úterý 26. dubna 2016

Nad propastí času .....



..... viset a nevědět kdy spadneme.
Zda křídly včas mávneme, a na proudech vzduchu
odlétneme .... kam?

Nad propastí lásky viset a nevědět kdy odejdeme.
Srdce roztříštěné na tisíce střepů, krvácíme a hledíc do její
hloubky čekáme ..... na co?

Nad propastí samoty se potácíme a nechápeme,
jak dny své utrácíme v marketech života.
V honbách divokých .... za čím?

pondělí 25. dubna 2016

Pelmel z jara ....



Když jsem byla naposledy fotit, nešlo jen o
magnólie, i když ty byly hlavním důvodem. Po jejich nafocení jsem si ještě
vyšla kousek nad hřiště, kde vetly trnky. Pár obrázků jsem udělala
a zas šla domů, protože přeci jen ten můj bolavý loket se začal
ozývat a chtěla sem mu dopřát ještě chvíli oddechu.....

Nádherné anemonky svítí svou modrou barvou do dálky. Kdysi jsem je měla,
ale podstatně menší. Takovéhle krásné velké jsem ještě neviděla. Květy můžou
mít tak šest nebo sedm centi v průměru....



Trocha zeleně z javoru. Foukalo a tak se opět dost blbě zaostřovalo tam kam by mělo.


Škoda, že není přenosná ta krásná hořkosladká vůně kvetoucích trnek.
V jejich středu to bylo přímo omamující .....





A nakonec něco žhavé rudé. Jediné co teď tak trochu člověka zahřeje .....


neděle 24. dubna 2016

Hruškování ....




A zas je tu čas, kdy mi před oknem krásně kvete
okrasná hrušeň od sousedů a láká k tomu abych jí fotila
až do bezvědomí. Je nádherná a já samozřejmě neodolávám.
I když už se hodně krotím. Takže dneska jsou to slunečné fotky,
až bude pršet, tak si cvaknu pár dešťových .....






Tedy to co předcházelo tomuto článku mi vzalo na dlouho (tedy na jedno další
čtvrtletí) radost ze života. Kontrolní hlášení o DPH a elektronické podání DPH je
věc, kterou čím dál tím víc začínám nesnášet spolu s ministrem, kterej tenhle
paskvil vymyslel. Čím víc si myslím že už chápu, tím míň je to pravda. A už vůbec nevím
co tedy bude až se bude muset zakoupit něco na slavnou EET. Tedy pokud do té doby
vůbec ještě budou v Čechách nějací drobní živnostníci. jdu si dát panáka na oslavu
toho, že jsme se s mužem nepozabíjeli .....



sobota 23. dubna 2016

Magnólie III ......



Tady jsem se sice dočkala, ale jinde mi utečou.
Bohužel. Každý den vyhlížím z okna na protější kopec, kdy už
pokvetou v jedné zahradě magnólie růžové, tedy pro mnoho lidí
"ty klasické". Včera jsem se v pozdním odpoledni, aby sluníčko
nebylo už tak ostré konečně vypravila, abych ke své lítosti
zjistia, že jedna kde se mi krásně fotily vždycky detaily květů
je naprosto diletantsky ostříhaná a druhá že má i po těch slabých mrazících
spousty květů popálených. Dalo mi hodně práce najít ty
které byly nakvetlé a přitom nebyly zahnědlé. Je škoda, že se
dostanu k jiné, kterou fotím strašně moc ráda v době, kdy už
bude odkvetlá. Už druhý rok se nějak na jaro nemůžu dostat
na chatu a když, tak už je po všem .....
V tomhle má ta moje ohromnou výhodu, že kvete dávno po mrazech,
pokud se nestane že přijde koncem května mráz jak už tomu
jednou bylo. Jenže svou krásu květů ukrývá v ohromných listech
takže zas tak moc nevyniknou .....
Letos tedy jen trochu fotek, pokud se mi náhodou nedostane
před objektiv ještě nějaká z těchto krásek....









pátek 22. dubna 2016

Bobeš, Baldrick a Mates .....



Dneska ani kytičky, ani barvičky.
Dneska jen naše zvěrstvo.
Trocha portrétů.
Fotila jsem v různé doby a nějak pořád nebylo kdy bych je sem mohla dát.
No a dnes na ně došlo .....








čtvrtek 21. dubna 2016

Začínáme hlasovat po čtvrté .....



Tak, dost snů a z jejich nebezpečných
vod hurá do reality. I když možná někdy taky trochu snové,
protože to co v sobě ukrývají kostely, kaple či boží muka
jsou vlastně také sny. Sny mnoha generací lidí kteří se zde za ně modlili.
Dnes si představíme pět příspěvků které se na duben sešly .....


(VendyW)

(SignoraA)

(Sceneryphoto)

(MarijaKes)

(Frypat)

Dost již bylo snů, dál už nechci ....



Ve tmě sedím a pláču, volám tě do snů každý den...
Nepřicházíš, ale proč? To už mi nepatří ani ten sen?
Ve tmě vidím pomalu se rozvíjející den a v něm černé hřívy koní....

To je zase tvůj splněný sen.

Dusot kopyt, vlání hřív.... Škoda, že nepotkali jsme se kdysi dřív...
Svět krásy kterou není těžké pochopit...
Je to celé tvé bytí, ale pro druhé je ho těžké žít....

Tam já za tebou nemohu, snad občas jen...

Tvůj je mezi nimi svět, z nějž nerad se vracíš zpět.
Miluješ je nade vše, jim patří každý tvůj den.
Těžcí věru soupeři, ale krásní, při pohledu na ně se i má tvář zjasní.

Černé hřívy, černé hřbety v letu a trysku, kvůli nim zapomínáš na vše...
Nemůžu ti mít za zlé tvou lásku, vždyť i já milovala bych je nadevše.
Ten svět však nepatří mi a nikdy patřit nebude, leda tak někdy ve snu...

Ale ani ten ke mne nechce, a já sedím ve tmě,
a čekám na zázrak, že tahle noc tvá bude.
Sedím a pláču a obzor se jasní...
Tam někde v dálce je vidím, jsou hrdí a krásní....

Už dost! už nechci snít, z mých snů už zmiz!
Neponesu dál to břemeno, co dřív krásné bylo
teď jak můra tíží, jak obtížný hmyz ...
Já kvůli snům svůj život nežila, jen jak
přízrak se jím ploužila ....
Ale teď, ať ve snech či z masa a kostí
už mne nech, už nechci nikdy v nich být jedním z hostí .....


středa 20. dubna 2016

Trvalo to zas celou zimu, ale nakonec to přišlo ....



Tak mne napadá, že ten název se vlastně dá využít na dvě
dnešní situace. Ta první je, že jsem byla konečně na ortopedii
kvůli bolestem, které mne také dost, mimojiné, vykolejily
že jsem se tak nějak sesypala z nervama (článek Koniklecení) . No i když
mi bylo předhozeno jedním blogerem že mi to patří a že to mám za to, jak
se chovám k jiným lidem. Ona prostě uražená mužská ješitnost má
snad ještě delší trvání než ženská, protože těmi lidmi myslel hlavně sebe.
(Jak nesobecky sobecké). A tam jsem se dozvěděla, že moje dlouhodobé bolesti
lokte jsou přímo ukázkové onemocnění zvané tenisový loket. Tak nějak
jsem s touhle diagnózou počítala, protože tři roky jarního a hlavně
podzimnozimního sezení u tvoření, pět intenzivních let u kompu
a zahradní práce vykonali své. Navíc poslední dobou bylo dost rychlých
zakázek na reflexní kytičky, takže i práce s tavnou pistolí k tomu
mírou nemalou přispěla. Takže jsem vyfasovala jeden chuťovkový
obstřik lokte a hurá na rentgen. Jenže zřejmě jsem měla trochu silnější
reakci, protože než jsem přešla pět metrů z jedné ordinace do druhé,
ruka začala neskutečně bolet jako bych přes předloktí dostala železnou tyčí
a na zápěstí mi někdo dupnul, odmítala absolutně spolupracovat a tak jsem
navrch musela dostat ještě jednu injekci proti bolesti. A radu, nic dva dny s
rukou absolutně nedělat, a pěkně si jí hejčkat pověšenou na šátku.
Pravačku! Opravdu skvělá rada.
Dnes jsem to vcelku ještě byla schopná i ustát, na zítra oznámila no penzion,
no restaurace a snad to už bude lepší. Vlastně i teď, když to píšu přestupuji
onen zákaz, ale když ono to už nebolí Mrkající .......

A ta druhá situace? No přece jsme všichni, a ti kdo fotíme dvojnásob, čekali
na to až se v novém jaru začne příroda probouzet, bujet a kvést. (No, tráva na
zahradě a plevel v záhonech si klidně to bujení může nechat) Takže dneska tu je
malý přehled toho, jak se jí to daří .....


Opět něco oblíbeného jarního růžového tónu




A něco bílé .....




Vláčela jsem sebou dneska foťák pro případ, že by kvetly sakury. Ale ani ň.
Tedy kvetly takové ty jednoduché, ranné odrůdy, růžová klasika se nekonala ....


..... a navíc jako vždy když to není potřeba funěl vítr



Z jedné malé macešky, kterou jsem našla v trávě, kam zabloudilo semínko od sousedky
jich mám teď všude spousty. Na záhonku v trávě, okolo záhonu a navíc ještě v různých barevnostech ....




A jeden levitující narcis na rozloučenou .







neděle 17. dubna 2016

Magnólie II .....



Myslím, že i ti z vás, kteří nevnímáte jemné rozdíly
mezi obrázky focenými moderním obektivem a starým manuálním
určitě ten rozdíl tentokrát zaznamenáte. Dnešní várka je focená pomocí
teleobjektivu ale i využitím telemakra.


jeden minimální pohled .....


..... a trocha magnóliového chaosu


Barevně ....


..... ale i černobíle






I když to možná nevypadá, ale s touhle fotkou jsem se vyřádila. Jelikož foukal vítr
dělalo mi problém mít zaostřeno na určitou část. Takže jsem pořád přeostřovala
a přeostřovala až jsem si říkala, čert to vem, něco snad při tak rychlém čase vyjde.
Vyšlo, i když zaostřeno úplně jinam než jsem chtěla .....






sobota 16. dubna 2016

Magnólie I .....



Pro dnešní fotky, jsem musela hodně dát hlavu
vzhůru, ale zase ten pohled za to stál. V našem opožděném kraji
teprve na plno rozkvetly první, ranější, magnólie odrůdy Magnolia stellata.
Jejich hvězdné, zářivě bílé květy svítí snad z každé zahrádky a zahrady.
Ať už jako malé keříky, nebo vzrostlejší a vyšší keře. Díky jedné známé,
která má u domu nádherný stromek mám vždycky touhle dobou co fotit.
A pěkně do detailů. Nejinak tomu bylo i včera, i když díky tomu,že mne
čekalo připravit skoro celý penzion na víkendové obsazení se modrá
obloha, která do té doby byla, změnila v ocelově šedou a sluníčko
se schovalo za mraky ..... i když se k foceným objektům mám možnost dostat
hodně blízko, zvolila jsem tentokrát focení i teleobjektivem, aby se chudák
taky trochu protáhnul.Od doby co fotím heldou, ostatní dva značně
zahálí .....
Proto jsem rozdělila fotky na dvě části, ty které byly foceny heldou
a ty které byly focené Tamronem.







A takhle to vypadá, když se soustředím na chyby u druhých, a svých si nevšímám.
Tedy všímám, hned když jsem fotku viděla staženou bylo mi jasné, že by neprošla
kritickým zrakem těch, kteří se focením živí nebo focení učí ....



Tímto detailem se loučím s heldou a jdu hledat místo, kam si na zahradě tuhle nádheru zasadit.....