pátek 28. února 2014

52 / 52


1/ Pátek - 2/ sobota 21.2.14 - 22.2.14
Hurá! poslední týden tohodle projektu. Už jsem moc ráda že končí, protože mi dal zabrat víc jak celá 365ka. A taky zase ukázal jak ten čas šíleně letí.....další práce na úklidu listí ze zahrady, abych než půjdu s tím ramenem měla co nejvíc hotovo.
Takže ho mučím a mučím. A dělám a dělám....V pátek se ukázala dcera a dneska syn. Oba na skok. Dceři schválila banka tu konsolidaci a navíc ještě si může půjčit v rámci toho nějaké penízky takže si bude moct dokoupit věci do bytu...Syn přišel s partnerkou a štěnětem jejich rodičů na seznámení i s jinými příslušníky rodu. Bobeš s Matesem byli raději odsunuti domů a tak se seznamoval jen s labíkem. Bak si ho chtěl evidentně donést domů jako další plyšovou hračku do sbírky....
Skóre dní: Vždycky nějaká radost byla, a i víc....

3/ Neděle 23.2.14
Sluníčko! Od rána....
A tak hurá ven ....a že jsme si to užívali všichni, jak já tak přízemáci. Na sluníčku bylo krásně, seděli jsme a koukali do kraje protože bylo krásně vidět, a nebo přízemáci rejdili kolem. Bylo to krásně dobíjející a pozitivní a na chvilku se člověk zbavil blbejch myšlenek. Nějak odpluly pryč. Jenže bohužel opravdu jen na chvíli.....
Skóre dne: Relax na sluníčku je jedna velká radost

4 / Pondělí 24.2.14
První kávička na terase s obchoďákem co k nám jezdí a jelikož už se známe přes deset let tak je to vlastně kamarád, kterej se vždycky na tyhle chvíle moc těší. Že si sednem na terasu nebo do altánku a na chvíli vypne. Celý den krásně sluníčko a tak se těším na zítřejší cestu do Prahy....
Skóre dne:Jedna radost ale stála za to....

5/ Úterý 25.2.14
Cesta do Prahy. Vlakem. Regiojetem. Nic proti ČD už se o dost zlepšily, ale.....cena - o víc než dvě stovky pro dvě i nazpátek nižší. Čisté vlaky. Příjemné prostředí a hýčkání od personálu. Prostorná kupé i v nejlevnější standart třídě. A orchidej ve vázičce na záchodě tedy neměli ani v Hiltonu Mrkající. Možné jediné mínus že je nutno lístek objednat a zaplatit přes net protože díky tomu že tu nestavěli nemají pokladnu. Ovšem mají jedno výdejní místo v cestovce ve městě a pokladna se tu také už chystá. Další novinka bude že si budete moc i koupit lístek i hned před odjezdem pokud bude ve vlaku místo. Ještě by to mohli dotáhnout do konce i s LEOexpresem aby si člověk opravdu mohl vybrat. Odpoledne setkání a příjemné posezení a pokafrání s druhou babičkou (extchýní) . Sedáváme v moc příjemné kavárně jménem Potrefená husa. Daly jsme si s dcerou jako přípitek na moje narozky já gin tonic a ona Bailyes. Dostala jsem vynadáno že jsem to babičce neřekla že mám narozky tudíž mi může dát "jen" dva tisíce. Něřekla jsem to právě proto že vím o tom jak se snaží oběma vynahradit ty roky za a) s jejím synem a za b) ty roky co jsme se neviděly.....Pak nás ještě protáhla obchodama a ještě mi i přes moje velké výhrady že už tedy prachy mám, zaplatila nové džíny....totálně utahané jsme si ještě v KFC koupily k večeři kbelík se směsí křidýlek, prsíček a stehýnek a doma jen padly do sedačky a dlabaly a funěly a totálně odpadly.....
Skóre dne: Radost ne do rána, ale UŽ od rána....

6/ Středa 26.2.14
Sice zataženo a ne nic moc počasí ale stejně mne vytáhlo jít se místo chození po nákupním středisku courat po Petříně....takže jsme si to rozdělily a dcera se vydala dolů na Smíchov a já nahoru na Petřín. Sice jsem měla v plánu dojít až k rozhledně, jenže mi před Hladovou zdí došlo místo na kartě (až doma jsem zjistila, že jsem v jednom programu na focení měla nastavenou kvalitu RAW a to mě sežralo spoustu místa na kartě). A tak jsem musela něco vymazat abych si nafotila to co jsem nutně potřebovala....Vynikající palačinky k obědu a po oddychu cesta zpět. Opět Žluťákem a se skvělým Latté macchiato zadara....
Skóre dne: Sice se mi vůbec nechtělo zpátky, ale i tak se radost našla.

7/ Čtvrtek 27.2.14
Předposlední den experimentu s radostma....už to samo o sobě je velmi radostné. A zatím neuvažuju o tom plynule přejít na nějaký další....možná za čas. Jestli objevím něco zajímavého....prevence u doktora s kladným výsledkem taky potěší, takže se dá říct že dnešek je vlastně celkem radostný den...

8/ Pátek 28.2.14
Tak a je tu konec...co říct? Než jsem se do toho hledání radostí pustila, měla jsem dojem že to je brnkačka. Přece každej den se nějaká ta radost najde určitě a bez problémů. Jenže...nevím jestli se ten rok opět zase o tolik zhoršil nebo zafungovala nějaká autocenzura, najednou mi připadalo to co z čeho jsem mívala dřív radost jako blbost o kterou se nemá vůbec cenu s někým podělit, natož se širokou blogařskou obcí. Nebo opravdu jsem mívala radost z blbostí a připadalo mi to normální? Třeba se díky tomuhle člověk začne na všechno dívat úplně jinak a přehodnocuje priority a říká si: "tohle přece nikoho nemůže zajímat, tohle přece není žádná radost....to je úplně normální každodenní rutina...."
Jenže co je pro někoho rutina a věc která mu vůbec jako radost nepřipadá může pro jiného znamenat naprostý vrchol štěstí a radosti. Možná si vůbec neuvědomujeme co vlastně je radost, ať už malá nebo velká, možná jsme už vůči ní otupěli a nevidíme jí a neumíme jí najít. Možná potřebujeme dostat čas od času od života nějakou ťafku aby nám došlo co to radost je a jaký je zázrak moct jí prožívat. Sami. S přáteli. S rodinou. S mazlíčky....Ať už ty moje radosti byly malé nebo velké, z blbostí nebo krásných věcí, ať jsem je zažívala jen já sama nebo s ostatními jsem za ně vděčná.
A přeju všem kdo se do toho hledání radostí pustili nebo pustit chtějí ať jich mají a najdou co nejvíc.
Poslední skóre dne: Radost a úleva....



Zatím poslední tvoření....než nakoupím další matroš ;-)


Zatím jsem s tvořením skončila, a nevím na jak dlouho, protože musím dokoupit materiály.
Mám spotřebované jak mašle tak vajíčka a tak se zatím věnuju kytkám a zahradě. Abych si nadělala do
foroty to co pak nebudu smět....i když mám už zase něco v hlavě a tak to budu potřebovat vyzkoušet Mrkající







Bez stromů by bylo v kraji smutno....


....a pusto a prázdno.
Stromy tvoří krásné solitéry, doplňují krajinu svými roztodivně tvarovanými větvemi a korunami,
tvoří stinná zátiší v poledním žáru. Svými listy dokáží jak na jaře tak na podzim oživit jednotvárnou krajinu a poskytují místa pro hnízdění mnohým druhům ptáků. A co je hlavní.....jsou krásní.
Ať jsou živí či mrtvá torza, vždy mají svůj půvab....




Takové staré bezinky jsem potkávala po cestě vcelku často....









A samozřejmě břízy.....těch je tu všude dost a dost.





No a ty solitéry.....malé, větší i větve těch ohromných, třeba buků kterých tu taky je celkem dost




V množství je síla....



čtvrtek 27. února 2014

Nedočkavci....


Teplá zima a pár slunečních dní vykonalo své
a na svět se vyklubali první jarní nedočkavci. A u nás opravdu o hodně dřív než bývá zvykem. Svědčí o tom i to, že první podběl jsem vloni nafotila až kolem 20.4. No byla to taky sice dost zvláštní zima, zase naopak hódně dlouhá ale podběl v únoru jsem tu ještě nenačapala co si pamatuju.
Ale i krokusy si pospíšily a devětsil vůbec. Včera jsem na Petříně nafotila i krásně kvetoucí poměnkovce, v trávníku už krokusy odkvétaly a po zdi se spouštěl zlatý jasmín nahoprutý. On jediný tedy kvetl ve svůj obvyklý čas ale i tak vypadal jak zlaté zjevení....





Talovínky svůj čas už mají, někdy rozkvetou i pod sněhem....


....za to podběl si vyrazil na svět o hodně dřív



I devětsil to vzal vážně že už bude jaro


Jasmín nahoprutý má svůj správný čas kvetení, je jedním z několika druhů keřů které kvetou v zimě....




Javor se už také pomalu rozkoukával


Blankytně modrý pomněnkovec


Nádherný květ má čemeřice, nemám pravdu?


pondělí 24. února 2014

Jak bylo včera?....


....nádherně! Opravdu krásně předjarně.
Nedalo se tomu odolat a tak jsem vzala přízemáky, samozřejmě foťák a šli jsme. Tak aby jsme se pokud možno
vyhnuli zabláceným cestám a přitom šli po sluníčku. Našla se taková trasa dokonce na ní byli přízemáci poprvé a skvěle si to užívali. Vzali jsme to totiž po loukách prázdného výběhu pro kravky, kluci tu mohli lítat jak se jim zachtělo a sluníčka
tu bylo habaděj....dokonce jsme si chvilku sedli na vršek stráně a jen tak se vyhřívali a koukali do kraje...tedy já koukala a přízemáci sledovali cvrkot okolo. Nebyli jsme sami kdo s pesanama zvolili tuhle trasu, ale všichni byli naštěstí daleko takže nehrozilo že by se ti naši cvoci za nima rozběhli. Je škoda že se nedá využívat tahle cesta i v létě, protože to jsou výběhy obsazené. Potkali jsme tu spoustu zajímavě tvarovaných keřů starých bezinek, ale i stromů solitérů. Těm bude věnován samostatný článek. A sníh! Vážně! Na místě s příhodným jménem Studená hůra....Ten tam je opravdu už hodně dlouho, protože tady sněžilo za celou dobu jen dvakrát a ten poslední napadl někdy v půlce prosince....byl už sice hodně špinavý, a zkrystalizovaný ale sníh to byl!













A jeden starý sad nakonec...