úterý 7. srpna 2012

Tak tu je ta housenka....

Mám ještě nějakej čas, než se začne pomalu balit a připravovat na odjezd zpátky do Prahy. Tedy kámoška domů a já budu pokračovat na chatu, kde bych chtěla pobýt tak do neděle a možná(podle situace) i déle. Tudíž můžu dát ještě dva obrázky z neděle. Sedím si v klidu v altánku u kávy a najednou začala dcera ječet a křičet a rozhodně to nabylo od radosti. vylítnu co se děje a ona tam na zemi housenka! Ale kousek! když se natáhla tak jí do deseticentimetrů moc nechybělo. Takže se ani nedivím, že dcera tak ječela, protože na všechno co se takhle plazí či leze po zemi a začíná to na deseticentimetrech délky je alergická...
Nevím co se z takového kolosu může nakonec vylíhnout, ale byla docela nebojácná. Bobeš reagoval pohopsáváním na všech čtyřech a mohutným štěkotek z kterého si onen vetřelec dohromady nic nedělal a navíc si začal štrádovat směrem k němu. Z toho byl zas perplex Bobeš a začal ještě víc štěkat a poskakovat až zvolil útok. Housence nic neudělal, včas jsem ho odtáhla. A vůbec nejlíp zareagoval manžel. Zmizel a objevil se s foťákem. Je už tak naučený, že cokoli zajímavého vidím už pro něj letím. A taky proto se můžu o tu housenku s vámi podělit. Zkusím zapátrat jestli nenajdu jaký to je druh motýla skrytý v tak ohromné housence...


Tady se kryla před Bobešem, úplně vytuhla...

I ty houby nakonec nějaké byly....

....některé sice nejedlé ale pěkně si lebedily v mechu nebo starém pařezu....
Na ty křemenáče teď chodím se zadostiučiněním chatařům za humna.



Kuřátka se jíst dajíé, ovšem ne tyhle oranžové. Dobře se jimi dají nahradit držťky v polévce, ovšem ještě lépe je nahradí kotrč....


Samozřejmě jsem jásala když jsem tohodle krasavce viděla a hnala se k němu jak k požáru. pak ovšem následovalo velké zklámaní když jsem zjistila že se nejedná o hřiba borového, nýbrž o nechutně hořkého hřiba žlučového, hořčáka či satana (to říkají místní, páč v životě pravého satana nikdy neviděli)



A raritní úlovek nakonec. \všude jsem je po lese cítila, nicméně stále je neviděla. Až mi do cesty přišla tahle. Sice už oblízaná, leč stále plná much. I
ten puch už z ní vyvanul. Hadovka smrdutá, v čerstvém stavu dělá opravdu čest svému jménu. Je zajímavé, že ve fázi tzv. vajíčka je jedlá a někteří houbaři si jí i pochvalují....


Notoricky známe hříbky nebo suchohřiby jsem tu už měla minule, takže jsem se s nimi už ani nefotila....