neděle 9. září 2018



Mlha přede mnou, mlha za mnou ...



.... pokud jsem si někdy připadala jak ve zlém snu, tak to bylo ve chvíli
kdy jsme vyšli na terasu čajovny a rozhlédli se kolem. Přesně jak v té pohádce. Mlha přede mnou
mlha za mnou. Jen občas se zdvihla aby se zas položila o kousek dál. Tu hustší, tu řidší.
Působilo to dost strašidelně, protože nebylo nic slyšet a najednou se před vámi někdo
zjevil nebo jste zjistili, že jste skoro u kraje srázu. Udělali jste pár kroků a najednou
jako mávnutím kouzelného proutku jste viděli všechno a o minutu později zas vůbec nic.
Prostě hory ukázaly jak zrádné dokáží být a že nic vám nedají
zadarmo. Ke všemu ještě bylo dost zima a nakonec jsem
měla docela zkřehlý ruce ....