1/ Pátek - 2/ sobota 21.2.14 - 22.2.14
Hurá! poslední týden tohodle projektu. Už jsem moc ráda že končí, protože mi dal zabrat víc jak celá 365ka. A taky zase ukázal jak ten čas šíleně letí.....další práce na úklidu listí ze zahrady, abych než půjdu s tím ramenem měla co nejvíc hotovo.
Takže ho mučím a mučím. A dělám a dělám....V pátek se ukázala dcera a dneska syn. Oba na skok. Dceři schválila banka tu konsolidaci a navíc ještě si může půjčit v rámci toho nějaké penízky takže si bude moct dokoupit věci do bytu...Syn přišel s partnerkou a štěnětem jejich rodičů na seznámení i s jinými příslušníky rodu. Bobeš s Matesem byli raději odsunuti domů a tak se seznamoval jen s labíkem. Bak si ho chtěl evidentně donést domů jako další plyšovou hračku do sbírky....
Skóre dní: Vždycky nějaká radost byla, a i víc....
3/ Neděle 23.2.14
Sluníčko! Od rána....
A tak hurá ven ....a že jsme si to užívali všichni, jak já tak přízemáci. Na sluníčku bylo krásně, seděli jsme a koukali do kraje protože bylo krásně vidět, a nebo přízemáci rejdili kolem. Bylo to krásně dobíjející a pozitivní a na chvilku se člověk zbavil blbejch myšlenek. Nějak odpluly pryč. Jenže bohužel opravdu jen na chvíli.....
Skóre dne: Relax na sluníčku je jedna velká radost
4 / Pondělí 24.2.14
První kávička na terase s obchoďákem co k nám jezdí a jelikož už se známe přes deset let tak je to vlastně kamarád, kterej se vždycky na tyhle chvíle moc těší. Že si sednem na terasu nebo do altánku a na chvíli vypne. Celý den krásně sluníčko a tak se těším na zítřejší cestu do Prahy....
Skóre dne:Jedna radost ale stála za to....
5/ Úterý 25.2.14
Cesta do Prahy. Vlakem. Regiojetem. Nic proti ČD už se o dost zlepšily, ale.....cena - o víc než dvě stovky pro dvě i nazpátek nižší. Čisté vlaky. Příjemné prostředí a hýčkání od personálu. Prostorná kupé i v nejlevnější standart třídě. A orchidej ve vázičce na záchodě tedy neměli ani v Hiltonu 
. Možné jediné mínus že je nutno lístek objednat a zaplatit přes net protože díky tomu že tu nestavěli nemají pokladnu. Ovšem mají jedno výdejní místo v cestovce ve městě a pokladna se tu také už chystá. Další novinka bude že si budete moc i koupit lístek i hned před odjezdem pokud bude ve vlaku místo. Ještě by to mohli dotáhnout do konce i s LEOexpresem aby si člověk opravdu mohl vybrat. Odpoledne setkání a příjemné posezení a pokafrání s druhou babičkou (extchýní) . Sedáváme v moc příjemné kavárně jménem Potrefená husa. Daly jsme si s dcerou jako přípitek na moje narozky já gin tonic a ona Bailyes. Dostala jsem vynadáno že jsem to babičce neřekla že mám narozky tudíž mi může dát "jen" dva tisíce. Něřekla jsem to právě proto že vím o tom jak se snaží oběma vynahradit ty roky za a) s jejím synem a za b) ty roky co jsme se neviděly.....Pak nás ještě protáhla obchodama a ještě mi i přes moje velké výhrady že už tedy prachy mám, zaplatila nové džíny....totálně utahané jsme si ještě v KFC koupily k večeři kbelík se směsí křidýlek, prsíček a stehýnek a doma jen padly do sedačky a dlabaly a funěly a totálně odpadly.....
. Možné jediné mínus že je nutno lístek objednat a zaplatit přes net protože díky tomu že tu nestavěli nemají pokladnu. Ovšem mají jedno výdejní místo v cestovce ve městě a pokladna se tu také už chystá. Další novinka bude že si budete moc i koupit lístek i hned před odjezdem pokud bude ve vlaku místo. Ještě by to mohli dotáhnout do konce i s LEOexpresem aby si člověk opravdu mohl vybrat. Odpoledne setkání a příjemné posezení a pokafrání s druhou babičkou (extchýní) . Sedáváme v moc příjemné kavárně jménem Potrefená husa. Daly jsme si s dcerou jako přípitek na moje narozky já gin tonic a ona Bailyes. Dostala jsem vynadáno že jsem to babičce neřekla že mám narozky tudíž mi může dát "jen" dva tisíce. Něřekla jsem to právě proto že vím o tom jak se snaží oběma vynahradit ty roky za a) s jejím synem a za b) ty roky co jsme se neviděly.....Pak nás ještě protáhla obchodama a ještě mi i přes moje velké výhrady že už tedy prachy mám, zaplatila nové džíny....totálně utahané jsme si ještě v KFC koupily k večeři kbelík se směsí křidýlek, prsíček a stehýnek a doma jen padly do sedačky a dlabaly a funěly a totálně odpadly.....Skóre dne: Radost ne do rána, ale UŽ od rána....
6/ Středa 26.2.14
Sice zataženo a ne nic moc počasí ale stejně mne vytáhlo jít se místo chození po nákupním středisku courat po Petříně....takže jsme si to rozdělily a dcera se vydala dolů na Smíchov a já nahoru na Petřín. Sice jsem měla v plánu dojít až k rozhledně, jenže mi před Hladovou zdí došlo místo na kartě (až doma jsem zjistila, že jsem v jednom programu na focení měla nastavenou kvalitu RAW a to mě sežralo spoustu místa na kartě). A tak jsem musela něco vymazat abych si nafotila to co jsem nutně potřebovala....Vynikající palačinky k obědu a po oddychu cesta zpět. Opět Žluťákem a se skvělým Latté macchiato zadara....
Skóre dne: Sice se mi vůbec nechtělo zpátky, ale i tak se radost našla.
7/ Čtvrtek 27.2.14
Předposlední den experimentu s radostma....už to samo o sobě je velmi radostné. A zatím neuvažuju o tom plynule přejít na nějaký další....možná za čas. Jestli objevím něco zajímavého....prevence u doktora s kladným výsledkem taky potěší, takže se dá říct že dnešek je vlastně celkem radostný den...
8/ Pátek 28.2.14
Tak a je tu konec...co říct? Než jsem se do toho hledání radostí pustila, měla jsem dojem že to je brnkačka. Přece každej den se nějaká ta radost najde určitě a bez problémů. Jenže...nevím jestli se ten rok opět zase o tolik zhoršil nebo zafungovala nějaká autocenzura, najednou mi připadalo to co z čeho jsem mívala dřív radost jako blbost o kterou se nemá vůbec cenu s někým podělit, natož se širokou blogařskou obcí. Nebo opravdu jsem mívala radost z blbostí a připadalo mi to normální? Třeba se díky tomuhle člověk začne na všechno dívat úplně jinak a přehodnocuje priority a říká si: "tohle přece nikoho nemůže zajímat, tohle přece není žádná radost....to je úplně normální každodenní rutina...."
Jenže co je pro někoho rutina a věc která mu vůbec jako radost nepřipadá může pro jiného znamenat naprostý vrchol štěstí a radosti. Možná si vůbec neuvědomujeme co vlastně je radost, ať už malá nebo velká, možná jsme už vůči ní otupěli a nevidíme jí a neumíme jí najít. Možná potřebujeme dostat čas od času od života nějakou ťafku aby nám došlo co to radost je a jaký je zázrak moct jí prožívat. Sami. S přáteli. S rodinou. S mazlíčky....Ať už ty moje radosti byly malé nebo velké, z blbostí nebo krásných věcí, ať jsem je zažívala jen já sama nebo s ostatními jsem za ně vděčná.
A přeju všem kdo se do toho hledání radostí pustili nebo pustit chtějí ať jich mají a najdou co nejvíc.
Poslední skóre dne: Radost a úleva....
Taky to tak vnímám,když dáš něco na papír,a je to napsané,působí to úplně jinak,a snad si za nějaký čas tvoje radosti přečteš znovu a objevíš v tom spoustu hlubokých maličkostí,na kterých stojí život. Jak já jsem ráda,že mám blog,tedˇ mi spadl zase celý software,a já přišla zase o spoustu dat a fotek.Ale blog je neporušen,a je to takový deníček,v kterém už dnes můžu zalistovat.Je krásné,že si takhle můžeme psát a vůbec.
OdpovědětVymazatRadost a úleva ... poslední zápis a je rok pryč. Máš můj obrovský obdiv, že jsi se do podobného projektu pustila, já obdivovala i ten předchozí s každodenním focením. Prostě a jednoduše, já bych na to neměla. A to nemluvím jen o čase.
OdpovědětVymazatTaké blahopřeji k ukončení projektu, já bych se zatím do toho nepustila, nemám takovou trpělivost, snad někdy později...
OdpovědětVymazatGratuluju k dokončení projektu. Přiznávám, že do tak dlouhodobé akce bych nešel, což možná zní ode mne divně, když vezmu v potaz pět let Nedělních miniglos . Ne, že bych neuměl najít každý den nějakou radost, prožívám jí dost a dost, ale asi bych o ní neuměl takhle pravidelně psát. Tak držím palce, ať máš o čem psát každý den .
OdpovědětVymazatStejně jako Čerf bych neměla trpělivost na takovéhle pravidelné psaní. Já se v pravidelnosti a "rituálech" moc nevyžívám, jsem spíš poněkud chaotik A když vím, že něco musím, tak se mi do toho vůbec nechce.
OdpovědětVymazat[5]: Dávalo mi to hodně zabrat, a navíc když jsem třeba psala najednou tři čtyři dny byl problém si vzpomenout jestli vůbec nějaká radost byla, jindy ta radost třeba přetrvávala i déle než ty tři dny....zvlášť v posledních pěti měsících to bylo takové hodně těžké nacházet si ty radosti. A ráda si od toho odpočinu....
OdpovědětVymazat[4]: Vidíš a já netrpělivec a člověk který neumí držet řád to zvládla. Sice horko těžko a někdy s obrovskou nechutí ale zvládla.....nevím co bylo těžší, jestli tohle nebo denně fotka...
OdpovědětVymazat[2]: Je fakt že někdy stačí i taková maličkost k radosti. Pro jiného to musí být to že k té pokladně jde hromadou oblečení které si kopil po tom co se mu podařilo výrazně zhubnout azachránit si tím třeba zdraví a život. Pro dalšího to je to, že si tohle všechno dopřeje v luxusním značkovém obchodě s tím že tam okolo něj kmitaj a v očekávání dýška před ním panáčkujou a pochlebujou, on sekýruje a na zaplacení tahá jednu platinovou kartu za druhou a když odejde je pomlouván až se hory zelenají.....ale kdo z těch lidí má větší radost, he?
OdpovědětVymazatParáda, nezvládla bych takhle psát, marně přemýšlím, cože jsem to dělala včeraJsi dobrá. Dnes držím palečky psím vnoučátkům, jsou na výstavě v Českých Budějovicích
OdpovědětVymazatTak ja som ako ta druha babicka! Mne si tiez nepovedala, ze mas narodeniny! Takze "dostanes vyhubovano"! Teda gratulujem neskoro. Inac "negratulujem" ku koncu projektu. Ja som este furt ani nezacal - ale dnes je prvy marec, cize vhodny den na start. Co budes robit teraz(ky), ked nie dalsi projekt? Budes mi chybat. Utonies niekde v nepotrebnych pracach, stratis sa! Musis sa spamätat, nikdy nie je neskoro. Este raz "herzlichst" k narodeninam...(a pekny vikend k tomu!)
OdpovědětVymazat[10]: Prosím tě, já končím s radostma ne z celým blogem! Brání ti něco v tom abys ke mě chodil na návštěvy i normálka? Uvidím jestli mne něco napadne a budu mít náladu se do něčeho nového pustit....jinak za přání děkuju, jak k narozeninám tak k pěknému víkendu.
OdpovědětVymazatNejprve dodatečně blahopřeji k narozeninám, Vendy. Hlavně ať ti slouží zdraví, ať máš pořád hodně elánu a spoustu skvělých nápadů.
OdpovědětVymazatJeště jednou ti přeji jen dobré do dalších let. Jen tak si říkám, že člověk, který si najde jakoukoliv věc, která mu působí radost, je vlastně spokojený. Někdy stačí i málo. Víš, že mám dobrý pocit i z toho, když se ke mně přitulí kočičky, samy od sebe, aniž bych je musela volat? A to nemluvím ani o tom, když se do bytu nahrne rodinka prostředního syna, kterou vidím opravdu dost vzácně a chutná jim všechno, co jim předložím. Jsou samý smích, dělají si legraci z nás i ze sebe. Pobavíme se, sdělí nám své plány životní: jedna vnučka bude promovat, pak se vdávat, druhá ještě studuje, má se dobře , už i pracuje, aby si vydělala na studia a netahala peníze z rodičů. Ti by pro ně udělali první poslední. To je moje radost, když si rozumíme.
OdpovědětVymazat[11]: To je vyborne: "já končím s radostma", pevne dufam, ze to nie je pravda! Raduj sa dalej, bitte! Pridem vzdcky - heslo "idem..."
OdpovědětVymazat[14]: Vaše Veličenstvo, budu se snažit dál hledat ty perličky radostí v běžném životě, jen je už nebudu prezentovat v tak uceleném bloku jak doposud . Vy klucí slovenský....vy jste pěkný filutové, hej?
OdpovědětVymazat[13]: Já ti děkuji za přání. Tak u mě teď taky bude radost když dorazí někdo z dětí. Terve včera když se tu oba sešli na oběd abychom tak nějak dooslavili ty moje narozeniny mi o jejich odjezdu došlo že už jsme tu zbyli jen dva. A smečka. A poprvé mi bylo opravdu do breku....a ono vlastně i dceři, když mi pak večer psala že se jí vůbec nechtělo odjet....
OdpovědětVymazat[12]: I tak zatím s projekty na tak dlouho končím....i když...
OdpovědětVymazatMě mrzí, že končíš. Prostředictvím radostí tvých jsem často měla radost i já. Poslední odstavec - čistá pravda. Právě proto pokračuju, protože by mi z jistých důvodů některé dny připadaly úplně na nic. Jsem zvědavá, jestli nepocítíš časem potřebu je znovu zapisovat, abys o nich věděla.
OdpovědětVymazat[18]: Možná že ano, tak nějak jsem si zrovna včera říkala Co já vlastně do těch radostí dám, až mi pak došlo že zatím žádné nemusím psát....uvidím za jak dlouho se mi po nich začnš stýskat a zase je začnu házet na blog....
OdpovědětVymazat[16]:Když jsme tady měli tu prostřední rodinku, tak mi také došlo, že už se tak často asi nesejdeme. Možná pak se bude hodit udělat celorodinné setkání rak jako se spolužáky. Dokud budeme ,,chodící" . Však jsem včera říkala potomkům přímo, když se smáli, že ty naše kočky jsou skoro jako ,,děti" rozmazlené. ,,Zvykáme si na samotu, víte? Neděláme si iluze, že by po nás někdo tak toužil nebo spíš si udělal čas." ,,No, mami!!! Ale je dobře, že máte svou zábavu." Takže vidíš, jsme realisté, ctíme jejich zaneprázdnění. Až budou mít jejich děti děti a ještě mají v domě rodiče ženy- oba starší synové, tak budeme jen ti takoví návštěvní-občas. Nebo virtuálně dosažitelní.
OdpovědětVymazatpardon-tak jako-
OdpovědětVymazatTo už je fakt rok? Vždyť ještě nedávno jsem "listovala" v 365...
OdpovědětVymazat[22]: Jo utíká to a nejvíc to vidíš na takovejch projektech jako je 365ka nebo tyhle radosti.....
OdpovědětVymazatTaky gratuluju,vzdycky jsem si hezky pocetla a umení je opravdu se radovat i z malickostí a ne porád naríkat....co budeme císt ted
OdpovědětVymazat[24]: Tak mě připadalo že to někdy bylo taky jen o fňukání, jen trochu zaobalené
OdpovědětVymazatJe obdivuhodné, že jsi v sobě našla tolik vůle a celý rok své radosti sepisovala. Já bych si na to netroufl, už jen proto, že těch radostí bych tolik nenašel, jedině bych mohl dokola psát, že mám radost, že jsem ještě neumřel
OdpovědětVymazat[26]: No vidíš, tím jsem měla každý den začít. Slovy Ještě žiju!
OdpovědětVymazatVůbec obdivuji všechny, kdo vydržel v takovém projektu. Pustím se ještě do dalšího?
OdpovědětVymazatTo už je rok, co jsi začala? Šílený.
OdpovědětVymazat[29]: Ono vůbec by to chtělo vytisknout a svázat celý blog.....to by bylo pro možná vnoučata a pravnoučata památka . No právě, co je pro mne radost může být pro jiné otrava...a proto taky možná v okamžiku kdy se do toho člověk dá začne fungovat a to možná i nechtěně ta autonćenzura. Začneš si říkat jestli napat tohle nebo tohle aby to bylo pro lidi zajímavé na čtení. Protože to e ta hlavní věc proč se člověk do blogu vůbec pouští. Psát tak aby to lidi zajímalo a na druhém místě aby to jemu samotnému pomáhalo se zbavi všech chander a bolestí....
OdpovědětVymazatVendy,hluboce smekám.Na takový projekt bych neměl odvahu a ani chuť.Nepatřím mezi lidi, kteří mají touhu se svěřovat někomu se svými pocity.Z každé radosti se těším sám a tak si ji i uchovávám.Řekl bych,že pokud se to musí napsat,tak nad tím člověk musí přemýšlet a tím se kouzlo pěkných chvilek ztrácí.Podle mě si to chce užívat a ne nad tím přemýšlet
OdpovědětVymazat[31]: Je to asi tak a proto mi to radost celé moc nedělalo....
OdpovědětVymazat