úterý 30. června 2020

Ještě mi někdo ...






.... řekne že je málo vody
tak ho roztrhnu jak hada. Nejen že jsem včera málem kolabovala z nízkého tlaku, ale když už jsem se konečně trochu zvetila, málem jsem zkolabovala při pohledu na zahradu ....

pondělí 29. června 2020

Dneska mám ...





.... díky počasí hnusnou, černobílou nenáladu.
Byť poprvé za uplynulých pět dní nevolala šéfová kvůli nějaké malichernosti která byla špatně. Minulý týden to bylo den co den.
Jenže od hodně brzkého rána venku leje, ne prší, ale hnusně leje, vzbudilo mne to spolu s bouřkou a jak jsem se lekla, jsem celá jak praštěná (jasně, proč jak, že?) už tak nízký tlak mi ještě sráží dolů to hnusno a tak se tu plácám doma od jednoho k druhému bez valných výsledků které by byly vidět. Po včerejšku, kdy bylo nádherně a konečně jsem měla šanci se půl dne spokojeně slunit a koupat je dnešek pěkná pecka mezi oči. A protože je mi černobíle, tak co? Samozřejmě, budou tu i černobílé fotky. Jak dlouho jsem je střádala poznáte sami ....

neděle 28. června 2020

Z jiného soudku ...





.... si dneska dáme obrázky, 
aby to nebylo jen o kytkách. Po dubnovém superúplňku který jsem tu měla, dokonce i s netopýrem a čarodějnicí, přišel v květnu další. Ten už jsem fotila na chatě, bohužel tentokrát bez dlouhého skla, takže jsem musela dost ořezávat. Ale opět jsem do něj zakomponovala listí. Vlastně i tady to byla z nouze ctnost, nejlepší pohled byl právě směrem, kde rostou na zahradě břízy. Takže jsem musela volit mezi dráty VN anebo břízami. Ty mi přišly mnohem pohlednější ....


sobota 27. června 2020

Barevná výzva ...





.... modrá a naposled. 
Díky tomu že jsem jí objevila trochu později, protáhla se mi až do soboty. Modrá je zhruba stejný problém jako ta bílá. Akorát že se mnohem lépe fotí. Mám nějaké květinky téhle barvy, ale ...
Stejný problém s
tím, že po deštích jsou opadané, ošklivé nebo ještě nekvetou. A teď mi jich navíc tolik nekvete, většina mi jich kvete hned zjara a dávat znovu fotky které jste tu už jednou viděli se mi nechce ....


pátek 26. června 2020

Barevná výzva ...






.... v červené. Ta by měla být žhavá, teplá, zrychlovat tep. Obzvlášť dnes, kdy od brzkého rána venku opět padají proudy vody, občas hřmí a celkem počasí vypadá jak na podzim a ne jak v létě. Jenže... jak jsem zjistila, i skoro všechny moje červené fotky jsou až na pár výjimek nafocené po deštích, právě kvůli těm kapkám na květech. Takže tep nám akorát dneska tak může zrychlit velmi nepěkná předpověď počasí na prázdniny. Tedy mě ho zrychlila stoprocentně. Ten letošní rok je prostě od začátku tím podělaným navrch! ....

čtvrtek 25. června 2020

Barevná výzva ...





.... při čtvrtku bílá.
S bílou to mám popravdě v téhle výzvě nejtěžší. To co jsem měla nafocené a co se mi líbilo už jsem tu prezentovala, a nové fotky s bílou zatím moc nevznikají. Kopretiny jsem už posekala neb byly odkvetlé, růžičky mnohokvěté a bílé pivoňky dostaly dešti pěknej záhul, a bíle kvetoucích trvalek mám zatím stále málo (což se bude muset rapidně změnit) ....

středa 24. června 2020

Barevná výzva ...





.... dnes růžová. 
Tahle výzva u Katky  se mi naprosto skvěle hodí do krámu. Všechny barvy v ní obsažené mám totiž v archívu v množství více než velkém, a tak nemusím přemýšlet co dát do článku. Výzvy všeho druhu na blozích mám ráda, díky nim totiž poznávám další zajímavé blogy, i když je to taky pro mne dost kontraproduktivní, neb na jejich stránkách trávím více a více času. A tím zanedbávám své domácí povinnosti. No zrovna dneska jsem měla v plánu okamžitě vystartovat na zahradu a makat. A co dělám? Sedím u počítače! Takže to vezmu fofrem, aby něco dneska za mnou bylo vidět ....


úterý 23. června 2020

A žlutá do ....





.... třetice a zatím naposledy. 
Dneska tedy uzavřu žlutou archivní kapitolu, ale jen do doby, než mi začnou kvést další žlutokvětí obyvatelé záhonů a než mi to nedá abych je zas nafotila. Když se tak dívám na vše co jsem doteď nafotila, ta čtvrtroční absence možností někam vyrazit se promítá v tom, že vlastně už čtvrt roku nefotím nic jiného než kytky. Jeden výlet do Rakouska se nekonal, a vlastně ani výjezdy na chatu nebyly. A zatím to až do začátku července ani lepší nebude. To bych díky odstávce v práci měla na týden vyrazit na chatu, a na pár výjezdů do Prahy, tedy doufám. Počítám že až přijedu a uvidím zas to co mi tam narostlo, většinu času zase strávím prací na zahradě.
Každý rok si říkám, že tam musím jet alespoň dvakrát do měsíce, a každý rok to tak není. A to je věc, která mne docela mrzí. Včera jsem asi to počasí nějak uřkla, nebo co, protože po tom včerejším slunečnu, modré obloze a teploučku je opět spousta mraků a zrovna ne moc teplo. Od zítra by to mělo být ještě horší, opět by mělo začít pršet a teploty ještě klesnout. Vážně, letos má snad karanténu všechno. Od lidí až po přírodu a sluníčko! 
Po publikování tohoto článku jsem objevila na blogu U nás na Šumavě https://unasnasumave.blogspot.com/2020/06/vyzva-barevny-tyden.html Barevnou výzvu, takže tenhle článek bych do ní ráda zařadila....


pondělí 22. června 2020

Ještě včera ....






.... při dalším odpouštění napršelé vody z bazénu, 
a koupi nových plavek, jsem si říkala jestli to má vůbec cenu! Pořád jen déšť, déšť, déšť a já si koupím plavky .... jenže dneska, tedy teď kolem poledne to začíná vypadat na to, že to nebyla zas tak zbytečná koupě. Dosavadní nepřerušená šedá barva oblohy se změnila na přerušovanou modrou s bílými mraky a mezi nimi ...
no jo! Sluníčko!!! I když se to tedy neobejde bez trochu silnějšího větru, prostě tam je. A začíná se prosazovat. No a tak mě napadlo, že by se ta žlutá ještě mohla podpořit dnešními obrázky. 
A bude to cesta hluboko proti proudu času ....

neděle 21. června 2020

Neumím tak ...







.... lehce a smysluplně vládnout slovy 
a vyznávat lásku jako to umí Blondí, já se o to snažím spíš obrázky.
Hlavně v případě Bobule. Ne že bych jí neměla ráda, naopak, je to moje velká láska, když od ní odcházím, nebo ona ode mne, cítím náramný smutek, miluju její vítání když mi skáče už zdálky do náruče a tulí se a tulí. Její ukazováček kterým diriguje Babiko sem, babiko tam, babiko běhej tudy, babiko běž tamtudy ... její xichtíky, pokrčení ramen a k tomu hm... nedá se to prostě popsat, ale abych to vyfotila, musela bych mít foťák přilepenej k oku pořád. Ale občas se mi něco z toho podaří. Navíc z Bobule začíná být hotová modelína, diriguje mne kde chce být focená, jak chce být focená, ale zas je to výhoda, protože si jí člověk krásně může nastavit jak potřebuje. Což byl případ dnešních fotek. 
A proč zrovna dneska o Bobuli? Zítra už má třetí narozeniny ....

sobota 20. června 2020

Nesvítí, nesvítí ....






.... musíme si posvítit sami.
Ne, nezbláznila jsem se. Nebo možná jen trošku. To ta voda co furt padá a padá a nechce přestat. Navíc tady u nás v podobě takové vlezlé, mrholivé, která vás promočí i když jste pod deštníkem a původně krásně nadýchaný účes okamžitě mění ve zplihlé neforemné něco. Už potřetí od napuštění bazénu jsem ho musela upouštět, protože noční deště bývají naopak nevlezle prudké. Skóre tedy je 3:2. Třikrát odpouštěno, dvakrát vykoupáno. A v uších mi začíná stále neodbytněji znít " Tento způsob léta, zdá se mi poněkud nešťastným " ... A co to posvícení? Bude na fotkách ....

pátek 19. června 2020

Venku furt ...






.... kape, mě už z toho taky kape na karbid, ještě
že už je pátek! Dneska trochu víc pracovní, no alespoň to nebude
nuda. Tedy nuda, nebude to o tom, že bych se nejraději zahrabala do pelechu a nevylezla z něj. V tomhle hnusnošedomokru se mi vážně nic jinýho než lenošit ani nechce. Ano, mohla bych tím vlastně docela dobře omlouvat svou lenost, jenže když si pak večer řeknu: " Co já jsem to vlastně dneska udělala? " odpověď je nehezké NIC! Takže ještě že dneska dopoledne přišel záskok v práci. Hodiny se sakra hodí a večer už budu pěkně rozjetá. Akorát ten déšť mne štve, protože budu muset vynechat kolo a jít do a z práce pěšky. V dešti to fakt nemám ráda. A protože prší, tak dneska to bude taky o dešti.
 Ostatně o čem jiném v poslední době, že? ....

čtvrtek 18. června 2020

Někdy si prostě ...





.... člověk musí udělat radost, i když rozum mu říká, že by se měl držet zpátky a zbytečně neutrácet. Ten hlas který říká varovně " Drž se zpátky! Víš jak to s tebou vypadá, a jak to vypadalo během posledních pár měsíců! " určitě slyšel každý. Jenže pak tu je hlas opačný, který okamžitě oponuje: " Jaký by to byl život bez drobných radostí, po těch blbejch měsících to je potřeba! Peníze budou, my nebudem ..."
A věřím, že mnoho z nás dá na ten druhý a tu radost si prostě dopřejeme. Obzvlášť když to zas není až tak velká suma a navíc jsou na obzoru zcela nečekané finance. No a jakou radost si udělá člověk který fotí? Samo že něčím k foťáku! V mém případě posedlosti starými skly je to zas jeden objektiv z této kategorie. Takže moje nová hračka je PENTACON auto 1,8 f /50 mm. Jak jsem zjistila, mezi milovníky starých skel je to objektiv přímo ikonický. Přišel mi včera a od té doby nedělám nic jiného než zkouším. Zatím mi hlavně dělá problém ta velká světelnost, musím hodně zkracovat čas, protože byť má v názvu "auto" jako u všech starých skel se s ním pracuje v čistě manuálním režimu. Navíc u těhle skel se jejich vlastnosti, tedy něčím hodně zajímavý bokeh, projevuje právě na tu nejnižší clonu a pokud možno v protisvětle. To jsem zatím neměla možnost vyzkoušet, protože sluníčko nesvítilo a nesvítí, nicméně líbí se mi ostrá kresba jak při focení s mezikroužkem, tak i bez. 
A jako u většiny starých skel, než která jsou primárně určená pro danou značku aparátu, ostří max do jednoho a půl metru. Jenže já je mám stejně právě na to focení detailů a s mezikroužky. Takže dneska vám pár snímky mou novou akvizicí tohle moje nové starosklíčko představím ....

úterý 16. června 2020

Když už tak ....






.... krásně kvetou louky,
 a na nich kopretiny a máky a vůbec, tak nějak v těch lučních květech zůstaneme. Kopretiny. Pro mnohé symbol léta, prázdnin, těch úžasných chvil ranního sluníčka, kdy se krajem nese vůně jehličí, vody, šípkových růží a sušené trávy, nebo ta opojná vůně vzduchu po letní bouřce a dešti. A k tomu louky plné kopretin a zvonků, chrp a heřmánku, kohoutků a jetele. Doby kdy jsme si z nich pletly věnečky, nosili maminkám v kyticích nebo někde v koutku otrhávali okvětní lístky a počítali Má mě rád (a), nemá mě rád (a) ....


neděle 14. června 2020

Hvozdík kartouzek ...





.... nebo také Slzičky Panny Marie.
Jak se mi dostaly na zahradu, je mi záhadou, a že jich tedy je! Už vloni jsem tu měla fotky jednoho nahodilého kvítku, který mi tu jejich existenci ukázal. Před tím nějak zřejmě díky sekání neměli šanci se ukázat, a tak jen ten jeden náhodně přeživší květ mi je prozradil. Letos už jsem si dala hodně pozor a když jsem sekala, objížděla jsem je obloukem. Moc práce to ani nedalo, protože rostou v těsném sousedství s trsy kopretin, které také nechávám až do odkvětu nesekané. A aby to nebylo jen o dvou barvách, přidal se k nim do party i drobounký žlutý jetelíček ....

sobota 13. června 2020

Do běla ....





.... se obléknou dnešní fotky. Už se mi tu pár bílokvětých snímků nastřádalo a tak se na ně můžeme podívat. Myslím, že budou i dneska vcelku osvěžující. Jinak bílou tu ještě mám v jednom vydání, ale vzhledem k tomu, že se jedná o ucelený materiál, bude tu ještě jeden článek ....

pátek 12. června 2020

Od květů si ...






.... dnes odskočíme do hmyzí říše. 
I když kvůli květu vznikly právě tyhle fotky. Všimla jsem si, že se klube květ máku a jak jsem se k němu sehnula, uviděla jsem tam něco co mne hodně překvapilo. Lišaje. Jmenovitě Lišaje vrbkového. Hodně mne překvapilo že tady, jeho místo výskytu je v Polabí, Českém krasu a na jižní Moravě na Hodonínsku. Je to po drvodělce a jednom druhu otakárka, který jsem zatím nebyla schopná určit, protože se mi ho nepodařilo dosud nafotit třetí hmyzí návštěvník z teplejších lokalit naší republiky který se tady ukázal. Drvodělka už je tu stálou návštěvnící, tak se uvidí jak to bude s těmito dvěma ....

čtvrtek 11. června 2020

Po ohnivém intermezzu ...







.... zase květy. Od Libby jsem před pár roky dostala pár cibulí ladoníků. U ní na blogu jsem je viděla poprvé a zamilovala se do nich na první pohled. Z pár cibulí už je dnes pořádná dávka rostlin které svými vysokými blankytně modrými květy dělají na záhonech parádu jako jedny z prvních kvetoucích jarních rostlin. No a nebyla bych to já, abych nepátrala i po jiné barevnosti této krasavice. A dopátrala, objednala, zasadila a čekala. Říkala jsem si, že letos se květů s největší pravděpodobností nedočkám, ale jaké bylo milé překvapení, když mi vykvetly všechny tři nové cibule. Takže mi ke klasické světlounce modré přibyla levandulová, tmavě modrá, ta má navíc listy bíle panašované a smetanová. Ještě mám vyhlídnutou jednu rostlinu, ta sice nepatří mezi ladoníky, ale má úplně stejná květenství která jsou zlatožlutá. Jmenuje se asfodelka žlutá ....

středa 10. června 2020

Červená se line ....





.... záře, červená se line záře.... oheň, oheň .... hřeje ruce, barví tváře, červená se line záře .... 
Myslím, že tenhle kánon znají asi všichni co kdy někde seděli u táboráku. Zpíval se na táborech, na čundrech ale i jen tak u ohníčku když se sešla rodina. A mne napadne vždycky když oheň vidím
a to nejen táborák, ale i v krbovkách na chatě. Focením těhle fotek jsem jen utvrdila sousedy o tom, že opravdu nejsem úplně normální, protože kdo si bude fotit oheň když pálí suché větve a stará prkna? No samozřejmě jen ta bláznivá Pražačka ....

úterý 9. června 2020

Možná že jsem ...





.... včera tím modrým článkem trochu začarovala počasí, ale dnes už
je mnohem hezčí den než byly poslední tři. I ta modrá obloha se sluníčkem se občas ukáže. Neděle byla echt hnusná a stejně tak včerejšek, jen s tím rozdílem, že naštěstí na Medarda tu nespadla ani kapka. Tak snad bude už lépe a teplo. Za ten víkend tu
spadlo hodně vody, ještě se mi nikdy nestalo, že bych musela dvakrát odpouštět bazén aby nepřetekl nebo se nezhroutil. Kdo ale hodně viditelně pookřál a úplně vyskočil jsou kytky.
Tak zkusím to kouzlo ještě posílit a dám sem zbytek modrých 
fotek ....

pondělí 8. června 2020

Po fialové si ...





.... třeba dáme modrou. Ostatně v barevném kruhu je to mezní barva fialové, a tak se vlastně budeme držet pěkně pospolu. Modré jsem na zahradě moc neměla, ale pěkně se mi začínají touhle barvičkou záhony plnit. Od světlounce modré u ladoníků, přes deep blue skalkových kosatců po barvu letní oblohy u podléšek či onu jasnou světlou modrou pomněněk. A co teprve jirnice a tradescantia, to jsou tak krásné modré odstíny které nenechají milovníky této barvy chladnými. No, chladná modrá je, ale tak příjemně, je to barva letní oblohy, vody, barva evokující prázdniny na zahradách babiček nebo toulání po březích potoků ....

neděle 7. června 2020

U fialové barvy ...





.... ještě dnes zůstaneme. Ale budou to už poslední (zatím) fotky. Včera nám tu celou noc natolik vydatně pršelo, že mi málem přetekl včera dopuštěný bazén. Konečně si synek včera udělal čas a nainstaloval zas solár na střechu, natáhl nové hadice a konečně se vše zprovoznilo. Bála jsem se, aby nám mezi tím nestřihli zákaz napouštění. A abych nemusela po vyluxování bordelu dopouštět vodu, nechala jsem ho naplnit o něco víc. No a ten noční lijavec ho doplnil úplně. Takže jsem honem, honem musela vodu upustit protože jsem měla strach aby se mi bazén nezhroutil. Přeci jen už má svoje roky... 
Ale zpět k fialové. Je to barva která v sobě nese dva prvky. Modrý mužský a červený ženský. Takže má v sobě jak klid modré, tak vášeň červené. Je symbolem adventu, a je barvou biskupů a arcibiskupů. Co se týče skládání barev je to jakákoli barva v barevném spektru mezi červenou a modrou. Někdy má větší podíl červené, pak se mluví o purpurové nebo magentě, když má víc modré je to indigo nebo ultramarín. Tedy pokud já bych si měla vybrat kterou preferovat, kloním se k té která se blíží víc modré. Ovšem, taková levandulová, to vůbec není špatný odstín fialové ....

sobota 6. června 2020

Tak zelenou ...





.... mám splněnou, pampelišky taky, takže by jsme si mohli dát
 třeba ... fialovou? Co říkáte? Něco fialových fotek se mi tu už také nastřádalo, tak se do nich můžeme pustit. Jak u zelené ta i u fialové mám problém v tom, že se mi líbí u květů, ale nemusím jí mít na sobě. A to dokonce je to moje měsíční barva! Když to tak vezmu kam mi paměť dovolí (no, to je docela problém) fialové, ale s květy, jsem měla jedny šaty do tanečních (tu látku jsem si  nevybrala, dostala jsem jí k narozeninám) dva prstýnky s ametystem (měsíční kámen)  jedny letní šaty které jsem si ušila dle Burdy, ale protože měly zezadu velmi sexy střih, nosila jsem je ráda (to jsem si ještě sexy střihy mohla dovolit) a jedno tričko. To zas dovedně střihem zakrývalo špeky. Víc jsem toho fialového neměla. Přímo odpor jsem měla a mám k líčení fialovými odstíny. To vždycky mám dojem že jsem buď absolvovala patnáct kol v ringu anebo flámovala nejmíň tři noci, byť jsem byla vyspaná do růžova. 
Ale matka Příroda dokáže s fialovou čarovat, tak se na její kouzla podíváme ....

pátek 5. června 2020

Zelená se zelená ....




.... všude kolem. Navíc po těch pár dnech dešťů se spláchl všechen prach a pyl, a zase se krásně rozzářila jak smaragd. Kdyby se tak krásně opláchla i okna a dveře a vůbec všechno na baráku kde jsou díky pokračující devastaci řeky nánosy prachu které člověk utře a za pár hodin jsou tam zas. A protože zas prší, dnes bude zelená i s vodou ....

čtvrtek 4. června 2020

Zelenou nechám dneska ...






.... zase stranou a vrátím se zpět k pampeliškám. Dnes to bude všechno o detailech detailních. Použila jsem jak starosklíčko, tak makro předsádku ....

středa 3. června 2020

Jak jsem měla ...






.... neplánovanou odstávku v psaní, tak jsem nemohla dopsat zelený článek, resp. jsem nestihla dodat všechny zelené fotky které vznikly na prodlouženém pobytu v Brdech. A že jich bylo. Procházky v lese byly v tomto případě velmi inspirativní ....


úterý 2. června 2020

Když už jsem ...






.... včera začala fotkami ochmýřených hlaviček, budu jimi pokračovat i dál. I když tentokrát trochu většími. Pampeliškami. S těmi a se starosklíčkem se vždycky vyřádím. I když zatím stále čekám na jeden záběr který se mi ale zatím nějak nedaří, s některými z těch které tu budou jsem i tak vcelku spokojená. Těch fotek je opravdu dost, takže budou asi tak na třikrát ....

pondělí 1. června 2020

Půl roku v pr...





.... čicích a nějak mi připadá, že rok mi pořádně začal až teď. Jak už jsem párkrát psala v komentech, ta divná koronomorová situace mi pocitově někam zašantročila čtvrt roku. Jelikož jsme byli zahlcováni neustálým přívalem zpráv ze světa i od nás, chaotickými příkazy a zákazy, odvoláváním toho co jsem řekl a nařizováním toho co říkám, nějak mi utekl čtvrt rok kdy se vlastně venku dělo to nejhezčí na co člověk celou zimu čeká. Jaro. A jeho úžasné proměny z nebarevného a smutného v gejzír barev. Jako by i sluníčko mělo nějakou karanténu či co, stále se schovávalo a jen občas vykouklo na ten náš najednou úplně jiný svět. Zmražený, vylidněný, plný smutku. Dokonce i zima se nějak nechtěla vzdát a stále se připomínala svými mrazivými drápky. Dnes tedy začala druhá půlka roku. Začala sluníčkem a konečně! i teplem. Byť zřejmě ne na dlouho. Já doufám, že ta druhá půlka aspoň částečně vylepší bilanci té první, že se konečně budeme moct opravdu svobodně a bez příkazů a omezení nadechnout a rozletět, že bude sluníčko, že bude teplo, že se nějak už konečně vrátíme k úplnému normálu. I když.... možná že by nevadilo kdyby nám z té korony zůstala ta nesobecká chuť pomáhat druhým, určitá semknutost národa, částečně i slušnost mezi lidmi. To, že někteří možná zjistili že sice peníze jsou nutnost, ale být víc s rodinou, naslouchat dětem a pomáhat jim, je mnohem víc. Takže dnes tak nějak symbolicky připíjím na šťastný nový půlrok! ....