14 září 2011

Dva velikáni....

....jsou geniální skladatel a fotograf....


V domě U Zlatého jednorožce dlel Ludwig van Beethoven....


A na Újezdě v Hellichově ulici měl svůj ateliér fotograf Josef Sudek, asi proto se mi tam tak dobře fotilo...

Tihle jsou zase mí....

Není to tak dlouho, co jsme u Ivet řešili co kdo má v posteli, a jestli ten plyšák je méďa nebo pes. Psala jsem jí do komentáře, že já mám ty svoje ne v posteli, ale posazené na sedačce na chatě. Všichni jsou z hrabáků, protože těm jejich ksichtíkům jsem buď já nebo dcera nemohly odolat a tak jsme si je koupily. Krom toho velkého, toho jsme našly sedět na popelnici a jak jinak, bylo nám ho v mrazech tak líto....a jelikož byl chudák hodně vymrzlej tak má svoje oblečení aby už mu nebyla zima.....


Ty dva co sedí nad tím velkým, mi přivezla dcera do lázní, aby mi tam nebylo smutno....
To poslední zvířátko není samozřejmě medvídek, za to už je hodně letité, tu opičku totiž měla už moje maminka a hrála jsem si s ní i já. Pak zůstala na téhle chatě, já tam přestala jezdit a opička zmizela v propadlišti dějin, alespoň já na ní úplně zapoměla. Jaké bylo ovšem moje překvapení, když jsem po třiceti letech opět na chatu přijela a opička tam seděla Smějící se. Teď má své místo v obýváku na garnýži a tam si zase sedí a hoví v bezpečí před plyšáků chtivými psy.....
Počítám, že brzy se ta sbírečka rozroste o medvědy, které má tady doma dcera a kteří trochu zabírají místo.

Barbie svatba.....

Posledními záběry které jsem pořídila, bylo přejíždění nevěsty a ženicha přes Vltavu zřejmě na hostinu buď do Klubu Lávka, nebo do té úžasné restaurace pod starým gotickým obloukem Karlova mostu. Ostatně o tomto místě jsem neměla vůbec potuchy. Že je někde schován v zástavbě poslední oblouk původního středověkého Juditina mostu to vím, ale že je to zrovna takhle u Křížovnického kostela jsem se dozvěděla až z televize. A že je tam takové krásné a věky dýchající prostředí, tak to mne nenapadlo....


Že je následující fotka trochu mázlá má na svědomí projíždějící parník, který rozhoupal molo na kterém jsem stála.....
Tak hodně štěstí v manželském životě....když začal na tak krásném místě Usmívající se.....

Kamenný Karlův most.....

Posledním místem kam jsem si zašla a kde jsem také končila
svou procházku bylo, jak jinak okolí Karlova mostu. Takže už jen pár obrázků Vltavy
a čilého lodního provozu na ní, a máte ode mne a od Prahy zase na nějaký čas pokoj.....


Ono se o něm toho napovídalo už tolik, že já už se do toho ani nepouštím....stačí se jen dívat.....
A že je to místo kouzelné a romantické je vidět na tom, že se vybírá i pro fotky ze svatby. Jedna taková se vyskytla, já si jí nazvala pro sebe Barbie svatba, neb nevěsta měla šaty jak pro Barbie....

Pražské Benátky.....



Do části Kampy, zvané Pražské Benátky se dostanete také po těchto schodech z Karlova mostu a zahnete pod obloukem doprava...








Pořád stále jsme ještě v Praze, i když tito tři bratři v triku nevypadají na rodilé Pražáky......


A posledním zastavením Pražského intermezza byl, jak jinak Kamenný most.....

Kampa....


Pohledem na vilu kde bydlel jeden z nejmilovanějších českých herců Jan Werich a která je dodnes smutným mementem povodně z roku 2002, se dostáváme na jeden z nejmalebnějších pražských ostrovů a to na Kampu. Z jedné strany koryto Čertovky, což je vlastně pobočné rameno Vltavy a z druhé strany Vlatava sama obkružují tento ostůvek. Místo pro relax, setkávání s přáteli či jen na to stoupnout si dívat se přes řeku na Národní divadlo, jezy a lodě proplouvající kolem. Nově zrekonstruované Sovovi mlýny které jsou její dominantou při pohledu z parníku nebo možnost si jen tak sednout na náplavku a nechat plynout čas stejně tak jak plyne řeka pod vámi....no to je přece věc, kterou nám všichni musí závidět!!






Poutník, který se modlí....za co asi?



Ještě jednou pohled na vilu Jana Wericha. Škoda že se zatím nepodařilo vyjednat co s ní. Město tak zbytečně přichází o místo s neuvěřitelným geniem locí, a i o vzpomínky na ty, kteří sem za Janem Werichem chodili... a že co host to perla a národní poklad....


Kolikrát se už přehnala přes Kampu velká voda se nedá spočítat, ale kolikrát se přehnala ta úplně velká, rekordní, je vidět na těchto znameních....jen pro úplnost, kolik to bylo v roce 2002 si představíte, když si srovnáte to, jak vysoký je cyklista na kole a o kolik ještě víc to znamení je nad jeho hlavou.





Malostranské hospůdky a kavárny.....po druhé

Kdo má rád na práci klid a příjemné prostředí zajde si i s počítačem do kavárničky u Velkopřevorského mlýna, pod koruny lip.....



Do a z téthle kavárny chodilo hostů dost, zřejmě má majitel smysl pro černý humor. Co taky když je u Čertovky?
Tady zase musí být v parných dnech opravdu příjemně, jen se obávám, že to samé si řeknou i komáři.....
Do téhle vinárny jsme se za mých "mladých" let hodně nachodili, dokonce jsme na to i přes to, že jsme bývali na učňáku měli prašule. Dneska by to už tak snadné nebylo....
Sedět si u vína a nad hlavou mít hrozny, jen se pro ně natáhnout....to je vrchol slasti....
Další asociace na Paříž, vinárna se jménem La Bastille....
Všechny vypadaly útulně, mile a zvaly k příjemnému posezení po náročných toulkách....i když toulky po nich také musí být náročnéMrkající.
Ale tuhle jsem si nechala na konec z otázkou: Znáte ten dům? Malá nápověda, je to jeden z nejznámějších filmových domků, a dnešní Rybí restaurace tak trochu na to odkazuje, kdo že v jedné známé české komedii v tom domě bydlel.....jen ten kamenný chodník byl užší a byla tam tráva. Takže čekám na to, že mi řeknete kdo že to tu bydlel a v kterém filmu.....