Mlha přede mnou, mlha za mnou ...
.... pokud jsem si někdy připadala jak ve zlém snu, tak to bylo ve chvíli
kdy jsme vyšli na terasu čajovny a rozhlédli se kolem. Přesně jak v té pohádce. Mlha přede mnou
mlha za mnou. Jen občas se zdvihla aby se zas položila o kousek dál. Tu hustší, tu řidší.
Působilo to dost strašidelně, protože nebylo nic slyšet a najednou se před vámi někdo
zjevil nebo jste zjistili, že jste skoro u kraje srázu. Udělali jste pár kroků a najednou
jako mávnutím kouzelného proutku jste viděli všechno a o minutu později zas vůbec nic.
Prostě hory ukázaly jak zrádné dokáží být a že nic vám nedají
zadarmo. Ke všemu ještě bylo dost zima a nakonec jsem
měla docela zkřehlý ruce ....