pátek 6. prosince 2019

Zámek Sonnesntein ...




.... ukrývá pod libozvučným jménem Sluneční kámen temnou historii. Původně strážní hrad stojící 60 metrů nad městem Pirna strážil hranici mezi Českým královstvím a Míšeňským markrabstvím. Svou sňatkovou i diplomatickou politikou Pirnu získal Václav II. pro České království a k tomu patřilo až skoro do půlky 15. století. I když přešla Pirna do rukou saského kurfiřta Friedricha II. stále byla českým lénem.
V letech 1545 - 1548 byl hrad přestavován na pevnost s renesančním opevněním. Jeho pevnostní historie končí v prvním desetiletí 18. století. Pak byla pevnost přestavěná na kasárna saského vojska a sloužila i jako státní věznice.
Roku 1811 zde vzniká první Německý léčebný ústav pro tělesně a duševně choré. Jeho činnost trvala nepřetržitě i během napoleonských válek, jen s malou přestávkou, kdy se zde opevnila jednotka francouzských vojsk.
Během činnosti ústavu stále docházelo k různým stavebním úpravám až do dnešní podoby. Od roku 1928 začaly prosakovat zprávy o nehumánních způsobech zacházení s nemocnými až roku 1938 byl ústav zrušen. Jeho temnou historii dovršila II.světová válka, kdy zde bylo zplynováno 14000 postižených lidí a další tisícovka židovských obyvatel Pirny a okolí. To vše v rámci programu " EUTHANASIA" jehož cílem bylo vyvraždění všech tělesně a mentálně postižených v Německu.
V letech 2009 - 2011 proběhla další rekonstrukce a dnes v zámku sídlí okresní úřad saské Švýcarsko, rehabilitační centra a chráněné dílny. Ve sklepení je památník obětem programu "EUTHANASIA"....

čtvrtek 5. prosince 2019

Pirna podruhé ...





.... ještě na chvíli se vrátíme do uliček Pirny, tak jak jsem si jí v neděli procházela ....
Cesta nahoru na zámek byl pěkný bludišťákov, schody doprava, doleva, prostředkem, každé se nejmíň ještě dvakrát dělily, cesta kolem zámku to samé. Z jedné vyhlídky jsem si vyfotila tenhle trochu indiskrétní pohled. Nějak mi připomněl pražská zakoutí focená z věže sv.Mikuláše nebo výhledů z pod Hradu


I tady jsem trochu nakoukla do soukromí. Zaujal mne ten břečťan a hvězda v něm


Trochu extrém. V přízemí vánoční truhlíky a o patro výš nádherně kvetoucí muškáty. Prvního prosince!


A extrém na druhou. Muškáty a vánoční světýlka


Jsme v Sasku, před námi jsou vánoce a tak nesmí nikde chybět hvězda Moravských bratří, Herrenhütská hvězda či Ochránovská ...


... než se z ní ovšem stal všudypřítomný symbol protestantských vánoc, sloužila jako pomůcka při výuce geometrie. Toužím po ní, ale je prostě pro mě šíleně drahá. Jenže je to komplet ruční práce v chráněných dílnách v Ochranově (Herrenshüt)


Tenhle nápad s adventním kalendářem v oknech jsem zaznamenala už vloni v Míšni. Jestli i tady je ten samý systém jako tam, že si na trzích zakoupíte lístky jako do tomboly a večer se otevře okno daného dne a pokud se trefíte, vyhrajete to co k tomu dni patří nevím,ale i tak je to hezké. Jinak ona budova je městská knihovna. A po cestě do Königsteinu jsem stejný nápad viděla i v jiných městech


A dostáváme se k již zmiňovaným povodním. Tyhle ukazatele velké vody jsou na prvních domech za tratí která vede podél Labe. Za ní už je promenáda a řeka.Takže jsou hned při zvednuté hladině na ráně. Kvůli porovnání jsem nechala kousek toho pána který stál na chodníku. A byl to normálně vzrostlý člověk


Letopočty všech povodní které byly v Pirně zaznamenány. Protože nejsou moc dobře na fotce znát, tak šly po sobě takto. Od nejvyššího stavu dolů. 16.8.2002, 6.6.2013, 31.3.1845, 7.9.1890, 7.2.1655, 1.3.1784. To byly ty největší, které poškodily domy i na náměstí. Úplně nejspodnější záznam je z 22.6.1926


A pro porovnání i zde jsem nafotila pár lidiček


Poslední pohled je na Labe. Z promenády která je jak pro pěší tak pro cyklisty si také můžete nastoupit na loď a projet se po Labi, nebo se nechat převézt na druhou stranu břehu


Příště se podíváme blíže na zámek Sonnestein ...

středa 4. prosince 2019

Město Pirna ...




.... nebo také staročesky Perno (ovšem je i možnost ještě jednoho výkladu, jelikož má město ve znaku strom hrušně a hruška se řekne německy Birne, výslovnost je podobná, je možné že název vznikl zkomolením německého názvu hrušky) leží jen pár kilometrů od českých hranic ve spolkové zemi Sasko a je bránou do úžasné přírodní rezervace Saské Švýcarsko, plné skalních měst a stolových hor. Ve středověku patřila Pirna díky králi Václavu II. k zemím české koruny a udržela se tam až do 50. let 15. století. Císař Karel IV. sem svolal roku 1351 sněm šlechty kde se projednával problém braniborského markrabství. Vzhledem k tomu, že leží na břehu Labe, bývala a vlastně i bývá obětí povodní. Po povodni v roce 1845, kdy se začalo se stavbou tratě Děčín - Drážďany byla maximální výška hladiny 8,77 m ukazatelem a trať se postavila ještě o metr výš, aby byla jistota toho, že nebude při další velké povodni zatopená. Až uvidíte fotku vodoteče ze záplav v roce 2002 zjistíte, že to bylo opravdu velmi prozíravé. Ve 20. století získala ale také nechvalnou pověst, protože sem sváželi nacisté tělesně a mentálně postižené lidi a lidi velmi staré a zde je, na zámku Sonnenstein zplynovávali. Už v roce 1811 byl zámek přeměněn na ústav pro duševně choré. Zajímavostí je, že zde určitou dobu žil a tvořil benátský malíř Canaletto, známý svými obrazy Benátek ....

úterý 3. prosince 2019

Po cestě ....





.... jsem opět, jak je mým zvykem, zkoušela fotit věci které mne zaujaly. A které se také jakž takž z jedoucího autobusu daly stíhat.
A protože jsme vyjížděli za tmy tmoucí (odjezd byl ve 4:45) poštěstilo se mi i pár východových fotek ....

pondělí 2. prosince 2019

První advent ...





.... letošního roku je za námi, a musím říct, že jsem si ho užila vrchovatě. Patřil totiž prvnímu z letošních dvou adventních výletů za hranice. Jela jsem na dvoje adventní trhy, jedny do městečka kousek za hranicemi, do Pirny a pak ještě o hop a skok dál, na pevnost Königstein. A jako jahůdka na dortu nás po všem tom chození, papání a bumbání čekal relax v termálních lázních Toscana Therme v Bad Schandau. To jsem si totiž slíbila při první návštěvě v tomhle městečku. Že pokud se sem ještě někdy podívám, tentokrát vyměním procházku za lenošení a ráchání. A to jsem si také splnila. Pirna je malé město se starobylou radnicí, malým náměstím a zámkem se smutnou novodobou histrorií. Ale mou cestou sem, se tak uzavřel kruh návštěv těchto trhů členy naší rodiny. Oni sem totiž jezdili moji rodiče na adventní víkendy, na něž pořádalo zájezdy jejich "domovské" ČKD. Adventní trhy na pevnosti Königstein mají v názvu romantické a pohádkové. To první snad ani v bývalé vojenské pevnosti nejde, ale to druhé bylo splněno stoprocentně. Pro děti tu je opravdu pohádkový doprovodný program, najdou tu i různá zvířátka, mohou plnit různé úkoly. A pohádkově musí pevnost po setmění zářit z její více jak dvousetmetrové výšky do okolí. To jsem bohužel nemohla posoudit, protože jsme zde byli celou dobu za světla. Možná by stálo za to, kdyby cestovka popřehodila program tak, že na pevnost by člověk dojel už za stmívání aby si užil krásu nasvícených budov a všech ochránovských hvězd kterými je pevnost a její les vyzdobený. Ovšem co se nemůže upřít žádnému z trhů je, že opravdu zde najdete věci které se váží k vánocům. Tedy vánoční ozdoby ze dřeva, ze skla, háčkované, paličkované a dokonce i kované. Stánků se svařákem, punčem, dobrůtkami nepočítaně, místa k posezení též. A jako bonus občas narazíte i na české trhovce. Jako třeba já u stánku s punčem 😄. A lázně Toscana? Super! kde se vám poštěstí válet se v teplé vodě a přitom koukat na nasvícené město? případně si vyplout do venkovního bazénu a topit se v páře, nebo se nechat hýčkat slanou vodou, relaxační hudbou, jak nad tak i pod hladinou v bazénu zvaném Tekutý zvuk? Nebo si dopřát čtyři druhy sauny? To jediné jsem nezkoušela, neb sauny jsou smíšené a ačkoliv jsem hodně velký exhibicionista, tak se svlékat před cizejma chlapama opravdu nemusím. Ale jinak jsem vyzkoušela všechno co tyto lázně nabízejí. Jo, a chci domů ten slanej teploučkej bazén co mění barvy a hraje! 
Samozřejmě jsem fotila a fotila a fotila a doplnila si archív a fotit budu ještě za čtrnáct dní v Hallstattu, Bad Ischlu a Sankt Wolfgangu na tentokrát rakouských adventních trzích ....







středa 27. listopadu 2019

Anděl pro ...





.... Andílka. Který tedy byl občas hrubě k zabití. Když jsem tu měla na blogu fotky anděla, kterého jsem šila pro jednu zadavatelku patřící do "rodiny", která se ale díky tomu domnívala, že bude za hubičku a když se dozvěděla že je za peníze už ho nechtěla, a já si posteskla, že mi tu zůstane, dcera se přihlásila, že by si ho vzala. Jenže článek viděla i paní, která anděly sbírá a napsala mi, že by se jí do sbírky hodil, protože žádného takového ještě neviděla. Takže anděl putoval k ní a dcera ostrouhala. Slíbila jsem jí, že tedy pokud stále má zájem, udělám jí jiného. No dopadlo to jak s tou velkou. Rok jsem na šití ani nesáhla a dcera mi furt připomínala kde je anděl. Konečně jsem se okamžitě po došití té velké panenky pustila i do anděla. A protože sliby se mají plnit aspoň o vánocích (no v tomhle případě před vánoci) mám pro dceru k svátku konečně anděla hotového ....

úterý 26. listopadu 2019

Ještě jednou ...




.... voda a zbytek našeho splavu. Práce na řece pokračují, zatím se obkládají břehy kameny, nějak mi vrtá hlavou, jestli se ještě budou zpevňovat betonem nebo zůstane jen při poskládání. To by při velké vodě asi ztratilo své opodstatnění, protože by je to brzy vymlelo. No, odborníci asi vědí co mají dělat ... Jen to nechápe celá rozladěná vesnice, protože tyhle úpravy zabily všechno, co v řece žilo ....

neděle 24. listopadu 2019

Už se to ...




.... blíží. A pokud bychom si toho náhodou nevšimli, tak oni nám to rychle připomenou. Že kdo a co? Kdo - televizní a rozhlasové reklamy a super, hyper a megamarkety. A co? Vánoce! Slovo, z kterého mám už pěkných pár let osypky.

 Protože posledních deset let je v naší dříve normální a docela harmonické rodině velká krize jak ekonomická tak citová, a to díky mužově neschopnosti a neochotě řešit problémy jinak než alkoholem, z toho vyplývající můj strach o to, aby se mu někde něco nestalo, z jeho strany zas nezájem o cokoli jiného než jen sedět v křesle, čučet na tablet a popíjet pivo. Teď, po jeho loňském kolapsu je jen změna v tom, že to je nealko. I když .... už párkrát, pokaždé když zmizím, a byť by to mělo být jen na noc (jak se domníval) najdu doma zátky od normálního piva. Vysiluje mne se jakkoliv už kvůli tomu hádat, rozčilovat se .... řešení téhle situace by vždy postihlo hlavně mne. Takže prostě připomínka vánoc, které jsem měla vždy ráda a těšila se na ně, mne teď prostě nesmírně leze na nervy. A pokud se nic nezmění, situace bude stále stejná. Sice se snad začalo trochu blýskat na lepší časy, polovice dostala nabídku od pražské firmy, od které bere zboží aby převzal servisování kopírek a tiskáren v moravských a moravskoslezských Globusech, což opravdu znamená od Brna po Havířov. Jenže deset let citového prázdna už asi nevymaže nic. Na to jsou i vánoce krátké ...

Jednu věc ale dodržuju každý rok. A to adventní výzdobu a to hlavně tu světlíškovou. Nástupem podzimu a zimy mne ubíjí neustálá tma, a tak si jí alespoň nějak musím prosvětlit. Včera jsem využila toho, že nepršelo a poopravila umístění světýlek ve velké túji, namotala jiná na keř ibišku a tím, že jsem koupila oblouk na pnoucí růži, přibylo mi další místo kam je možné nějaká dát. Natahala prodlužováky a oprášila časovací zásuvku. Na tuhle dobu jsem si nechala zkrácení, alespoň částečné, už hodně přerostlých tújí abych je využila na výzdobu truhlíků. Ty začnu tvořit teď v týdnu, abych měla vše připravené do příštího víkendu, kdy advent v neděli začíná. Vymyslela jsem si girlandy s chvojí, takže bude potřeba hodně makat abych to postíhala, pět oken plus dveře je práce jak na kostele. A na ně samozřejmě světlíška .... spěchám i kvůli tomu, že na první adventní neděli mne také čeká první adventní výlet, tak v sobotu musí být všechno připravené.
P.S. Tohle není můj stromek, fotila jsem vloni v Litomyšli ....


čtvrtek 21. listopadu 2019

Záhon ...




.... který je vlastně dominantou, centrem a místem mého většinového květinového focení je vcelku malý. Tak 5x4 plně osázené metry. I když se mi zdá, že tam ještě je furt dost místa na další kytky. No po letošním masivním dosázení asi chvíli počkám až se trochu kytky rozrostou a pak se uvidí jestli budu pokračovat. 
Dost často tu čtu : " Ty musíš mít hotovou botanickou zahradu! "
Není tomu tak. Mám jen tenhle záhon, pak úzké účko kde jsou spíš keříky, ale hlavně pivoně. To na své dosázení i něčím jiným čeká, i když teď na podzim tam přibyly okrasné česneky. Ty tedy při mé posedlosti touhle cibulovinou budou na mnoha místech. Dál pak celý tulipánový a růžový záhon podél terasy. Ten má tak 5x1m a půlmetrový rantl kolem jezírka, jehož valnou část tvoří hyacintoviště a zbytek okrasné trávy. To je celá moje kvetoucí botanická zahrada. 
Na základě těch komentářů mne napadlo udělat takový časosběr, záhon v běhu času. Takže se můžete podívat na zákulisí mých květových fotek ....

středa 20. listopadu 2019

A když už ...





.... jsme u těch ne zrovna povedených fotek, můžeme v tom pokračovat dál. Tentokrát mlha nebyla, tentokrát to bylo s foťákem a tentokrát jsem to zvorala já. Vyběhla jsem totiž za veverkou, která si hopsala po zahradě, a nezkontrovala si nastavení foťáku. A jelikož si hopsala hodně rychle pryč, naháněla jsem jí při jejích různých krkolomných akcích na stromech. Ovšem jak to dopadlo, jsem zjistila až při stažení do počítače. Několik méně nepovedených z těch hodně moc nepovedených tedy dnes, protože momentálně není co, přidávám ....

úterý 19. listopadu 2019

Včera ...







.... večer, když jsem se vracela z práce byla krásná mlha. Tedy přesněji, byla krásná mlha do třetiny vesnice. U nás nejen že nikdy neodpovídá počasí jakékoli předpovědi, ale není stejné ani po celé vsi. Na jednom konci je zataženo, uprostřed krápe a na druhém konci leje jak z konve. A nesloučí se to v jednu možnost. Stejně tak je to kolikrát i se sněhem. Čím hlouběji zacházíte do vsi, tím víc ho je. Včera to s mlhou bylo stejné. Od fabriky za první most mlha hustá a pak, jak když střihne, jasno, vymetená obloha a jen za zády se ztrácející svět v nicotě. Co mne zaujalo, byly stíny které v té mlze vrhaly stromy kolem silnice. Do práce foťák nenosím, takže jsem si říkala, zkusím mobil, vždycky to můžu smazat když to k ničemu nebude. Docela to šlo, fotky jsem ještě trochu doupravila a tady jsou. Ale stále to je mobil, takže přece jen kvalita nižší ....