26 října 2021

Na skok v Litomyšli ....

 

.... na Zámeckém návrší se dnes octneme.
To jsem měla takový hlídací den, když malá nechodila do školky a ani dcera ani zeťák ani druhá babička nemohli hlídat. A tak jsme se šly jako vždy projít na zámek (zahrát na klavír) a do Klášterních zahrad (proběhnout se ve vypuštěném brouzdališti a použít dílo Olbrama Zoubka jako houpačky). Bylo krásné počasí a my si to obě užívaly. 
Takže dnes Litomyšl po sté a po sté stejně krásná ....

25 října 2021

Zlaté zatím ....

 


.... bylo dost, a tak se vrátíme naposled
k jiné barvě, a to rudé vlčích máků. I když si myslím, že spolu si tyhle barvy docela dobře rozumí, což je vždycky vidět na chatě na dubech červených, které když se fakt zadaří hoří v slunci v rudých, zlatých a oranžových tónech. Uvidím, jestli se zadaří letos, mám v plánu se zas ve čtvrtek vydat na chatu na zřejmě už letošní poslední pobyt. Ale pokud by se ukázalo, že počasí by mělo ukázat i později vlídnou tvář, mohla bych tam, a to velice ráda jet i později ....

24 října 2021

Tentokrát něco .....

 


.... z podzimní krajiny. Focení sonkou a starosklíčky
je sice fajn, ale v něčem přece jen jsem omezená, a to tím, že nemůžu zoomovat. Tak u spoustu věcí které fotím to nevadí, ale u krajiny bych ten zoom někdy uvítala. Jasně, teď můžou někteří namítnout, že pevná skla jsou i na krajinu, ano jsou, nicméně někdy si člověk prostě potřebuje část vypíchnout a přiblížit, a to s pevným sklem prostě není možné, nechce - li člověk našlapat hromady kilometrů aby se k danému dostal blíž. A ano, existuje i možnost ořezu, což ovšem předpokládá fotku ostrou jak břitva, což starosklíčka na nekonečno už nedají ....

23 října 2021

Výzva č. 4 ....

 


.... na blogu JaryD se nese v duchu volného téma.
Jak jsem tak koukala, většina zúčastněných využila danou roční dobu a vyrazila za posledními krásnými podzimními dny do lesů, luk a polí. případně do podzimního města. Nejinak já. Včera mne mezi dvěma směnami v práci vytáhlo sluníčko a modrá obloha na lov fotek. Měla jsem představu kam vyrazím, a to na lov do bukových partií zdejších lesů. Ty tu jsou ještě dost zachovalé a každý podzim je v nich nádherně. Jen ovšem vystihnout tu správnou dobu. Mě se to tak úplně nepodařilo, někde už byly zlaté a občas po posledním dosti ostrém a silném větru i holé, jiné ještě byly zelené.
A protější kopce jindy krásně vybarvené mi připadaly jen hnědozelené. Ty vám ale ukážu jindy. Dnešní fotky mají stejného jmenovatele, zlatou v zelené a s modrou ....

20 října 2021

Černobíle ....

 


.... jako malá odbočka od barev. Ty budou
za chvíli tak jako tak pasé a vládu přeberou odstíny hnědé, béžové a jen občas zelené z jehličnanů. Další barvy nám nabídne zase až jaro v explozi květů cibulovin. A propo jaro.... Četla jsem, v předpovědi meteoroložky že by mělo přijít tentokrát mnohem dřív. A že zima by měla být nadprůměrně teplá. Tak já osobně bych to brala, ale příroda by z toho asi neměla radost ....

19 října 2021

Když už Q .....

 

.... tak jedině? Tak jedině Královna! Královna 
nespoutaných dekadentních večírků dodnes slavných, Královna pódií, Královna skvělé hudby, no prostě QUEEN! Stejně jako u všech rockových a poprockových skupin jsem si k nim našla cestu až kolem třicítky. Jako teenager jsem byla striktně disko. V Praze vymetala diskotéky v Laterně magice nebo na Dobešce, na chalupě jsme sice chodily na klasické vesnické zábavy, leč vždy přísně oblečené dle pravidel diskoték, vždy striktně se držíc pravidel diskotanců. No že jsme byly za exotky, to už je něco jiného ;-). Ovšem když se člověk usadil, měl děti a disko už tak moc nefrčelo, začal v hudbě hledat i něco jiného. Navíc jsme na sídlišti měli možnost chytat i takovou klasiku klasik jako byl svého času Bayern 3 a tím se nám otevřeli naprosto jiné možnosti v poslechu hudby! A s nimi ruku v ruce se neslo pro mne i poznávání právě těch největších hudebních legend. Kiss, Deep Purple, Genesis, Nazareth, Black Sabath, Pink Floyd  Rolling Stone a právě i Queen. Navíc časem už nebylo nutné se pro desky zahraničních intetpretů potápět do nebezpečných vod pražských burz, ale normálně si je koupit v prodejnách Supraphon. Což byl u nás vždycky svátek, když muž přišel z práce, zapnul gramofon řekl zavři oči a hádej. A já hádala. No jasně! Queeni a Kind of Magic! 
Po revoluci u nás většina z těhle skupin koncertovala, dokonce v případě RS vícekrát, ale jen jedna jediná ne. A už ani nikdy nebude. A to právě Queen. Když jsem viděla film Bohemian Rhapsody přišlo mi nesmírně líto, že člověk nezažil a ani nezažije tu neskutečnou atmosféru koncertů právě téhle skupiny.

Pro dnešek, jak je mým zvykem, jsem vybrala zas opět o něco míň známou písničku Mother Love z alba Made in Heaven které vyšlo až čtyři roky po smrti Freddieho Mercuryho a je složené s písní, které byly třeba rozpracované a odložené, či jinak nedodělané a nedostaly se na jiná alba. Takže nejstarší píseň z něj je z roku 1980, ovšem pro toto album dostaly všechny písničky nový kabát. Píseň Mother Love nahrál Freddie jen čtrnáct dní před svou smrtí. I natáčení klipu k ní tím bylo poznamenané. Freddie výrazně zhubl a tak aby to nebylo až tak znatelné měl na sobě vrstvené oblečení o něco větší velikosti než nosil, výrazné líčení které skrývalo tvář pustošenou nemocí a věčné vyčerpání. I přes to znovu a znovu nechával přetáčet již natočené aby bylo vše tak jak si představoval. V šatně se mnohokrát vyčerpáním zhroutil, ale na domluvy členů kapely i přítele Jima Huttona nedal a svou práci prostě musel dokončit ....
Malá poznámka, dům který je vidět na začátku klipu, je dům Duck House ve švýcarském Montreux kde Freddie i s kapelou občas pobýval a kde právě vznikalo i album Made in Heaven. V Montreux stojí na břehu Ženevského jezera i známá Freddieho socha v charakteristické koncertní póze.





18 října 2021

Dneska vás chci pozvat ....

 


.... na další procházku, tentokrát ani ne městem
ani ne zámkem, ale krajinou. Resp. krajinami. Jak se mi tu 
nashromáždily nějaké fotografie z různých dob které se mi do žádného článku nehodili. Nicméně hlavní roli v této procházce hrají rybníky.
V podzimním hávu ....

17 října 2021

Máky potřetí ....

 


.... a v zajetí kapek. Občas si k focení 
přizvu dalšího pomocníka, sprej s vodou, a hraju si. Někdy fotím jen samotný mokrý květ ale občas i to, co vytvoří sprej když s ním stříkám před objektiv a daný focený objekt. Když se navíc podaří že svítí podvečerní sluníčko, vzniknou vcelku zajímavé fotky ....

16 října 2021

Po výletu do Prahy ....

 


.... jsem na sváteční úterní den hledala
další inspiraci kam se vydat. Prvotní nápad, zajet si opět na Dobříš a tentokrát si projít konečně i zámek, nejen parky, ovšem vzal za své, když jsem zjistila že zrovna na 28.9. mají zavřeno. Ovšem ještě jeden zámek který mám po ruce jsem doposud nenavštívila, což už je také dost ostudné, zvlášť když je otevřený pro veřejnost už od roku 2006. A ten měl otevřeno. Takže bylo rozhodnuto. Jde se na Mníšek a na zámek. Navíc doplňkový program v podobě návštěvy zdejší vyhlášené cukrárny U Jarolímků je prostě neodolatelný. 
Když už jsem tady, tak si koupím všechny tři prohlídkové okruhy, tak jsem byla rozhodnutá, jenže jaksi už není úplně hlavní sezóna, není tolik průvodců a časově by mi to úplně nevycházelo. Stejně jsem měla do další prohlídky ještě skoro hodinu čas, takže doplňkový program nabyl jasnějších obrysů. Káva a zákusek. A lahodně strávená třičtvrtě hodina.
Velkým rozčarováním ale pro mne bylo zjištění, že se zde NESMÍ fotit. Což mi přišlo docela pikantní vzhledem k tomu, že poslední majitelka hraběnka Kastová byla focením přímo posedlá. Její vášeň tak velmi pomohla při znovuobnovení interiérů když se zámek po dlouhé době otvíral opět veřejnosti. Ovšem jak mne asi znáte, jsou zákazy které já prostě nedovedu dodržet. A tak pár fotek jsem přece jen ulovila. Nakonec to dopadlo tak, že díky mé jiné posedlosti, a to historii, kdy jsme si s paní průvodkyní v určitých věcech notovaly, se ona omlouvala mě, že nemůžu fotit, místo abych se omlouvala já, že zákaz porušuji ....

15 října 2021

Na poslední chvíli ....

 


.... a díky Fukčarince jsem ještě stihla příspěvěk 
do Hudební abecedy. Zjišťuju, že poslední dobou mi nějak někam mizí dny. Co dny, celé týdny! Takže jsem vůbec nezaregistrovala ani vyhlášení výsledků písmena O, ale málem tím pádem ani uzávěrku pímena P. To by bylo rozčarování! I když dnes to nebude nikdo z naší scény, a vlastně nevím jestli by měli interpreti být správně pod písmenem F nebo jestli mi projde to P. Jak už vám asi došlo, mým favoritem jsou PINK FLOYD. Já se nikdy netajila, že oni jsou jedněmi z mých TOP interpretů, a když jsem propásla písmeno F, tak teď se tedy pokusím to napravit při P. Ostatně tahle skupina mi dovolila účastnit se i písmena G, neb David Gilmour má i svoje sólové projekty. Takže na poslední chvíli moji milovaní Pink Floyd a skladba snad z nejhezčím kytarovým sólem.... no, popravdě, není písnička kde by se prostě DG neblýsknul svým úžasným uměním....



Výzva č.3 .....

 


.... u JaryD nese název Barvy podzimu. Tak na ty jsem se těšila
moc. Jenže užívám jsem si jich jen málo. Co bylo barevné, to zlikvidovaly poslední mrazivé dny, a zbytek je, alespoň u nás, stále víc zelený než barevný. A je otázkou jestli se zbarví, nebo po mrazech opadá listí  dolů zhnědlé. Většinou jsem si tyhle dny užívala o některém z víkendů nebo dokonce prodloužených víkendů svátkem na chatě, ve zlatých bukových lesích Brd, jenže zatím to vypadá, že se tam v nejbližší době nedostanu. Nejen že mi ještě není úplně do zpěvu, tudíž na to, abych v pondělí už šla do práce v lepším stavu mám jen dva dny, ale ani počasí není zrovna takové, aby to člověka k nějaké cestě vůbec vylákalo. Něco málo se mi ale nafotit podařilo a to málo vám tu teď, monotematicky zaměřené na listy přísavníku jen s maličkou odbočkou ke chmelu, předkládám ....

14 října 2021

Máky po druhé ....

 


.... v mých letních hrátkách. Aneb když je miluješ, není co řešit.
A  to já zas jo, já je miluju a propadám jejich kouzlu rok co rok, a pokaždé jsem jako malé dítě, když se mi podaří najít místo kde je jich hodně a hodně ....

13 října 2021

Cestou nahoru a zas dolů ....

 


.... tak by se daly nazvat naše toulky s Padesátkou.
Čili z Nového města na Hrad a zas dolů. Ostatně trasu jsem vám popsala v předminulém článku, a dneska se podíváme na naše různá zastavení v obrázcích. Je to takový průlet časem a místem ....

12 října 2021

Mezi jednotlivými pražskými ....

 

.... zastávkami si vždycky trochu připomeneme
moje milované vlčí máky. Vloni jsem jich, za mě s naprosto neznámých důvodů, měla po zahradě plno. Letos, když jsem si nasela semínka z loňské úrody jen dva. A to ještě na takovém místě kde se daly dost špatně fotit. Rostly totiž těsně u stěny bazénu. Takže najít takový úhel pohledu aby na něm nebyl bazén vždycky bylo dost obtížný úkol. Ale nakonec mi vydržely být inspirací celou sezónu co kvetly a tak jsem zas měla s čím si hrát ....

10 října 2021

Pražské intermezzo ....

 

.... mého svátečního pobytu na chatě, plánované 
 s Padesátkou, se tentokrát konalo za krásného
slunečného počasí. Sraz jako vždy na Jungmannově náměstí a po Příkopech k Obecnímu domu. Tam jak už od Padesátky víte dělá její Prvorozený, ten ale byl momentálně na svatební cestě. Takže plánované kafe jsme si nakonec daly venku na předzahrádce a kochaly se a pozorovaly jak správné kavárenské povalečky cvrkot kolem. A ten byl nad očekávání velký. Po výtečném kafi a la Marie Terezie (já) a Alžírské kávě (Padesátka) jsme si obešly Prašnou bránu, a Celetnou se daly ke klenotu pražské kubistické architektury Domu u Černé matky Boží. Já totiž chtěla vidět ono ikonické schodiště, tisíckrát focené, ale stejně prostě úžasné. Dál pak přes Staromák na Mariánské náměstí, lehce jsme okolo Pinkasovy synagogy štrejchly Židovské město, přes Mánesův most na Malostranskou, odtud nahoru na Klárov s tím, že se opět na jídlo zastavíme v té skvělé italské restauraci. Nestavily. Restaurace nět. Restaurace zavřená. 
Tak jsme to vzaly přes lávku do Chotkových sadů, k Belvederu, kde jsem se těšila na Zpívající fontánu. Ta ovšem nezpívala páč byla vypnutá. Zahradou Belvederu jsme to vzaly bočním vchodem na Hrad, odsud Nerudovkou dolů a přes Karlův most na Národní na méně labužnický oběd do KFC. V metru jsme se každá upíchla na své straně nástupiště a vrátila se domů. Našlapaly jsme lehce přes deset kilometrů, já zas dobila baterky a pokecem si vyčistila hlavu plnou prapodivných myšlenek které musely ven, vyzkoušela naostro foťák i na normální focení, a ne jen s mezikroužky nebo na pár metříků. A doma si dala výtečný dortík který jsem měla v lednici jako sladkou tečku za krásně prožitým dnem ....