Jak jsem slíbila, tak činím. Dneska vám chci představit náš chlupatý přírustek do rodiny i obrázkově. Včera nám nešla skoro celý den elektrika, ve vsi přepojovali elektriku na nové sloupy a když jí pustili, už jsem svištěla do práce, a tak jsem se k počítači dostala až dnes. Jsou to fotky z opravdu prvních chvil, kdy zůstal s námi a já doufám, že i zůstane. Proč? Protože se můj strach který jsem měla z toho jak se bude chovat Bobeš stává oprávněným.
Nejdřív, když si myslel, že je Myšpulín u nás jen na návštěvě, choval se jako slušně vychovaný pes a s návštěvou si hrál. Jenže od doby kdy přišel na to, že není na návštěvě ale zůstane s námi, otočil a jen vrčí a na mladýho vyjíždí docela zle. Což znamená mít oči kolem celé hlavy a stále hlídat kde kdo z nich je a poslouchat jestli se ozve varovné vrčení a hned skočit a zasáhnout. Popravdě? Tomuhle napětí už jsem si odvykla a je to dost náročné si znovu zvykat.
Bobeše stále stavíme na první místo, hladíme, chválíme, mazlíme se s ním aby věděl, že o naší lásku nepřišel, no zatím to moc úspěch
nepřináší. Takže při dalším vrčení už přijde na řadu opačné chování, dostane prostě na prdel aby věděl, že pokud mu malej neubližuje, nebude ubližovat ani on jemu. Dneska zatím volí taktiku Nevidím tě, což znamená aspoň chvíli klidu.