.... bílé a bez citu.
Kterým se marně prodírá slunce,
chladné a bez svitu
Miluju severní pláně,
se smutkem zavátých cest.
Miluju večerní mlhy
severních velkoměst
Miluju severní muže,
těl jednotvárných a mdlých.
s bezradnou, truchlivou touhou
v srdcích tesklivých
Miluju severní ženy,
bázlivě stulené v tmách.
které prožívají své lásky
ve snech a vzpomínkách...
Včerejší článeček mne inspiroval k dnešní nedělní chvilce poezie.
Snad každý fanoušek Kaťáků ví, jak si tahle partička zakládala na své autorské tvorbě, takže tahle její písnička se tak trochu vymyká z její klasické tvorby. Aby ne, vždyť se jedná o zhudebněnou báseň Františka Gellnera ze sbírky Po nás ať přijde potopa z roku 1901.
Kaťáci jí měli na svém legendárním stříbrném albu, a myslím si, že se jim nadmíru podařila. Skvělá bluesová melodie výborně doplňuje chladné verše. O něco později se tak trochu k bluesové náladě vrátili ještě písničkami Vojín XY a písničkou která má blues přímo v názvu, Blues opuštěné postele v tomto případě už s vlastními texty
Sice my tady nejsme přímo sever, jsme severovýchod východu
takže tu pravou severskou náladu tady moc často nemáme, ale dneska ráno se tak trošku ukázala. Přes noc totiž trochu nasněžilo a tak jsem si vyběhla udělat pár fotek. Minule byla zahrada silně předjarní, dneska tak trochu zas zimní, i když do severu to má fakt hodně daleko, ale co už ....
A to už jsem se zařekla, že na focení sněžen a krokusů kašlu, už jich mám ve fotkách za ta léta tolik! Jenže po tom dlouhém půstu bez květů v přírodě mi to prostě nedá a v té euforii nad tou rašící krásou prostě nejde nevzít foťák a nefotit ....