čtvrtek 28. února 2013

Definitivní konec?....

Listy, plody a jiné....

Ve sněhu vypadají různé
plody a listy hodně zajímavě. Už pro ten barevný kontrast který tvoří bílá s červenou nebo černou. Pár takových jsem potkala, ale i suché listy mají svůj půvab se sněhovou čepičkou. A kočičky? To je kapitolka sama pro sebe....Pohledné svou hebkostí a tím, že jsou prvním ze symbolů přicházejícího jara...








Konec jednoho projektu.....

Včera jsem skončila se svým ročním deníkem,
z projektem 365. Co mi dal? Naučila jsem s nosit sebou všude foťák a hledat zajímavá témata a místa či věci na focení. Zbavila se ostychu vzít ho a když mne něco zaujalo vyfotit to. Ignorovat mnohdy udivené pohledy kolemjdoucích, ignorovat nablblé poznámky ze strany rodinky. Navíc jsem měla pochybnosti, jestli vůbec v tak omezeném kruhu v jakém se pohybuji neude problém s tím aby se zkonitě fotky neopakovaly. A co mi vzal? Krom toho že to uteklo tak strašně rychle, až mne to zaskočilo, vlastně nic. Někdy jsem sice měla chvíle, kdy jsem si říkala že s tím končím, kolikrát jsem zapoměla na tu fotku a naposlední chvíli někde doma lovila co vyfotím. Někdy toho bylo vís než jen jedna a pak jsem vybírala co k tomu dni se nejvíc hodí. Jak jsem zjistila další blogerky se do něho pustily a já jim držím palce aby se jim to podařilo dotáhnout do konce protože na první pohled to vypadá dosti jednoduše.Ale přijdou chvíle kdy si člověk říká že s tím sekne a bude mít pokoj.

Na stejném odkazu který mám v menu (Projekt 365) bude pokračovat nová věc a to Moje malé i velké radosti. I tento projekt někteří z vás znají a účastní se ho. Takže od zítřka si počítm své radosti a 8.3.vás srdečně zvu na první nášup radostí, tak jak je vidím já....

středa 27. února 2013

Stromy v bílé....

Jak se na té čerstvé bílé odrážely
holé staré švestkové stromy, došlo mi, že jsou vlastně velmi fotogenické. Jemné větévky na bílém pozadí, zvláštní tvary. Ještě krásnější jsou v době když jsou v obláčcích bílých květů, což už snad nebude tak dlouho trvat...ale i břízy nebo duby či staré bezinky mají svůj půvab když se odrážejí od čerstvého sněhu či s bílou duchnou na větvích.








Poslední (snad) zimní....

Opravdu pevně doufám v to, že pro tentokrát
jsou tyhle sobotní chumelenicové fotky už v této zimě poslední. I když matička příroda nám chystá různá převapení, taková sněhová nadílka už byla opravdu poslední. Budu se asi zdát divná, že lezu ven v takovém počasí, je to už podruhé kdy jsem vánice nevánice vyrazila na procházku a fotit. Nevím, možná jsem utajený milovník kalamit, a jiných přírodních hrátek, nebo prostě ten deficit čerstvého vzduchu už byl tak velký že mi bylo jedno jestli sněží nebo ne a já vyrazila ven....tentokrát jsem vzala sebou Baka, protože na přízemáky už bylo toho sněhu přece jenom hodně....





Můj oblíbený sloupek











úterý 26. února 2013

Trocha barviček a jarní pohody....

Protože momentálně stále jsme ještě zavalení zimními fotkami
takže malá vsuvka v podobě jarních kytiček určitě přijde každému vhod. Ty krásné plno i neplnokvěté petrklíče si dcera přivezla z Hornbachu a na parapetu v pokoji si udělala své malé soukromé jaro kam se chodím kochat i já...A narcisky a modřence už prodávají rychlené v městě v květináčích. Kdybych se nebála, že ještě přijdou mrazy, dala bych už na okna zase truhlík se základní výsadbou kam do doby než jsou, nebo po tom co odkvetou begonie dosazuji sezónní kytičky, na jaře petrklíče a narcisky a na podzim chryzantémy a macešky.

Do (ne)pohody....

Jestli se vám včerejší studené pohodovky líbily,
máte tu slíbený druhý nášup. Vždy když napadne sníh měla jsem a mám ráda ten pocit, když do čerstvého běloučkého sněhu zasvítí sluníčko, a vykouzlí na jeho neporušeném povrchu třpytivé odlesky ve vločkách. Hluboké ticho ruší jen chroupání prvních kroků pozorovatele v té nadílce. Tu a tam je vidět drobný řetízek stop od ptáků hopsajicích po sněhu a pátrajících po něčem k snědku.
Ještě krásnější je taková procházka po lese. Ticho je chvílemi přerušované típáním nějakého ptáčka, který nevěřícně kouká na tu nadílku, jiný si už nesměle zkouší první trylky. Datel se dá do svojí každodenní prohlídky stromů a neúnavně proklepává větve a kmeny. Občas se ozve zašustění padajícího sněhu z větví, který shodila buď ona usilovná datlova činnost, nebo to zavinila veverka přeskakující na jiný strom. A když je pozorovatel hodně tichý třeba bude mít štěstí a potká se se srnkami které jsou na cestě za senem v krmelci, nebo jen tak přecházejí na pole, aby si vyhrábly ze sněhu něco málo zeleného.
Tohle všechno jsou věci které mne na chvíli zimu dělají krásnou a mám ji i ráda. Ale jak se změní všechna ta bílá krása na šedivou rozbředlou hmotu, v níž člověk klouzá a padá, o promáčených botách a ohozených kaátech a bundách nemluvě začnu jí opět nenávidět. A toužit po jaru, po sluníčku a po teplu....








pondělí 25. února 2013

(Do)pohodovky....

Ve stejný den kdy vznikly fotky vloček jsem ještě udělala pár výcvaků i jen tak po zahradě, protože bylo tak krásně nasněženo a sluníčko do toho trochu nesměle začínalo svítit. Na neostříhaných trvalkách
narostly sněžné čepičky, na oblíbeném klematisu taky a v ozdobných travách
se to jen blýskalo vločkami... Takže dneska jsou to pro změnu fotky milé,
do dnešní nepohody.









A něco si nechám na příště, ať to tu všechno hned nevypláznu Mrkající.