úterý 31. prosince 2013

Skvělí muzikanti....



Už někdy v létě jsem zaslechla hrát
u Anděla skvělý swing. Neměla jsem ale čas zjišťovat odkud to je.
Když jsem letos na podzim čekala na děti než dojedou z nádraží slyšela jsem ho zas. A tak jsem šla zjišťovat
odkud to je. A k mému dost velkému překvapení jsem u OC Nový Smíchov objevila pět romských hudebníků.
Byli to samí starší muži, ale opravdu výborní hudebníci. Teď když jsme byli naposled v Praze opět tam vesele vyhrávali.
A musím říct že posluchačů měli dost. Dcera trefně poznamenala že vyhrávají jak na Titaniku. Opravdu by jejich hraní slušelo nějaké lázeňské kolonádě za první republiky než modernímu nákupnímu centru.
Střídali jednu swingovku za druhou, občas to proložili nějakou muzikálovou melodií nebo klasikou.
A všechno zvládali opravdu velmi dobře a tak čekání na tramvaj tím pádem bylo hodně příjemné.

A proč vlastně tohle píšu k TT? Protože by tohle mohla být inspirace pro další Romy, jak zlepšit pohled na jejich komunitu. Ovšem otázkou je jestli vůbec chtějí, myslím že to, že se jich většina lidí (vlastně vládou počínaje a policii konče) bojí jim velmi vyhovuje. A to že by chtěli pracovat ale nemohou je pro ně jen zaklínadlem před štáby z televizí. Nemají zájem ani o vzdělání svých dětí natož o to přizpůsobit se.
I když, jak v tomhle případě se vyjímky najdou...

Když jsme se vracely z toulek po Praze, hráli u metra jen dva z pětičlenného "orchestru" ale i tak moc dobře...






neděle 29. prosince 2013

KVĚTEN, ČERVEN....


Pokračujeme v kalendářování
a to květnem a červnem. Vybírat s května nebylo snadné protože tam jsem měla obrázků
velké množství a hlavně moje milované magnólie, ale z června to bylo špatné proto, že jsem v něm nefotila skoro vůbec....

KVĚTEN

1

2

3

4

5


ČERVEN

1

2

3

4


5

Račte si vybírat....

Pes sem, pes tam....


Konečně! Konečně!!
Se taky panička uráčila, zvedla se od toho věčnýho špendlení a vyrazila s náma na procházku. Bylo krásně a tak jsme s Matesem vyfasovali obojky a takovou šílenost kterou nás k sobě připnula a pak ještě k vodítku.Připadal jsem si jak tažnej vůl! Mates samozřejmě jako plebejec vezme za vděk čímkoli, ale já, papírovej šampion si něco takového nemůžu nechat líbit! A tak jsem se po tom malým otravovi párkrát ohnal aby neotravoval a nechal mne abych se s takovou potupou srovnal.
Když jsme došli na místo kde nás vždycky panička odepíná z vodítek a máme tak celou dobu volný proběh, svitla naděje že se toho otravy zbavím, jenže....byli jsme sice odepnuti od vodítka ale panička nás nechala zrádně připoutané k sobě! Prej že Mates neuteče když ho budu kotvit já a já zase že budu mít víc pohybu! A taky že prej z důvodů bezpečnosti, že kdyby jsme potkali myslivce může nás hned najednou připnout aby nebyli kecy, že lítáme v honitbě na volno.... Pche....ví moc dobře že já mám své tempo kterým si užívám procházky a teď najednou to vadí a že prej víc pohybu.
Vyčůrat jsem se pořádně nemohl protože me hned Mates táhl jinam, já chtěl sem a on zase tam, panička s toho měla srandu a že prej se máme navzájem porovnat a že nám to neuškodí. Tak jsem nakonec jako starší, rozumější a zkušenější ustoupil a ve finále jsme se nějak porovnali, přestali se zamotávat jeden do druhého a taky se to dalo zvládnout.
Mates se tak soustředil aby se nezamotával že ani jednou neštěknul jak normálně mívá ve zvyku (ne že by to nevadilo, to jeho ječení je někdy fakt otravný) a když už sme se blížili domů dokonce už ani nechtěl jít po svejch a nechal se ode mne normálně táhnout po zádech! Tak nás konečně panička odepla a my si ten zbytek cesty odšlapali pěkně na volno. Že už prý taky tak nehrozí jak setkání s myslivcema tak i s divočákama... s těma kvůli nějaký divný nemoci která je pro nás pejsky a i kočky smrtelná. Copak jsme nějaký honiči? Nebo barvíři? Jsme norníci a jako takový na prasata kašlem, ale zase z druhý strany proč se do takovýho divočáka nepustit, že jo.
Poslední příkoří ovšem na nás čekalo doma, protože jsme se tak zasvinili, že nám musela panička osprchovat podvozky, a to já mám tak nerad....nevím co všichni furt mají proti nějakému blátu na packách a chlupech. Kdyby mě nechali v klidu na pelechu (nebo u nich na posteli) uschnout tak to ze sebe oklepu a je pokoj.
A že jim dělám bordel v posteli? No bóže, já taky mám v pelechu trochu krámů a nedělám z toho vědu....
No prostě ty lidi mají úplně jiné priority než my pejskové!!!


Příště nám může dát rovnou pouta!



Nech mě bejt a nemluv na mě...na tvý jezevčí rozumy není nikdo zvědavý...


Dělej, makej.....třeba nás konečně odepne!




Hele, taky cejtíš to co já?


Podobnost v postoji čistě náhodná



Trošku ozdob neuškodí...





Dáme fotbálek?


Všichni pryč, nefungujou mi brzdy!!




Tak kde je ta obrana, to zaspali nebo co?





A kde je vlastně i ten balon? Ať čichám jak čichám nikde ho necejtím....

sobota 28. prosince 2013

Pražské momentky....


Všechno krásné jednou končí
a tak na Václavském náměstí skončila i naše podvečerní a večerní procházka vánoční Prahou.
Krom množství a dokonce povedených fotek, mne zase na chvíli nabila
energií kterou z toho ruchu a mumraje vždycky čerpám....jsem takový opak těch kteří čerpají energii na procházkách lesem a v klidu a tichu.
Já, člověk uvyklý z dlouholeté práce v obchodě každodennímu styku z lidmi a navíc v Praze jsem prodávala povětšinou v obchodech na Zlatém kříži jak se honosně nazývaly obchody okolo Jungmannova náměstí, Národní třídy, Vodičkový a Václavského náměstí, takže v centru dění, jsem byla najednou uvržena do ticha a mrtvolného klidu
malé vsi. A tak tu trpím...a abych se tu ezbláznila tak si prostě jednou za čas udělám takovýhle výlet.
Tak byla bych raději kdyby se dal dělat i častěji a dokonce tomu nahrává i to, že nám tu konečně začala stavět i vlaková konkurence ČD takže se cesta rázem stává příjemnější a levnější! Což je také nezanedbatelné plus.

Doufám, že se i díky již tradičnímu zimnímu teplému počasí podaří zase co nejdřív nějaký ten výletek.

A teď ten poslední a závěrečný pelmel foteček z Prahy, které se nikam nevešly



Vánoce komerční



Dámy nakupují, pánové se šílenství neúčastní a nezúčastněně to pozorují


Vystihnout okamžik kdy je v okolí Malostranského náměstí v ulicích málo lidí je dost vzácný



Když jsem si fotila tohodle krasavce, došlo k malému incidentu evidentně s majitelem této atrakce. Docela drze na nás totiž s dcerou začal vyjíždět. Tedy ve smyslu Tak si to holky pěkně vyfoťte ať můžete v té vaší Horní Dolní ukázat jak si my PRAŽÁCI žijem. Což ovšem narazil a to dost tvrdě. Já ať budu žít kdekoli prostě napořád budu Pražák a na tom si stojím i když vím že Pražáky na vsích rádi nemají a pokud si někdo takhle na mne otevře ústa bráním se. A dcera také. Pustily jsme se do něj co si to zaprvé dovoluje, za druhé že jsme Pražandy a když tedy odsekl že My Pražáci si tedy tohle nefotíme jsem mu řekla že MY PRAŽÁCI si fotíme co chceme a že takhle se chovají jen burani kteří do Prahy přišli kdysi vekslovat a už tady zůstali a teď jsou z nich takovýhle naturalizovaní burani kteří s Pražákama nemají vůbec nic společného. Chvíli zůstal zticha a pak začal mlít něco husách a jiné drůbeži. Což byla voda na dceřin mlýn a tak se s milým usměvem otočila, ukázala mu že je jednička a řekla mu že to proto aby viděl že Pražáci se nedaj....na chvíli mi zkazil náladu, a já si říkala že tak krásné auto si tak blbýho majitele ani nezaslouží, ale jak jsme přišly na Kamenný most a viděla jsem tu krásu tak jsem na všechno zapoměla a fotila, a fotila a....to už jste ostatně měli možnost i vidětUsmívající se.


Pár lucernových




K následujícímu obrázku jsem si vypůjčila text z intenetových stránek hledačů kešek, protože i u ní jedna je.

Terezka - kašna s alegorickou sochou Vltavy


Terezka je od 6.8.2010 nejnavštěvovanější tradicionálka na světě!

Na Mariánském náměstí, kousek od Staroměstského náměstí, ve výklenku zdi zahrady Clam-Gallasova paláce najdete empírovou kašnu, které vévodí jedna z nejkrásnějších soch Prahy - Terezka. Socha znázorňuje dospívající ženu, která v sedě přidržuje dvě nádoby s vodou. Z jedné vytéká symbolický proud vody s pěti hvězdičkami, což odkazuje na svatého Jana Nepomuckého, který nalezl mučednickou smrt ve vodách Vltavy a z druhé menší nádby pak prýští skutečný pramínek vody, který napájí kašnu pod sochou.

Sochu vytvořil roku 1818 Václav Prachner (1784-1832) podle náčrtu Josefa Berglera (1753-1829), který byl prvním ředitelem pražské malířské akademie. Výrobu kašny zaplatil tehdejší milovník umění hrabě Clam-Gallas.

Roku 1953 však byla socha natolik poničena, že musela být z jemného bělavého pískovce s ružovým žilkováním zhotovana její kopie. Restaurovaný originál je umístěn v depozitáři Národní galerie.

Socha se správně nazývá Vltava, ale nikdo z pražanů jí neřekne jinak než Terezka. Jak prišla k tomuto jménu nikdo neví. Pověst říká, že se tak jmenovala jedna ze služek, která sem chodila pro vodu a která jí byla velmi podobná.

Soše byl jednou dokonce odkázán velký majetek v hodnotě několika tisíc zlatých. Po své smrti jí ho odkázal vysloužilý rytmistr, který bydlel na náměstí a denně se na ní dlouhé hodiny z okna díval. Pozustalí však dali závět k soudu a ten zvrátil jeho poslední vůli v neprospěch Terezky.

Socha Terezky představuje jemně pojatý akt, který v sobě spojuje erotické prvky dospívající dívky i zralé ženy. Vyzařuje z ní klid, vyrovnanost, ale i útěcha a laskavost.


Detail další kašny a to na Malém náměstí.


Cestou na Mariánské náměstí mne zaujal tento dům a jeho krásný detail krakorců podepírající pavlač. A samozřejmě malá věžička. Na bydlení v nich jsem velkej fanda...


Svět vzhůru nohama aneb kde je dole a kde nahoře? Nebo svět za zrcadlem? I tady jak vidíte strašil fantom s šedou čepicí....


Vypadá to jak teleportovací zařízení z budoucnosti, a ono to vlastně něco takového je. Výtah Staromětskou věží který vás vyveze až nahoru....


Dvoje krásné dveře do radničních sálů. Jak vidno probíhala zde výstava fotografií a to navíc velmi prestižní. Bohužel už byla zavřená....



Stanoviště koňských taxi



A koníci v akci


Krásně nasvícené Nosticovo divadlo, nebo také Divadlo J.K.Tyla anebo také Stavovské divadlo


Tohle byla ta nejkrásnější mňamka kterou jsme po cestě potkaly. Bohužel ještě nebylo úplně hotovo....škoda.


I taková je předvánoční Praha. Pár bezdomovců jsme potkaly i na trzích, ale opravdu jen pár. Ale bohužel jsemmusela zkonstatovat, že leckterý houmlesák je líp oblečenej než můj muž....což mne na něm šíleně vytáčí to jak o sebe nedbá a chodí jak šupák. Když jsem kdysi řekla proč jezdí k zákazníkům ve společenských botách a nekoupí si nějaké pohodlné sportovní opáčil že přece jezdí po servisech k zákazníkům na úřady a nebude tam přece strašit v teniskách !(jeho (ne)oblíbené ještě z vojny, jenže jaksi za ta leta nezaznamenal že sportovní boty se nerovná bílé kecky na spartakiádu) ale že jezdí do kanceláří v rozdrbanejch džínách který má neustále na půl žerdi tak to je v pořádku....opravdu si říkám co bude dělat a jak se bude chovat až mu bude šedesát, sedmdesát když teď coby padesátník a něco chodí navlečenej jak devadesátiletej stařík a to i někteří z nich jsou víc šik....a bojím se toho.


Václavské náměstí při pohledu z ulice Na Můstku



Pozdrav z Prahy i s holoubkem na ruce


Nejen že se mi pořád motala do záběrů, ale ještě byla i pěkně drzá....


Však si to mohla dovolit...Mrkající


Tak a zazvonil zvonec a pohádce je konec....omlouvám se za poněkud delší článek než bývá zvykem. Ale byl už poslední a tak to snad nebude až tak vadit....

P.S. Jen doufám že tomu ukrajinskýmu klučinovi kterýmu ti ochočení holoubci patřili ty prašule který si vydělal nezbalila nějaká mafie. To by mě fakt na vánoce naštvalo!!