Po sobotním výletu následovalo
už jen večerní balení a nedělní úklid v chatě
a odjezd. Vždycky se mi těžce odjíždí, protože nevím kdy se zas dostanu
k tomu abych si na ní zapoustevničila. Ale věděla jsem že budu mít k dobru
ještě jeden týden na flákání (po tom týdnu pracovním to bylo potřeba) páč
manžel odjížděl na pravidelnou letní návštěvu za sestrou která hlídala neteři
počas jejich dovolené barák. Tudíž přede mnou byl týden kdy jsem se mohla
flákat bez výčitek na bazénu, nevařit moc jídel, cpát se melounem a relaxovat.
Nutné to bylo už z důvodu že o víkendu mne čekal příjezd kamarádky a její
dcery a v neděli i muže. Ten kamarádčin každoroční pobyt zde je dost vysilující
protože pokud neprobíhá něco podle představ její dcery je okamžitě zle a
následují hodiny a dny neustálého štěkání, křiku a mlácení dveřmi. Podotýkám
že dcerka není žádný puberťák ale třiadvacetiletá slečna bakalářka. Přes
sto kilo živé váhy. Ty dvě už mají tak chronickou ponorku, že se divím
tomu, že se ještě nepozabíjely. Neustále mne udivuje jak se ta energická
podněcovatelka mnoha dobrodružství a akcí stala zakyslou, negativistickou
a zcela zájmůprostou matronou. Jestli to udělal druhý sňatek s bodrým
moravským chasníkem jehož zájmem největším bylo co nejvíc houskových
knedlíků v mrazáku a lahváčů v lednici či zapracovaly geny, nevím. Jedno
vím ale jistě, že pokud si nenajde hodně rychle nějakýho chlapa, tak
ty dvě skončej jak Drahé tety..... a co mne ještě mrzí a vytáčí, že
de facto odsoudila svou dceru k tomu aby se z ní stal rozmazlený a
stále něco si prosazující a hlavně v budoucnu těžce nemocný spratek.
To že se dostala až do takové váhové kategorie je hlavně její vina.
Místo aby jí držela zkrátka a nenechala jí konzumovat neustále sušenky,
přeslazené limonády, tučné jogurty a další kalorické bomby ve spojení
s naprostou absencí pohybu, ještě ji v tom "pro klid duše a domaova"
podporuje. Už teď si mladá stěžuje na bolesti v koleni a nevidí, že
přitomto způsobu života je to první varování před mnoha horšími problémy.
Cukrovkou, vysokým tlakem(dispozice je) kloubními problémy a hlavně
problémy se srdcem. Jenže marno radit, marno nabádat vždycky se nachází
tisíce výmluv proč to nejde než jeden jediný důvod proto začít s tím
něco dělat .......
No nakonec jsem přežila tohle, přežila jsem i neustálé stýskání
na to, že nesvítí sluníčko, že to je jak naschvál, že se nedá koupat
v bazénu a že prší! Jako kdyby nebyly schopné pochopit protože
mají dovolenou, že ten déšť byl potřeba už někdy před měsíci a
že je příroda už v takovém stavu, že se z něj bude oklepávat ještě
hodně dlouho. Mnozí si teď asi myslí proč je tedy rok co rok zvu
když si pak stěžuju. Je to prosté. Je to moje jediná kamarádka
která mi po odstěhování z Prahy zbyla a která je ochotná za mnou
každý rok přijet. Známe se už od základky a zažily toho spolu
spoustu. Naše osudy si byly dost podobné, prošly jsme si obě
zpackanými manželstvími, můžeme se jedna druhé svěřovat
protože to je hodně důležité. Věříme si navzájem. A tohle vše
prostě stále převyšuje těch pár dní nepohodlí a nervování .....
Protože nebylo moc možností v minulých dnech fotit
vzala jsem zavděk zajímavými mraky, které dokonce natolik
zaujaly mého muže, že mne volal ať si vezmu foťák a jdu se
podívat. Byly opravdu zajímavé a tady ne moc často nevídané.
Aby to nebylo nudné, udělala jsem z nich tak trochu něco
vzáleně připomínající grafiku než fotky. Prostě grafomraky.....
Fotky vznikly 21.8. Možná se před 47 lety nad naší
republikou taky klenula takhle modrá obloha, já si to nějak
nepamatuju, ale je jisté že ty mraky které se pak nad ní
na dlouho stáhly rozhodně nebyly pro mnoho lidí tak pěkné