Nemilé probuzení ....

Už v předminulém článku jsem naťukla, že dny 24. - 25.8. byly opět věnované

výletování. Pachatel se po jedenácti letech vracel na místo činu, aby s hrůzou

zjistil, že se vrací nejen do stejných míst, ale i do naprosto stejného počasí.

Jen s malou výjimkou, že tentokrát se dostal i nahoru na horu, nicméně že to

je vlastně skoro jedno. No jo, opět jsem podlehla lákadlu Berchtesgadenských Alp

a vyrazila na Orlí hnízdo s představou letně prosluněné modré oblohy a bílých

mráčků korunujících vrcholky hor, sluncem ozářené tyrkysové hladiny jezera

Königsee a plavbou otevřenou lodí k poloostrovu St. Bartholomä kde si konečně

v klidu a pohodě projdu tenhle krásný kout krajiny ve stínu pohoří Watzmann.

Všechno tohle vzalo ovšem za své, když jsem se v pátek ráno probudila do urousaného

a zataženého rána, které přešlo v urousaný a zatažený den, který plynule přešel

do urousaného, zataženého a deštivého večera.

A předpověď na nejbližších 36 hodin byla pro tyto končiny ještě ohavnější. Déšť na

devadesát procent, teplota + 4°C. Tlak a rosný bod jsem už raději ani nezjišťovala ...

Ve čtvrt na jedenáct večer mne tentokrát úspěšně manžel dovezl na místo srazu,

zabrala jsem si místo u okénka a přemýšlela jak úspěšně přežiju zkroucená jak

paragraf těch deset hodin cesty autobusem přes celou noc. Ono když neustále

někde zastavujete a nabíráte lidi v okamžiku, kdy se vám aspoň na chvíli podařilo

najít vcelku přijatelnou polohu a usnout, je pěknej opruz. Znovu jsem si potvrdila

to, co už při první návštěvě. Sem jedině autem! Anebo s pistolí u hlavy donutit

šoféra autobusu aby jel přímo ....

A tak když autobus zastavil na parkovišti u jezera Mondsee, probrala jsem se z

mátožného spánku a stejně mátožně jak většina spolucestujících jsem se vypotácela

ven na parkoviště,kde mne málem sfouknul silný vítr a pěkně propláchnul a vzbudil

nepříjemný vlezlý déšť. Teď už muselo být i tomu největšímu optimistovi jasné,

že tohle tedy nebude dobrý a že nás čeká dost ohavný den. Přesto jsem se vrátila

do autobusu pro foťák a vyrazila na malou obchůzku okolo motorestu.

---

Jezero Mondsee (Měsíční), kterému se také říká Brána do Solnohradska je jedním z rakouských

jezer ležících právě v regionu Salzkammergut (Solná komora) v Horních Rakousích.

Za jméno vděčí svému tvaru půlměsíce, do něhož je vklíněn masív Schafbergu. Jezero

ač dosti dlouhé (16,4 km) i relativně hluboké ( místy až 68 m) patří mezi nejteplejší

rakouská jezera a koupat se zde dá ve vodě teplé až 27°C. Jihozápadní břeh jezera

tvoří hranici mezi Horními Rakousy a Salzburskem. Nad hladinou, ležící v nadmořské

výšce 481 m se tyčí feratová stěna zvaná Drëchenwand (Dračí stěna)

Masív Schafberg ....

.... a Dračí stěna

Takhle krásně tu je, když je krásně....

A poslední pohled na masív Schafbergu už při průjezdu Salcburkem. Ten malý "hrad" v levém rohu

v půli kopce je pevnost Hohensalzburg, neboli Horní zámek Salzburg a tvoří dominantu Salcburku.

Vystavět jí dal jako tvrz v 11. století salzburský arcibiskup a je svou délkou 250 m a šířkou 150 m

nejrozsáhlějším středověkým hradem v Evropě

Jak vidno, mraky se neustále přeskupovaly sem a tam, tu zakrývaly, tu odkrývaly pohledy

na vrcholky hor. A hlavně nás pronásledovaly celý boží den....