Náš život je víceméně pořád naruby i když nám to tak třeba ani nepřipadá. Začne to vlastně už prvním dnem našeho života. Musíme opustit bezpečí mateřského lůna a vkročit, no spíš být vytaženi, do naprosto neznámého a nebezpečného světa. A už je hned všechno okolo naruby.
Když se poprvé postavíme a uděláme ten první krok, najednou se nám naskytne i jiná možnost než jen sledovat svět z perspektivy žížaly plazící se po zemi. Když nastoupíme do školy hned se nám naše doposud bezproblémová existence bez většího množství povinností obrátí naruby a mi se musíme naučit povinnostem školní docházky a učení....
A tak to pokračuje dál. Naruby nám naší existenci otočí první láska a první rozchod. Každé zamilování i odmilování. Svadba ale i rozvod. Práce i její ztráta. Příchod našich vlastních dětí i odchod rodičů. Příchod vnoučat. Výhry ale i životní prohry. Nemoc i uzdravení.
Vlastně každá důležitá a zlomová událost v našem životě nám ho dokonale obrátí naruby.....a je jen na nás jak to ustojíme a jestli s toho dokážeme vytěžit pro nás to nejlepší. A to vždy.....