Včera jsem skončila se svým ročním deníkem,
z projektem 365. Co mi dal? Naučila jsem s nosit sebou všude foťák a hledat zajímavá témata a místa či věci na focení. Zbavila se ostychu vzít ho a když mne něco zaujalo vyfotit to. Ignorovat mnohdy udivené pohledy kolemjdoucích, ignorovat nablblé poznámky ze strany rodinky. Navíc jsem měla pochybnosti, jestli vůbec v tak omezeném kruhu v jakém se pohybuji neude problém s tím aby se zkonitě fotky neopakovaly. A co mi vzal? Krom toho že to uteklo tak strašně rychle, až mne to zaskočilo, vlastně nic. Někdy jsem sice měla chvíle, kdy jsem si říkala že s tím končím, kolikrát jsem zapoměla na tu fotku a naposlední chvíli někde doma lovila co vyfotím. Někdy toho bylo vís než jen jedna a pak jsem vybírala co k tomu dni se nejvíc hodí. Jak jsem zjistila další blogerky se do něho pustily a já jim držím palce aby se jim to podařilo dotáhnout do konce protože na první pohled to vypadá dosti jednoduše.Ale přijdou chvíle kdy si člověk říká že s tím sekne a bude mít pokoj.
Na stejném odkazu který mám v menu (Projekt 365) bude pokračovat nová věc a to Moje malé i velké radosti. I tento projekt někteří z vás znají a účastní se ho. Takže od zítřka si počítm své radosti a 8.3.vás srdečně zvu na první nášup radostí, tak jak je vidím já....
Milá Vendy, myslím, že Ti projekt 365 povedl.
OdpovědětVymazat[1]: Tak byla by to radost kdyby nenastupoval Zeman.... ve velkých městech to není nic zvláštního že pořád někdo chodí s foťákem, ale na vsi nebo v malém městě to berou trochu jinak. Sousedka neustále má připomínky jako To už zase něco fotíš? nebo Ty už zase něco fotíš? a Co pořád fotíš? A proč?....jinak taky spíš courám po lese kde to nikdo neřeší, páč tam nikdo není...a nejraději fotím když jsem v Praze, tam to nikdo neregistruje, spíš naopak já neustále koukám co má kdo za foťák a furt si tiše sním o zrcadlovce
OdpovědětVymazat[2]:Volila jsem v obou kolech Schwarzenberga. Se Zemanem je to jako z deště pod okap.Je vulgárnější než Klaus,ale stejný narcisista.
OdpovědětVymazatProjekt 365 byl dobrý, těším se na nový.
OdpovědětVymazatVelmi úctyhodné. Já bych tuhle pravidelnost neustál, občas mám velmi dlouhé období, kdy vůbec nefotím. Tak se aspoň chodím kochat k těm, co pravidelnost zvládají .
OdpovědětVymazatNezbývá,než Ti popřát,abys těch malých i velkých radostí měla co nejvíce
OdpovědětVymazatSoustavnost, pravidelnost a pocit, že něco musím, to by mě spolehlivě zabilo Máš můj obdiv, žes to dotáhla do zdárného konce. Navíc tvé fotky byly (jsou) úžasné, a i když jsem tě znám teprve od června, kdy jsem sama začala s blogem, jsi můj hrníček kafe
OdpovědětVymazat[6]: Sama jsem zvědavá, takhle se zamýšlet nad tím co je opravdu radost to je pro mne nové....
OdpovědětVymazat[7]: Myslím, že jsme si káply do noty oboustranně. Ty mne bavíš svými břitkými básničkami a vyprávěním o Medvědovi, Teroristovi a Kačence, já tebe zase svými fotkami. Někdy to bylo dost nevím jestli těžké, spíš otravné, ale pak si jeden zvykne a bere to už jinak.
OdpovědětVymazatKatko, jsi dobrá, že se ti podařilo projekt zdárně dokončit a že se hned pouštíš do dalšího. Tak ať se ti podaří i ten. Přeji ti co nejvíc radostí!
OdpovědětVymazat[10]: Omlouvám se, Vendy, předtím jsem psala komentáře u Katky a nepřehodila jsem výhybku!
OdpovědětVymazat[11]: V poho Ančo !
OdpovědětVymazatJsi dobrá, že to všechno tak výborně zvládáš. Mám období, kdy mě nenapadne nic napsat, natož vyfotit.
OdpovědětVymazatGratuluji k úspěšně zakončenému projektu 365! Myslím, že to muselo být dost náročné, někdo si řekne, fotit každý den něco a pak to dát na blog, to není problém - ale ono to není tak jednoduché, rok je přece jen dlouhý, někdy není nálada, nebo inspirace, někdy se musí pracně hledat, co vyfotit, aby to nebylo stejné...
OdpovědětVymazat[14]: U mne šlo spíš o to nezapomenout...celý den jsem něco kutila a na fotku si vzpoměla vždycky až večer....jinak když jsem byla třeba na chatě nebo v Praze či vyjímečně nanějakém výletu tak to šlo, to se pořád něco fotilo...
OdpovědětVymazat