.... po půlnoci dorazila v neděli z Polska,
měla jsem na oklepání a regeneraci čas jen zhruba něco kolem patnácti hodin. V pondělí z práce jsem se zas hned vydala do mého základního tábora v synově bytě, odkud a kam se vydávám a vracím z výletu. Je to jednodušší a hlavně bezpečnější než brzy ráno tahat polovici z postele a spoléhat na to, že má dostatek nafty v autě aby jsme dojeli. Takhle si jen vyběhnu kopeček k nádraží a jsem tam. To samé při návratu, hupky šupky přes kopeček a jsem v pelíšku. Druhý den už si polovici zavolám aby pro mě přijela. Horší to bylo ale tentokrát s dospáním, protože jsem musela hned druhý den do práce. Naštěstí mi vedoucí navrhla ať si vezmu půl dne volna a přijdu později. No, ono se stejně nakonec ukázalo že jsem musela jít o hodinu dřív než jsem měla, protože se jedna kolegyně nedostavila. To mě ujistilo v tom, že si příště musím ty zájezdy rozložit mnohem líp, abych pak nebyla z toho urvaná jak plakát. Navíc jsem doufala, že mne nepotká stejný šok jak při minulém výletu, když jsem zjistila při nástupu do autobusu že za mnou stojí člověk, kterého ze všech lidí tady kolem vážně chcete potkat úplně nejmíň ....
