28 února 2015

Vyhlášení výsledků jedenáctého kola soutěže....



Po včerejšku jsem chtěla původně psát zcela jiný článek,
a to o tom jak se mi líbil jeden z českých filmů nominovaných na Českého lva 2015.
Jenže pohled na kalendář mne v tom zarazil protože je dnes čas na vyhlášení výsledků
dalšího kola Sakrálek. Tudíž filmové plkání se odsouvá na jindy. Únor trošku zkrátil dobu
pro hlasování ale i tak s velkým náskokem vyhrál jeden kostel kde jsem tak trochu na
rozpacích jestli jsem nebo nejsem slepá a jestli neztrácím trochu rozum protože
v nadpise je sice TRNAVA, nicméně v článku, alespoň já, pak všude vidím TMAVA. Ale snad mě
Hanka vysvětlí jak to je správně. Tím jsem tedy i prozradila výherce, nebo ještě správněji
výherkyny (aby nedošlo ke sporu jako třeba teď v Kanadě o to že hymna je genderově
nevyvážená, neboť se tam zpívá jen o synech a ne také o dcerách země .....)



Kostely

(Sceneryphoto)



A jelikož tahle soutěž zahrnuje i kaple tak i bez jediného hlasu
vítězí jako jediný zástupce těchto staveb příspěvek pořadatelky. No vypadá to hodně blbě
já vím, jenže když jiný příspěvek s kaplí nedošel .....

Kaple

(VendyW)


Tak Hanko, jak to tedy je? TRNAVA nebo TMAVA? Ať mám jasno já i Hela, která mne na to upozornila.....Smějící se

26 února 2015

Šplouchnutí druh ..... Siluety



Na druhé šplouchnutí do Mikovi řeky za měsíc únor jsem si vybrala téma Siluety.
Bylo teď pár slunečných dní a tak se mi přímo před nosem zjevilo pár siluetek pštrosího
peří které mám šoupnuté ve váze. Takže téma fotek na tenhle měsíc bylo naprosto jasné.

Přechodová fotka, silueta vzoru na zácloně .....




A jedna duhová která se promítala na zeď. Je to část záclonky mezi skly okna. Nevím proč se
na zeď promítl jen takovýhle kousek, fyzika nikdy nebyla mou silnou stránkou .....

24 února 2015

Tak mne ještě napadlo ..... 200 let Dandie Dinmonnt teriérů podruhé



Dnes končí ve Skotsku slavnostní setkání chovatelů
Dandie Dinmont teriérů z celého světa.Takže mne ještě napadlo ukázat
vám obrázkově jak toto setkání vypadalo. Konalo se u příležitosti 200. výročí
první zmínky o tomto plemeni okatých šviháků. Nějak víc se nebudu rozepisovat
protože většinu jsem napsala už v tomto článku. Dnes je to spíš z míst
konání jak své fotky vkládali na fb účastníci setkání, jeden dva historické obrazy
a krátké shrnutí co všechno vlastně toto plemeno zaznamenalo ve své historii.
Navíc setkání neušlo ani médiím a tak regionální BBC o něm natočila malý příspěvek
na který je zde odkaz. Doufám že půjde .... Poznámka: Pokud vám odkaz půjde
všimněte si věkového složení chovatelů. Jó, až budu velká, chtěla bych být
evropským důchodcem .....


Setkání se účastnilo přesně 50 dandíků, samozřejmě s největším zastoupení těch domácích.
Program byl přebohatý i když chybka se vloudila v podobě deštivého a nevlídného anglického
počasí. Hlavním pořadatelem byl Paul Keevil který získal přezdívku Mister Dandie. Když se na něj
podíváte je vám to hned jasné. Je velkým propagátorem téhle v Anglii překvapivě málo
početné rasy, byť tu je domovem.
Navíc se dandíci dočkali velkého ocenění, neboť jim Richard, vévoda z Buccleuch jako vůdce klanu
věnoval jejich osobní vzor tartanu při návštěvě účastníků na jeho panství Bowhill, kde se také
dandíci za dob Waltera Scotta chovali.


Ještě dvě historická vyobrazení .... tady se to ještě nezdá že jde o dandíka


..... ale tady už je podoba jasná


Společné foto před Bowhillem


Setkání navštívil i samotný Sir Walter Scott


Paul Keevil a jeho Georgie, po 170 letech první dandík v chovné stanici na Haining House


Foto na v parku na Haining House


Haining House a velká pozornost věnovaná tomuto setkání i od lidí kteří dandíky nechovají či nevlastní


A opět společné foto na Haining House


Richard, vévoda z Beccleuch, který osobně účastníky setkání přijal na Bowhill House.
Pořadatelé Paul Keevil a Mike Macbeth (známé historické jméno :) )


Někteří účastníci to vzali opravdu poctivě. Když do Skotska tak jedině v kiltu !


Něco zajímavostí o dandících. Pokusím se přeložit .....


24. února 1815 Sir Walter Scott zveřejnil svou novelu Guy Manering a plemeno tak získává své jméno
podle hlavní postavy Dandie Dinmonta

Dandie Dinmont teriér se stává jako plemeno poprvé světovou celebritou, pořizuje si ho královna
Victorie.

Dandie Dinmont teriér se chová ve dvou barevnostech. Pepřové a hořčicové se zřetelnou hedvábnou
čupřinou a má oduševnělé oříškově hnědé oči.

Dandie se objevují i na obrazech malíře mnoha psích ras Thomase Gainsborougha, a to v roce 1770

Dandie Dinmont teriér jsou jediným plemenem na straně dobra, protože jejich majitelem je i
Sir Alec Guinnes, představitel Obi Wan Kenobiho z Hvězdných válek.
(Dalším kdo je chová je americký herec Bill Cosby známý z Cosby show. Dva psi z krví z tohoto chovu
jsou od předloňska i v Čechách)

Dandie jsou jediné plemeno, kterému bylo přiznáno právo nosit skotský tartan. A to přímo
hlavou klanu, Richardem vévodou z Beccleuch.


Tolik obrazově o setkání chovatelů a majitelů těchto úžasných psích krasavců a šviháků.
(Dandie - švihák)

21 února 2015

Naše strachy ......



Strachů máme v sobě nespočet. Ať se jim říká fóbie, běsy, démoni,
úzkosti pořád nás drží ve spárech. Stále se o něco, něčeho nebo někoho bojíme celý život. Jsou
nám věrnými průvodci ve dne v noci. Pereme se s nimi, zkoušíme se jich různě zbavit ale ony
se nás drží jak klíšťata. Nedají se zahnat. Možná tak někdy na chvíli se zmenší, zalezou do
kouta duše, aby při nejbližší příležitosti zas vyskočily a začaly hryzat s ještě větší intenzitou.
Já si těch strachů užívám v posledních letech dost a dost. Ať už je to strach o manželovo zdraví
v okamžiku kdy mi před očima z ničeho nic upadl do bezvědomí a já nevěděla co se děje, co bude.
Je to strach který vás dokáže ochromit a začne vás trhat na kusy. Nebo strach o to, jestli dokážete
dál fungovat tak aby vám neustále nehrozila z nějaké strany exekuce, by vás nenažraný stát
nechal alespoň chvilku nadechnout než se zas začnete potápět pod hladinu nezplacených závazků.
Strach z noci kdy víte že vás neutišitelná bolest zase odsoudí k tomu aby jste jí skoro
celou prochodili, kdy máte chuť mlátit hlavou o zeď aby jste ji alespoň trochu přehlušili.

Mým posledním velkým strachem byly tyto dva minulé měsíce, kdy bojujeme s Bobešovou nemocí,
která udeřila najednou a bez varování. Strach kdy jsem každou noc poslouchala se zatajeným
dechem jestli a jak vůbec dýchá, když ho pozorovala jak neutišitelně zvrací až k naprostému vyčerpání.
Strach takový, že se mi až dělalo fyzicky zle. Protože jsem nemohla vůbec nic dělat, jen doufat.
Někdo může namítnout Vždyť je to jen zvíře! Být to člověk chápu, ale zvíře? Nejde o to jestli
je to manžel, dcera, syn rodiče či některý z našich zvířecích mazlíků ten strach uvnitř je stejný
a stejně intenzivní a útočný. Dokáže vás dostat stejně na kolena a je neodehnatelný.
Někdy se s nimi snažíme vyrovnat tím, že děláme něco co zrovna není košer. Někdo je zahání
alkoholem, jiný přejídáním, další zas nadměrným nakupováním. V důsledku se ale ještě víc
trestáme protože to prvotní nadšení nebo skvělý pocit odezní a ještě víc si ty strachy uvědomíme.
A stydíme se za to jak jsme se chovali. Snažím se, ale stejně ten strach uvnitř nejde popsat
tak jaký opravdu je, co se mnou dělá, jak mi je. Snažím se ho nějak racionálně zbavit, zahnat,
uklidit někam hluboko aby nemohl už vylézt, ale v okamžiku něčeho nestandartního,
něčeho co vybočí z normálu je tu zas ......




20 února 2015

Začíná jedenácté kolo hlasování .....



Tak, a je tu už předposlední začátek hlasování
téhle soutěže. Ještě jedno kolo a základní část je za námi. Na to poslední se těším
protože to se budete moc pěkně vytáhnout, příspěvky můžou být košatější a foteček
víc. Ostatně i ten můj poslední připravený jich obsahuje pěknou řádkou, takže to bude
chtít uspořádat do koláží. Už tady čeká další kostel na hostování a ten tedy je! Takže doufám
že to poslední kolo pěkně rozjedete!

Zase se nám přihlásilo docela dost přispěvovatelů takže hlasování opět nebude
nudné.

(VendyW)

(MartinV)

(Hela*)

(Sceneryphoto)

(Veki)

(mish - mash)

(MarijaKes)

(Kerria)

(Frypat)


Tímto se omlouvám Patrikovi, že jsem jeho příspěvek opomenula. Pokud pro něj
chcete hlasovat tak v komentech. Anketa nejde opravit. Opět prosím stylem
Dávám hlas Patrikovi. Ať nejsou ještě větší zmatky :)




18 února 2015

Šplouchnutí první - Zimní fotografie




Díky zmínce u Hanky na blogu jsem přišla na zajímavou challenge u
blogera Mika, jinak též jednoho ze členů fotografia klubu s oním názvem který vidíte výše.
Prošla jsem si pravidla i zadání a řekla jsem si, že bych do toho mohla jít. Na rozjezd jsem si vybrala
to nejlehčí co se nabízelo a to téma Zimní fotografie. Počet fotek není dán ale než jsem tohle objevila
veškerý kalibr jsem vystřílela v dřívějších článcích. I když ..... pár mi zbylo v mém archívu do rubriky
Beze slov. No a teď se holky hodí. Mohla bych zapátrat v archívu jestli tam něco není, ale zkusím se
v tomhle projektu držet pravidla méně je někdy více .....














Západní malování .....


Někdy tady při západu slunce bývá na obloze pěkná
letecká špička. Pomalu si říkám jak je možné že se na ten kousek nebe vůbec všichni vejdou!
Jasně, zdání klame a dispečeři i piloti to mají (snad) pod kontrolou.
Ale z pohledu malého zemského červa to vypadá na pěknou tlačenici. Vždycky mě zarazí
proč navečer je tolik těch letadel vidět. Když je krásně jasno a modrá obloha, přes den jich
tolik vidět není, ale při západu to vypadá že se najednou všichni rozhodli cestovat letadlem
za neobyčejnými zážitky. Asi je pro to stejně prozaické vysvětlení jak proto, že se nesrazí i když je jich tam
taková spousta. Nebo to dělá to že ty čáry jsou natolik dlouho vidět protože při západu slunka
má vzduch jinou teplotu? Ať tak či tak, já mám aspoň co dát na blog i když to není nic objevného,
zajímavého či světoborného .....







17 února 2015

Malostranský hřbitov .....



Ač má v názvu Malostranský, leží na rozhraní Smíchova
a Košíř. Z jedné strany jej ohraničuje ulice Vrchlického a z druhé ulice Plzeňská.
Malostranský se ale jmenuje proto, že v roce 1680, když v Praze řádila černá smrt
neboli mor patřil k malostranskému kostelu sv. Václava který byl v 18. století zbourán.
Ovšem název už hřbitovu zůstal. Díky tomu, že byl neustálým terčem nájezdů vandalů
(moje soukromá poznámka: Ono totiž okolo bylo totálně černo, tahle spodní část Smíchova
se cikány jen hemžila) je v současnosti uzavřen, ale po předchozí domluvě z členy spolku
kteří o něj pečují lze hřbitov navštívit. Ovšem jak se s nimi spojit už teta Wiki neříká.
Je fakt, že já na něm byla naposledy ještě někdy na základce a to je sakra dlouho. A
taky mi ač místnímu rodáku vrtalo hlavou proč Malostranský. Díky tetě Wiki už to teď vím.

O tomto hřbitovu se říká, že inspiroval Jana Nerudu k sepsání sbírky básní Hřbitovní kvítí.
Na hřbitově byly postaveny kaple sv. Rocha (1703) nejsvětější Trojice (1715) a kostel Nejsvětější
trojice (1831 - 1837)
V roce 1787 při reformě Josefa II. se z něj stal městský hřbitov pro celou levou stranu Vltavy,
tj. Hradčany, Malou Stranu a později i Smíchov. Když se započalo v roce 1884 s okolní zástavbou
byl uzavřen a jeho roli převzal hřbitov na Malvazinkách.
Bylo zde pohřbeno mnoho známých lidí, mezi prvními za morové epidemie Tomáš Jan Pešina z
Čechorodu, katolický duchovní, dějepisec a spisovatel. Největší náhrobek který tvoří jeho
dominantu patří hraběti a biskupovi Leopoldovi Thun- Hohenstainovi, ale pohřbeni tu jsou
Kryštof a Kilián Ignác Dienzenhoferové, Antonín Mánes, František Ringhoffer. Do roku 1951
zde byl pohřben i K.J.Erben. Jsou tu ale pohřbeni i mnozí významní lidé různých dějinných epoch.
Vedle kaple sv. Rocha je to Dr. Caspar Rojko, profesor dějepisu, spisovatel a člen kanonie Premonstrátů,
světící biskup František Vilém Tipmann, Marie komtesa Comorowská d'Orawa- Liptowa,
jejíž pomník nechala postavit císařovna Marie Anna, dále zpovědník císařovny Marie Anny don Aloisio Bragato,
sochař a řezbář Josef Malínský či Josef Vojtěch Hellich český malíř a řada dalších význačných osobností.
A jak jsem se k povídání o tomto hřbitově vlastně dostala? Jednoduše, měla jsem
totiž mejl od skorobrášky, že když jel náhodou okolo tramvají, všiml si že je hřbitov
otevřený a tak jelikož sebou měl náhodou foťák (no my fotošílenci to tak máme) vystoupil
a šel si honem něco nafotit protože si taky pořádně nepamatuje kdy vlastně ten hřbitov viděl
otevřený. Oni tam totiž členové spolku o něj pečující chodí uklízet. Takže se tam vnutil a
nafotil nějaké fotečky a jako rodákovi mi je poslal .
Přijměte tedy pozvání na malou procházku pod korunami stromů, v zeleném přítmí kde s tak
dobře rozjímá o životě vezdejším ....


Pomník Lepolda Thun - Hohensteina













Tuhle fotku mi poslal ještě dodatečně a nazval jí "Vrať se do hrobu ....." a prý chvíli
nepobíral komu ty věci patří protože široko daleko nikdo nebyl Mrkající

16 února 2015

Poslední detaily ......


Poslední detaily jsou zaměřené na
zbytky zmrzlého sněhu na větvičkách jehličnanů. Nejsou to bůhví jaká
díla, prostě jen učňovská práce a zkoušení jak se fotí se zvětšovadly. Než začnou
kvést květinky nebo se bude dát válet v trávě ještě chvilku potrvá a tak se zatím musím
učit na všem na čem to jde.....







A jedna upracovaná kosice která ve spadaném listí hledala něco na zub