.... jak by mělo. K problémům s Bobešem se ještě přidala i polovice. Včera se měl vrátit z chaty, leč nevrátil. Zavolal mi že se při zpáteční cestě vymlel na skútru, ten je jaksi porozbitý a on jen tak napůl. Tedy je celý obouchaný. Paráda. Jenže, co teď....
S Bobím nic moc, v noci doslova křičel bolestí, což je u teriéra opravdu už hraniční, mají totiž natolik vysoký práh bolesti, že jsou ve rvačce schopní se nechat i zabít, protože necítí bolest z ran. Takže dneska zas vet. Navíc jsem měla zítra odjíždět se synem na chatu já, aby se dovezly ještě ze Smíchova radiátory které majitelka bytu mění za podlahové topení a to je to nejmenší, co můžu udělat když jsem jí nechala na hrbu vyklízení dvou sklepů. A měla mi začít týdenní dovolená s nasmlouvanými setkáními.
Měla, leč jak to vypadá asi nezačne. Zítra pro muže a rozbitý skútr pojede syn sám, a já, dle situace, bych buď vyrazila v neděli nebo pondělí anebo taky vůbec. Opět jsem si vzpomněla na přísloví Když člověk plánuje, bůh se směje. Já mu tedy dávám příčin k smíchu hodně, a zákony schválnosti u mne působí naprosto stoprocentně. Co stoprocentně, tisíciprocentně!
Teď koukám do kalendáře kde mám napsáno CHATA? Správně s otazníkem jsem to psala už před třema nedělema ....
