Mám ještě nějakej čas, než se začne pomalu balit a připravovat na odjezd zpátky do Prahy. Tedy kámoška domů a já budu pokračovat na chatu, kde bych chtěla pobýt tak do neděle a možná(podle situace) i déle. Tudíž můžu dát ještě dva obrázky z neděle. Sedím si v klidu v altánku u kávy a najednou začala dcera ječet a křičet a rozhodně to nabylo od radosti. vylítnu co se děje a ona tam na zemi housenka! Ale kousek! když se natáhla tak jí do deseticentimetrů moc nechybělo. Takže se ani nedivím, že dcera tak ječela, protože na všechno co se takhle plazí či leze po zemi a začíná to na deseticentimetrech délky je alergická...
Nevím co se z takového kolosu může nakonec vylíhnout, ale byla docela nebojácná. Bobeš reagoval pohopsáváním na všech čtyřech a mohutným štěkotek z kterého si onen vetřelec dohromady nic nedělal a navíc si začal štrádovat směrem k němu. Z toho byl zas perplex Bobeš a začal ještě víc štěkat a poskakovat až zvolil útok. Housence nic neudělal, včas jsem ho odtáhla. A vůbec nejlíp zareagoval manžel. Zmizel a objevil se s foťákem. Je už tak naučený, že cokoli zajímavého vidím už pro něj letím. A taky proto se můžu o tu housenku s vámi podělit. Zkusím zapátrat jestli nenajdu jaký to je druh motýla skrytý v tak ohromné housence...
Tady se kryla před Bobešem, úplně vytuhla...