23 června 2012

KATAPULT 2012....live

A nakonec ještě pár videí....opět se omlouvám za kvalitu, není to natáčené na videokameru ale na foťák...




Ukázka i místních tanečníků a tanečnic....



A jako každý rok na závěr byl ohňostroj. Musím říct že stát přímo pod ním je zvláštní zážitek....všechny efekty tím dostávají zcela jiný rozměr a máte dojem že vás každou chvíli vtáhnou do sebe. Jen trochu vadilo to množství sypajících se zbytků papírů které nepříjemně padaly do očí. Takže příště dál a výš aby si člověk vychutnal celkový pohled bez nebezpečí že mu přistaně kus rachejtle ve vlasech.....

KATAPULT 2012 obrazem....

Vyráželi jsme už dost pozdě, přesněji ve třičtvrtě na deset, ale stále ještě bylo dost světla na vyfocení krásného soumraku. Na náměstí už bylo plno lidí a ač se akce jmenuje týden sportu, přezdívá se jí hlavně Týden chlastu, pokud se podíváte na všechen ten výběr různých piv a množství stánků, je vám hned jasné proč. Připadá mi to trochu zcestné, zvlášť když jsou to sportovní akce pro děti z třebovských škol....ale spíš to vypadá jak městské pivní slavnosti.





Mimo Luneticů, Katapultu a UDG (beru kapely které nejsou ze Třebové a patří mezi známější či známé) jsem nakonec zjistila že tu byl i Václav Neckář a Bacily a to mě dost mrzí, že jsme prošvihli....neměli jsme doma program tak jsem se řídila jen tím, co jsem letmo zahlédla na plakátnicích. Jako pokaždé provázel závěrečným dnem Jan Čenský, který si evidentně Českou Třebovou hodně oblíbil. Protože neexistuje prakticky žádná větší akce na kterou by nebyl pozván a nemoderoval jí....


KATAPULT 2012 slovem....

Jo, jo jak ten čas utíká....jako dneska si pamatuju, když jsem si v prvním ročníku na učňáku hrdě nesla pod paží novou desku Katapult, onu legendární stříbrnou s černými siluetami....a hlavně silně nedostatkovou. Já osobně jí měla ze známosti mezi obchody ze Supraphonu na rohu Poříčí a Zlatnické. Byla jsem na ní tak pyšná, že jsem si jí ani nenechala dát do pytlíku a nesla si jí jen tak a vychutnávala si, jak se kolem mě neslo: Páni, nový Kaťáci, to má někdo štígro.....za cestu domů jsem jí mohla prodat nejmíň šestkrát a za mnohem vyšší cenu než byla ta původní ale já odolala a už jsem se nemohla dočkat kdy si jí doma pustím.
Přiznávám se, že jsem nikdy nebyla na jediném živém koncertě téhle legendární české skupiny. Znala jsem jejich písničky jen z desek, rozhlasu a diskoték u nás na chalupě. Ale všechny jejich písničky sem uměla nazpaměť a s kytarou jsme je vyřvávali i každého táboráku.
Texty které měli co říct a hudba založená na čtyřech akordech, to byla devíza skupiny, která se stala nesmírně populární a válcovala ve své době Slavíky silou buldozerů. A jako buldozery se valily i jejich písničky a nádherná kytarová sóla Oldy Říhy a Jirky "Dědka" Šindeláře s podporou bicích nejčastěji Tolji Kohouta....
No a tak když jsem viděla že tady na závěr akce zvané Týden sportu v České Třebové se skví na plakátech vedle dosti prošlých a pofiderních Luneticů i Katapult, bylo rozhodnuto. Jde se!!!
A šlo se. A tak jsem se ve svých jednapadesáti letech poprvé účastnila živého koncertu téhle legendy. Nutno podotknout, že obecenstvo se skládalo z pánů prošedivělých, šedivých ba i bezvlasých, z dam plnoštíhlých i korpulentních, ale nebylo pochyb o tom, že ti všichni na Kaťácích vyrostli a jejich písně dodnes znají nazpaměť. A když Olda zahrál první akordy pecky AŽ, náměstí se okamžitě rozvlnilo a rozpískalo. Musím říct že onen pověstný pokřik fanoušků Hobluj Dědku, Hobluj se sice trochu pozměnil, ale Olda hobloval ostošest, jak za mlada a svým o generace mladším spoluhráčům dával řádně počudit. Sice dnes už značně prořídlá a kdysi blond hříva zbělela, ale i tak je to stále ten stejný rockový buldozer, který dokázal naplný koule hodinu bez jediné přestávky válcovat lidi jednou peckou za druhou. Došlo i na některé nové písničky, leč starý známý Lesní manekýn, či Hlupák váhá a další vedly....A roztancovali a roztleskali jak nás átníky tak i ty mladé i nejmladší. Jen bohužel na staré známe taneční variace s kytarou bohužel chyběl strašně moc ten "Dědek" Šindelář....
A já pevně věřím, že i nadále budou platit slova písničky Stovky hotelů....." z károu prastarou, a svou kytarou, jsem tu pro vás , jsem tu zas. A já budu hrát, pro všechny, dokud o to lidi budou stát! "

Katapult 2012 Olda Říha-Andy Budka- Ondřej Timpl

Co zbylo z Bobeše...

Skorem celý pracovní týden jsem si hrála s Bobešovou srstí. Lépe řečeno, té srsti jsem ho zbavovala. U hrubosrstých plemen psů je ta péče o srst trochu jiná než u dlouhosrstých či hladkosrstých. Jelikož jim nevypadává (což by se dalo považovat i za určitou výhodu) musí se jednou do roka (to ovšem v případě, že nemáte psa výstavního) zbavit staré odumřelé srti trimováním čili vytrháváním. Někdo by mohl namítnout, že to musí být pro psa nepříjemné a stresující, ale ze své zkušenosti musím říct že je to nepříjemné, stresující a bolestivé spíš pro mne než pro Bobeše. Já bych třeba při depilaci těžko usnula, kdežto on si spokojeně na stole usne a spí. On se při tom válí, a nebolej ho nohy, za to já u něj stojím tři čtyři hodiny, nohy nevím kam už si dát, záda mám jak vejpůl přeražená a to už nemluvím o prstech, které večer už ani nevědí jak co vzít a hlavně jak to udržet.
Může někdo namítnout a co mašinka? Pár tahů a je po práci! Dalo by se, ale opět u psů nevýstavních, kde nezáleží ani na barvě a ani na struktuře srsti. Protože stříháním strojkem srst jemní a i mění barvu cvož samozřejmě na výstavách není žádoucí, vše musí být podle standartů....
Další námitka může být, proč se s tím tedy patlám sama a nejdu do nějakého salonu. Jo, dalo by se, ale ve většině salonu jsou zvyklí hlavně na taková modní plemena jako je bišonek, westík, pudlík a pod. Málo známé plemeno si nikdo netroufne upravit a jezdit buď do Brna nebo do Prahy se mi nechce. I když ze začátku jsme to tak dělali, ale pak jsem si řekla, že přece nejsem takovej blb abych se to nenaučila sam. A navíc člověk alespoň podle posudků sám ví, kde a jak úpravou srsti doladit nějaký nedostateček. Aspoň na pohled. Oni si rozhodčí ty pejsky řádně prošahají a poznají hned kde je jádro pudla....
Ale jsem zdárně u konce, Bobeš sice vypadá jak krysák Hodan, ale pro krásu se holt musí trochu i trpět....jen si musím dát pozor když bude na sluníčku aby se mi nespálil Smějící se!


To je všechno co z Bobeše zbylo....