pátek 22. května 2020

Jak jsem zjistila ....





.... tentokrát jsem fotila vážně snad samé kytky. A tím pádem nemám přímo zdokumentované svoje vycházky a výlety tak jak bývá zvykem. Jen ten severočeský byl takový víc ucelený, výlet na Dobříš a Starou huť už vůbec. Nějak se mi nechtělo už fotit stokrát focené, to si chci nechat až na nově otevřený park a renovovanou Oranžerii. Ale občas se i v té zeleni a květech našel trochu ucelenější příběh. A to z mé procházky do lesa okolo chaty, kdy jsem se už nemohla dočkat až konečně bez roušky budu lokat čerstvý vzduch vonící smůlou, zeleným čerstvým jehličím a sluncem. Těch dvou stromů, o kterých to dnes je, jsem si všimla už dávno, a překvapilo mne co příroda dokáže. To ještě měli mnohem tenčí kmeny, ale za nějakých dvacet let zesílily a stalo se to co se muselo stát. Dva úplně rozličné stromy srostly a vrostly jeden do druhého. Jsou jako milující se muž a žena. Jsou už do konce svých dnů pevně spojeni jeden s druhým, když padne jeden, padne i druhý. Já doufám, že to bude trvat hodně, hodně dlouho ....