Co zbylo z Bobeše...

Skorem celý pracovní týden jsem si hrála s Bobešovou srstí. Lépe řečeno, té srsti jsem ho zbavovala. U hrubosrstých plemen psů je ta péče o srst trochu jiná než u dlouhosrstých či hladkosrstých. Jelikož jim nevypadává (což by se dalo považovat i za určitou výhodu) musí se jednou do roka (to ovšem v případě, že nemáte psa výstavního) zbavit staré odumřelé srti trimováním čili vytrháváním. Někdo by mohl namítnout, že to musí být pro psa nepříjemné a stresující, ale ze své zkušenosti musím říct že je to nepříjemné, stresující a bolestivé spíš pro mne než pro Bobeše. Já bych třeba při depilaci těžko usnula, kdežto on si spokojeně na stole usne a spí. On se při tom válí, a nebolej ho nohy, za to já u něj stojím tři čtyři hodiny, nohy nevím kam už si dát, záda mám jak vejpůl přeražená a to už nemluvím o prstech, které večer už ani nevědí jak co vzít a hlavně jak to udržet.

Může někdo namítnout a co mašinka? Pár tahů a je po práci! Dalo by se, ale opět u psů nevýstavních, kde nezáleží ani na barvě a ani na struktuře srsti. Protože stříháním strojkem srst jemní a i mění barvu cvož samozřejmě na výstavách není žádoucí, vše musí být podle standartů....

Další námitka může být, proč se s tím tedy patlám sama a nejdu do nějakého salonu. Jo, dalo by se, ale ve většině salonu jsou zvyklí hlavně na taková modní plemena jako je bišonek, westík, pudlík a pod. Málo známé plemeno si nikdo netroufne upravit a jezdit buď do Brna nebo do Prahy se mi nechce. I když ze začátku jsme to tak dělali, ale pak jsem si řekla, že přece nejsem takovej blb abych se to nenaučila sam. A navíc člověk alespoň podle posudků sám ví, kde a jak úpravou srsti doladit nějaký nedostateček. Aspoň na pohled. Oni si rozhodčí ty pejsky řádně prošahají a poznají hned kde je jádro pudla....

Ale jsem zdárně u konce, Bobeš sice vypadá jak krysák Hodan, ale pro krásu se holt musí trochu i trpět....jen si musím dát pozor když bude na sluníčku aby se mi nespálil !

To je všechno co z Bobeše zbylo....