Dnes si trochu .....

 

.... zalétáme v balónu. Resp. v balónech. Cestou do

Bludných skal, jsme u vodního díla Rozkoš natrefili na starty horkovzdušných balónů v rámci jejich setkání. Kdo kdy letěl ví jaká to je krása tam nahoře, a kdo ne, ale někdy na start balónu natrefil ví jaké to je zajímavé pozorování. A kdo si zažil oboje, tedy přípravu i let si jen povzdechne a řekne si Jak já bych letěl zas. A to přesně jsem si říkala i já když jsem viděla to hemžení na obloze. Ale nebyla jsem sama, všichni v autobusu áchali a fotili za jízdy a vznesli požadavek na zastavení aby si to mohli pěkně v klidu vyfotit. Kupodivu, pan šofér neměl nic proti a zastavil. Ale kdo byl proti byli ostatní řidiči kteří vytrvalým troubením a různými gesty dávali najevo co si o tom myslí. Kdo zná tah z Náchoda do Polska pochopí. Provoz tu je hustý, silnice ne zrovna široká a když na ní najednou zastaví velký zájezdový autobus, z něj se vyhrne hejno kobylek a začne fotit, je to ne zcela bezpečná situace. Takže šup, šup, nacvakat nějaké fotky a zas davaj fofrem dál. Ale bylo to opravdu krásná podívaná ....

Byl to fofr, takže mimo bus bylo fotek ke koukání hodně málo, nakonec zbyla jen tahle jedna ....

.... tyhle další už jsou zas focené za jízdy 

To si tak jednou navečer sedím a koukám si na Gardener's World a z otevřeného okna slyším mě známý zvuk. Ha, balón. Letím k oknu a nic. Zvuky se ozývají dál a dál není nic vidět. A najednou se zpoza stromů začne vynořovat pomalu tenhle elegán ..... letěla jsem tak pro foťák s třístovkou objektivem a hurá na zahradu. Tentokrát ale byl balón spíš jako doplněk k dramatické podvečerní obloze

Následující týden bude na jednu stranu hodně ulítaný, protože budeme v práci jen ve třech, a na druhou na pár měsíců poslední relativně klidný doma. V sobotu si totiž jedeme pro druhého dandíka, třetího v mém životě. Pět let od Bobíškovi smrti čekám na hořčičného pejska, a konečně letos, při definitivně posledním vrhu u chovatelky která dandíky chová u nás už od roku 89 to vyšlo. Je ze stejné chovky jako Myšpulín, takže Severočech, rodák z Bíliny. Tam si také pro něj pojedeme. Jsem zvědavá jak bude tentokrát reagovat Myšpulín. Tomu kdysi Bobeš dával velmi jasně najevo a velmi dlouho, že ho tu nechce. Nakonec se ale až bohužel na sklonku Bobešova života skamarádili, a nedali jeden bez druhého ani ránu. Zatím to vypadá, že nám snad i rozumí o čem se bavíme, protože se chová jak nikdy. Pořád je na nás nalepený, hlídá nás na každém kroku jakoby měl strach že ho chceme vyměnit 😁....