úterý 20. srpna 2019

Ke všemu ....




.... musí člověk dorůst a dospět. A to i k takovému poslání jako mateřství (v případě mé dcery) a babičkovství ( v případě mém). Když se mne někdo ze známých ptal : " Tak co? Už jseš babička? " pravidelně jsem dostávala osypky. Já? Člověk živočišný, zakládající si na tom, že vypadá o pár let mladší než je, s mnoha koníčky do kterých absolutně nezapadalo hlídání vnoučete. Babička ve mne navozovala představu staré babči se šátkem na hlavě a zástěrou přes vytahané tepláky, rezignující na veškerý soukromý život a točící se okolo králíků, slepic a prasátka ve chlívku. Brrrr, tak to pro mne nic není...
Jenže život a příroda se člověka neptá co chce nebo nechce a tak mi najednou nadělil před dvěmi lety malý uzlík s věčně našpulenou pusou a modrýma očima. Jak jsem jí poprvé viděla, napořád jsem se už zamilovala do slova vnučka, které pro mne v ten okamžik přestalo mít nádech zakázaného slova. Tak jako jsem měla předloni svou premiéru babičkovskou, tento týden jsem měla premiéru hlídací.Možná si teď řeknete že má už bloncka chabou paměť, protože už párkrát přeci hlídala. To ano, hlídala, jenže tak na půl, max na celý den. Jenže tentokrát to bylo na celý víkend, neb dcera dostala od k narozeninám od budoucího manžela pobyt přímo ve vinařství na Moravě. A aby mohli jet musela jsem si vzít Bobuli na starost. Měla jsem docela strach, má teď období dost velké fixace na mámu a kdykoli se na ní při návštěvě podívám, hned se sápe k mámě. Takže ne jen jeden den, ale dva a jen sami dvě. A v čase  nataženého prstíku a milionkráte opakované věty Čšo to jé? Někdy už to bylo o nervy, nicméně pokud dostala odpověď, byl až do dalšího objevení nesmírně zajímavé věci klid. Nebudu vás napínat, přežila jsem já, přežila Bobule, přežil jejich dům a přežila i dcera, která si to nakonec užívala, byť když si svůj dárek rozbalila, začala brečet, že bude od Bobule pryč. A já se zas o něco víc do té věčně našpulené pusy a modrých očí zamilovala ....