29 ledna 2021

Vezmi mou tvář do dlaní ...

 


Vezmi mou tvář do dlaní,

A dlouze na ní hleď….

Vezmi mou tvář do dlaní

A líbej mne, tady a teď…

Nezáleží na tom, že ostatní

Jen pohoršeně  hledí,

Nezajímá mne, že pohledy odvrací,

Já po tom toužím tolik světelných let

 A tak to chci tady a teď.

 

Vezmi mou ruku do své,

A zahřívej ji teď….

Vezmi mou dlaň do svých,

Na čáry vepsané na ní hleď…

Snad napoví co skrývají ,

Když oči tvé se dívají

Na ně. Na mě. Tady a teď….

 

Vezmi mé vlasy do dlaní,

A hlaď je jak umíš jen ty…

Vezmi si vše, mé oči, mé rty…

Ber divoce jak vichr když žene se plání,

Kterému nikdo a nic se neubrání…

Jak plamen jenž ve tmě hoří,

Jak  božstvo jemuž se všichni koří…

Vezmi mou tvář do dlaní,

To vrátí mne na zem hned.

Vezmi mou tvář do dlaní,

A líbej jí….. tady a teď…


27 ledna 2021

Když už jsem tu ....

 

.... trochu potěšila a navnadila háčkařky, 
tak dneska je popíchnu zas. Tedy spíš navnadím ještě víc, protože i já se navnadila sama ....

K téhle slunečnici sice není návod, nicméně myslím, že i bez něj to ty zručnější zvládnou...




Téhle kráse a způsobu říkám soukromě filetově ve filetu. Základní vzor (myslím že půjde jakýkoli větší filetový vzorek) se háčkuje klasickým způsobem (dl.sloupek-2.řetízky-dlouhý sloupek) a když je hotový, kolem se háčkuje filet 2x nahozený dlouhý sloupek- 3.řetízky-2x nahozený dlouhý  sloupek. Vypadá to hodně zajímavě a hodně luxusně






25 ledna 2021

Zima ještě jednou ...

 

.... a snad naposled. Ze země se už derou krokusy, 
irisy, a krtci. Resp. jedno nukleární hovado který mi dělá hromady jak hrom a už mám od něj podrytej záhon od jednoho konce ke druhému, a jak jsem zjistila, dneska se mi snažil podhrabat i jezírko. V krtkoplaši došly baterky a koupit je jaksi není kde. Ještě štěstí že zatím hrabal tam kde nemám nic sazeného nebo kde jsou cibuloviny v koších. Nicméně donutil mne k tomu, že si z příští výplaty objednám další krtkoplaše a pěkně mu s nima ohraničím kam smí. Nejlépe k sousedům. Ostatně od nich mi ho sem nahnali petardami které mu odpalovali v chodbičkách ....

24 ledna 2021

Z jara do zimy a zpět....

 

.... si přeskakuje dnes počasí jako kdyby
byl spíš duben než leden. Po včerejším krásném teplém dni začalo
večer hustě chumelit. Byť to vypadalo zas na kalamitu, ráno se ukázalo, že to bylo jen chvilku a na zemi a stromech leželo jen minimum krásně nadýchaného sněhu. To ale vydrželo také jen chvilku a zatím to je sluníčko, zataženo, sluníčko, zataženo. Ale je teplo, takže taje to, co neroztálo včera. Teď i kdyby začalo pršet to naštěstí moc škody nenapáchá. Tedy až na to bláto, co by bylo, a co stejně bude ....

23 ledna 2021

Dneska od každého ....

 


.... něco. Tak třeba venku je jaro. Krásný voňavý jarní den
občas i se sluníčkem. V okapech vyhrávají kapky z tajícího sněhu a vyzpěvují ptáci. A tak jsem si řekla, už nechci svítit. Najednou se mi to nějak i zprotivilo. Takže jsem všechno poodpojovala a hned jak to bude možné sroluju prodlužováky a uklidím je. Doma si ale svítím  světlíšky v různých skleněných vázách a lucernách. Tam to mám celoročně. Jen uklidím svícny a časovací hodiny, a vytáhnu až zas za rok. A místo toho všeho vánočního začnu zas s živými květinami...
 
Při mazání stažených faktur a jiných dokumentů (nastal opět čas na DPH a daň z příjmu) jsem našla tři fotky vánočního stromu a betlému který měli ve městě. Škoda že bez sněhu ...




Nějaký čas jsem měla nastřiženo na další hračku pro Bobuli, ale nějak se mi do toho nechtělo. Nakonec jsem se ale dokopala a došila tentokrát džínovou žábu. Ještě dvě zvířátka a má celé džínové hospodářství. A jestli to zvládnu, tak i krásného andílka...



A ještě přikládám inspiraci pro milovnice háčkování. Sice na vánoční motivy je už pozdě, ale možná se někomu bude líbit na příští vánoce. Možná se k němu dokopu i já. A jelikož se jedná o filetovou techniku, kdo vyšívá křížkem, může použít i jako předlohu na výšivku.... je to tak snadné, že to zvládnou i ne zcela zkušené háčkařky ...



Tak. A to by asi tak bylo vše. Zítra se necháme překvapit počasím, stejně ještě budu muset poslat kontrolní hlášení, ale odpočinku moc nebude, musím dohnat resty z týdne a psychicky se připravit na další týden v práci. Zatím!!! se kolegyně na chvilku zas zklidnila, což mi připadá podezřelé, a tak jsem pořád ve střehu z které strany se na mě co sesype. 

21 ledna 2021

Voda jakákoli, a hrátky s ní ....

 


.... se nedá prostě vynechat. Protože valná část
procházky vede kolem potoka. Navíc jít s prckem aniž by se s chutí neválel ve sněhu, to prostě není ani myslitelné. A že to je opice, která k tomu donutí všechny kolem to je jasné ....

20 ledna 2021

Různosti další ....

 

.... z nedělní procházky ....
Zatím se sluníčko jen klubalo, občas se ale ukázalo
o něco víc. Jindy nakukovalo jen takovou špehýrkou v mracích....

18 ledna 2021

Vylezlo!!! ....

 


.... a vydrželo na obloze až do večera. A kdo? 
No přece sluníčko! Nejdřív to vypadalo, že zas bude další zatažený a sněhový den, ale po poledni se nejdřív objevila taková malá nenápadná dírka v mracích kterou se protáhlo jen pár paprsků, ale nakonec se odpoledne protáhlo sluníčko celé a tak jsme se mohly na procházce s dcerou a Bobulí kochat i modrou oblohou...
A že se bylo čím kochat. Ta věčná šeď která trvá už od listopadu je úmorná a tak každý paprsek, každý mrak který udělá místo modré obloze je vítaným zpestřením. A spolu se sněhem tvoří i krásné duo. Nebo trio, když se přidá i to sluníčko ....

17 ledna 2021

Perličky na dně ....



.... je sice název jedné z knih Bohumila Hrabala,
 i stejnojmenného filmu, nicméně já si ten název půjčila k dnešním fotkám. Ano, budu teď vypadat že se opičím po MarijaKes s jejími fotkami právě nalité sklínky minerálky, ale já už mám tyhle fotky nafocené delší dobu, jen jsem nemohla přijít na název. A k tomu mě právě Majčiny fotky inspirovaly. Fotky vznikly, když jsem napravovala škody vzniklé chvilkovou mužovou zálibou vrátit se opět k akvaristice která ho popadla po jeho návratu z psychiatrie. Po čase jeho zájem opadl (jako asi už popáté) a o ryby se jsem opět musela starat já. Akvárium už potřebovalo komplet vypustit, vyčistit a znovu nainstalovat od nánosů řas očištěné kameny, kořeny a rostliny. A samozřejmě napustit. Když rychle napustíte vodu, vše co je v akváriu pokryjí drobné bublinky vzduchu. A ty ve světle září jak drahokamy. Takže článek by se spíše měl jmenovat Diamanty na dně.
Ovšem focení přes sklo má svá úskalí a i když je hodně světla, stejně neoplývají ostrostí ....

16 ledna 2021

Poslední sněhová nadílka ....

 


.... z minulého víkendu v takovém 
pelmelu fotek. Zítra snad přijede dcera s Bobulí, tak bych si zas mohla udělat zásobu fotek na další týden, protože během něj nemám moc na procházení čas a popravdě ani chuť, z práce jsem ulítaná, stačím si dát kafe a něco málo doma uklidit, nebo hupnout do vany a zas frčím do práce z které se po příchodu plynule přesunu do pelechu a koukám na telku a relaxuju. Sněhu tu je ke třiceti centi, a zatím nehodlá ani v nejmenším roztát, naopak během dne jsou občas dost silné přeháňky při kterých vždy nějaký ten centimetřík ještě
 připadne ....

14 ledna 2021

Není třináctého a stále ....

 


.... padá a padá. I když dneska na deset minut vylezlo i sluníčko
ovšem po nich opět začalo sněžit. A  mě to nebaví. Rozkládají se mi pod vahou sněhu túje, a to jsou po loňsku o hodně pokrácené, rozkládají se i velké keře růží, takže je budu muset ostříhat až u země i kdybych nechtěla, protože se větve i lámou. Ze psa se mi vrací domů ze zahrady něco napadeného mimozemskými cizopasníky kteří způsobují po celém těle velké bílé boule, které jsou odstranitelné jen ve vaně sprchou, z čehož je samozřejmě celej pryč. No jo, nějak jsem si na ty zimy nezimy zvykla a teď když se zas jednou zima objevila tak jak má, mě to štve. Protože čeho je moc, toho je příliš. Jen budu doufat, že to nepotrvá jak už se párkrát stalo, až do dubna či května. To by mě asi šlak trefil ....

13 ledna 2021

Je třináctého a chumelí a chumelí ....

 

.... sněhu (ne)utěšeně přibývá, covid zasáhl
evidentně i silničáře, protože po včerejším celodenním sněžení nebyla ještě ani večer uklizená hlavní silnice, jen rozježděná a znovu zmrzající, o silnici u nás na vsi škoda mluvit. Ovšem co mi vadí víc, je to, že si nemůžu ani pořádně vyvětrat v pokoji, neb na střešních oknech je těch nových deset centi sněhu, který mi okamžitě spadne do pokoje. A navíc ani nedrží otevřené protože je váha sněhu tlačí dolů. Potřebovalo by to nějaké vyhřívání aby se tam nedržel. Jak jsem se dívala na předpověď vypadá to, že bude sněžit celý týden až do neděle kdy má začít pršet. Nedivím se, že jsou v lyžařských střediscích na nervy, konečně zas zima s plnou parádou a oni nesmí otevřít. Navíc když vidí, jak třeba v Rakousku jsou lyžařská centra otevřená, i přes covidová, přísná pravidla. Co většina majitelů do každé sezóny vrazí peněz které se jim letos určitě nevrátí, to ani nezmiňuji ....










12 ledna 2021

A chumelí, a chumelí ....

 


.... a jediné co mě k tomu napadlo, že koza leze do zelí...
Jo, beru, už mi hrabe a není divu. Druhý týden s člověkem který je ták zlý, zákeřný, hamižný, k nadřízeným řitní alpinista, k těm kteří jsou na stejném pracovním zařazení nadřazený a arogantní si vybírá svou daň na psychice, protože se musím strašně držet zpátky abych dotyčnou neposlala do teplých krajin. A bohužel vysvobození v nedohlednu. navíc mě zas (pokud to není kokotvir) zlobí nějaká lehká viróza, kterou nemám zatím ani čas vyležet. Včerejší nástup nové kolegyně byl tak trochu hektický a tak trochu vyčerpávající, navíc dnes si na mě ona milá osoba hned při nástupu smlsla tím jak mi barvitě líčila rozčilení vedoucí, když jí nová posila ještě večer volala že tedy neví jestli zůstane, a co jsem jí zas nakukala a provedla že tam nechce být. A že to je stejně všechno jen a jen moje vina, že všem hned hodím na hlavu svoje povinnosti a sama nic nedělám. Co na to má člověk říct.... nakonec se ukázalo, že šlo o informační šum a paní si špatně vyložila to, že než se zaučí bude chodit od určité doby a až to bude umět, doba příchodu se upraví. 
Ale úšklebky se nedaly přehlédnout celou dobu co jsem byla v práci. Proč dobří, kteří by dokázali mnoho dobra a rozdali spoustu radosti odcházejí tak brzy, a zlí zůstávají a otravují okolo sebe vzduch...
A do toho všeho zas ten bílej sajrajt. Silničáři tak nějak spokojeně usnuli na vavřínech nesněhových zim a zatím se nevypravili do terénu, kamiony které tu jezdí na překladiště jezdí krokem, čímž za nimi vznikají kolony z kterých tu a tam vyrazí nějaký magor kterému to je dlouhé a snaží se je předjíždět takže je velmi "bezpečné" přecházet ....

10 ledna 2021

Ze včera od konce ....

 


.... byť to nebývá mým zvykem se podíváme na fotky
z procházky. Nevím proč mám tu úchylku držet se zuby nehty časové osy, ať už výletů, vycházek nebo i delších pobytů jinde než doma. Ono je to asi úplně všem šumák, jestli jsem tyhle fotky nafotila na začátku nebo na konci. Jen já z toho mám nějakej blbej pocit či mě neposloupnost nějak irituje. Vyrazila jsem konečně ven, v duchu žehnajíc počasí, že mne tak trochu vyslyšelo a že začalo malounko přimrzat, čímž sníh vydržel až do víkendu, kdy jsem konečně mohla v klidu vylézt. Sice bylo krásně bílo i na stromech ( v co jsem doufala že vydrží) nicméně tomu chyběla ona lehkost a načechranost cukrové vaty prvního sněhu po noci chumelení. A sluníčko. To chybí moc. Což zas je pro focení přece jen o trochu lepší, protože fotit se sluníčkem na sněhu si říká o hromadu přepalů na fotkách. Holt platí něco za něco. Nejsou přepaly, ale je šedivo. Stejně jak při mé předsilvestrovské procházce, i včera jsem potkávala spoustu lidí a stále se mi někdo motal v záběru. Než mi zmizeli v daném místě jedni, než jsem si vybrala kompozici, už tam byli další. Nakonec jsem je prostě musela vždycky do snímku nějak zakomponovat.
Chtěla jsem vědět co dělají vydrýsci, ale přehrada je zamrzlá a navíc tam bobovala nějaká rodinka a při tom jeku se asi vydrýsci raději schovali. Ještě že není zamrzlá natolik, aby se na ní bruslilo, ty by bylo ještě horší ....

09 ledna 2021

Sladké šeptání ....

 


Šeptáš mi sladkosti, slaďoučká slovíčka.

Tiše se snášejí na moje víčka.

Jsou to jen drobnosti, ale k mé radosti,

chutnají slaďounce, jak horké kokosky a

hřejí mě na duši jak paprsky ze slunce.

 

 

Šeptám ti sladkosti, ve velké tajnosti.

Slaďounká slovíčka, malé nezbednosti.

létají okolo, milé a veselé....

Snad dožijí v duši tvé do příští neděle...

 

Času je nemnoho, není nám přáno,

jak ráda bych ti je šeptala každičké ráno.

 

Šeptáme sladkosti, já tobě a ty mně,

slaďounká slovíčka.

Padají lehounce na naše víčka a ve svícnu dohořívá bílá svíčka.

Za všechny radosti které si dáváme,

za všechny bolesti, které máme,

za všechny chvilky co hledáme.

Potichu si navzájem šeptáme, ty krásné sladkosti....

 


08 ledna 2021

Slunce a ....


.... jinovatka a starosklíčko podruhé. Dnes to vypadalo, že
to sluníčko i vyleze, tedy ono vylezlo, ale jen na deset minut, a pak zas zmizelo. Říkala jsem si, že bych se šla po návratu z práce projít, ale už zas je zataženo a sněží. A já jsem nějaká z práce utahaná. Jen doufám, že to je následkem toho, že jsem byla přes týden doma a teď jsem vlítla do práce do rozjezdu fabriky, kdy byl na obědech docela frmol. A to od příštího týdne mám k tomu dopoledni ještě večeře. Tak to bude vůbec masakr. Ale měla by nastoupit zas další nová, už bůhví kolikátá posila. Jsem zvědavá jestli vydrží déle než měsíc....

07 ledna 2021

Asi nic nového ....

 


.... nebude na tom, že tu nachumelilo. Byť ještě
večer to vypadalo, že do rána bude veta i po tom poprašku co tu ležel, ranní překvapení bylo deset centi sněhu. Stromy s bílými čepicemi, zahrada zapadaná a stále se snášející vločky. Bohužel, musím chodit do práce dopoledne, a tak jsem nemohla vyrazit do lesa fotit. Něco málo z toho čerstvého nachumelení jsem cvakla alespoň na zahradě a před domem ....

06 ledna 2021

Ještě se stále procházíme ...

 

.... na přelomu roku po zahradě, kdy 
díky jinovatce to alespoň trochu vypadalo jak v zimě.
Ještě jeden den se to vydařilo, z něj ještě fotky uvidíte a pak zas nastalo hnusno a šedivo. Ani včerejší a dnešní sněžení tomu moc nepomohlo, neb sníh padal mokrý, okamžitě tál, jen chvilku to vypadalo, že by z toho něco mohlo být, ale už zas jemně prší, takže dál jedeme po staré notě ....

05 ledna 2021

Když večer ....

 


.... mrzne a je mlha, při větrání koukám po okolí a těším se
jak nádherné to bude ráno s tou námrazou která je  všude po stromech a keřích. Jenže ráno se vzbudím a kde nic tu nic. Mlha zmizela a z čarokrásné námrazy nezbylo skoro nic. Jen trochu jinovatky po keřích. Jenže pak zasvitne sluníčko a mě to vytáhne s foťákem na zahradu.
Takové byly dny na přelomu roku. Mrazivé mlžné noci a krásné studené slunečné dny ....

04 ledna 2021

Trávy a sušiny ....

 


.... jsou třetím a posledním tématem z předsilvestrovské
procházky. Když jsem se dostala na lesní cestu, kde se proti sluníčku třpytily trávy se zbytky kapek po námraze, prostě mi to nedalo. Ale stejně jako v případě stromů, i tady lituju, že se nedá fotit formátem 3D. Protože ta krása v žádném případě nevynikne ....

03 ledna 2021

Jak to jde ....

 


.... v novém roce? Dost fádně. Stejně jako se přehoupla
nula v jedničku, přehouplo se počasí ze slunečna zas do hnusna. Já už víc jak týden dohrávám fotky z webarchívu do blogu, nejdřív tedy do úplně prvních článků a teď jsem doplnila Kukátko (hlavně kvůli A. Rickmanovi) a Inspirace povšechné (kvůli fotkám tvoření, které zmizely z tvořicího blogu) Je to práce zdlouhavá a protivná a už toho mám plné zuby. Jestli budu dohrávat i do dalších článků, to se teprve uvidí, protože už teď mě to prostě NEBAVÍ! Max si vyberu rubriky kde toho moc není. Obdivuji každého kdo si fotky dohrával a říkám si, proč jsem sakra nezůstala u psaní občas doprovozeného nějakou fotkou! Neměla bych teď tolik dohrávání. Díky tomu, že tím trávím skoro celé dny (odskočím si jen vyprat, uklidit a uvařit, zrekonstruovat akvárka a něco pospravit na stroji) mě ani nebaví psát něco nového. Ale vždycky se najde něco co mne k tomu trochu nakopne. V tomhle případě dva filmy  ....

Před svátky jsem se tak trochu z nedostatku jiného (číst se mi už taky nechtělo) dívala na film Můj příběh. Pamatovala jsem se na upoutávky v televizi když měl jít do kin, a říkala jsem si co to asi bude za dílo.... bylo. Spíš promarněná šance, ale i romantika která právě v téhle divné době je asi potřeba k tomu aby se člověk úplně nezbláznil a alespoň na tu hodinu a něco vypnul mozek. Škoda, téma bylo hodně výbušné a ne zrovna příjemné, ale také hojně diskutované. Domácí násilí. Pro mne navíc důvěrně známé, protože v prvním manželství jsem si ho užívala celé dva roky, než jsem, dopadnuvší tedy mnohem lépe než hlavní hrdinka filmu, včas vzala dceru, psa a utekla k rodičům. 

Baletka Elizabeth (Vlastina Svátková) pro kterou je balet vším, se seznámí z charismatickým dirigentem Milanem (Saša Rašilov) . Jenže za hezkou tváří se schovává žárlivý tyran, který nejdřív zakáže Eli balet a později jí neustále šikanuje a dojde i k fyzickému násilí. Vše vyvrcholí v okamžiku kdy slyší svou ženu telefonovat a ona mu odmítne říct s kým. Tehdy vezme pánev plnou rozpáleného oleje a vychrstne jí na Eli, čímž jí způsobí popáleniny nejen na tváři, ale i na půlce těla.
 Zohyzděná Eli se s pomocí své tety ( Vilma Cibulková) která jí po smrti maminky vychovávala od svého muže sice odpoutá, ale nikdy ho za násilí na ní páchaném neudá. Přítel tety (Milan Kňažko) s kontroverzní minulostí, se jí snaží sehnat plastického chirurga který by její postižení mohl nějak zmírnit. Většina z nich ale dá od tak namáhavé a dlouholeté práce ruce pryč. Až si Eli vzpomene, že její kamarádka z divadla se vdala za plastického chirurga. Odjede za ní a požádá jí o pomoc. Od této chvíle se ale film mění v jakousi trochu nepropracovanou klasickou červenou knihovnu, byť je natočený podle skutečné události. Děj se stává mnohem méně uvěřitelný, i když se snaží ukázat, že na nic nejsme sami, že přátelé jsou to nejcennější co máme a s jejich pomocí se vše stává lehčí a snesitelnější. A že lásku můžeme potkat všude, i na golfovém hřišti.
Právě golfové hřiště pod vrcholky Beskyd tvoří obrazový rámec filmu. 
Celkové vyznění je tak něco mezi Sexem ve městě (čtyři kamarádky se svými utajovanými bolestmi, a sedánky nad dortíkem a koktejlem) lifestylovým magazínem (dokonalý styl bydlení i oblékání, golfové prostředí) a snahou o určité poselství týraným ženám Nenechávejte se týrat svými partnery, není to normální!
A pokud přesvědčil alespoň jednu týranou ženu od svého partnera odejít a najít odvahu ho udat, tak pak asi smysl má.

MŮJ PŘÍBĚH
ČR 2019
Režie : Libor Adam, Hana Hendrychová
Na motivy románu Zory Castillo Callaway
Hudba : Petr Malásek
Hrají : Vlastina Svátková, Saša Rašilov, Vilma Cibulková, Milan Kňažko, Tereza Kostková, Roman Vojtek, Zuzana Norisová, Alžběta Stanková, Nela Boudová ...

Druhý z filmů je pro změnu filmová adaptace úspěšné 
divadelní hry (vlastně druhá během několika dnů, ta první, Poslední aristokratka mi utekla) která nás zavede do jednoho úplně obyčejného domu, plného "obyčejných" lidí na jednu úplně obyčejnou schůzi vlastníků bytů. Ano, jde o film Vlastníci (divadelní představení Společenstvo vlastníků) autora Jiřího Havelky (zeťák Jiřího Bartošky ve filmu Teorie Tygra) který je scénáristou i režisérem filmu. Film má sice v názvu komedie, ale spíš jde o tragikomedii. Rozhodně budete spíš mít nesmírnou chuť při jeho sledování některým postavám nakopat zadek nebo je řádně proplesknout, než se smát. Protože proti lidské hlouposti a sobeckosti ještě nikdo nevynalezl žádnou vakcínu, a tak obě tyto vlastnosti vesele bují a množí se. A budete mít za některé postavy pocit neskutečné bezmoci a frustrace. Všemu tomu totiž dávají popud výkony herců. Minimální kulisy, maximální a uvěřitelné výkony.
Ovšem nejlepší asi jsou výkony Jiřího Lábuse (Ing. Kubát), Dagmar Havlové (Horváthová)  Kláry Melíškové (Roubíčková) a Pavly Tomicové (Procházková) protože ti jsou ták slizcí a na zabití. Ovšem v závěsu za nimi jsou Tereza Ramba a Vojta Kotek jako manželé Zahrádkovi, předsedkyně a zapisovatel výboru SVJ a Andrej Polák (Nitranský)  Výborně svou roli trochu nablblého Švece zahrál David Novotný.  Statisty i když ne zcela nezanedbatelnými jsou Kryštof Hádek a Stanislav Majer, tak trochu záhadní bratři Čermákové, a novomanželé Bernáškovi (Jiří Černý a Maria Sawa). Úplně v pozadí je Ladislav Trojan (Sokol).

Hra i film  dokonale ukazuje naše nehezké stránky. Sobectví, malost, podlézavost, pokrytectví, rasismus ,homofobii, hloupost, hraní si jen na vlastním písečku bez ochoty dopřát lepší život i ostatním. Místo aby jste se, jak tomu u komedií bývá smáli, jste neustále plní vzteku a bezmoci, a vlastně se nezbavíte pocitu mrazení, že to tak opravdu mezi lidmi chodilo a stále i chodí (kdo bydlel nebo bydlí v paneláku nebo jiném hromadném bydlení ví o čem je řeč) a že takoví Kubátové stále jsou a brzdí spousty projektů i dnes.

VLASTNÍCI
ČR 2019
Režie, scénář : Jiří Havelka
Hudba: Jan Dismas Zelenka
Hrají : Tereza Ramba, Vojta Kotek, Klára Melíšková, Dagmar Havlová, Pavla Tomicová, David Novotný, Andrej Polák, Jiří Lábus, Kryštof Hádek, Stanislav Majer, Ondřej Malý, Jiří Černý, Maria Sawa, Ladislav Trojan ...


01 ledna 2021

Kámen ...

 


.... jako prvek č.2. Kameny na suchu, kameny 
ve stráni. Kameny v mnoha podobách. Škoda, že těch skalních útvarů je tady tak poskrovnu ....