13 září 2011

Maltézští rytíři....


Tento kostel je součástí konventu na Maltézském náměstí a je schován v malém dvoře. Patří mezi menší kostely, ale jeho výzdoba je stejně bohatá jak v těch větších....




Náhrobek na památku rytířů Johanitů. Maltézští rytíři patřili spolu z Křížovníky , Templáři a řádem Německých rytířů mezi řády které měly sice mnišský základ, ale sloužili buď jako špitální bratři vycvičení i v bojově, nebo jako doprovod poutniků do Svaté země jako ochránci kolon, anebo jako Templáři přímo k bojům při ochraně Svatého hrobu proti nevěřícím. Jejich život byl stejný jako život ostatních řeholníků, dodržovali celibát, dny trávili na modlitbách, jen v dobách nějakých konfliktů se ještě cvičili v boji a na rozdíl od řeholníků neměli kutny, ale zbroj a plášť a k růženci a kříži na krku jim přibyl štít, meč, přilba a kůň....





V další toulce se podíváme na některé neobvyklosti spojené s Kampou a s kostelem Panny Marie pod řetězem.....

Malostranské domky a paláce.....

Po příjemně ztráveném obědovém čase ve společnosti mého bývalého spolužáka jsme zamířili na Kampu kde se naše cesty zase rozešly. On šel ještě do kanceláře a já za dalším objevováním a shledáváním se z místy mě velmi milými. Malá Strana směrem k Vltavě má trochu jiný ráz než část pod Pražským Hradem a Malá Strana Nerudova. Ale domečky, domky i paláce jsou zde stejně malebné a uličky stejně křivolaké....









A jaká že adresa to byla?


K Vltavě na rozjímání při chůzi po náplavce coby kamenem dohodil....


To už se pomalu z Malé Strany dostáváme na pražský ostrov Kampa....


Zadní trakt Tyršova domu, zde už začínají i ty velké paláce....



Když se proplete uličkami zpět z Kampy na Malou Stranu, dostanete se na Maltézké náměstí, které je pojmenováno po rytířích řádu Johanitů z Rhodu a Malty. Stával a stojí tu jejich bývalý konvent i s kostelem Pany Marie pod řetězem. Dnes je v něm Anglo - Americká univerzita.



Všude jsou známé maltézké kříže....


A červená vlajka s bílým maltézkým křížem znamená, že celá budova konventu patří Maltézskému velvyslanectví.

Historie ne tak zcela nedávná....


Od Božího dítěte a jeho milosti a slitovnosti, se o pár desítek metrů dál dostaneme k památníku pravého opaku, nenávisti, brutality a násilí. Na Újezdské křižovatce, respektive nad ní stojí Památník obětem komunismu. Je to sousoší od ak. sochaře Olbrama Zoubka. Na symbolických schodech které vedou od ulice nahoru stojí sochy muže. A jako stuha se vine v každém schodu bronzová páska s počtem obětí. I sem míří mnoho cizinců ale i pražských návštěvníků aby vzdali hold těm kteří nepřežili komunistické lágry a věznice.....


Takhle se to nezdá, ale ty stupně jsou sakra vysoké, takže nahoru se vyškrábete už docela v předklonu, takže i kdybyste nechtěli poklonou vzdáte obětem hold....
Ale aby nebylo zas tak moc smutku, tak tu jsou i smějící se hadi a krásná výsadba
Já hady nemusím, ale tihle se docela pěkně smějí. Jde o fontánu, ale jak je vidět bohužel tentokrát nebyla funkční.
Pohled od památníku....tam někde v dálce je Národní divadlo

Bambini di Praga......

Jednou nás při jedné z našich toulek po Praze s dcerou právě na Újezdě oslovil italský turista a ptal se nás na Bambini di Praga. Určitě neměl na mysli onen dětský pěvecký soubour, i když ten je také hodný zájmu, ale jelikož to bylo tam kde jsmne zrovna byly, na Újezdě, jednalo se o Pražské jezulátko.
Tato světoznámá soška je umístěna v chrámu Panny Marie Vítězné.


Pokud tu tento kostel zmiňuji, nelze se nezmínit právě o Pražském jezulátku. Soška pochází ze Španělska a jako svatební dar jí dostala Polyxena z Lobkovic od své matky španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara. Polyxena jí se slovy " Mějte ji v uctivosti a dobře se vám povede" věnovala karmelitánům. Sošce byla přisuzována zázračná moc a tak do kostela Panny Marie Vítězné začalo proudit mnoho prosebníků. Soška byla v minulosti zdobena drobnými šperky. Nejcennějším klenotem byla již bohužel ztracená kopie španělského řádu Zlatého rouna.
I dnes k sošce denně přicházejí stovky návštěvníků z desítek zemí světa. Prosí zde o pomoc, uzdravení, mír.....a mnozí se vracejí, aby poděkovali......

Nejen paláce a kostely.....

....dělají město městem, ale i lidé kteří v něm žijí, nebo ho navštěvují....


Takže kam teď?....
Tenhle pán už v tom měl jasno, až prostě přijede tramvaj vleze do ní a pojede domů....nebo na nákup? Ale možná taky jen na té stanici sedává a pozoruje hemžení turistů, aut, a tramvají....
Tak, a tady jsou ta zvláštní vozítka. Už jsem je po Praze viděla, ale tady na Malé straně jich byla nějaká větší koncentrace. Co mne spíš překvapilo bylo to, že se nikdo nerozčiloval nad tím, že ti lidé zabírají místo na docela rušných chodnících. Tady u nás už by se na ně snášely nadávky a hrozby....
A není to jen záležitost mladých, naopak i ti dříve narození si užívají.....
Co všechno už asi tahle dlažba zažila a kdo všechno po ní chodil.....

Malostranské náměstí......

A kde jinde zahájit procházku než na Malostranském náměstí, to vše pod laskavým dozorem kostela Sv. Mikuláše.
Dominanty náměstí, jako opravená Malostranská beseda, a paláce které tvoří jeho rámec jsou notoricky známé a pohled na ně nikdy neomrzí....


Malostranská beseda a věž kostela Sv. Tomáše v pozadí....
Palác Smiřických, dříve se zde jednalo o tom, kdo bude Českým králem. Možná že kdyby onen člen rodu Smiřických nezemřel ještě před volbou nedostali by se na český trůn Habsburkové a naše dějiny by se asi ubíraly jiným směrem. Dnes tu o naší budoucnosti hlasují poslanci....
Tenhle způsob prohlídky Prahy musí být nádherným zážitkem, sedět v půvabném veteránu a prohlížet si okolí .... všimněte si dvou lidičků na přechodu a jejich dopravního prostředku, ještě se s tímto prostředkem potkáme....
I když teď následuje pár záběrů sv. Mikuláše, tady ještě jednou sv. Tomáš, ale proč se ti dva dívají nahoru? Byla jsem zde zrovna v okamžiku když bila na věžních hodinách jedenáctá hodina, ale náhle se z nebe začaly snášet tóny trubky. Koukala jsem stejně vyjeveně jak ti dva na obrázku a hledala odkud ty tóny jdou, no a pak jsem zjistila, že na ochozu věže sv. Mikuláše stojí středověký trubač a troubí fanfáry. Bylo to moc hezké a ještě na rozloučenou všem naslouchajícím zamával....
Tady ještě není moc vidět, jen jako malý červený flíček na fasádě věže....
Ale tady jsem ho už objevila.....
Zamávání na rozloučenou všem kteří poslouchali.....
Pohled na Mikuláše trochu nezvyklý, vlastně mu něco evidentně chybí....
Tady to už trochu vykukuje....
A tady konečně pohled tak jak ho všichni známe a milujeme....