Květinová mezihra ....

 

.... mezi výletováním pro odpočinek unavených

nohou. To bude zas dnešní podívání. Byť tentokrát jedno z dalších  monotématických. Letos mi neskutečnou radost udělaly na zahradě moje oblíbené luční květiny a polní květiny. Vlčí máky. Občas se mi tu na zahradě ukázaly po zimě kdy na stromech měli ptáci zavěšené lojové koule a občas z nich nějaké to semínko spadlo na zem. Vždycky jsem z nich měla ohromnou radost a snažila se, abych jich měla další rok víc. Nikdy se ale nezadařilo, prostě si rostly kdy chtěli a kde chtěli. Až vloni jsem si začala vysévat různé směsi květin a mezi nimi byl tu a tam i mák. Jelikož jsem odkvetlé likvidovala opravdu až co nejpozději, začaly se máky na zahradě objevovat ve větším množství. Letos jsem měla plný malý záhonek a krásně kvetly velmi dlouho. Zkusila jsem si z nich ponechat něco semínek a vysít je příští rok s dalšími barvami které jsem si letos koupila. Uvidím jak budu úspěšná ....

Tak nějak se podařilo .....

 

.... Stáně z Veverkovin vyhlásit její mračnou 

výzvu v pravý čas. Poslední dobou tu byly hodně zajímavé západy v kterých hlavní slovo měly právě mraky. Ale i v archívu jsem něco měla pro strejčka Příhodu a teď nastal právě ten správný čas na mračivé či mračné fotky ....

Po třech a něco dnech ....

 

.... kdy jsem sloužila jako hlídací babička

( teď se mi to střídá, buď hlídám Bobuli nebo Matesa) se zase dostávám k počítači. Vymáčená jak okurka v láku, protože vodouch Bobule využívala možnosti ráchat se ve velkém bazénu beze zbytku a tak už jsme do něj lezly ráno v deset a s malými přestávkami vylézaly kolem půl sedmé. Ale byly to krásné dny, protože se mi dostávalo spoustu lásky od toho úžasného stvoření. Jen mi přišlo strašně moc líto že končí jí i nám jedna krásná etapa života, protože za pár dní už jde do první třídy. Zatím pořád moc netuší jak moc velký obrat to v jejím životě bude, a já jen doufám, že jí to těšení nezkazí někdo z učitelů nebo spolužáků jako se to stalo mému synkovi. Tam tedy zapracovala na zklamání ze školy paní ředitelka která ho měla jako třídní. Ale zpět od školních problémů k dnešní poslední procházce po lázních. Projdeme se a zároveň sen podíváme do kraje ....

Když se řekne .....

 

.... kolonáda v lázních, každému naskočí 

úchvatná sloupová v Karlových lázních, nebo neméně krásná v Mariánkách či Františkových lázních. Prostě prostor uvnitř města s prameny kde je možné se procházet i za nevlídného počasí. Tak takovou by  jste v lázních Jeseník marně hledali. Zdejší kolonáda prochází lesoparkem a nabízí spoustu krásných výhledů na okolní hory a jejich vrchy. A pokud jste tu v době kdy kvetou rododendrony, můžete se navíc kochat i jejich krásou. Ale nebojte se, že by jste zůstali žíznivi, protože i ty prameny zde najdete. A já vás teď na procházku po ní zvu ....

Ej padá, padá ....

 

.... rosenka. A hodně. Navíc když do ní

zasvítí sluníčko vždy mne to donutí vzít foťáky (jeden se starosklíčkem a druhý s delším ohniskem) a jít zjistit co je kde na zahradě k vidění. Tentokrát bylo, a jako vždy to nejhezčí na travách. Tak krásné to vždycky je, že lituju toho, že ještě není k dispozici 3D objektiv a 3D focení. Převést ty tisíce drobných drahokamů jiskřících na listech trav jen do koukatelného 2D zobrazení je alespoň pro mne, vlastně zhola nemožná věc. (Ostatně to samé mám i se stromy) Stejně ale se snažím znovu a znovu tu krásu a třpyt kapiček rosy na všem kolem mě zachytit. A tak se pojďte zase v horku dnešního dne alespoň trochu osvěžit ....

Když je teď venku ....

 

..... abnormální hic, osvěžíme se jako nic.

Neboť jak známo lázně Jeseník jsou hlavně lázně jednoho živlu a to vody. No a ta teď, v těch vedrech, je víc než žádaným artiklem pro osvěžení. A věřte že jí bude dost. Ať v podobě lázeňských pramenů a lázeňských procedur, tak i jako krajinářského hravého prvku.

Notoricky známou procedurou je zde courání v ledové vodě různé hloubky kterou jsem si i já ráčila vyzkoušet na vlastní kůži. Naštěstí den byl slunný a velmi teplý, takže osvěžení přišlo velmi vhod. Jen tedy jsem si nemohla vyhrnout kalhoty výš než do půli lýtek, takže jsem tam vypadala oproti těm kteří se brouzdali do půli stehen jako paďour zbabělý ....

Sice asi zrovna není venku ....

 

.... počasí, které by lákalo opustit vodní plochy

a bazény kvůli procházce, ale takhle virtuálně to zas tak únavné a úmorné není, takže se dnes vydáme na poslední květnový výlet. Když byla vloni na podzim dcera s vnučkou v lázních Jeseník poprvé, nějak mi to nevyšlo abych se se zeťákem za nimi vypravila. Když ale jely letos v květnu, už jsem si nenechala ujít příležitost a tak trochu se vnutila. Čehož jsem vůbec nelitovala protože za a) překvapení vnučky které dcera neřekla že přijedu bylo opravdu kouzelné a za b) protože to byl krásně strávený den na krásném místě kam se hned tak nedostávám. Navíc procházka po okolí byla moc příjemná s výhledy které mám ráda. Na hory jarní, ne zimní .....

Opět si dáme malou ....

 

..... přestávku mezi výletováním, a podíváme se

postupně co mi kdy kvetlo na zahradě během květnových, červnových a červencových dnů. Připadlo mi že něčeho kvetlo víc a něčeho míň než jiné roky. Třeba okrasné česneky mi letos kvetly velmi málo. Astilbe taky, za to některé rozrazily se mi vysemenily po celém záhoně. Záhadou mi jsou růžové, které nemám už dost dlouho, a najednou mi rostou na dvou místech kdy nikdy nebyly. Za to modrý jsem buď rozdávala nebo likvidovala. Rozkvetly mi dvě rostliny eremurusu, a zašly mi obě Kleopatřiny jehly které jsem měla od Libby. Když jsem dnes obcházela velký záhon, tak jsem si říkala, že budu muset celý asi zrekonstruovat. Mnohé trvalky se už tak rozrostly, že dusí jiné, jiné mi zašly a zůstalo po nich prázdno, či jsem je zasadila, jako v případě host na jiné místo. Jenže na takovou práci musím mít fakt chuť, a když se s tím patlám sama, moc se mi do toho nechce.... uvidím jaká bude nálada a podle toho se do toho buď dám, nebo to nechám být 😉. Je pravdou, že po těch mnoha letech kdy mi dělal radost by si nějakou

 ozdravnou kůru zasloužil ....

Včera jsme skončili .....

 

.... s procházením kousek před další zastávkou,

a tou byla Valdštejnská zahrada. Je pravdou, že s Padesátkou jsme tam už jednou byly, ale jen v jedné její části. Tentokrát jsme šly do druhé, kde je velké jezírko. Z něj jste viděly fotky krásných koi kaprů, které byly v posledním vodním článku. U jezírka i podél cest krásně kvetly červené kaštany. Zakoukala jsem se i do zdejšího skleníku kde kvetly hvězdníky a bílá Kristova koruna. Obešly jsme si všechno kolem dokola a vracely se zpět alejí soch, prošly ven na náměstí před Valdštejnským palácem a odsud na Malostranské. To byla definitivní tečka za mým květnovým výletem do Prahy ....

Venku vládne zataženo a deštivo ....

 

.... a tak se budou hodit sluníčkové fotky

z předposledního květnového výletu. To se mi podařilo být na chatě celých deset dní a tak samozřejmě došlo i na naše již tradiční toulání s Padesátkou po Praze. Jako vždy se začalo na náplavce na farmářských trzích, tam máme místo scuku a procournutí se sice davy lidí, ale je to takové courání co v člověku navozuje dobrou náladu a pocit že je klidně třeba ve Francii, Anglii, Německu či jinde v nějaké jiné evropské metropoli. Zní tady totiž babylon jazyků mnoha turistů a myslím že i cizinců kteří zde pracují a žijí a jsou na  takové trhy zvyklí. Tady si dáváme v některé z mnoha zdejších kavárniček a kaváren svou dopolední kávičku a drink po kterém se tato setkání a procházení nazývá. Aperol tour 😁. A při kávě a drinku si rozmyslíme kam půjdeme.

Tentokrát jsme to vzaly přes most Legií na Kampu, odsud do ulice U Lužického semináře k Hergetově cihelně, pak dál do Vojanových sadů a z nich do Valdštejnské zahrady, na Malostranské náměstí odkud jsme se rozjely každá do svého domova. Tedy já do toho dočasného na chatě. Takže můžeme vyrazit? Ano? Tak jdeme ....

Jednoduše pampelišky .....

 

..... a myslím že už dál asi není potřeba

nic dodávat ....

..... no tedy asi ještě jedna tráva .... 😉