, která si jen přelétala z hroudy na hroudu ....


neděle 29. září 2019

Malým ....





.... podzimním pelmelem z posledních letních dní se přesuneme lehce do mé druhé výpravy za krásami palácových zahrad. Jak jsem zmínila, s Petrem jsme nenavštívili Velkou Fürstenberskou zahradu, protože ta má, nevím proč, vlastní pokladnu. Myslela jsem, že to je díky tomu, že její část spadá pod polské velvyslanectví, jenže to tak není. A tak jsem si, jdouc kolem při cestě na metro, řekla, že se sem určitě ještě musím vrátit. A tak se také stalo. Tentokrát bez Petra, ale ne sama. Už dlouho máme s Padesátkou domluveno, že si uděláme výšlap kolem Mníšku. Jenže.... buď jsem nemohla já, nebo si pro změnu způsobila zranění a tak z výšlapu sešlo. Konečně jsme se teď setkaly, ale protože jí stále noha bolela a na šplhání do kopců to moc nebylo, volila jsem variantu návštěvy zahrad. Byť i tady se to bez kopce a schodů taky neobešlo. Ale než jsme se v neděli sešly, v sobotu odpoledne jsem se vydala na oblíbené místo, a to k rybníku na Mníšku. Vím že se tu vyskytuje hodně vážek a tak jsem si hlavně chtěla zafotit je, a pak si v tichu relaxovat na sluníčku a pozorovat kachny. Vážky jsem fotila, kachny pozorovala, leč ticho a klid se nekonaly. Za chvíli potom, co jsem dorazila, dorazila i ruská či ukrajinská velmi hlučná rodinka s tím, že si na zdejším ohništi opečou buřtíky. Takže jsem zvedla kotvy a vydala se na cestu domů. A při ní vzniklo těhle pár fotek ....


sobota 28. září 2019

Nemusím jí ....





.... nicméně v přírodě je topkou co se týče barev. Růžová. Od té nejsvětlejší až po tmavou. Co by bez ní byla růže, vřes ale i jiné květiny a květy které v téhle barvě, či jejích kombinacích obdivujeme a milujeme. Pár se mi jich zase nasbíralo a tak si můžeme osladit alespoň to, že dnešní svátek vyšel na sobotu a ne v týdnu aby jsme si protáhli víkend ....

pátek 27. září 2019

Budiž ...




.... světlo! A k tomu je potřeba lamp. Jako zrozenec šedesátých let si ještě pamatuji pár míst v Praze, kde chodili lampáři a zhasínali či rozsvěceli plynové lampy. Bylo to hlavně na Starém Městě, Kampě, Hradčanech a v centru. Dneska je někde opět můžete potkat, ale většina lamp, byť si ponechaly svůj klasický tvar, je na elektriku. Dokonce třeba v palácových zahradách můžete vidět takovou zhůvěřilost jakou jsou úsporné žárovky našroubované ve starých lampách. Ty lampy se mi zalíbily, a tak jsem jich pár na místech kde tvoří určitou dominantu nafotila ....

čtvrtek 26. září 2019

Když vládne ...





.... fotkám bílá... To musíte mít na zahradě nebo v truhlíku pár bíle kvetoucích chryzantém nebo japonských sasanek a pak se můžete v bílé topit. Přiznávám, že moje sasanky jsou zatím v jednom či dvou exemplářích. Tedy, ono by jich bylo víc, pokud bych jejich intenzivnímu rozšiřování po zahradě tvrdě nezabránila. Jsou jemné, jsou krásné, ale jsou to trifidi kteří se vám jak můžou rozběhnou po zahradě a v celkem krátkém časovém úseku vám jí zaplevelí. Tudíž já je nemilosrdně vyhubila až na jednu, kterou jsem pro jistotu zasadila do mísy, z které by neměla mít možnost vytvářet oddenky a tak se šířit do míst kam nemá. Nicméně, pokud máte místo které chcete nechat zarůst a nevadí vám že je časem najdete i jinde než jste je vysadili, pořiďte si tyhle krásky ....