pátek 3. dubna 2020

Trocha ....




.... barviček a rozličných květů, to je dnešní příspěvek do zamračeného dne. A studeného. Jak to sluníčko zaleze, ty noční mrazíky jsou ve vzduchu celý den. Když jsem jela dopoledne do práce (hurá, už se dá na kole) navíc ještě foukal dost protivný studený protivítr. Snad se vyplní předpověď a příští týden se pěkně ohřejeme....

středa 1. dubna 2020

Chlupáčci ...




.... muchláčci. To jsou pro mě koniklece. Člověk by se s nimi opravdu rád muchlal jak s nějakými plyšáky. A když na nich po ránu roztaje jinovatka a rozzáří se desítkami hvězdiček jsou k sežrání! Tedy pokud se zadaří to vyfotit. Ten třpyt bohužel jaksi chybí, ale myslím že i tak jsou to docela pozitivní fotky, co 
říkáte? ....

úterý 31. března 2020

A zas ta žlutá ....





.... které je teď na zahradě k vidění dost. Víkend byl zahradně pracovní, ale občas jsem si i odskočila se trochu poválet po zemi s foťákem. Rozkvétají mi na zahradě křivatce a já tuhle zvláštně žlutozelenou rostlinku s květem jak hvězda mám moc ráda. Ta se mi nemotá totiž do záhonů jako její souputnice orsej, ta je totiž nadmíru vlezlá a jak se někde usadí, je velký problém jí odtamtud vystrnadit. V trávě ať si klidně roste, ale záhon dokáže zaplevelit během velmi krátké doby a je také velmi urputná. Navíc se potvora děsně blbě fotí, protože je lesklá a dělají se na ní přepaly ....

pondělí 30. března 2020

Modrá je dobrá ...






.... už je to tak. A na jaře obzvlášť, protože soupeří s modří oblohy. Modro dole, modro nahoře. Tedy pokud se vydaří takové dny jako jsou v poslední době. Sice studenější, obzvlášť dnes je to oproti sobotě kdy se dalo chodit v krátkých rukávech docela šok, ale hlavně že svítí to co nabíjí moje akumulátory, které jsou díky posledním dnům a jejich zvlášt psychické náročnosti hned vybité. Sluníčko. O víkendu jsem si ho užívala co to šlo a co to šlo jsem makala na zahradě abych umrtvila mozek a prostě nemyslela. Při práci to šlo, ale jak začal člověk odpočívat a hlavně večer když zhasl okamžitě se starosti vracejí. Tak práce ještě je dost, a taky toho využiju, ale začínám se dostávat pro změnu do fáze, v které jsem byla před operací páteře kdy jsem trpěla nesnesitelnými bolestmi. Ty totiž začaly každou noc a já se pak bála každé nastávající noci. A to samé začínám mít i teď. Tisíckrát si můžu říkat Nemysli, nemysli, vyžeň to z hlavy, jenže tohle prostě neumím. Nemůžu. Nejde to. Lehnu si, zavřu oči a už to jede, myšlenky se honí kolem dokola, vyskakují věci které budou nutné platit a dochází mi, že veškerá rezerva která byla je pryč. Není kde brát. A tím víc se ten kolotoč v hlavě roztáčí a já přemýšlím jak to zvládneme ....

sobota 28. března 2020

Konečně ...




.... si daly říct a ukázaly svou jemnou krásu. Moje nové přírůstky do zahrady, drobné anemonky. Tak doufám, že mi tentokrát už vydrží a budou se vesele množit aby mi dělaly větší a větší radost ....

čtvrtek 26. března 2020

Květové abstrakce ...




.... aneb když jdete vážně do hloubky. Tedy do hloubky květu. Mezikroužek vás dokáže dostat opravdu do velké blízkosti a díky tomu, že fotíte na nejnižší clonu a ostříte jen na nejbližší úsek výsledek vlastně vůbec neukazuje že se díváte na obyčejný květ hvězdníku. Tedy spíš skrze jeho spojení listů v kalichu ....

středa 25. března 2020

Staronáhledy ....




.... na kytky trochu jinak. Staro - starosklíčkem, tentokrát Domiplanem (nějak na něj na kluka zapomínám) náhledy- focení s mezikroužkem za účelem dostat se květu co nejblíž. Tož doma blbnu když venku je furt zima a nechcou kvést moje nové anemonky. Na ty jsem se mimochodem moc těšila, jenže jsem je viděla rozvité jen jednou a nebyl čas na to je vyfotit. Doufám, že už mi vydrží, měla jsem je několikrát koupené jako rychlené a hned šly po odkvětu do země, tam sice druhým rokem vykvetly, ale to bylo všechno. Nic. Vysublimovaly do pryč. Tak snad se to už letos povede. Byla bych moc ráda, protože mají velmi něžné květy a já je dala psékům na hrůbky ....

pondělí 23. března 2020

Žlutě ....





.... a jednou modrofialově. Tak jsou koncipované dnešní fotky ze včerejška. Vylezla jsem na chvíli kdy nesněžilo a proběhla se po zahradě ....

neděle 22. března 2020

Šijeme a ...






.... proto žijeme, nebo žijeme a proto šijeme? Heslo dnešních dní.
Roušky, roušky, roušky. A dohady o tom, kde už okolo nás něco je nebo není, neboť vláda zakázala dodávat pravdivé a relevantní informace. Nezjistíte už kolik nakažených je ve vašem městě nebo vesnici. Ne ono jedna paní povídala, ale pravdu. Myslím že dohady a nepravdy napáchají víc škody, než pravdivé údaje. To totiž hygienikům bylo zakázáno. Aby prý nedocházelo k napadání lidí. To vše se dalo ještě před nedávnem zjistit na něčem co se jmenuje Karta coronaviru kterou rozesílají různé pojišťovny u nichž máte  pojištění, a kde by měli být momentálně relevantní informace MZ. Ještě v pondělí se dalo zjistit jmenovitě město či nejbližší region a kolik tam je ofiko nakažených. Ve středu už to ale nešlo a zjistíte pouze počet nakažených v kraji ale s poznámkou Data nejsou zcela v souladu se skutečností a mohou se lišit ... tak proč k čertu něco takového ministerstvo vůbec spouští? Proč se nemůžeme dozvědět tak důležitou věc jakou je množství nakažených v naší blízkosti? To si myslím je pro lidi mnohem důležitější než nějaké grafy vývoje a bůhví čeho ještě které tyto informace vystřídaly. Nedívám se už na zpravodajství, neb se nechci ještě víc stresovat než se stresuju. A nemůžu ani vidět našeho premiéra kterak si klepe na ramena jak všechno dobře zvládá. Nezvládá nic a útočí na každém kroku. Navíc stojí za laboratoří na testy nemocných, a dost dobře mu to vydělává a jeho ministerskou superstar která neumí pořádně ani mluvit jak si notují že nám Čína prodala tolik a tolik materiálu. My jim zadarmo a oni nám za velké peníze? Kde je princip solidarity a humanitární pomoci? A kde je ten materiál, když stále musí ti kdo jsou v první řadě v bezprostřední blízkosti nakažených prosit lidi o roušky. Měly pro něj létat letadla leteckých společností které mají momentálně volno. Měly, ale byly jim povoleny jen dva lety a dál je vše opět v čínské režii. A je jen na jejich blahovůli jestli nám materiál milostivě dopraví nebo ne. A tak stále šijeme a utěšujeme se, že snad přežijeme. Jiní sbírají politické body. Budou se hodit, neb nikdo neví jak dlouho bude tato velká neznámá trvat a co komu přinese ....
Mě osobně je z toho na zvracení ...

sobota 21. března 2020

Očistný ...






... nebo dobrý sluha, ale zlý pán? Nezkrotný, fascinující, zahřívající naše praprapraprapředky v jeskyních, zpříjemňuje nám v krbech romantické milostné chvilky, pohlcuje naše mrtvá těla, bere si co chce a co se mu zlíbí, na oplátku dává možnost úpravy jídla, zahřátí v zimě a světla v temnotách, taví železo pro výrobu nástrojů. Je prostě nepostradatelný ....

pátek 20. března 2020

Konečně ....





.... pátek!!! Den za který jsem se už vážně modlila. Je už toho vážně moc, ale vypadá to že příští týden už bude méně hektický a bude víc času na relax i na to, abych se dala do zahradních prací. Sice nezmizí problémy kolem, ale možná se budou líp snášet. Zatím se zdá, že i přes všechny zavřené obchody má polovice práci zajištěnou, neb obhospodařuje servisem Globusy a ty mají i svou potravinářskou část, která se snad zatím zavírat nebude. Takže alespoň něco málo pozitiv. Zablokované účty už jsou ovšem jiná věc, která mne nesmírně štve a kterou mu moc odpustit nemůžu. A už vůbec ne státu, který je schopný mi sebrat i to co mám hluboko pod životním minimem. Naštěstí se tak stalo těsně den před výplatou a já si stihla nechat posílat výplaty na jiný bezpečný účet. 
Ale aby nebylo tak strašně smutno, ať už z jakéhokoliv důvodu, aby se rozplynuly chmury a strachy tak se zaposlouchejte do těhle krásných a optimistických melodií i textů. Takže si sedněte do křesel, nalijte si něco dobrého k pití a zavřete oči, odcházím ....



čtvrtek 19. března 2020

Nestíhám ...





.... nic. Nic z toho co mne baví, a co bych ráda dělala, za to jsem zavalená věcmi které mne nebaví, za to je jich až nad hlavu. A s nimi se navalily i další problémy. A to  nemluvím o koronaviru, ten je kapitola sama o sobě. V práci lítám jak urvanej plakát, naštěstí momentálně nemusím na večeře, od pondělka to zas bude na chvilku při starém, půjdu si (možná) na ty své odpočinkové večeře a co bude dál, to se uvidí, ale vzhledem k tomu že se stále umenšuje počet obědů, vypadá to, že budu doma vůbec. A když mám volné odpoledne, sedím pro změnu u stroje a šiju roušky do bezvědomí. Stojí mi doma úklid, vysychá zahrada kde by už taky bylo potřeba máknout, na oknech ještě pořád straší vánoční výzdoba a z touhy udělat si na dveře jarní věnec taky sešlo. Nestíhám ani blog svůj ani další a už je toho na mě moc. Lék který vždycky zafungoval si bohužel naordinovat nemůžu, páč jet na chatu se jaksi neslučuje s momentální situací. A ani na to vylítnout na zahradu prostě není čas... Naštěstí aspoň svítí sluníčko kterýho si  sice moc neužiju, ale i tak trochu dobiju baterky ... prostě je to celý nějak šejdrem. Už zase, a ani jsme se ještě doma nevzpamatovali ze ztrát utržených za minulé roky a jsou tu nové... no, káva dopitá a tak vzhůru na roušky! Přeji všem v téhle divné době hodně sil a hlavně zdraví!

pátek 13. března 2020

Kvetou ...




....a tak tu prostě jsou a ještě asi dlouho budou. Protože konečně po bezbarvé zimě začínají venku vládnout barvičky a to hlavně díky krokusům. Na podzim jsem udělala velkou objednávku jarních cibulovin, něco jsem si i nakoupila v Lidlu a teď se začínám s jejich květy seznamovat a kochat se jimi. Navíc to má i tu výhodu, že se nemusím nikam trmácet. Ono vzhledem k tomu, že už tady ve Třebový jsou tři potvrzený případy coronaviru a tady na vsi jsou v ubytovně v karanténě nějací slovenští dělníci z fabriky, která je právě kvůli coronaviru zavřená, není zrovna asi žádoucí se pohybovat mimo dům víc než je nutné ....

středa 11. března 2020

Nová výzva ....




.... nové starosti. S tím, s čím přijít. Možná by se zdálo, že to takový problém není, jenže.... mám doma různé sbírkové věci, jenže ty se u mě  objevily tak jak šel život. Ale netvoří žádnou ucelenou a hlavně záměrnou sbírku! Prostě pár věciček stejné povahy a šlus. No a jak jsem tu tak celý, po dlouhý době zas volný odpoledne, brouzdala po blozích kde jsem nestíhala číst nové příspěvky najednou mi to došlo. Vždyť já mohu s čistým svědomím říct, že vlastně sbírám zážitky! Celý život. Zážitky cestovní, výstavní, zážitky s láskou i nenávistí, s lidmi i zvířaty, s rodinou ...
A hmatatelným výsledkem toho je tenhle blog a fotky a povídání na něm! Nicméně se sběrem těch zážitků se pojí přece jen dvě vědomá sbírání. Odevšad kam jedu, si přivážím tu jeden, tu dva, tu i více kamínků. A pokud jedu někam za adventem, přivážím si hrneček od vánočního punče. Kamínky pak vždy označím místem a datumem a občas na něco použiju. Hrnečky jsou prostě, no hrnečky... občas z nich piju kafe, občas ho do nich dostane návštěva neb jsou šikovné velikosti. Fotky ze životních zážitků z mého blogu znáte, zahrnuji vás jimi den co den, a tak dnes tu budou jen fotky toho co by se dalo při troše dobré vůle nazvat sběratelstvím ....

Tohle jsou úlovky z Rakouska. Černobílý ze zámku Schönbrunn, modrý z trhů u vídeňské radnice a červenobílý je z Retzu


Tady mám dva z Německa, modrý z Míšně, červenobílý z Pirny a ten který se vůbec nelíbil dceři, ale mě se líbí osobně ze všech nejvíc je z trhů ve St.Wolfgangu v Rakousku. A líbí se mi proto, že to je hrnek autorský, podepsaný autorem a takový nejoptimističtější


A ty kamínky ... jak vidíte, jsou z různých míst z Čech i zahraničí. Z Orlího hnízda, z hradu Dürstein, z Königsee i Königsteinu, Liliensteinu, Kromlau a Nochten, z Melku či Kittenbergerovských zahrad z přehrady Pastviny, z Berounky u Dobřichovického zámku, z Dunaje pod klášterem v Dürsteinu, z Divoké Orlice na Zemské bráně anebo z jižních Čech kousek od Nových Hradů či těch východočeských stejnojmenných


pondělí 9. března 2020

Helda v akci ....




.... jemné předjaří a občasné sluníčko táhne ven kytičky, a já táhnu ven z fotobatohu stará skla. Včera svítilo a tak jsem si zas trochu oběhla zahrádku. Místo drobných krokusů začínají kvést velkokvěté, kvetou i nové akvizice z podzimu a stále krásně kvetou sněženky a bledule. Tak jsem vzala vyvětrat heldu a zas jednou jsem si zafotila starosklem a na plnou díru ....