21 dubna 2016

Dost již bylo snů, dál už nechci ....



Ve tmě sedím a pláču, volám tě do snů každý den...
Nepřicházíš, ale proč? To už mi nepatří ani ten sen?
Ve tmě vidím pomalu se rozvíjející den a v něm černé hřívy koní....

To je zase tvůj splněný sen.

Dusot kopyt, vlání hřív.... Škoda, že nepotkali jsme se kdysi dřív...
Svět krásy kterou není těžké pochopit...
Je to celé tvé bytí, ale pro druhé je ho těžké žít....

Tam já za tebou nemohu, snad občas jen...

Tvůj je mezi nimi svět, z nějž nerad se vracíš zpět.
Miluješ je nade vše, jim patří každý tvůj den.
Těžcí věru soupeři, ale krásní, při pohledu na ně se i má tvář zjasní.

Černé hřívy, černé hřbety v letu a trysku, kvůli nim zapomínáš na vše...
Nemůžu ti mít za zlé tvou lásku, vždyť i já milovala bych je nadevše.
Ten svět však nepatří mi a nikdy patřit nebude, leda tak někdy ve snu...

Ale ani ten ke mne nechce, a já sedím ve tmě,
a čekám na zázrak, že tahle noc tvá bude.
Sedím a pláču a obzor se jasní...
Tam někde v dálce je vidím, jsou hrdí a krásní....

Už dost! už nechci snít, z mých snů už zmiz!
Neponesu dál to břemeno, co dřív krásné bylo
teď jak můra tíží, jak obtížný hmyz ...
Já kvůli snům svůj život nežila, jen jak
přízrak se jím ploužila ....
Ale teď, ať ve snech či z masa a kostí
už mne nech, už nechci nikdy v nich být jedním z hostí .....


11 komentářů:

  1. Nojo, tak to víš, ty taky nejsi svatá, že... A ono když se hned svěříš člověku, kterýho vpodstatě znáš jenom z blogu, tak to se ví, že se to hned může proti tobě otočit... a pak se s tím starým kocourem jen hloupě hádáte, kdo má na hlavě víc másla...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]:Ano, mám zřejmě na některé věci liberálnější názory než druzí, a je pak příjemné narazit na člověka který má stejné smýšlení. Jsem povaha otevřená, kdyby ne, nebudu mít blog. Nikdy se mi to nevymstilo, až v tomhle případě. Ale mám dojem že tenhle koment měl být u jiného článku, ne? Tahle básnička se k tomu totiž vůbec nevztahuje a ten koment  také ne ....

    OdpovědětVymazat
  3. Nádherné verše, Vendy, žasnu, kde se v tobě berou!   

    OdpovědětVymazat
  4. [4]: Ta vznikla už dřív, teď se nějak hodila, jen jsem tam doplnila tu poslední sloku.

    OdpovědětVymazat
  5. Posmutnělé verše umíš krásně,

    OdpovědětVymazat
  6. Veľmoi dobré. A prekvapujúci koniec.

    OdpovědětVymazat
  7. [5]: Je jedno, kdy báseň vznikla, Vendy.

    OdpovědětVymazat
  8. [8]: Asi je ten smutek víc inspirativní.....

    OdpovědětVymazat
  9. [9]: Určitě, Vendy, z poraněné duše verše přímo tryskají a jsou plné citu.

    OdpovědětVymazat
  10. Smutné, však vzpomínka na něco krásného, něco co sice nemá pokračování, ale zanechalo stopu a to je také velmi důležité.

    OdpovědětVymazat

Jsem ráda, že mi zde své komentáře zanecháváte ....