03 srpna 2018

Zlatožlutě na pokračování ....





Krom všech mých blízkých, veškerého zvěřince a ještě pár lidiček, mám v srdci veškerou
svou květenu na zahradě. A vlastně i tu zahradu, kterou tvořím a přetvářím už skoro třicet
let a stále to není ono (zahradničtí nadšenci ví o čem je řeč) a jelikož mám ty kytičky ráda
chodím kolem nich a fotím je abych si zachytila jejich krásu napořád. Díky momentálnímu
počasí hodně rychle odkvétají a tak díky té mojí mánii si je mohu
připomínat kdykoli chci a případně jimi oblažit i vaše oči Smějící se


Dnes tedy naposledy to bude zlatožlutá barva. Tentokrát v podání
třapatek a vytrvalých slunečnic. S jedinou výjimkou, detailem
květu Kleopatřiny jehly


O tyhle krásky jsem málem přišla díky věčné nenažranosti slimejšů. Každý rok mi je totiž
ožraly tak, že neměly sílu na nic jiného než se znovu zregenerovat aspoň tak, aby přežily zimu.
Pak jsem část přesadila do jiného záhonu, zbylou zasypala kompostem a mulčem a najednou
jsem tu měla dva trsy těchto zlatých krasavic a stále se jim daří lépe a lépe. A tak mohou
poskytovat potravu včelkám ve velkém





Vlastně skoro stejný osud měly i tyhle druhé zlaté květinky. Už jsem si myslela že mi
zašly úplně, když se na jaře objevilo pár listů. Také jsem je přesadila a ony se začaly
vzpamatovávat a dnes už je z nich také pěkný trs. Jasně to ukazuje, že na původním
záhoně opravdu rostou nejlépe jen pivoňky a tak tam také budou. Ve velkém Mrkající




A ještě jedna jiná květinka, aksamitník čili afrikán.Letos jsem si je zas po dlouhé době
vysela na volná místa v záhonech