23 ledna 2019

Když se zamilujete ....




.... do ohromných dandičích očí a po několika psech a letech 
se k vám dostane váš Pan Pes je to něco úžasného. Tím Panem Psem je Bobeš. Před ním jsem byla jen zamilovaná do každého jezevce a velkého havinka kteří naší rodinnou smečkou prošli.
Tohle bylo a je úplně něco jiného. To je zbožňování. Prostě našel si mě pes který s mou osobností naprosto splynul. Kvůli němu jsem přestala dělat mnoho věcí, protože jsem se od něj nedokázala odloučit, ale začala jsem dělat spoustu jiných. V životě by mne nenapadlo, že bych někdy jezdila se psem na výstavy. A hle! pět výstavních sezón a pět šampionátů. Spousty krásných chvil  a veselí které jsme spolu s mým po mnoha letech znovuobjeveným kamarádem na těch výstavách ale i na cestách na ně zažili. Dokonce jsem díky tomu měla možnost jet i do Rakouska a vidět jak vypadá taková sjezdovka ve vysokohorském středisku když není ještě sníh, pokochat se krásnou cestou a zajímavou architekturou Polska, ale vidět i majestátní Dunaj a Váh na cestě do Nitry. A taky zažít ten super pocit, když se vám podaří porazit váš velký psí vzor, Bobešovýho tátu. 
A co teprve ty skvělé chvíle s mnoha jeho známými a kamarády na jeho chatě na jihu Čech, kde jsme měli základnu když jsme se účastnili výstav v Budějovicích. To je mimochodem místo které jsem si taky zamilovala. Tedy tam kde má chatu. Pod Novohradskými horami...
Měla jsem takový sen, mít ještě jednoho takovýho okáče, ale věděla jsem také, že není pro mne finančně dostupný a dlouhou dobu jsem si myslela že Bobeš už zůstane jen ten jeden jediný. Sice byl jeden pokus, když jsem si z Prahy přivezla dvouletého dandíka který se vrátil majitelům z Rakouska, ale to nedopadlo tak jak si představoval majitel a tak si ho zas odvezl zpátky. Dokonce jsem po Bačíkově smrti začala uvažovat o adopci jezvčičky z útulku, ale pak se mi ozvala jedna chovatelka jestli by se tu nenašlo místo pro jednoho pepřáčka. Po krátké poradě s polovicí jsem jí napsala že ano, a tak jsem se stala spolumajitelkou druhého dandíka v mém životě. Pořád  mi to každý den, když se mi vnucuje večer do náruče a zbožně na mě poulí ty kukadlice připadá jako něco nepravděpodobného. Že se mi moje přání a sen splnily a já mám ještě jednoho dandíka. Ale Bobeš, Bobeš je prostě ten jediný Pan Pes a velká láska. A tak to bude vždycky.....