06 září 2018

Nemilé probuzení ....




Už v předminulém článku jsem naťukla, že dny 24. - 25.8. byly opět věnované
výletování. Pachatel se po jedenácti letech vracel na místo činu, aby s hrůzou
zjistil, že se vrací nejen do stejných míst, ale i do naprosto stejného počasí.
Jen s malou výjimkou, že tentokrát se dostal i nahoru na horu, nicméně že to
je vlastně skoro jedno. No jo, opět jsem podlehla lákadlu Berchtesgadenských Alp
a vyrazila na Orlí hnízdo s představou letně prosluněné modré oblohy a bílých
mráčků korunujících vrcholky hor, sluncem ozářené tyrkysové hladiny jezera
Königsee a plavbou otevřenou lodí k poloostrovu St. Bartholomä kde si konečně
v klidu a pohodě projdu tenhle krásný kout krajiny ve stínu pohoří Watzmann.
Všechno tohle vzalo ovšem za své, když jsem se v pátek ráno probudila do urousaného
a zataženého rána, které přešlo v urousaný a zatažený den, který plynule přešel
do urousaného, zataženého a deštivého večera.
A předpověď na nejbližších 36 hodin byla pro tyto končiny ještě ohavnější. Déšť na
devadesát procent, teplota + 4°C. Tlak a rosný bod jsem už raději ani nezjišťovala ...

Ve čtvrt na jedenáct večer mne tentokrát úspěšně manžel dovezl na místo srazu,
zabrala jsem si místo u okénka a přemýšlela jak úspěšně přežiju zkroucená jak
paragraf těch deset hodin cesty autobusem přes celou noc. Ono když neustále
někde zastavujete a nabíráte lidi v okamžiku, kdy se vám aspoň na chvíli podařilo
najít vcelku přijatelnou polohu a usnout, je pěknej opruz. Znovu jsem si potvrdila
to, co už při první návštěvě. Sem jedině autem! Anebo s pistolí u hlavy donutit
šoféra autobusu aby jel přímo ....

A tak když autobus zastavil na parkovišti u jezera Mondsee, probrala jsem se z
mátožného spánku a stejně mátožně jak většina spolucestujících jsem se vypotácela
ven na parkoviště,kde mne málem sfouknul silný vítr a pěkně propláchnul a vzbudil
nepříjemný vlezlý déšť. Teď už muselo být i tomu největšímu optimistovi jasné,
že tohle tedy nebude dobrý a že nás čeká dost ohavný den. Přesto jsem se vrátila
do autobusu pro foťák a vyrazila na malou obchůzku okolo motorestu.


Jezero Mondsee (Měsíční), kterému se také říká Brána do Solnohradska je jedním z rakouských
jezer ležících právě v regionu Salzkammergut (Solná komora) v Horních Rakousích.
Za jméno vděčí svému tvaru půlměsíce, do něhož je vklíněn masív Schafbergu. Jezero
ač dosti dlouhé (16,4 km) i relativně hluboké ( místy až 68 m) patří mezi nejteplejší
rakouská jezera a koupat se zde dá ve vodě teplé až 27°C. Jihozápadní břeh jezera
tvoří hranici mezi Horními Rakousy a Salzburskem. Nad hladinou, ležící v nadmořské
výšce 481 m se tyčí feratová stěna zvaná Drëchenwand (Dračí stěna)

Masív Schafberg ....


.... a Dračí stěna








Takhle krásně tu je, když je krásně....






A poslední pohled na masív Schafbergu už při průjezdu Salcburkem. Ten malý "hrad" v levém rohu
v půli kopce je pevnost Hohensalzburg, neboli Horní zámek Salzburg a tvoří dominantu Salcburku.
Vystavět jí dal jako tvrz v 11. století salzburský arcibiskup a je svou délkou 250 m a šířkou 150 m
nejrozsáhlějším středověkým hradem v Evropě


Jak vidno, mraky se neustále přeskupovaly sem a tam, tu zakrývaly, tu odkrývaly pohledy
na vrcholky hor. A hlavně nás pronásledovaly celý boží den....