31 srpna 2015

Šplouchnutí osmé ..... Lidé "na" i na ulici




Tohle je tedy tentokrát opravdu tiťop.
Málem mi na srpen utekl termín. Bylo to proto, že jsem
měla původně v plánu dát fotku k tématu Co jsem nikdy nevyfotil/a.
Jenže když jsem šla nafotit co jsem chtěla, tak jsem zjistila že
hlavní námět fotky je absolutně nepřístupný. Takže co teď ......
Nezbývalo než zvolit jiné téma a možnost se nabízela.
Když budu v Praze tam nebude určitě nouze o lidi!
Ale když jsem se na ty fotky dívala, došlo mi že nemají v sobě
skoro žádnou duši. Je vidět že byly dělané jako z nouze ctnost.
Ale další téma mne prostě nějak nanapadlo protože ty už patří k těm
dost těžkým a nevím, nevím jestli je vůbec dám .....


Fotit bezdomovce se trochu bojím. Tedy víc než trochu.
Člověk nikdy neví v jaké zrovna se nacházejí náladě a
uplácet je nějakým bakšišem aby zapózovali se mě
taky nechce. V tomhle jsem ještě nedošla až do takové
dokonalosti.
Tenhle mi moc jako bezdomáč nepřišel. Možná jen nějaký
dělňas odpočíval a četl noviny ..... Sice vypadá že spí, ale těch
novin jsem si všimla až když jsem stála jinde.


Tenhle už jo. Dokonce chvilku před tím než jsem přešla ulici ho lustrovali
poliši ......



Bezdomovci a důchodci. Kategorie která je nejvíc vidět v okolí
velkých nákupních center. Většina těhle fotek vznikla totiž
u Anděla a v okolí kostela sv. Václava. Ti dva k sobě nepatřili, i když se
dostali do stejného záběru


A další čtenář. Nakoupeno tak ještě zjistit co nového ve světě


A to už jsme na Hradě, nebo lépe před ním. To že se mi dívá přímo
do objektivu, jsem zjistila až při stažení fotek .....


A turisti před Loretou. Ani jsem jí nefotila, protože celé průčelí
je pod plachtou protože se restauruje


Těch lidí, tedy hlavně turistů bylo opravdu spousty a dělalo hodně problém
je na fotky nedostat. Kdybych tak učinila, došla bych domů někdy v noci.









30 srpna 2015

Předpodzimní pelmel ......



Přestože už mám vlastně za sebou
skoro šestý den mého poustevničení, na které jsem se
těšila strašně moc, nejen proto že si opravdu budu moci celých
osm dní užívat jak jinak, jen a jen podle svého a se sebou, ale
i proto, teď když už mám lístek v kapse to můžu říct, že si
dneska dopřeju i jeden kulturní zážitek. Letos je to
vlastně první a asi i poslední. Jak jinak a než kdo
jiný je jeho aktérem než swing a s ním
Ondřej Havelka. V krásné kulise na
zámku Mníšek. Tedy přesněji to
je v zámecké zahradě.
To že se tu ten
koncert
koná
jsem
zjistila až po
návratu domů, na netu.
Nejen kvůli práci ale i absenci
připojení jsem to bohužel nezjistila
dřív a ve městě jsme nikde ani na nějaké
plakáty nenarazili. Bohužel vždycky když je vylepili
prázdninující omladina je strhala. Tak mi to vysvětlila
paní v pokladně. Tudíž když mi manžel navrhnul jestli sem
nechci ještě na pár dní jet moc dlouho jsem se nerozmýšlela
a souhlasila. Horší bylo jak ten lístek pořídit když
to ještě nebylo úplně stoprocentní....

Nejdřív jem tedy poprosila přímo
mého kamaráda z orchestru jenže oni své lístky už měli udané, takže
jsem musela zariskovat a podle paní z pokladny to zkusit přímo
po příjezdu. Což jsem také udělala a chytla už jeden z
posledních. Docela dozadu na stojáka. To je to
nejmenší, spíš jsem zvyklá ale být vždycky
v prvních řadách, už proto že máme s
kamarádem takové malé rituály při
jeho sólech kterými se velmi
dobře bavíme.....

Takže dneska
v sedm valím na Mníšek. Jdu dřív
abych ještě stačila po cestě
třeba udělat pár výcvaků
před západem slunka.
Dnešní obrázky jsou
ale ještě od nás,
z Rybníka ....


A začneme plody. První kiwi na území Rybníka Smějící se.
Je to zahradní drobnoplodá odrůda, jsou velké asi
jako třešeň - chrupka ale stejně dobré jako
jejich větší bratříčci. Nepočítám s tím, že
budeme mít obalený keř , protože přece jen
jsem ho přivezla z mírnějších podmínek do
zvrdších, ale je hezký sam o sobě. Letos jsou
na něm plody dva.....


Jeřabiny už k téhle předpodzimní náladě patří. Když jsme si
o prázdninách z nich s kamarádkami navlíkaly korálky bylo nám už trochu
úzko, protože jsme věděly že už se neodvolatelně blíží konec ....


I kalina se vybarvuje


Jedna romantická lesní přechodovka. Ten břeh potůčku
vypadá jak kdyby ho osázely lesní víly a skřítkové pro potěchu
oka nás lidí ......


A padají první listy. Tedy ne že by letos nepadaly, to sucho
dalo stromům pěkně zabrat a když jsem se teď vracela a koukala
jak podél erky, a nejen tam, jsou mladší duby na západní straně
všechny totálně spálené a hnědé bude mít na jaře příroda co dohánět.
Tenhle je z těch prvních "vybarvených"


Vrbovky se začínají pomalu měnit v chumáče vaty, aby se při
první příležitosti rozlétly dál do světa.....


Lopuchy jsou v plném květu. Takhle zblízka se až jeden diví jak zajímavý
květ mají



Ovšem tohle je raritka ...... původně jsem jí měla v rezervě, pokud
by se mi nepodařilo nafotit něco jiného do Fotošplouchání,
do tématu Co jsem nikdy nevyfotil/a. Ono najít v leše
kvést koncem srpna náprstník není zas až tak obvyklé.
Jenže letos se rostliny chovají neobvykle.....


Tak, toliko poslední věci z doby před odjezdem. Dalšími se už budeme věnovat místům
po kterých jsem se teď toulala. A doufám že ještě potoulám, i když to strašně
rychle všechno utíká .....










27 srpna 2015

Začínáme hlasovat po čtvrté ...... aneb já hlava děravá



...... na soutěž zapoměla!
No, jestli se ovšem o tomhle kole dá mluvit
jako o soutěžním. Sešli se totiž jen dva! příspěvky.
Lidi! Co děláte? Nekoukáte? Nefotíte? Vždyť jsou dovolené
a ještě chvilku i prázdniny. Tak jo, ono v těch vedrech bylo opravdu lepší
se někde natáhnout u vody a v klídku se tam povalovat a osvěžovat,
než se někde plouhat s foťákem aby nějaká otravná Chmelařová
uspokojila svoje ego. Dobrá, už otravovat nebude a nechá to
na vaší dobré vůli jestli to chcete doklepat až do konce
roku s otuhle hlasovačkuo nebo si dáme až do konce
roku od všech soutěží voraz ......

Takže i ta krátká doba si myslím bude pro výběr
až dost dlouhá ......

(VendyW)

(Sceneryphoto)

26 srpna 2015

Když .....



Když padáme spolu do vln zapomnění
Když držíš se mne jak trosečník svého kruhu,
Já neptám se jestli mne miluješ nebo máš mne rád.
Objímáš mne pevně, snad bojíš se že utoneš ve vlnách …..

To objetí je větou s odpovědí, na níž se nechci ptát.
Když držíš mne tak pevně, že dech mi chybí
Já vím že mne miluješ, že máš mne rád.
Jsem tvůj záchranný kruh na vlnách ….

Když se ruka tvá zaboří do vlasů mých,
Jak do lan kotevních a dech konečně se zklidní
Zašeptáš "Já miluji tě, já mám tě rád ….
Jak dva trosečníci osudu v citech výhni

Se dál pohupujem na vlnách …..

25 srpna 2015

Dešťovky podruhé .....


Dnešek se nesl ve znamení druhého a posledního
prázdninového přesunu na chatu. Zatímco
minulý byl pojat čistě pracovně, teď si teprve
po strašně dlouhé době dopřeju tady onoho
lenošení který tak miluju. I když cesta bylal ve
znamení zpoždění skoro všech dopravních
prostředků (aspoň to metro jelo na čas) a obav
jestli mne nakonec nechytne slejvák, protože
obloha bylo od nás až po Mníšek černá a plná
vodou nacucaných mraků. Někde pršelo po
cestě, jinde už si deštík odešel jinam, a tak
krom ostrého větru naštěstí větší úhona nebyla.
Teď ještě aby se vydařilo to, kvůli čemu jsem
také mimojiné volila zrovna tenhle poslední prázdninový
týden. Nechci to zakřiknout protože to budu vědět přesně
až zítra.......
Jak to vypadá podle předpovědi
deštík už se nám zase začne vyhýbat, tak ať se
osvěžíme do zásoby ..... druhý nášup
dešťových fotek. Ne žížal ! Mrkající















24 srpna 2015

Dešťovky .... poprvé


Hurááá ....... třikrát nebo čtyřikrát?
Nevím ale asi za každý rok jednou takže čtyřikrát.
Tak dlouho mi totiž trvala jak se teď hezky česky říká
"revitalizace" záhonu. Tedy první, ta pracnější část.
Skládala se z toho že jsem vyryla všechny cibulky
tulipánů a narcisů, vybrala jen ty největší od
modřenců, vyryla a přesadila buď dočasně nebo
trvale trvalky a vyrývala a vyhazovala spousty plevelu.
A to vždycky postupně každý jeden rok. Ono
kdybych neměla kolem ještě tisíce zájmů, a vrhla
se na to tak jak letos, bylo by to už dávno hotové .....
Mám položenou černou tkaninu aby zabraňovala dalšímu
megabujení plevele jak tomu bylo v minulosti a čeká
mne zasypávání mulčem no a trochu náročnější,
zvlášť na peněženku, část a to je osázení.
Některé květinky se na své místo vrací, ale pořád je
spousty místa kam je potřeba dokoupit nové ......

Když už tak krásně pršelo
a děvčata spala, tudíž jsem je svým nadšením z deště nerozčilovala,
oběhla jsem si vždycky zahradu co by kde bylo k vyfocení.
Občas se něco zajímavého našlo a tak si ty úlevné dešťové
dny můžeme připomenout.Zvlášť když už zas hlasí tropy.
A zase budu mimo možnost se koupat. Jen snad už to proboha
nebude tak horký jak to bylo. S vodou to zvládám skvěle,
bez vody o dost hůř. No a jelikož pršelo dost, je i fotek dost.
Na dvě várky Mrkající .....













Ten déšť jsem měla dvojnásobně ráda, nejen že mi zalil zahradu a přinesl úlevu
i přírodě, ale že mi poskytnul možnost zas si jednou zakapkovat .....


23 srpna 2015

Grafomraky ....



Po sobotním výletu následovalo
už jen večerní balení a nedělní úklid v chatě
a odjezd. Vždycky se mi těžce odjíždí, protože nevím kdy se zas dostanu
k tomu abych si na ní zapoustevničila. Ale věděla jsem že budu mít k dobru
ještě jeden týden na flákání (po tom týdnu pracovním to bylo potřeba) páč
manžel odjížděl na pravidelnou letní návštěvu za sestrou která hlídala neteři
počas jejich dovolené barák. Tudíž přede mnou byl týden kdy jsem se mohla
flákat bez výčitek na bazénu, nevařit moc jídel, cpát se melounem a relaxovat.
Nutné to bylo už z důvodu že o víkendu mne čekal příjezd kamarádky a její
dcery a v neděli i muže. Ten kamarádčin každoroční pobyt zde je dost vysilující
protože pokud neprobíhá něco podle představ její dcery je okamžitě zle a
následují hodiny a dny neustálého štěkání, křiku a mlácení dveřmi. Podotýkám
že dcerka není žádný puberťák ale třiadvacetiletá slečna bakalářka. Přes
sto kilo živé váhy. Ty dvě už mají tak chronickou ponorku, že se divím
tomu, že se ještě nepozabíjely. Neustále mne udivuje jak se ta energická
podněcovatelka mnoha dobrodružství a akcí stala zakyslou, negativistickou
a zcela zájmůprostou matronou. Jestli to udělal druhý sňatek s bodrým
moravským chasníkem jehož zájmem největším bylo co nejvíc houskových
knedlíků v mrazáku a lahváčů v lednici či zapracovaly geny, nevím. Jedno
vím ale jistě, že pokud si nenajde hodně rychle nějakýho chlapa, tak
ty dvě skončej jak Drahé tety..... a co mne ještě mrzí a vytáčí, že
de facto odsoudila svou dceru k tomu aby se z ní stal rozmazlený a
stále něco si prosazující a hlavně v budoucnu těžce nemocný spratek.
To že se dostala až do takové váhové kategorie je hlavně její vina.
Místo aby jí držela zkrátka a nenechala jí konzumovat neustále sušenky,
přeslazené limonády, tučné jogurty a další kalorické bomby ve spojení
s naprostou absencí pohybu, ještě ji v tom "pro klid duše a domaova"
podporuje. Už teď si mladá stěžuje na bolesti v koleni a nevidí, že
přitomto způsobu života je to první varování před mnoha horšími problémy.
Cukrovkou, vysokým tlakem(dispozice je) kloubními problémy a hlavně
problémy se srdcem. Jenže marno radit, marno nabádat vždycky se nachází
tisíce výmluv proč to nejde než jeden jediný důvod proto začít s tím
něco dělat .......

No nakonec jsem přežila tohle, přežila jsem i neustálé stýskání
na to, že nesvítí sluníčko, že to je jak naschvál, že se nedá koupat
v bazénu a že prší! Jako kdyby nebyly schopné pochopit protože
mají dovolenou, že ten déšť byl potřeba už někdy před měsíci a
že je příroda už v takovém stavu, že se z něj bude oklepávat ještě
hodně dlouho. Mnozí si teď asi myslí proč je tedy rok co rok zvu
když si pak stěžuju. Je to prosté. Je to moje jediná kamarádka
která mi po odstěhování z Prahy zbyla a která je ochotná za mnou
každý rok přijet. Známe se už od základky a zažily toho spolu
spoustu. Naše osudy si byly dost podobné, prošly jsme si obě
zpackanými manželstvími, můžeme se jedna druhé svěřovat
protože to je hodně důležité. Věříme si navzájem. A tohle vše
prostě stále převyšuje těch pár dní nepohodlí a nervování .....

Protože nebylo moc možností v minulých dnech fotit
vzala jsem zavděk zajímavými mraky, které dokonce natolik
zaujaly mého muže, že mne volal ať si vezmu foťák a jdu se
podívat. Byly opravdu zajímavé a tady ne moc často nevídané.
Aby to nebylo nudné, udělala jsem z nich tak trochu něco
vzáleně připomínající grafiku než fotky. Prostě grafomraky.....
Fotky vznikly 21.8. Možná se před 47 lety nad naší
republikou taky klenula takhle modrá obloha, já si to nějak
nepamatuju, ale je jisté že ty mraky které se pak nad ní
na dlouho stáhly rozhodně nebyly pro mnoho lidí tak pěkné