..... se pustíme v dnešních fotkách. Původně jsem chtěla dojít až k Pašerácké lávce, jenže polovice nechtěla se mnou ťápat lesem, že prý blbě vidí v těch střídajících se světlech a stínech. Takže já šla po proudu dolů a polovice si šla sednout do auta. Tudíž jsem ani nešla kam jsem chtěla, protože mi bylo blbý ho nechat sedět třeba dvě hodiny v autě. A to jsem se později ještě dozvěděla že nějaký kilometr po proudu stojí zbytky přímo do břehu zabudovaného řopíku, který byl součástí českého pohraničního opevnění.
No snad příště.... potřebovala bych méně líného
a více pro focení zapáleného parťáka.
Jenže bohužel o žádném nevím.
