Pozdravy od jinud......

Báječné fotky dandíků a zahrady, jak z letošní tak i z loňské zimy mě poslaly i dvě nadšené fotografky Vlaďka z Hořic a Blanka z Minic.

Byla by škoda je neposlat dál....

To je pozdrav z Minic....

A tyhle dvě jsou pozdrav z Hořic....

Oblíbená kniha....

Vtipálek by prohlásil, že jeho oblíbená kniha je ta vkladní, já část svých oblíbených jmenovala už v jiné úvaze, nicméně na některé jsem zapoměla.

Ono čtení ve vkladní knížce také není špatné, tedy pokud tam co číst je, ale já dávám přednost přece jen těm klasickým. Jednou z oblíbených knih v dětství byly Děti z Bullerbynu, a moc mě potěšilo, že v anketě o Knihu mého srdce se tato kniha umisťovala na předních místech. A také Staré řecké báje a pověsti od Eduarda Petišky. Ty mě nasměrovaly k pozdějšímu zájmu o starověk a knihám o starověkém Egyptě, či vykopávkách v Řecku. Pak nastala doba verneovek a foglarovek. A pak, když jsem byla poprvé na delší dobu v nemocnici jsem objevila dvě úžasné knihy, které se do toho prostředí náramně hodily a tak mě při každém pobytu provázely a to Sladký čtvrtek a Na plechárně od Johna Steinbecka.Optimismus a inteligentní humor z nich jen tryskal. Neffova pentalogie Sňatků z rozumu, Markovi Hříšní lidé a jejich další dvě pokračování, a jako bonbónek, Jirotkův Saturnin.

Správně mi ho připoměla kamarádka Blanka spolu s jejími oblíbenými knížkami od Miroslava Horníčka. Ty jsem nevím proč zatím nečetla, ale budu to muset brzy napravit, a možná také zakotví v mých oblíbených. A Saturnin zatím také patří asi na vršek té pomyslné pyramidy oblíbených knih. A zároveň i na vršek oblíbených seriálů, nenechám si jeho reprízy nikdy ujít a pokud jsem na chatě a nemám zrovna růžovou náladu tak si ho s radostí pouštím i na videu. Ale to už je odbočka od knih.

Je jich mnoho, a určitě jsem i teď na spoustu zapoměla, ale všem knihám jsem vděčná, že mě provázejí mým životem a rozdávají radost, humor a dobrou náladu....

Zmrzlá procházka.....

Sníh dokáže hodně změnit notoricky známá místa, krajina dostane

zcela jiný rozměr. A tak jsme po delší pauze opět vyrazili ven. Já byl navlečen do oteplováků, ostatně jako každou zimu, když začne sněžit a mrznout, panička nasadila zimní bundu, čepici a rukavice a šli jsme. Báča má ohromnou výhodu, že má vysoký nohy a tak se mu v neprošlapaným sněhu běhá jako nic. Já se prohrabávám s obtížema a tak to nemám moc rád. A tak si hledám alespoň tu sebemenší vyšlapanou cestičku, aby se mi lépe běhalo. A ještě se mi navíc dělají na pacičkách šeredný sněhový koule a bambule a pak když mrzne, jako dneska, tak mě to bolí a špatně se mi jde. Panička mi je sice trošku obere, ale za chvíli jsou tam zas. Je to nespravedlivý, že Bak takový problémy nemá...

A tak jsme procházku radikálně zkrátili, jen jsme se zašli podívat na chatařský betlém, který mají každý rok postavený u restaurace Nad hrází.

Nastal advent.....

Nastal advent, a tak se i u nás doma objevily atributy s ním spojené, výzdoba dveří, svícen na jídelní stůl a klasika, adventní věnec, i když ten můj zrovna letos jako věnec není, a světýlka v oknech a na terase prosvětlují tmu.