Když jsem byla fotit vloni
v parku (a je to i na fotkách v odkazu v minulém článku) našla jsem z druhé strany oranžérie nádherné voliéry. V té době prázdné. Letos jsme zjistili že už své obyvatele dostaly. Ale předem avízuji že ač jsem se snažila, ty fotky jsou prachbídné. Chybí mi prostě ten zoom a jelikož se k voliérám nedalo přiblížit natolik abych mohla nějakým způsobem eliminovat manuálním ostřením pletivo, bohužel je tam vidět. Manžel sice fotil mým původním foťkem ale ještě ho tak nějak nemá v ruce takže mu to stále ostřilo na pletivo a tak toho nechal. Spoléhala jsem na to že jemu vyjdou líp a budu je moci dát místo těch mých nepovedených...
Druhý nedostatek byl v tom, že nebyly popisky obyvatel takže jsem určila jen asi tři.
Sova ale nevím jaká. Krčila se v koutě a vrhala dosti zlostné pohledy
Tady jsem byla doma hned. Výr velký. S velmi komickým latinským jménem. Bubo bubo. I on blýskal zlatým pohledem velmi nepřátelsky. Nakonec ty oči ho vlastně prozradily, protože v tom stínu nebyl skorem vidět.
Zřejmě káně, tedy tři káně tam byly. A hopsaly po žebříku nahoru a dolů.
Bohužel takhle to vypadalo když se nedalo ostřit manuálně. Automatu se prostě furt zamlouvalo víc to pletivo než ptáci za ním.
Snad sokol? Podle postoje vypadá jak ti kamení nad sokolovnami. Ještě tam byl pár poštolek, ale u nich už ty foty byly fakt k ničemu.
Takže to bylo takové dravčí intermezzo a zase hurá do parku....