.... jsme nejdříve věnovali procházce po pláži
ale tentokrát na druhou stranu. Cílem byla další mořská vyhlídka vzdálená cca 3,5 km od základního tábora. Počasí bylo opět nádherně slunečné a dokonce se i vítr utišil na minimum, což tedy znamenalo, že ne na úplné bezvětří, protože to fakt na Baltu asi nevládne nikdy, ale nemuseli jste si hlídat kelímky s nápojem aby vám někam neodcestovaly. Tentokrát s námi šla i synova přítelkyně, zřejmě jí bylo za její výstup z minulého dne trapno, tak se kousla a šla. Ale jelikož jsme počítali s tím, že pátek věnujeme konečně také plážovému povalečství, nejen že šla i ona, ale i deky a ohrádka proti větru. Tu jsme si rozložili na vhodném místě, deky a obuv uložili do ní a vyrazili. Naše procházky se totiž všechny odehrávaly bosky, protože jsme se většinou brouzdali příbojem, a tahat se s botami když úplně nebyly potřeba se nám nechtělo. Tázala jsem se, jestli o ně nepřijdeme, ale bylo mi řečeno Jsi v Polsku, ne v Čechách. Tady si totiž opravdu můžete dovolit nechat si na pláži složené věci v ohrádce, na tři hodiny zmizet a po návratu je najít tak jak jste je uložili. I když tentokrát jsem trochu zalitovala v závěrečné části procházky že jsem je sebou neměla, protože šlapat po rozpáleném asfaltu cyklostezky na vyhlídku nebylo úplně příjemné, byť to bylo jen pár stovek metrů. S radostí jsem uvítala chladivý příboj a jeho písek pro zpáteční cestu. Nakonec ale s námi ani Bobule ani synova přítelkyně na vyhlídku nedošly, vrátily se zpátky zakempit na pláž. Jeden úsek pláže po které jsme šli patřil nudistům a Bobule to okomentovala slovy Páni tady je pindíků!
Jelikož jsme byli u moře, a já navíc poprvé, byla jsem rozhodnutá stůj co stůj se v něm i vykoupat, i když jsem věděla, že voda bude studená. Takže když jsme se vrátili zpět k ohrádce, oznámila jsem přítomným, že nevím jak oni, ale já jdu do vody. Koukali tak nějak nevěřícně a bylo vidět že se jim moc nechce, ale když jsem se zvedla a pevně rozhodnutá se do vody vydala, pomalu mne začali následovat. Nakonec jediný kdo se nekoupali byla Bobule a zeťák, který nás fotil. Ráchat jsme se nakonec dokázali dobrou půlhodinu a popravdě nijak mne v tom mém nadšení že se konečně koupu v moři ta chladnost vody nepřišla. Válet se na pláži nám nakonec vydrželo tři hodiny, do doby kdy se začala stahovat mračna, vítr víc foukat a nás to přestávalo bavit ....
