Někdy si prostě ...

.... člověk musí udělat radost, i když rozum mu říká, že by se měl držet zpátky a zbytečně neutrácet. Ten hlas který říká varovně " Drž se zpátky! Víš jak to s tebou vypadá, a jak to vypadalo během posledních pár měsíců! " určitě slyšel každý. Jenže pak tu je hlas opačný, který okamžitě oponuje: " Jaký by to byl život bez drobných radostí, po těch blbejch měsících to je potřeba! Peníze budou, my nebudem ..."

A věřím, že mnoho z nás dá na ten druhý a tu radost si prostě dopřejeme. Obzvlášť když to zas není až tak velká suma a navíc jsou na obzoru zcela nečekané finance. No a jakou radost si udělá člověk který fotí? Samo že něčím k foťáku! V mém případě posedlosti starými skly je to zas jeden objektiv z této kategorie. Takže moje nová hračka je PENTACON auto 1,8 f /50 mm. Jak jsem zjistila, mezi milovníky starých skel je to objektiv přímo ikonický. Přišel mi včera a od té doby nedělám nic jiného než zkouším. Zatím mi hlavně dělá problém ta velká světelnost, musím hodně zkracovat čas, protože byť má v názvu "auto" jako u všech starých skel se s ním pracuje v čistě manuálním režimu. Navíc u těhle skel se jejich vlastnosti, tedy něčím hodně zajímavý bokeh, projevuje právě na tu nejnižší clonu a pokud možno v protisvětle. To jsem zatím neměla možnost vyzkoušet, protože sluníčko nesvítilo a nesvítí, nicméně líbí se mi ostrá kresba jak při focení s mezikroužkem, tak i bez. 

A jako u většiny starých skel, než která jsou primárně určená pro danou značku aparátu, ostří max do jednoho a půl metru. Jenže já je mám stejně právě na to focení detailů a s mezikroužky. Takže dneska vám pár snímky mou novou akvizicí tohle moje nové starosklíčko představím ....