28 února 2022

Dnes mi dovolte takové malé porovnání aneb uprchlíci versus vyžírky ....

 


.... Podotýkám, že je to 
jen můj náhled na věc a názor. V ne moc dlouhém časovém horizontu začínáme být svědky dalšího uprchlického exodu. Ze stejného důvodu. Válka. Ať už opravdová nebo tak trochu neviditelná. Před třemi lety se do Evropy hrnuly statisíce uprchlíků. Prý před válkou. Ze Sýrie, z Afganistánu. A pak z Afriky. Taky kvůli válce. O Sýrii jsme věděli, o Afganistánu taky, jsou to země kde se bojuje velmi dlouho a velmi tvrdě. Navíc většina těch kteří opravdu prchali před válkou zůstávali v táborech v první bezpečné zemi, protože věřili že se hhed po skončení konfliktu zas vrátí a začnou znovu. Doma. Ve své zemi. Ale o tvrdých bojích v Africe někdo slyšel? Četl o nich v médiích? Možná mám špatnou paměť, a nepamatuji se. Ano, vedli se a vedou neustálé kmenové války, to ano, ale že by to nutilo najednou statisíce mladých mužů se sebrat, obléct se do značkových věcí, vzít do rukou nejnovější modely Iphonů nechat v těch válkách své matky, ženy a děti, a vydat se do bezpečí ekonomicky silného Německa? Ne, to nebyli uprchlíci z válečných zón, to byli vyžírkové, kterým Německo naservírovalo lehký život bez práce na stříbrném podnose. Ti by svou zem nebránili ani náhodou. Naproti tomu dnes vidíme opravdové uprchlíky před válkou, ženy s dětmi které jdou se svým plyšáčkem v ruce jedné a s kufírkem na kolečkách v druhé ruce, když nemohou autem, tak pěšky mnohdy i třicet kilometrů k bezpečné hranici, staré lidi které jejich manželé, synové a otcové dovezou za hranice do bezpečí, rozloučí se a jdou svou zemi bránit.
Vracejí se domů z mnoha evropských států, kde pracují aby své rodiny na Ukrajině zaopatřili, ale teď je mohli chránit tentokrát před válkou. Nebo od svých rodin zde odcházejí. Nemuseli by, co jim kde chybí? Mají zázemí, mají práci. Ale jdou, jdou bránit svou zem i když jim toho moc neposkytla. U nás se pro ukrajinské obyvatele vžilo ne zrovna lichotivé označení. Úkáčko. Myslím ale, že nejen nám hrdým Čechům, ale celé Evropě právě teď tahle Úkáčka dávají docela solidní morální lekci. A tak trochu by mne zajímalo, jestli i jim třeba Německo poskytne stejnou pomoc a vyjde jim vstříc tak, jak vyšlo těm vyžírkům. Oni totiž, narozdíl od nich opravdu prchají před brutální válkou, a na rozdíl od nich by pracovali aby alespoň částečně mohli splatit svůj dluh. 

26 února 2022

Nějak mne přešla chuť ....

 


....na všechno. Na focení, na psaní, na procházení ...
a to díky tomu kágébáckému trpaslíkovi který si myslí že mu patří svět a může si dovolit všechno. A zatím mu to prochází. A strašně mě vytáčí reakce lidí na sítích, které se ho ještě zastávají. A jsou to lidé tak staří že si musí moc dobře pamatovat rok 68 tak ale bohužel i mladší, kterým to nic neříká. Bohužel síla dezinformačních webů, trollích farem a falešných profilů se projevuje v plné hrůznosti své existence. Ti kdo si jako děti zažili noc z 20. na 21. srpna si jí asi budou pamatovat napořád. Hluk neustále nalétávajících letadel (bydleli jsme v letové dráze na Ruzyň) a ohavné skřípání pásů tanků na asfaltu a dláždění ulic. Ti starší pak by si měli vzpomenout na tu bezmoc tváří v tvář namířeným hlavním tanků a kalašnikovů, kdy ke zmáčknutí spouště stačilo opravdu jen maličko. A to si ještě můžeme gratulovat, že nedošlo jako nyní na Ukrajině, na rakety a děla. O to je to horší a chválit za to šílence, kterému evidentně jeblo, je prostě neomluvitelné. Musím říct, že vážně "hezčí" dárek k narozeninám jsem si nemohla přát. Nevím jestli jen mě, či i vám, ale ten letošní rok mi po dvou měsících jeho existence připadá ještě víc na vyližprd, než ty předchozí. Jednou jen jsem sledovala zprávy (ve čtvrtek v den vpádu na Ukrajinu) ale ta šílená bezmoc, vztek a hrůza byly tak velké že jsem si je zakázala sledovat. Vlastně i tenhle článek je, snad, prvním i posledním který nynější situaci komentuje. Příští měsíce jí budou i bez toho, nemilosrdně připomínat ....

22 února 2022

S poezií si dáme ....

 

.... na chvíli pokoj. Tedy pokud člověk nebere
jako poezii procházku lesem za slunečného počasí. Tu jsem si dala předminulý víkend, kdy zas krásně svítilo sluníčko celý den, jen  foukal ostrý ledový vítr, který se proháněl i v údolí mezi stromy a tak se tentokrát nedalo moc sedět ani na sluníčku. Zatímco tady v nejbližším okolí není po sněhu ani památky, jak jsem se postupně nořila do lesa a pak k místu zvaném Studená hůra, začal se na cestě objevovat sníh v docela silné vrstvě. Když jsem došla až na konec procházky, divila jsem se, kolik sněhu tam ještě je! ....

20 února 2022

Miluju severní nebe ....

 

.... bílé a bez citu.
Kterým se marně prodírá slunce, 
chladné a bez svitu

Miluju severní pláně,
se smutkem zavátých cest.
Miluju večerní mlhy
severních velkoměst

Miluju severní muže,
těl jednotvárných a mdlých.
s bezradnou, truchlivou touhou
v srdcích tesklivých

Miluju severní ženy,
bázlivě stulené v tmách.
které prožívají své lásky
ve snech a vzpomínkách...


Včerejší článeček mne inspiroval k dnešní nedělní chvilce poezie. 
Snad každý fanoušek Kaťáků ví, jak si tahle partička zakládala na své autorské tvorbě, takže tahle její písnička se tak trochu vymyká z její klasické tvorby. Aby ne, vždyť se jedná o zhudebněnou báseň Františka Gellnera ze sbírky Po nás ať přijde potopa z roku 1901.
Kaťáci jí měli na svém legendárním stříbrném albu, a myslím si, že se jim nadmíru podařila. Skvělá bluesová melodie výborně doplňuje chladné verše. O něco později se tak trochu k bluesové náladě vrátili ještě písničkami Vojín XY a písničkou která má blues přímo v názvu, Blues opuštěné postele v tomto případě už s vlastními texty

Sice my tady nejsme přímo sever, jsme severovýchod východu
takže tu pravou severskou náladu tady moc často nemáme, ale dneska ráno se tak trošku ukázala. Přes noc totiž trochu nasněžilo a tak jsem si vyběhla udělat pár fotek. Minule byla zahrada silně předjarní, dneska tak trochu zas zimní, i když do severu to má fakt hodně daleko, ale co už ....












A to už jsem se zařekla, že na focení sněžen a krokusů kašlu, už jich mám ve fotkách za ta léta tolik! Jenže po tom dlouhém půstu bez květů v přírodě mi to prostě nedá a v té euforii nad tou rašící krásou prostě nejde nevzít foťák a nefotit ....




18 února 2022

Ubývá míst, kam chodívala ....

 

.... pro vodu, má starodávná milá, 
starodávná milá.
kde laně tišili žízeň, kde žila rosnička
a poutníci se skláněli nad hladinou aby napili se s dlaní
ubývá míst, kam chodívala pro vodu
voda si na to vzpomíná, voda je krásná
voda má....

Voda má,  rozpuštěné vlasy

Chraňte tu vodu a nedejte oslepnout
prastaré zrcadlo hvězd. A přivěďte k té vodě koníčka,
přiveďte koně vraného jak tma, voda je smutná.

Voda má, rozcuchané vlasy

A kdo se na samé dno potopí,
kdo potopí se pro prstýnek.
Ubývá míst, kam chodívala pro vodu
voda je zarmoucená vdova
Voda má ....

Voda má, popelem posypané vlasy
Voda si na nás stýská


Tuhle písničku, mimochodem ta se panu Pavlicovi nesmírně povedla, miluju, i když pro mnohé je symbolem nejničivějších povodní v Praze v novodobé historii. Pokaždé když jdu okolo nějakého rybníku, potůčku, potoku či řeky, začne mi v hlavě znít krásný text Jana Skácela a nádherná hudba Jury Pavlici, která opravdu zní jak chorál k oslavě vody...
A občas když někdy tu vodu fotím, zjistím, že pan Skácel měl pravdu v tom, že " voda má rozcuchané vlasy ". A někdy se na její hladinu nevysype popel, ale celá přehršle hvězd












































17 února 2022

Předjarně na zahradě ....

 


.... tak to byl minulý víkend. Azuro, sluníčko ale 
ostrý ledový vítr který nedovoloval si moc té nálady užít. A vůně. Jarní. Taková svěží, slovy těžko přiblížitelná. Srdce rozechvívající a duši hladící. Předzvěst toho, že smrtící zima odchází a nastupuje všeobjímající láskyplné jaro. Vůně která dokáže alespoň na těch pár chvil klamně vyhnat z hlavy a srdce všechny chmury a pochyby. 
Takže jsem si po dlouhé době vzala do ruky Nexíka a Pentíka a obešla zahradu. Jen mi trochu zašlo za mraky do té doby svítící sluníčko, nebo se ukázalo jen na chvilku ....

02 února 2022

V jako ....

 


.... Vangelis. Takže je jasné o čem je dnešní článek.
Jedná se o další písmenko Chudobčiny Hudební abecedy. Přiznávám, že předchozí dvě jsem vypustila, protože interpreti na T a Š nejsou zrovna mým šálkem kávy. Ovšem V, tak to už je jiná. Vangelis byl jako první na ráně, další je už jednou zmiňovaná skupina Velvet Underground, tu jsem zmínila již v případě písmena R když jsem tu psala o Lou Reedovi. 
Řecko má, nebo mělo co se týče popmusic dvě želízka v ohni. Prvním byl již zesnulý zpěvák Demis Roussos a druhým je právě
 zmiňovaný charismatický instrumentalista a příležitostný zpěvák
Evangelos Odysseas Papathanassiou  
známější pod uměleckým jménem Vangelis. Není bez zajímavosti, že s prvním jmenovaným v roce 1960 založili řeckou hudební skupinu The Forminx a po odchodu do Paříže v roce 68 založili novou skupinu Aphrodithe's Child, která se zacílila na progressive rock.
Sólovou dráhu začal s nabídkou skládat hudbu k filmům Frederica Rosiffa. Přes dvacet let tvořil duo Jon and Vangelis se zpěvákem skupiny Yes Jonem Andersonem. Vangelis se později přesunul do Londýna kde si založil vlastní nahrávací studio NEMO. V roce 1982 se začala jeho nejznámější část kariéry a to skládání hudby k filmům významných režisérů jakými jsou třeba Ridley Scott nebo Oliver Stone. Za film Huga Hudsona Ohnivé vozy z roku 1981 dostal prvního Oscara za hudbu. Po té následovala o rok později hudba k ikonickému sci - fi filmu Blade Runner Ridley Scotta který proslavil herce Harissona Forda. O deset let opět z úspěšné spolupráce se stejným režisérem zní z rádií úvodní melodie z filmu 1492: Dobytí ráje (u nás známá v podání Daniela Hůlky) kde hlavní roli Kryštofa Kolumba ztvárnil Gerard Depardieu, rok 2004 hudba k filmu Olivera Stonea Alexander Veliký (Collin Farell a Angelina Jolie v hlavních rolích) a v roce 2007 zatím poslední filmové počiny a to hudba k životopisnému filmu o španělském malíři El Grecovi režiséra Yannise Smaragdise a několik skladeb do polského dokumentárního filmu o papeži Janu Pavlu II. Świadectwo režiséra Pawla Pitera. Mezitím samozřejmě vydával i sólové desky. Rok 95 byl úspěšný pro titulní skladbu z alba Voices které následovalo po albu El Greco. 
Vybrala jsem tentokrát tři skladby. Jako první, a jediná soutěžní je asi nejznámější Dobytí ráje


Druhou skladbou je část koncertu z Athén, jedná se o doprovodnou hudbu pro NASA a její vesmírné mise nazvaná Mythodea, ta už je stejně jako třetí skladba nesoutěžní


Třetí skladba je ze spolupráce s Jonem Andersonem u nás jí známe v podání Hany Zagorové


Jako u všech mých oblíbenců je  i v tomto případě strašně těžké vybrat skladbu kterou bych měla raději než ostatní. Protože Vangelisovo dílo je opravdu velmi rozsáhlé....












 

01 února 2022

Vyškrabávám poslední ....

 


.... fotky z archívu na jakž takž ucelený článek, 
takže dneska je to takový pelmel. Něco je focené na procházce foťákem, něco telefonem po cestě z práce i na procházce kdy mi došla baterka. I když to už jsem měla fotek docela dost, takže zas taková újma to nebyla. Naštěstí mobil ve dne fotí docela dobře, tudíž se snímky z něj dají i použít. S večerním focením to je trochu horší, tam už musí zasáhnout i editor. Samozřejmě má režim, kde se dá nastavit nastavit všechno jako na manuálním režimu fotoaparátu, ale ruku na srdce, pokud chcete vyfotit okamžitě nějakou situaci, rozhodně nebudete dlouze nastavovat na mobilu hodnoty clony, času a ISO když prostě můžete přepnout na foťák a maximálně zvolit jestli chcete HD nebo normální focení ....